Zobrazení zdroje stránky Anglická literatura

'''Anglická literatura''' byla dlouho synonymem pro literaturu [[Britské ostrovy|Britských ostrovů]] vůbec. Byla do ní zahrnována jednak tvorba autorů, působících na území [[Anglie]] a píšících i v jiných jazycích než je [[angličtina]] (především v [[Latina|latině]]), jednak tvorba [[Angličtina|anglicky]] píšících autorů z [[Wales]]u, [[Skotsko|Skotska]], [[Irsko|Irska]] a z území [[Spojené království|britských]] [[Kolonie|kolonií]]. Díky postupnému národnímu sebeuvědomění v těchto zemích je v současnosti za anglickou literaturu považována jen ta, která nyní vzniká na území Anglie.

== Periodizace anglické literatury ==
Časově lze anglickou literaturu rozdělit do čtyř hlavních období podle jazyka, ve kterém byla vytvářena:
* Staroanglická literatura neboli literatura anglosaská – zhruba od poloviny [[5. století]] (obsazení Anglie [[Anglosasové|anglosaskými]] kmeny) do roku [[1066]] ([[bitva u Hastingsu]] a [[ovládnutí Anglie Normany]]).
* Středoanglická literatura – od roku 1066 do konce [[15. století]], tj. do nástupu [[renesance]].
* Raná novoanglická literatura – od nástupu renesance koncem 15. století zhruba do poloviny [[18. století]].
** Renesance, manýrismus a baroko
** Klasicismus a osvícenství
* Moderní anglická literatura – od poloviny 18. století do dneška
** Preromantismus (sentimentalismus)
** Romantismus
** Viktoriánská próza, poezie a drama
** Literatura mezi dvěma světovými válkami
** Od konce druhé světové války po současnost

== Staroanglická (anglosaská) literatura ==
[[Soubor:Beowulf Cotton MS Vitellius A XV f. 132r.jpg|150px|náhled|''[[Beowulf]]'', první strana eposu.]]
[[Soubor:Caedmon's Hymn Moore mine01.gif|náhled|vpravo|400px|[[Cædmon]]ův ''Hymnus o Stvoření'' z nejstaršího [[rukopis|manuskriptu]] s [[Beda Ctihodný|Bedovými]] ''Církevními dějinami národa Anglů'' z let [[734]]–[[737]].]]
V době po odchodu [[Západořímská říše|Římanů]] okolo roku [[410]] začala být Anglie osidlovaná [[Germáni|germánskými]] kmeny, označovanými společným názvem [[Anglosasové]], přičemž původní [[Keltové|keltské]] obyvatelstvo bylo vytlačováno do Walesu a Skotska. Z kontinentu do Anglie přenesené [[Runy|runové písmo]] s příchodem [[křesťanství]] (zhruba od počátku [[7. století]]) postupně zaniklo a zůstalo pouze latinské obohacené o některé runové znaky. Jednotlivé germánské dialekty se časem sloučily do společného jazyka dnes nazývaného [[staroangličtina]], resp. anglosaština.

Památky anglosaské literatury, často založené na [[Mytologie|mytologii]] germánských kmenů, známe jen díky pozdějším [[rukopis]]ům, ve kterých se dochovaly. Šlo jednak o [[rituál]]ní [[poezie|poezii]] a o další [[žánr]]y [[Lidová slovesnost|lidové slovesnosti]] (například hádanky), jednak o poezii duchovní a také [[Epika|epickou]].

Nejvýznamnější anglosaskou literární památkou je [[Aliterace|aliterační]] [[Epos|hrdinský epos]] ''[[Beowulf]]'', jehož vznik je datován do období kolem roku [[675]] až [[750]]. Epos se jmenuje podle jeho hlavního hrdiny, knížete a válečníka Beowulfa, odehrává se ve [[Skandinávie|Skandinávii]] v [[5. století|5.]] až [[6. století]] a mísí se v něm pohanské a křesťanské motivy.

Kromě Beowulfa se z anglosaské hrdinské poezie dochovaly jen zlomky jako ''Waldere'' nebo ''[[Bitva u Maldonu]]'' (The Battle of Maldon). Ve dvorské poezii však zaujímaly významné místo [[Anglosaské elegie|elegie]], variace na téma pomíjivosti světa a člověka.

Přibližně v té samé době vznikala i náboženská [[Lyrická poezie|lyrika]] a [[epika]] z Cædmonovy a Cynewulfovy školy. Samotný [[Cædmon]] (zemřel kolem roku [[680]]) je považován za autora ''Hymnu o Stvoření'', prosté náboženské básně o pouhých devíti verších, která velebí Boha Stvořitele a ve které je tradiční aliterující formou vyjádřena vroucí síla křesťanské myšlenky. Druhým známým anglosaským básníkem je [[Cynewulf]] (druhá polovina [[8. století]]) z jehož školy pochází epické skladby s náměty z [[Nový zákon|Nového Zákona]] a ze života [[Světec|svatých]] a také báseň ''Sen o kříži'' považována za nejkrásnější staroanglickou báseň vůbec.
[[Soubor:Peterborough.Chronicle.firstpage.jpg|vlevo|náhled|150px|''[[Anglosaská kronika]]'']]
Současně se rozvíjela také latinsky psaná duchovní literatura, mezi jejímiž autory vynikl zejména [[Řád svatého Benedikta|benediktinský]] [[mnich]] svatý [[Beda Ctihodný]] nebo též Beda Venerabilis (kolem [[672]]–[[735]]), z jehož prací je nejvýznamnější ''[[Historia ecclesiastica gentis Anglorum]]'' (Církevní dějiny národa Anglů) obsahující církevní a politickou historii Anglie od dob [[Julius Caesar|Julia Caesara]] až do roku [[731]].

Staroanglická próza se rozvinula až v [[9. století]] především díky [[wessex]]skému králi [[Alfréd Veliký|Alfrédovi Velikému]] (kolem [[848]]–[[899]]). Poté, co zastavil nájezdy [[Vikingové|Vikingů]], vytvořil stát, který se stal centrem vzdělání a kultury. Sám překládal z latiny [[Teologie|teologická]] a [[Filozofie|filosofická]] díla a další významné překlady zprostředkoval (mimo jiné například překlad Bedových ''Církevních dějin národa Anglů''). Na jeho popud také vznikla ''[[Anglosaská kronika]]'', soubor letopisů popisujících historii Anglosasů. Kronika byla průběžně aktualizována a její tvorba pokračovala až do roku [[1154]].
[[Soubor:Sermo Lupi.jpg|200px|náhled|[[Wulfstan]]ovo ''Sermo Lupi ad Anglos''.]]
Nástupci [[Alfréd Veliký|Alfréda Velikého]] přestali díky neustálým vyčerpávajícím válkám s [[Vikingové|Vikingy]] jeho osvětový odkaz rozvíjet. Duchovní oživení v zemi tak nastalo až ve 2. polovině [[10. století]] díky tzv. [[Řád svatého Benedikta|benediktinské]] klášterní reformě, tj. vlivu benediktinských klášterů na rozvoj vzdělanosti v zemi. Vrcholem tohoto procesu jsou [[homilie]] a [[Legenda|hagiografické]] spisy [[mnich]]a [[Aelfric]]a (asi [[950]] – asi [[1010]]), který se svými žáky rovněž přeložil prvních sedm knih [[Starý zákon|Starého zákona]]. Posledním významným staroanglickým prozaikem byl [[York|yorský]] [[arcibiskup]] [[Wulfstan]] (zemřel [[1023]]), autor vášnivých [[kázání]], z nichž nejpůsobivější je ''Sermo Lupi ad Anglos'' (asi [[1013]], Kázání Vlka k Angličanům).

== Středoanglická literatura ==
[[Soubor:Sir Gawain first page.jpg|150px|náhled|''[[Sir Gawain a Zelený rytíř]]'', první strana rukopisu.]]
[[Soubor:Piers plowman drolleries.gif|150px|náhled|''Vidění o Petru Oráči'' [[William Langland|Williama Langlanda]], rukopis.]]
Po [[Bitva u Hastingsu|bitvě u Hastingsu]] roku [[1066]] došlo k ovládnutí Anglie [[Normané|Normany]]. Vývoj anglosaské literatury byl násilně zastaven a vládnoucím jazykem se stala tzv. [[anglonormanština]] ([[Francie|francouzský]] dialekt severofrancouzských Normanů), která sebou přinesla i změny v oblasti tematické ([[Epos|rytířské eposy]] a [[Rytířský román|romány]], dvorské kurtoazní náměty, [[Trubadúr|trubadúrská poezie]]). Původní anglosaská kultura nadále přežívala převážně jen v ústně tradované náboženské lidové tvorbě. Vývoj domácího jazyka pak pod normanským vlivem vyústil do [[Střední angličtina|střední angličtiny]], která jako literární jazyk postupně získávala ztracené pozice, až se ve 2. polovině [[14. století]] prosadila i mezi šlechtou.

Velký vliv na další vývoj anglické kultury měl ale především latinský spis ''[[Historia Regum Britanniae]]'' (Dějiny britských králů), který roku [[1136]] napsal kněz [[Geoffrey z Monmouthu]] (asi [[1090]]–[[1155]]). V této knize je britská historie odvozována od uprchlíků z [[Trója|Tróje]], je spojována se starověkou [[Starověké Řecko|řeckou]] a [[Starověký Řím|římskou kulturou]] a končí vládou [[král Artuš|krále Artuše]]. Dílo mělo zásadní vliv na [[středověk]]ou rytířskou epiku a je na něm založen [[rytířský román]] ''Brut'' (asi [[1155]], Lé Roman dé Brut) anglonormanského básníka [[Wace|Roberta Waceho]] (kolem [[1100]] – po [[1174]]).

Podle Waceho románu vznikla kolem roku [[1200]] první významná skladba v anglickém jazyce, veršovaná kronika ''Dějiny Britů'' (Historia Brutonum), kterou vytvořil vesnický kněz [[Layamon]] působící ve středozápadní Anglii. Třetina kroniky, spojující anglosaské literární tradice s novými normanskými vlivy, je věnována králi Artušovi.

Z anglických veršovaných rytířských románů jsou nejpozoruhodnější ''Král Horn'' (King Horn) z 1. poloviny [[13. století]], ''Havelok Dán'' (The Lay of Havelok the Dane) z 2. poloviny 13. století a ''Richard Lví srdce'' (kolem [[1300]], Richard Coer de Lyon). Svého vrcholu pak tento žánr dosáhl koncem [[14. století]] v anonymním díle ''[[Sir Gawain a Zelený rytíř]]'' (kolem [[1370]], Sir Gawain and the Green Knight), napsaný aliteračním veršem, založený na pověstech o králi Artušovi, a spojující v sobě staré keltské mýty s novým rytířským duchem a křesťanskou etikou.

Druhým vrcholem středoanglické aliterační poezie je [[Alegorie|alegorické]] snové ''Vidění o Petru Oráčovi'' (kolem [[1370]] až [[1390]], The Vision Concerning Piers Plowman), které složil chudý klerik [[William Langland]] (asi [[1330]]–asi [[1390]]), Jde o satirické zpodobení pozdně středověké společnosti a zároveň vize prostého křesťanského života.

Středoanglická próza dosáhla ve [[14. století]] svého vrcholu jednak ve fantaskním ''[[John Mandeville|Cestopise pana Johna Mandevilla]]'', který vyšel nejprve francouzsky roku [[1356]] a pak anglicky roku [[1375]] a jehož autor byl snad Angličan ze [[St Albans]], jednak v díle mistra [[Oxfordská univerzita|Oxfordské univerzity]] [[Jan Viklef|Johna Wyclifa]] (asi [[1320]]–[[1384]]), který byl propagátorem reforem [[římskokatolická církev|římskokatolické církve]] a z jehož popudu vznikl první anglický překlad [[Bible]].
[[Soubor:Chaucer_Hoccleve.png|náhled|vlevo|Portrét [[Geoffrey Chaucer|Geoffreyho Chaucera]] z rukopisu [[Thomas Hoccleve|Thomase Hoccleva]] z roku [[1412]].]]
Vyvrcholením celé středoanglické literatury je dílo [[Geoffrey Chaucer|Geoffreyho Chaucera]] (asi [[1343]]–[[1400]]), který zejména svým rámcovým veršovaným dílem ''[[Canterburské povídky]]'' ([[1387]]–[[1400]], The Canterbury Tales) přinesl do Anglie nové myšlenky evropského [[Humanismus|humanismu]] a [[renesance]]. Chaucer navazoval na [[Dante Alighieri|Danta]] a [[Giovanni Boccaccio|Boccaccia]], kodifikoval středoanglický jazyk jako jazyk literární a vytvořil nový veršový systém, založený na pravidelném rytmu a důvtipném rýmu, který se v anglické poezii natrvalo prosadil.
[[Soubor:Everyman first page.jpg|náhled|150px|''Kdokoli'' (Everyman), vydání z roku [[1530]]]]
V [[15. století]] byla anglická literatura poznamenána jistou ztrátou dynamiky ve svém vývoji především díky neustálým válečným aktivitám vně i uvnitř země ([[stoletá válka]] s [[Francie|Francií]] a občanská [[Války růží|válka dvou růží]] mezi [[Lancasterové|Lancastery]] a [[Yorkové|Yorky]]). Chaucerovi následovníci, jako [[John Lydgate]] (kolem [[1370]] – kolem [[1450]]), [[Thomas Hoccleve]] (asi [[1368]]–[[1426]]) nebo [[John Skelton]] (asi [[1460]]–[[1529]]), se omezovali na nová, nikoliv však dokonalejší zpracovávání některých aspektů Chaucerova díla. Určitého rozmachu však dosáhla anglická náboženská poezie a nábožensky inspirované [[Moralita|morality]], [[Alegorie|alegorické]] [[středověk]]é duchovní [[Drama|hry]] zobrazující boj dobra se zlem, z nichž nejznámější jsou anonymní ''Hrad vytrvalosti'' (asi [[1425]], The Castle of Perseverance) a ''Kdokoli'' (asi [[1485]], Everyman), zachycující poslední den Člověka, pro kterého přichází Smrt.
[[Soubor:1485 malory thomas le morte darthur-image.png|170px|vlevo|náhled|''[[Artušova smrt]]'' [[sir]]a [[Thomas Malory|Thomase Maloryho]], vydání [[William Caxton|Williama Caxtona]] z roku [[1485]].]]
Rytířský román již zažíval úpadek s výjimkou vysoce originálního prozaického zpracování artušovských pověstí [[sir]]a [[Thomas Malory|Thomase Maloryho]] (asi [[1405]]–[[1471]]) ''[[Artušova smrt]]'' ([[1485]], Le Morte d'Arthur), které vyznívá jako symbolický obraz zániku rytířské epochy. Děj knihy se odehrává především v [[Spojené království|Británii]] a [[Francie|Francii]] v druhé polovině [[5. století]] a vypráví se v něm převážně o jednotlivých [[rytíř]]ských výpravách rytířů [[Kulatý stůl|Kruhového stolu]], na kterých hrdinové prožívají nejrůznější fantastická dobrodružství, bojují s jinými rytíři a příšerami. Jde o jakési shrnutí středověké artušovské literatury a jako takové má dodnes velký ohlas. Jednotlivé příběhy jsou sice spojeny postavami a prostředím, dějově jsou ale na sobě v podstatě nezávislé.

V té době také došlo k velkému rozkvětu anglofonní literatury ve [[Skotsko|Skotsku]]. Ta má své počátky ve 14. století v rytířském eposu ''Bruce'' ([[1375]], The Bruce) [[John Barbour|Johna Barboura]] (kolem [[1320]]–[[1395]]) o osudech skotského krále [[Robert I. Skotský|Roberta I.]] V 15. století se pak rozvíjela v básnické tvorbě Chaucerových napodobitelů [[Robert Henryson|Roberta Henrysona]] (kolem [[1430]]–kolem [[1506]]) a [[William Dunbar|Williama Dunbara]] (kolem [[1460]] – kolem [[1520]]).

Naprosto zásadní bylo pro další rozvoj anglické literatury zavedení knihtisku [[William Caxton|Williamem Caxtonem]] (asi [[1422]]–[[1491]]), který roku [[1473]] vytiskl v [[Bruggy|Bruggách]] ve vlastním překladu z [[Francouzština|francouzštiny]] první anglickou knihu ''Sbírka pověsti trojských'' (The Recuyell of the Histories of Troy) a rok později opět ve vlastním překladu (tentokrát z [[Latina|latiny]]) nejslavnější [[Alegorie|alegorickou]] [[Satira|satiru]] na [[středověk]]ou společnost od [[Itálie|italského]] [[Řád bratří kazatelů|dominikána]] [[Jacobus de Cessolis|Jakoba de Cessolise]] pod názvem ''Hra v šachy'' (Game and Playe of the Chesse). Roku [[1476]] Caxton založil ve [[Westminster]]u tiskárnu, kde vytiskl asi sto anglických knih (mezi nimi i ''Canterburské povídky'' a ''Artušovu smrt'').

== Raná novoanglická literatura ==

=== Renesance, manýrismus a baroko ===
[[Soubor:Hans Holbein d. J. 065.jpg|náhled|150px|[[Sir]] [[Thomas More]]]]
[[16. století]] bylo v Anglii dobou velkého literárního rozkvětu. Nástup [[renesance]] s sebou přinesl novou, světu otevřenou duchovní orientaci, danou jednak náboženskou [[Reformace|reformací]], jednak filosofií [[Humanismus|humanismu]]. Důležité bylo také to, že dvůr [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřicha VIII.]] a později [[Alžběta I.|Alžběty I.]] se stal nejen politickým, ale i kulturním centrem, což vyvrcholilo v druhé polovině 16. století slavnou alžbětinskou dobou, označovanou za zlatý věk Anglie.

Humanismus v Anglii dosáhl svého prvního vrcholu v díle [[právník]]a, [[politik]]a a [[Filozofie|filosofa]] [[sir]]a [[Thomas More|Thomase Mora]] ([[1478]]–[[1535]]), který ve svém latinském spise ''[[Utopie (kniha)|Utopie]]'' ([[1516]], Utopia) vylíčil ideální ostrovní stát se spravedlivými společenskými vztahy. Kniha měla obrovský ohlas a slovo [[utopie]] se stalo pojmenováním [[literární žánr|literárního žánru]].

Zvláštní průběh měla anglická reformace, protože se do jejího čela postavil sám král [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřich VIII.]], který se po svých neshodách s [[papež]]em prohlásil roku [[1534]] jedinou a svrchovanou hlavou [[Anglikánská církev|anglikánské církve]]. Zdůraznění autority [[Bible|Písma svatého]] oproti autoritě papeže mělo za následek další anglické překlady [[Bible]], které byly v letech [[1604]]–[[1611]] shrnuty do tzv. autorizovaného znění (Authorized Version Bible) nazývaného také ''[[Bible krále Jakuba]]'' (King James Bible).
[[Soubor:Henry Howard Earl of Surrey 1546 detail.jpg|vlevo|150px|náhled|[[Henry Howard|Henry Howard, hrabě ze Surrey]]]]
Renesanční literaturou začíná období novoanglické literatury, ve kterém byly přivedeny k dokonalosti téměř všechny v té době existující literární formy a žánry. Na dvoře krále Jindřicha VIII. působili zejména [[sir]] [[Thomas Wyatt (básník)|Thomas Wyatt]] ([[1503]]–[[1542]]), považovaný za „otce anglického sonetu“, a [[Henry Howard|Henry Howard, hrabě ze Surrey]] ([[1517]]–[[1547]]), který se kromě dalšího zdokonalení [[sonet]]u zasloužil o zdomácnění [[blankvers]]u. Tento [[rým|nerýmovaný]] [[sylabotónický verš|sylabotónický]] [[jamb]]ický verš o pěti [[stopa (literatura)|stopách]] se pak stal hlavním výrazovým prostředkem [[Alžbětinské divadlo|alžbětinských dramatiků]].
[[Soubor:EdmundSpenser.jpg|náhled|150px|[[Edmund Spenser]]]]
Vyvrcholením poezie té doby je alegorický epos ''[[Královna víl]]'' ([[1590]]–[[1596]], The Faerie Queene) [[Edmund Spenser|Edmunda Spensera]] (asi [[1552]]–[[1596]]) s prvky vycházejícími z artušovských pověstí, ve kterém se spojují antické a křesťanské motivy s keltskými mýty a středověká literární tradice s humanistickou. V eposu použil Spenser majestátní devítiveršovou strofu, která nese jeho jméno (spenserovskou strofu hojně využívali pozdější básníci například v období [[Romantismus (literatura)|romantismu]]).

Nejvýznamnějším žánrem anglické renesanční literatury se však stalo [[drama]] známé jako [[alžbětinské divadlo]]. Tento pojem zahrnuje tvorbu anglických pozdně renesančních [[dramatik]]ů časově spadajících do období vlády [[Alžběta I.|Alžběty I.]] a [[Stuartovci|Stuartovců]] [[Jakub I. Stuart|Jakuba I.]] a [[Karel I. Stuart|Karla I.]] (tj. zhruba od poslední třetiny [[16. století]] do [[Anglická občanská válka|občanské války]] v roce [[1642]]), kdy byly fanatickými [[Puritáni|puritány]] zakázány veškeré divadelní činnosti (všechny londýnské scény byly nejprve uzavřeny a o dva roky později zbořeny).

Alžbětinské divadlo vzniklo na základě velké tradice a obliby [[středověk]]ého [[Divadlo|divadla]] ([[Interludium|interludia]], [[mirákl]]y, [[Moralita|morality]] atp.) a vyznačovalo se vznikem profesionálních divadelních společností, pro které byly v ekonomicky dobře se rozvíjející zemi vhodné podmínky. Tyto společnosti budovaly pro své potřeby [[Divadlo (budova)|divadelní budovy]] (například [[Divadlo Globe|Globe]]), což vedlo k tomu, že divadlo se stalo součástí společenského života. Náměty k divadelním hrám hledali jejich autoři zejména v [[Starověk|antické]], [[Itálie|italské]] a [[Anglie|anglické]] [[Mytologie|mytologii]] a [[Dějiny lidstva|historii]] a mnozí z nich čerpali ze sbírky povídek [[William Painter|Williama Paintera]] (asi [[1540]]–[[1594]]) ''Palác potěšení'' ([[1566]]–[[1567]], The Palace of Pleasure). Velmi často také na tvorbě jedné hry spolupracovalo více autorů. Byly pěstovány prakticky všechny žánry: [[komedie]], [[tragédie]], [[tragikomedie]], historické i [[Pohádka|pohádkové]] hry. [[Scénografie]] uváděných [[Divadelní představení|divadelních představení]] vycházela z tradic středověké symboliky, kterou překonalo až shakespearovské divadlo.

K Shakespearovým předchůdcům patří zejména autoři komedií [[John Lyly]] (asi [[1554]]–[[1606]]) a [[Robert Greene]] ([[1558]]–[[1592]]). Z Lylyho prací je nejznámější komedie ''Alexandr a Campaspé'' ([[1584]], Alexander and Campaspé) s námětem ze života [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]]. Greene je zase autorem jedné z prvních anglických komedií se dvěma zápletkami ''Pamětihodná historie o otci Baconovi a otci Bungayovi'' ([[1589]], The Honourable History of Friar Bacon and Friar Bungay) založené na životě skutečného [[Filozofie|filosofa]] [[Roger Bacon|Rogera Bacona]] ze [[13. století]], který měl být dle pověstí kouzelníkem. [[Thomas Kyd]] ([[1558]]–[[1594]]) svou tragédií ''Španělská tragédie'' (asi [[1590]], The Spanish Tragedy), považovanou za jakýsi předobraz Shakespearova ''Hamleta'', založil tradici tzv. tragédie pomsty a obohatil tento žánr o psychologickou motivací jednání postav.
[[Soubor:Christopher Marlowe.jpg|náhled|150px|vlevo|[[Christopher Marlowe]]]]
Nejvýznamnějším dramatikem před Shakespearem byl [[Christopher Marlowe]] ([[1564]]–[[1593]]), jehož tragédie, například ''Maltský žíd'' (asi [[1590]], The Famous Tragedy of the Rich Jew of Malta) nebo ''Tragická historie o doktoru Faustovi'' ([[1592]], The Tragical History of the Life and Death of Doctor Faustus), zobrazují výjimečné až titánské hrdiny, které hubí jejich vlastní ctižádost a vášnivost. Hra o [[Faust]]ovi je navíc vůbec první dramatické zpracování [[Německo|německé]] [[knížky lidového čtení]] z roku [[1587]].
[[Soubor:Shakespeare.jpg|náhled|150px|[[William Shakespeare]]]]
Vyvrcholením nejen alžbětinského, ale renesančního divadla vůbec je dílo [[William Shakespeare|Williama Shakespeara]] ([[1564]]–[[1616]]), kterému se podařilo dosáhnout syntézy všech dostupných konvencí, dramatických žánrových prvků, motivů, typů a témat. Z jeho historických her je nejznámější třídílný ''[[Jindřich VI. Anglický|Jindřich VI.]]'' ([[1591]], Henry VI.), ''[[Richard III.]]'' ([[1592]]) a dvoudílný ''[[Jindřich IV. Anglický|Jindřich IV.]]'' ([[1597]], Henry IV.). Z komedií vyniká zejména ''[[Zkrocení zlé ženy]]'' ([[1594]], The Taming of the Shrew), ''[[Marná lásky snaha]]'' ([[1595]], Love's Labor's Lost), ''[[Sen noci svatojánské]]'' ([[1596]], A Midsummer-night's Dream), ''[[Kupec benátský]]'' ([[1597]], The Merchant of Venice), ''[[Mnoho povyku pro nic]]'' ([[1599]], Much Ado About Nothing), ''[[Jak se vám líbí]]'' ([[1601]], As You Like It), ''[[Veselé paničky windsorské]]'' ([[1601]], The Merry Wives of Windsor) a ''[[Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete|Večer tříkrálový]]'' ([[1602]], Twelfth Night). Neobyčejnou hloubkou se pak vyznačují jeho tragédie, například ''[[Romeo a Julie]]'' ([[1595]], Romeo and Juliet), ''[[Julius Caesar (Shakespeare)|Julius Caesar]]'' ([[1599]]), ''[[Hamlet]]'' ([[1604]]), ''[[Othello (drama)|Othello]]'' ([[1605]]), ''[[Král Lear]]'' ([[1606]], King Lear), ''[[Macbeth]]'' ([[1606]]), ''[[Antonius a Kleopatra]]'' ([[1607]], Antonius and Cleopatra) a další. Kromě toho psal také tzv. romance neboli tragikomické pohádkové hry, jako je ''[[Cymbelín]]'' ([[1609]], Cymbeline), ''[[Zimní pohádka]]'' ([[1611]], The Winter's Tale) nebo ''[[Bouře (Shakespeare)|Bouře]]'' ([[1612]], The Tempest). Shakespeare je však také autorem slavné sbírky ''[[Sonety (Shakespeare)|Sonetů]]'' ([[1609]], Sonnets), jejichž tématem je [[láska]], [[krása]], [[politika]] a pomíjivost života a citů, a také několika básní, z nichž nejznámější je ''Venuše a Adonis'' ([[1593]], Venus and Adonis) a ''Znásilnění Lukrecie'' ([[1594]], The Rape of Lucrece).
[[Soubor:Benjamin Jonson by Abraham van Blyenberch.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Ben Jonson]]]]
Anglické drama po Shakespearovi již nikdy nedosáhlo předcházejícího vrcholu. [[Ben Jonson]] ([[1572]]–[[1637]]) předjímal ve svých satirických komediích, například ''Volpone aneb Lišák'' ([[1605]], Volpone, or the Fox), ''Epicoena aneb Mlčenlivá žena'' ([[1609]], Epicoene, or the Silent Woman) nebo ''Alchymista'' ([[1610]], The Alchemist), poetiku [[Klasicismus (literatura)|klasicistního]] dramatu. [[John Webster]] (asi [[1580]]–po [[1625]]) psal chmurné kruté tragédie plné vášně, z nichž nejznámější jsou ''Bílá ďáblice'' ([[1612]], The White Devil) a ''Vévodkyně z Amalfi'' ([[1613]], Duchess of Malfi). [[Thomas Dekker (dramatik)|Thomas Dekker]] (asi [[1572]]–[[1632]]) a [[Philip Massinger]] ([[1583]]–[[1540]]) jsou autoři lidově laděných [[Komedie mravů|komedií mravů]] a [[Tragikomedie|tragikomedií]]. [[Francis Beaumont]] ([[1584]]–[[1616]]) a [[John Fletcher]] ([[1579]]–[[1625]]) psali kromě komedií i melodramatické tragédie.
[[Soubor:Philip Sidney portrait.jpg|náhled|150px|[[Sir]] [[Philip Sidney]]]]
Někteří dramatici a básníci psali také prózu, která se rovněž povznesla k velké stylistické dokonalosti, zejména ve dvoudílném [[Didaktická literatura|didaktickém]] dvorském románu ''Eufues'' ([[1578]]–[[1580]], Euphues) již zmíněného dramatika [[John Lyly|Johna Lylyho]]), v [[Pastorála|pastorálním]] rytířském románu ''Arkádie'' ([[1590]], Arcadia) [[sir]]a [[Philip Sidney|Philipa Sydneyho]] ([[1554]]–[[1586]]) nebo v ''Historii světa'' ([[1614]], The History of the World) [[sir]]a [[Walter Raleigh|Waltera Raleigha]] (asi [[1552]]–[[1618]])
[[Soubor:Sir Francis Bacon.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Sir]] [[Francis Bacon]]]]
Nejvýznamnějším představitelem prózy po Raleighovi byl [[Filozofie|filosof]] [[sir]] [[Francis Bacon]] ([[1561]]–[[1626]]), autor slavných ''Esejí'' ([[1597]]–[[1625]], The Essays), přinášejících filosofické zobecnění lidského pohledu na svět, a [[utopie|utopického]] spisu ''[[Nová Atlantis]]'' ([[1626]], New Atlantis), rozvíjejí jeho myšlenku na spojení vědy a státní moci. Nejvýznamnějším Baconovým dílem je ale [[Latina|latinský]] filosofický spis ''[[Nové organon]]'' ([[1620]], Novum Organum), jehož obsahem je kritika dosavadního přístupu k vědám a propagace nové [[Logická indukce|induktivní metody]] bádání. V tradicích utopických spisů pak pokračoval další filosof [[James Harrington]] ([[1611]]–[[1677]]) svým dílem ''Republika Oceana'' ([[1656]], The Commonwealth of Oceana).
[[Soubor:John Donne by Isaac Oliver.jpg|náhled|150px|[[John Donne]]]]
V 1. polovině [[17. století]] se v anglické literatuře začal jako výraz krize renesančního myšlení prosazovat [[manýrismus]], přechodová fáze mezi vrcholnou renesancí a barokem. Kromě sklonu k vyumělkovanosti a strojenosti ([[euphuismus]] podle Lylyho románu ''Euphues'') a důrazu na tajemnost a rafinovanost se umělci také soustřeďovali na své vnitřní zážitky a prožitky a hledali spojitostí mezi vzájemně zdánlivě nesouvisejícími jevy. Představitelem této tzv. [[Metafyzická poezie|metafyzické poezie]], plné emocí, smyslu pro paradox, originálního spojení básnických obrazů a intelektuálního důvtipu, byl především anglikánský kněz [[John Donne]] ([[1571]]–[[1631]]) a po něm [[Richard Crashaw]] ([[1613]]–[[1649]]) nebo [[Abraham Cowley]] ([[1618]]–[[1667]])

K dalším předním básníkům tohoto období patřili tzv. „básníci kavalíři“ podporující krále [[Karel I. Stuart|Karla I.]] v jeho boji s anglickým parlamentem – [[Thomas Carew]] ([[1595]]–[[1640]]), [[sir]] [[John Suckling]] ([[1609]]–[[1642]]) a [[Robert Herrick]] ([[1591]]–[[1674]]).
[[Soubor:John Milton - Project Gutenberg eText 13619.jpg|náhled|150px|[[John Milton]]]]
Dvorská okázalost se začala projevovat i na divadle, především v tzv. [[Maska|maskách]], což byly krátké, zpravidla [[verš]]ované, [[Drama|divadelní hry]] zahrnující [[Hudba|hudbu]], [[zpěv]], [[tanec]] a bohatou výpravu s [[Kostým (převlek)|kostýmy]].

Z pocitu nenaplnění optimistických představ renesance vzniklo [[Barokní literatura|baroko]] silně ovlivněné náboženským mysticismem. V Anglii dosáhlo svého vrcholu až po [[Restaurace Stuartovců|restauraci Stuartovců]] ([[1660]]) v duchovním eposu [[John Milton|Johna Miltona]] ([[1608]]–[[1674]]) ''[[Ztracený ráj]]'' ([[1667]]–[[1674]], Paradise Lost), jehož děj je převzat ze začátku první biblické knihy ''[[Genesis]]'' (vypráví o svržení padlých andělů a jejich vzpouře, o [[stvoření světa]] a [[Satan]]ově pouti po [[ráj]]i, kde v převtělení za hada svede Evu k [[Prvotní hřích|prvotnímu hříchu]], který vede k vyhnání [[Adam a Eva|Adama a Evy]] z ráje). Roku [[1671]] Milton doplnil epos kratší epickou skladbou ''[[Ráj znovu nabytý]]'' (Paradise Regained), pojednávající o pokušení [[Kristus|Krista]] Satanem.

Principy renesanční, manýristické (metafyzické) i barokní poezie a prvky nastupujícího [[Klasicismus (literatura)|klasicismu]] se pak spojily v díle Miltonova přítele [[Andrew Marvell|Andrewa Marvella]] ([[1621]]–[[1678]]).

=== Klasicismus a osvícenství ===
Když [[Karel II. Stuart|Karel II.]] nastoupil roku [[1660]] na anglický trůn, přivezl se svým dvorem z [[Francie|francouzského]] [[exil]]u do Anglie zálibu v [[klasicismus (literatura)|literárním klasicismu]], který se jako reakce na citové, vášnivé a nábožensky orientované [[baroko]] inspiroval hlavně starověkými vzory a zdůrazňoval střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. S klasicismem se překrývá myšlenkové hnutí nazývané [[osvícenství]], které proti barokní [[Religiozita|religiozitě]] staví [[racionalismus]], [[logika|logiku]] a [[humanismus]].
[[Soubor:John Dryden portrait.jpg|180px|náhled|vlevo|[[John Dryden]]]]
Mezi raně klasicistické básníky tohoto období patří [[Lyrická poezie|lyrik]] [[Edmund Waller]] ([[1606]]–[[1687]]), převážně [[Epika|epický]] [[sir]] [[John Denham]] ([[1615]]–[[1669]]) a [[Satira|satirik]] [[Samuel Butler (básník)|Samuel Butler]] ([[1613]]–[[1680]]), autor [[Heroikomika|směšnohrdinského eposu]] ''Hudibras'' (tři části: [[1663]], [[1664]] a [[1678]]), ve kterém se posmíval [[Puritáni|puritánům]].

Vůdčím představitelem raného [[klasicismus (literatura)|klasicismu]] byl však básník, dramatik, překladatel a literární kritik [[John Dryden]] ([[1631]]–[[1700]]), který psal úspěšné [[Satira|satiry]], náboženské [[Báseň|básně]], [[epigram]]y, [[Bajka|bajky]], [[Drama|divadelní hry]], uvedl do anglické literatury [[alexandrín]] a trojverší, ustanovil [[hrdinské dvojverší]] jako standardní literární formu a zasloužil se o vznik tzv. hrdinského dramatu. Psal také komedie, například ''Svatba podle módy'' ([[1673]], Marriage à la mode), ale v těch vynikli zejména [[sir]] [[William Wycherley]] ([[1640]]–[[1715]]) a [[William Congreve]] ([[1670]]–[[1729]]).
[[Soubor:John Bunyan.jpg|náhled|vpravo|150px|[[John Bunyan]]]]
Pokračováním barokní religiozity jsou do určité míry práce [[Baptismus|baptistického]] kazatele [[John Bunyan|Johna Bunyana]] ([[1628]]–[[1688]]), který je autorem jednoho z nejslavnějších křesťanských literárních děl vůbec, [[Alegorie|alegorického]] [[román]]u ''[[Poutníkova cesta|Poutníkova cesta z tohoto světa do světa budoucího]]'' (dvě části: [[1678]] a [[1684]], The Pilgrim's Progress from This World to That Which Is to Come). Dílo je určeno především pro lidové vrstvy a vypráví se v něm o cestě ctnostného člověka jménem Christian z Města zkázy do Nebeského města.
[[Soubor:Alexander Pope by Michael Dahl.jpg|náhled|150px|vlevo|[[Alexander Pope]]]]
Klasicistická poezie vyvrcholila v díle [[Alexander Pope|Alexandra Popea]] ([[1688]]–[[1744]]), mistra [[hrdinské dvojverší|hrdinského dvojverší]], který získal slávu svým [[Heroikomika|směšnohrdinským eposem]] ''Uloupená kadeř'' ([[1712]]–[[1715]], The Rape of the Lock).
[[Soubor:Daniel Defoe Kneller Style.jpg|náhled|150px|vpravo|[[Daniel Defoe]]]]
V [[18. století]] se anglická literatura stala proslulou po celém světě především díky svým [[Próza|prozaickým dílům]]. Nebývalý ohlas měl především [[román]] [[Daniel Defoe|Daniela Defoa]] ([[1660]]–[[1731]]) ''Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku'', zkráceně ''[[Robinson Crusoe]]'' ([[1719]], The Life and Strange Surprising Adventures of Robinson Crusoe, of York), o námořníkovi, který přežil ztroskotání lodě, a následně musel zápasit o holý život na neobydleném ostrově. Další jeho román ''Dobrodružný život kapitána Singletona'' ([[1720]], The Life, Adventures and Piracies of the Famous Captain Singleton) vypráví o životě anglického dobrodruha, který byl v mládí prodán do [[otroctví]], uprchl, stal se [[pirát]]em a nakonec se vrátil domů jako bohatý muž. Román ''[[Moll Flandersová]]'' ([[1722]], The Fortunes and Misfortunes of the Famous Moll Flanders), líčí dobrodružný životní příběh mravně narušené ženy, kterou drtivý osud žene z náruče jednoho muže do druhé a která se ve stáří stává úspěšnou zlodějkou a podvodnicí. Defoe byl i úspěšným novinářem, o čemž svědčí i jeho ''Deník morového roku'' ([[1722]], A Journal of the Plague Year), fiktivní románová [[kronika]] [[mor]]u v [[Londýn]]ě v letech [[1665]]–[[1666]], ve které autor formou autentické reportáže přibližuje neštěstí i hrdinství londýnského lidu, za zakladatele moderní [[Žurnalistika|žurnalistiky]] jsou však všeobecně považováni [[sir]] [[Richard Steele]] ([[1672]]–[[1729]]) a jeho přítel [[Joseph Addison]] ([[1672]]–[[1719]]).
[[Soubor:Jervas-JonathanSwift.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Jonathan Swift]]]]
Defoeovu optimistickou víru v sílu člověka a pokrok společnosti nesdílel jeden z nejvýznamnějších evropských [[Osvícenství|osvícenců]] [[anglikánství|anglikánský]] [[kněz]], [[satira|satirik]], [[pamflet]]ista a [[básník]] [[Jonathan Swift]] ([[1667]]–[[1745]]). Ve svém fantastickém [[cestopis]]e ''[[Gulliverovy cesty]]'' ([[1726]], rozšířeno [[1735]], Gulliver's Travels) napsaném jako syntéza [[parodie]] na [[dobrodružná literatura|dobrodružné příběhy z cest]] a [[satira|satiry]] na lidskou společnost, která přerůstá v [[Antiutopie|antiutopii]], zpochybnil moderní racionalitu, civilizaci i představy o nutném pokroku a nadřazeném postavení lidstva v přírodě. Swift vynikal též jako [[pamflet]]ista. Za jeho vrcholné dílo v tomto oboru je považován ''Skromný návrh, jak předejíti, aby děti irských chuďasů nebyly břemenem svým rodičům i zemi, a jak je udělat prospěšnými pro veřejnost'' ([[1729]], A Modest Proposal: For Preventing the Children of Poor People in Ireland from Being a Burden to Their Parents or Country, and for Making Them Beneficial to the Public), ve kterém navrhuje, aby děti chudých sloužily jako lahodná potrava pro bohaté. [[Metafora]] [[kanibalismus|kanibalismu]] je zde [[sarkasmus|sarkasmem]] pranýřujícím bezmezné vykořisťování Irska Angličany.
[[Soubor:Henry Fielding - Jonathan Wild.png|náhled|vpravo|150px|[[Henry Fielding]]]]
Silnými [[Kritický realismus|realistickými]] prvky se vyznačuje dílo [[Tobias Smollett|Tobiase Smolletta]] ([[1721]]–[[1771]]) a [[Henry Fielding|Henryho Fieldinga]] ([[1707]]–[[1754]]). Smollett je autorem [[Román#Pikareskní román|pikareskního románu]] ''Dobrodružství Rodericka Randoma'' ([[1748]], The Adventures of Roderick Random), v němž využil svých zkušeností ze služby u námořnictva (dílo je považováno za nejlepší ve svém žánru v anglické literatuře). Fielding pak ve svém pikareskním [[humor]]istickém [[román]]u ''[[Tom Jones (román)|Tom Jones]]'' ([[1749]]) vytvořil široké panoráma anglického života v první polovině 18. století. K dalším významným Fieldingovým dílům patří romány ''Joseph Andrews'' ([[1742]], The History of the Adventures of Joseph Andrews and of his Friend Mr. Abraham Adams), ''Jonathan Wild'' ([[1743]], The Life and Death of Jonathan Wild, the Great) a ''Amelie'' ([[1751]], Amelia), všechny opět se satirickým pohledem na současnou společnost.

U zrodu anglické [[Literatura pro děti a mládež|dětské literatury]] stál tiskař a knihkupec [[John Newbery]] ([[1713]]–[[1767]]), který se jako první specializoval na vydávání knih pro děti s pěknými ilustracemi a kvalitní grafickou úrovní.

Vývoj anglického divadla v období klasicismu zmrazil [[Cenzura|cenzurní]] zákon z roku [[1737]], podle kterého mohla být každá nová hra uvedena až po souhlasu cenzora (nejvíce to postihlo výše zmíněného Henryho Fieldinga, který přerušil svou dramatickou činnost). Ještě před tím však sklidil po celé Británii obrovské úspěchy [[John Gay]] ([[1685]]–[[1732]]) se svou [[parodie|parodií]] na [[Itálie|italskou]] hrdinskou [[Opera|operu]]. V díle nazvaném ''[[Žebrácká opera]]'' ([[1728]], The Beggar’s Opera) přivedl na scénu žebráky, lupiče a lehké ženy, přičemž děj proložil rýmovanými popěvky.

Vůdčím duchem pozdního anglického klasicismu a osvícenství byl literární kritik, básník, dramatik, [[esej]]ista a [[Lexikografie|lexikograf]] [[Samuel Johnson]] ([[1709]]–[[1784]]), který svým výkladovým ''Slovníkem anglického jazyka'' ([[1755]], A Dictionary of the English Language) položil základy moderní spisovné angličtiny.

== Moderní anglická literatura ==

=== Preromantismus (sentimentalismus) ===
[[Soubor:James Thomson (Scottish poet).jpg|náhled|vpravo|150px|[[James Thomson]]]]
Zhruba v polovině [[18. století]] převládl v Anglii jako reakce na racionalismus a rozumovost [[klasicismus|klasicismu]] a [[osvícenství]] nový [[Umění|umělecký]] proud, který ohlašoval blížící se [[romantismus]] – odtud jeho název [[preromantismus]]. Protože se tento proud orientoval na posílení emocionální působivosti uměleckých děl, bývá často nazýván sentimentalismem. Počátky preromantismu je ovšem možno najít již na počátku 18. století za [[Klasicismus|klasicismu]], se kterým se tak částečně překrývá.

Zatímco v tvorbě [[James Thomson|Jamese Thomsona]] ([[1700]]–[[1748]]), mimo jiné autora [[Óda|ódy]] ''[[s:Rule, Britannia!|Vládni, Británie!]]'' ([[1740]], ''Rule, Britannia!''), která se stala britskou vlasteneckou písní, se ještě objevují idylická citově zabarvená líčení přírody, poezie dalších básníků, patřících především do tzv. [[hřbitovní škola|hřbitovní školy]] (Graveyard Poets), se vyznačuje iracionální melancholickou i tajuplnou a pochmurnou náladou.
[[Soubor:PortraitThomasGrayByJohnGilesEccart1747to1748.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Thomas Gray]]]]
Hlavním tématem hřbitovní školy byly pochmurné [[meditace]] o [[smrt]]elnosti často v prostředí [[hřbitov]]a. Za jejího zakladatel je považován [[Thomas Parnell]] ([[1679]]–[[1718]]) díky své básni ''Noční dílko o Smrti'' (A Night-Piece on Death), vydané po jeho smrti až roku [[1721]].

Základním dílem hřbitovní školy se stala báseň ''Nářek aneb Noční rozjímání o životě, smrti a nesmrtelnosti'' ([[1742]]–[[1745]], The Complaint, or Night Thoughts on Life, Death, and Immortality) [[Edward Young|Edwarda Younga]] ([[1681]]–[[1765]]). Za preromantický manifest je pak označována Youngova prozaická práce ''Úvahy o původní tvorbě'' ([[1759]], Conjectures On Original Composition) zdůrazňující potřebu intuitivní tvůrčí síly, jež by nahradila přílišnou rozumovost osvícenství

K dalším básníkům hřbitovní školy patřil [[Robert Blair]] ([[1699]]–[[1746]]) se svou básní ''Hrob'' ([[1743]], The Grave), [[Thomas Gray]] ([[1716]]–[[1771]]), autor slavné ''[[s:Elegie psána na hřbitově vesnickém|Elegie psané na hřbitově vesnickém]]'' ([[1751]], Elegy Written in a Country Churchyard) nebo [[Thomas Percy]] ([[1729]]–[[1811]]), který vydal roku [[1765]] první sbírku starých anglických balad ''Památky staré anglické poezie'' (Reliques of Ancient English Poetry).
[[Soubor:James Macpherson by George Romney.jpg|vpravo|náhled|150px|[[James Macpherson]]]]
Vznikaly rovněž literárním podvrhy, které měly nahradit neexistující starobylé rukopisy. Tak byly „nalezeny“ ''[[Ossianovy zpěvy]]'' ([[1761]]–[[1765]], ''The Works of Ossian''), které mladý [[Skotsko|skotský]] učitel [[James Macpherson]] ([[1736]]–[[1796]]) vydával za překlady básní [[Skotská gaelština|gaelského]] barda ze [[3. století]]. Další falza středověké literatury zveřejňoval [[Thomas Chatterton]] ([[1752]]–[[1770]] pod jménem Thomase Rowleyho, fiktivního mnicha z [[15. století]].
[[Soubor:William Blake by Thomas Phillips.jpg|náhled|150px|vlevo|[[William Blake]]]]
[[Soubor:Alexander Nasmyth - Robert Burns, 1759 - 1796. Poet - Google Art Project.jpg|vpravo|náhled|150px|[[Robert Burns]]]]
[[Soubor:Samuel Richardson by Joseph Highmore.jpg|150px|náhled|vlevo|[[Samuel Richardson]]]]
[[Soubor:Laurence Sterne by Sir Joshua Reynolds.jpg|náhled|150px|[[Laurence Sterne]]]]
Vrcholem preromantické poezie je dílo [[William Blake|Williama Blakea]] ([[1757]]–[[1827]]), ve své době nedoceněného básníka, malíře, mystika a symbolického vizionáře, a [[Skotsko|skotského]] národního básníka [[Robert Burns|Roberta Burnse]] ([[1759]]–[[1796]]), který psal také ve [[Skotština|skotštině]].

Anglické divadlo po vydání cenzurního zákona čekalo celých čtyřicet let na důstojné dílo. Roku [[1777]] se však z pera [[Richard Brinsley Sheridan|Richarda Sheridana]] ([[1751]]–[[1816]]) zrodila nejlepší anglická hra celého 18. století, ''[[Škola pomluv]]'' (The School for Scandal). Sheridan pokračoval v tradici tzv. [[komedie mravů]], kterou rozšířil o sentimentální senzibilitu. Hlavním cílem jeho satirického výsměchu byla tehdejší vyšší společnost a její přízemní zájmy, pomluvy a pokrytecká morálka.

Mezi hlavní představitele preromantické prózy patří [[Samuel Richardson]] ([[1689]]–[[1761]]), který se svými romány ''[[Pamela aneb Odměněná ctnost]]'' ([[1740]]. Pamela, or Virtue Rewarded) nebo ''[[Clarissa aneb Příběh mladé dámy]]'' ([[1748]], Clarissa: Or the History of a Young Lady), stal zakladatelem [[Román v dopisech|románu v dopisech]], a [[Oliver Goldsmith]] ([[1730]]–[[1774]]), autor [[román]]u ''[[Farář wakefieldský]]'' ([[1766]], ''The Vicar of Wakefield''), příběhu chudého anglikánského duchovního, prostého poctivce z nižších vrstev.

Autorem prvního anglického „antirománu“ je [[Laurence Sterne]] ([[1713]]–[[1768]]). Svým humoristickým dílem ''[[Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho]]'' ([[1759]]–[[1767]], The Life and Opinions of Tristram Shandy, Gentleman) vytvořil krajně subjektivní a formálně experimentální prózu. Svou snahou zachytit volnou asociaci myšlenek a subjektivní vnímání času v mysli svých hrdinů se stal průkopníkem tzv. [[Proud vědomí|proudu vědomí]], předchůdcem modernistů a absurdního dramatu. Jeho nekonvenční [[cestopis]] ''[[Sentimentální cesta po Francii a Itálii]]'' ([[1768]], A&nbsp;Sentimental Journey Through France and Italy) významně přispěl k rozšíření pojmu sentimentalismus, který kromě přecitlivělosti začal mít také filosofický nádech.

Záliba v pochmurných motivech se projevila v tzv. [[Gotický román|gotickém románu]], jehož autoři se inspirovali ve [[středověk]]ých [[Legenda|legendách]] a [[pověst]]ech se snahou vyvolat ve čtenáři líčením [[Horor|strašidelného]] příběhu strach. V gotických románech se objevují tajuplné středověké hrady a zříceniny, podzemní labyrinty, opuštěná jezera, zlosynové, nevinné dívky, mniši posedlí ďáblem i příšery a duchové. K jeho představitelům patřili [[Horace Walpole]] ([[1717]]–[[1797]]), který napsal první gotický román ''[[Otrantský zámek]]'' ([[1764]], The Castle of Otranto), [[Clara Reevová]] ([[1729]]–[[1807]]) se svým ''[[Starý anglický baron|Starým anglickým baronem]]'' ([[1777]], The Old English Baron), [[William Godwin]] ([[1756]]–[[1836]]), autor románu ''Caleb Williams'' ([[1794]]), [[William Thomas Beckford]] ([[1760]]–[[1844]]), v jehož díle ''[[Vathek]]'' ([[1786]]) ožívá exotický Orient, [[Ann Radcliffová]] ([[1764]]–[[1823]]) s již spíše romantickými prózami ''[[Sicilský román]]'' ([[1790]], A Sicilian Romance) a ''[[Záhady Udolfa]]'' ([[1794]], The Mysteries of Udolpho) a konečně [[Matthew Gregory Lewis]] ([[1775]]–[[1818]]) přinášející svým ''[[Mnich (román)|Mnichem]]'' ([[1796]], The Monk) do gotického románu novou problematiku tragédie duše.

V období preromantismu se také zrodil první manifest [[Feminismus|ženské emancipace]], který roku [[1792]] pod názvem ''Obrana práv žen'' (A Vindication of the Rights of Woman) sepsala pozdější manželka Williama Godwina [[Mary Wollstonecraftová]] ([[1759]]–[[1797]]).

=== Romantismus ===
[[Soubor:William Wordsworth at 28 by William Shuter2.jpg|náhled|vpravo|150px|[[William Wordsworth]]]]
Počátek [[19. století]] je v anglické literatuře zcela ve znamení [[Romantismus|romantismu]], ve kterém obraznost a citovost převládala nad rozumovostí a který vznikl jako reakce na hluboký rozpor mezi realitou a humanistickými ideály, které proklamovala [[Velká francouzská revoluce]].
[[Soubor:Samuel Taylor Coleridge by Washington Allston retouched.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Samuel Taylor Coleridge]]]]
[[Soubor:Lord Byron coloured drawing.png|náhled|vpravo|150px|[[Lord]] [[George Gordon Byron]]]]
Za kolébku [[Romantismus (literatura)|literárního romantismu]] je považována právě Anglie, kde první generace anglických romantiků bezprostředně navázala na předcházející [[Preromantismus|preromantické]] autory. Jedná se především o tzv. [[jezerní básníci|jezerní básníky]], skupinu umělců, které spojoval život uprostřed nádherné přírody v [[Jezerní oblast|Jezerním okrsku]] na severozápadu Anglie. K nejvýznamnějším z nich patřili [[William Wordsworth]] ([[1770]]–[[1850]]), [[Samuel Taylor Coleridge]] a [[Robert Southey]] ([[1774]]–[[1843]]). Wordsworth a Coleridge vydali roku [[1798]] společně básnickou sbírku ''[[Lyrické balady]]'' (Lyrical Ballads), považovanou za první romantické dílo anglické literatury. Ve sbírce je mimo jiné obsažena slavná Coleridgova [[balada]] ''[[Píseň o starém námořníkovi]]'' (The Rime of the Ancient Mariner), jejíž hrdina se proviní tím, že na moři zabije bezdůvodně [[Albatrosovití|albatrosa]] a je za to potrestán tajemnými přírodními silami.

Ještě významnější je druhá generace anglických romantiků, kterou reprezentují básníci [[lord]] [[George Gordon Byron]] ([[1788]]–[[1824]]), [[Percy Bysshe Shelley]] ([[1792]]–[[1822]]) a [[John Keats]] ([[1795]]–[[1821]].

Pro dílo [[lord]]a [[George Gordon Byron|Byrona]], jednoho z největších evropských básníků vůbec, je charakteristický osamocený boj za svobodu proti tyranům (tzv. byronismus) a revolta proti řádu, bohům a osudu (tzv. [[titanismus]]). Byron je také považován za tvůrce [[drama]]tické básně a dvou nových [[Lyrická poezie|lyricko]]-[[epika|epických]] [[žánr]]ů: moderního [[epos]]u (spojení epického vyprávění s proudem lyriky) a [[poema|poemy]], tj. básnické nebo také byronské povídky. Z jeho poem vyniká zejména ''[[Džaur (Byron)|Džaur]]'' ([[1813]], Giaour), ''[[Korzár (Byron)|Korzár]]'' ([[1814]], The Corsair), ''Lara'' ([[1814]]) a ''[[Vězeň chillonský]]'' ([[1816]], The Prisoner Of Chillon). Za moderní epos lze označit ''[[Childe Haroldova pouť|Childe Haroldovu pouť]]'' ([[1812]]–[[1818]], Childe Harold's Pilgrimage) nebo ''[[Don Juan (Byron)|Dona Juana]]'' ([[1819]]–[[1824]]). Ve svých dramatických básních, jako je například ''[[Manfréd (Byron)|Manfréd]]'' ([[1817]]) nebo ''[[Kain (Byron)|Kain]]'' ([[1821]], Cain). namířil romantickou vzpouru proti nejvyšší morální autoritě – proti Bohu.
[[Soubor:Percy Bysshe Shelley by Alfred Clint.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Percy Bysshe Shelley]]]]
[[Soubor:John Keats by William Hilton.jpg|náhled|vpravo|150px|[[John Keats]]]]
[[Percy Bysshe Shelley]] je považován za autora nejlepších [[Lyrická poezie|lyrických]] básní napsaných v anglickém jazyce. Známá je také jeho protidespotická tragédie z italské historie ''[[Cenci]]'' ([[1819]]), která byla v Anglii dlouho zakázána. Nejvíce se však proslavil titánským filozofickým [[drama]]tem ''[[Odpoutaný Prométheus]]'' ([[1820]], Prometheus Unbound), ve kterém jeho hrdina vítězně vzdoruje [[Jupiter (mytologie)|Jovovi]] ztělesňujícím symbol tyranie a nesvobody.

[[John Keats]] ([[1795]]–[[1821]]) se proslavil zejména [[Lyrická poezie|lyrickými]] [[óda]]mi ''Óda na slavíka'' ([[1819]], Ode to a Nightingale), ''Óda na řeckou vázu'' ([[1819]] nebo Óda na melancholii ([[1819]], Ode on Melancholy), ve kterých usiloval o sloučení antické [[mytologie]] s anglickou přírodou. Dále je autorem [[poema|poemy]] ''[[Endymion]]'' ([[1818]]), nedokončeného eposu ''Hyperion'' ([[1820]]), [[Balada|balady]] ''[[La Belle Dame sans Merci]]'' ([[1819]]) a básně ''[[Podzimu]]'' ([[1819]], To Autumn).
[[Soubor:Sir Walter Scott - Raeburn.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Sir]] [[Walter Scott]]]]
[[Soubor:Mary Wollstonecraft Shelley Rothwell.tif|náhled|vpravo|150px|[[Mary Shelleyová]]]]
[[Soubor:The Brontë Sisters by Patrick Branwell Brontë restored.jpg|náhled|vpravo|150px|Sestry Brontëový, zleva [[Anne Brontëová|Anne]], [[Emily Brontëová|Emily]] a [[Charlotte Brontëová|Charlotte]].]]
Generačním druhem první generace anglických romantiků byl [[Skotové|skotský]] básník a prozaik [[sir]] [[Walter Scott]] ([[1771]]–[[1832]]), zakladatel [[Román#historický román|historického románu]]. Z jeho básnického díla je nejvýznamnější sbírka skotských lidových balad ''Lidové zpěvy skotského pohraničí'' ([[1802]]–[[1803]], Minstrelsy of the Scottish Border) a báseň ''Jezerní panna'' ([[1810]], The Lady of the Lake), z [[román]]ů ''Waverley'' ([[1814]]), ''Rob Roy'' ([[1817]]), ''Srdce Edinburghu'' ([[1818]], The Heart of Midlothian), ''[[Ivanhoe]]'' ([[1819]]), ''[[Nevěsta z Lammermooru]]'' ([[1819]], The Bride of Lammermoor), ''Pověst o Montrosovi'' ([[1819]], A legend of Montrose), ''Kenilworth'' ([[1821]]), ''[[Quentin Durward]]'' ([[1823]]), ''Talisman'' ([[1825]], The Talisman), ''Krasavice z Perthu'' ([[1828]], The Fair Maid of Perth) a další.

Dalším vývojem prošel [[gotický román]]. Dílo ''[[Frankenstein|Frankenstein aneb Moderní Prométheus]]'' ([[1818]], Frankenstein or, The Modern Prometheus) manželky básníka Shelleyho, [[Mary Shelleyová|Mary Shelleyové]] ([[1797]]–[[1851]]) je do jisté míry varováním před důsledky vědeckých experimentů a je v něm nastolena otázka odpovědnosti tvůrce za to, co vytvořil. [[John Polidori]] ([[1795]]–[[1821]]), autor dalšího gotického románu ''Upír'' ([[1819]], The Vampyre: A Tale) jako první vytvořil prototyp klasického upíra. V románu ''[[Poutník Melmoth]]'' ([[1820]], Melmoth the Wanderer) [[Charles Robert Maturin|Charlese Roberta Maturina]] ([[1782]]–[[1824]]) je hlavním hrdinou muž, který za prodloužený život upsal svou duši ďáblu a postupně se stává svědkem hrůz, ve kterých se odráží negativní jevy tehdejší společnosti.

K dalším anglickým romantickým prozaikům patří [[Jane Austenová]] ([[1775]]–[[1817]]), představitelka tzv. [[román rodinného života|rodinného románu]] (Domestic Novel), například ''[[Pýcha a předsudek]]'' ([[1813]], Pride and Prejudice), [[Thomas de Quincey]] ([[1785]]–[[1859]]), filozof, esejista, básník a literární kritik, který ve svém [[Autobiografie|autobiografickém]] díle ''Zpověď anglického poživače opia'' ([[1822]], Confessions of an English Opium Eater) popisuje, jak mu [[opium]], na nějž si navykl již v mládí, otevřelo "bránu rajských rozkoší", svět úchvatných vizí, snů a fantastických smyslových vjemů, jen aby ho vzápětí uvrhlo do propastného utrpení fyzického i duševního, a konečně [[Frederick Marryat]] ([[1792]]–[[1847]]), autor [[dobrodružná literatura|dobrodružných]] příběhů s námořní a pirátskou tematikou, například ''[[Kormidelník Vlnovský]]'' ([[1841]], Masterman Ready, or the Wreck in the Pacific).

Spojnicí mezi druhou generací anglických romantiků a představiteli pozdního anglického romantismu tvoří dílo sester Brontëových. Nejstarší z nich [[Charlotte Brontëová]] ([[1816]]–[[1855]]) se celosvětově proslavila [[román]]em ''[[Jana Eyrová]]'' ([[1847]], Jane Eyre) líčícím dramatické vztahy neurozené hrdinky k byronovsky hrdému a tajemnému šlechtici. Prostřední [[Emily Brontëová]] ([[1818]]–[[1848]]) je autorkou originálního [[román]]u ''[[Na Větrné hůrce|Vichrné návrší]]'' ([[1847]], Wuthering Heights), ve kterém se symbolické pojetí severoanglické přírody slučuje s baladickým, ''„[[Gotický román|goticky]]“'' tajuplným a mnohdy až [[Surrealismus|surrealisticky]] snovým příběhem. Nejmladší z nich, [[Anne Brontëová]] ([[1820]]–[[1849]]), se zaměřila na zobrazování strastiplných osudů žen, ale uměleckých kvalit svých sester nedosáhla.

=== Viktoriánská próza, poezie a drama ===
Protože se vývoj anglické literatury od 30. let [[19. století]] do začátku [[První světová válka|první světové války]] zhruba překrývá s obdobím vlády královny [[Viktorie (britská královna)|Viktorie]] ([[1837]]–[[1901]]), bývá zvykem označovat tuto dobu jako [[Viktoriánské období|viktoriánskou]]. Na počátku této doby se v anglické literatuře začal prosazovat směr, který na rozdíl od romantických hrdinů, kteří jsou se svým okolím v rozporu, zobrazoval život člověka ve společenských souvislostech. Protože jsou názory většiny autorů na tehdejší společnost kritické, hovoří se o tzv. [[Kritický realismus|kritickém realismu]].
[[Soubor:Charles Dickens, Woodburytype.jpg|náhled|150px|[[Charles Dickens]]]]
Kritický realismus je spjat především s [[román]]em. Sugestivní popis prostředí, přerůstající v symboliku negativních společenských jevů, zobrazovaných s hřejivým či satirickým humorem, je charakteristický pro dílo [[Charles Dickens|Charlese Dickense]] ([[1812]]–[[1870]]). Od [[humor]]istického románu ''[[Kronika Pickwickova klubu]]'' ([[1836]]–[[1837]], The Posthumous Papers of the Pickwick Club) přešel Dickens v dílech ''[[Oliver Twist]]'' ([[1837]]–[[1839]], The Adventures of Oliver Twist), ''[[Mikuláš Nickleby]]'' ([[1838]]–[[1839]], The Life and Adventures of Nicholas Nickleby), ''[[Starožitníkův krám]]'' ([[1841]], The Old Curiosity Shop), ''[[Život a dobrodružství Martina Chuzzlewita]]'' ([[1843]]–[[1844]], Life And Adventures Of Martin Chuzzlewit), ''[[Dombey a syn]]'' ([[1848]], Dombey and Son), ''[[David Copperfield (román)|David Copperfield]]'' ([[1849]]) nebo ''[[Zlé časy]]'' ([[1854]], Hard Times) k silné sociální kritice, kterou stále silněji spojoval s psychologickým ponorem do podvědomých poloh svých hrdinů připomínající [[Franz Kafka|Franze Kafku]]. K těmto románům patří ''[[Ponurý dům]]'' ([[1853]], Bleak House), ''[[Malá Dorritka]]'' ([[1855]]–[[1857]], Little Dorrit) nebo ''[[Nadějné vyhlídky]] ''([[1861]], Great Expectations). Dickens je rovněž autorem [[Historický román|historických románů]] ''[[Barnabáš Rudge]]'' ([[1841]], Barnaby Rudge) a ''[[Příběh dvou měst]]'' ([[1859]], The Tale of Two Cities), tzv. vánočních povídek ''[[Vánoční koleda (Dickens)|Vánoční koleda]]'' ([[1843]], A Christmas Carol) nebo ''[[Zvony novoroční]]'' ([[1845]], The Chimes), dále románu plného spletitých tajemství, úkladů, pletich, zrady, lásky, hamižnosti a nečekaných rozuzlení ''[[Náš společný přítel]]'' ([[1865]], Our Mutual Friend) a nedokončeného [[Román#Detektivní román|detektivního románu]] ''[[Záhada Edwina Drooda]]'' ([[1870]], The Mystery of Edwin Drood).
[[Soubor:William Makepeace Thackeray by Jesse Harrison Whitehurst-crop.jpg|náhled|150px|vlevo|[[William Makepeace Thackeray]]]]
Dickensův současník [[William Makepeace Thackeray]] ([[1811]]–[[1863]]) se zaměřoval především na život vyšších společenských vrstev plný snobismu, kariérismu, chamtivosti a požitkářství. Jeho [[Román#Pikareskní román|pikareskní román]] ''[[Paměti urozeného pana Barry Lyndona]]'' ([[1844]], The Memoirs Of Barry Lyndon, Esquire) vypráví příběh bezvýznamného irského hochštaplera, kterému se podaří vyšplhat vysoko ve společenském žebříčku, aby poté zažil tvrdý pád dolů. Ve svém vrcholném díle ''[[Jarmark marnosti]]'' ([[1847]]–[[1848]], Vanity Fair) vytvořil široký [[Satira|satirický]] pohled na anglickou společnost na sklonku [[Napoleonské války|napoleonských válek]], kterou zobrazoval s propracovanou [[Ironie|ironií]] a [[Sarkasmus|sarkasmem]]. ''Kniha o snobech'' ([[1847]], The Book of Snobs) obsahuje řadu satirických črt zesměšňujících pocit společenské nadřazenosti. V románu ''[[Henry Esmond]]'' ([[1852]], The History Of Henry Esmond, Esquire) popisuje ve své době velmi smělou zápletkou lásky starší ženy k mladšímu muži. Kastovnicky uzavřený život nejvyšších vrstev anglické aristokracie a zámožného měšťáctva s jeho nelítostnými zákony zobrazil v románu ''[[Newcomové]]'' ([[1853]]–[[1855]], The Newcomes). Známá je i jeho pohádka ''[[Růže a prsten]]'' ([[1855]], The Rose And The Ring).

Uznávaným klasikem literatury pro děti a mládež je [[Charles Kingsley]] ([[1819]]–[[1875]]). Známý je jeho historický román ''Vzhůru přes oceán'' ([[1855]], Westward Ho!) odehrávající se za vlády královny [[Alžběta I.|Alžběty]] a pohádkový příběh ''Vodňátka'' (1863, The Water Babies), který je současně satirou na viktoriánskou společnost. V psaní dobrodružných příběhů po vzoru [[Frederick Marryat|Fredricka Marryata]] pokračoval [[Robert Michael Ballantyne]] ([[1825]]–[[1894]]), z jehož rozsáhlého díla je nejznámější román ''Korálový ostrov'' ([[1858]], The Coral Island) líčící osudy tří chlapců, kteří ztroskotali na opuštěném ostrově.

Autorkou sentimentálních a naivně moralistních příběhů je [[Anglie|anglo]]-[[Spojené státy americké|americká]] spisovatelka [[Frances Hodgson Burnettová]] ([[1849]]–[[1924]]). Z jejího rozsáhlého díla je dones živý román ''Malý lord Fauntleroy'' ([[1896]], Little Lord Fauntleroy), příběh malého chlapce, jehož otec je příslušník anglického šlechtického rodu a matka chudá Američanka. Po smrti svého otce žije chlapec jako dědic šlechtického titulu se svou matkou u despotického konzervativního dědečka v Anglii, který se pod jeho vlivem změní v laskavého muže a usmíří se i se svou snachou.

[[Soubor:Elizabeth Gaskell 1832.jpg|náhled|150px|[[Elizabeth Gaskellová]]]]
Jedním z prvních děl, které se zabývaly otázkami postavení [[Dělnická třída|dělníků]] v Anglii, je román ''[[Mary Bartonová]]'' ([[1848]], Mary Barton) [[Elizabeth Gaskellová|Elizabeth Gaskellové]] ([[1810]]–[[1865]]), který šokoval zejména nic nezakrývající otevřeností o krutých životních podmínkách dělníků v [[Manchester]]u. Sociální problematice se věnovala i v románech ''[[Ruth (román)|Ruth]]'' ([[1853]]) a ''[[Sever a Jih (Gaskellová)|Sever a Jih]]'' ([[1855]], North and South). Ostré sociální střety v románech zobrazené ovšem řeší v duchu své výchovy křesťanským smírem. Nejznámějším jejím dílem je však ''[[Cranford]]'' ([[1853]]), soubor [[Črta|obrázků]] z maloměstského života líčící s jemnou ironií každodenní běžné radosti a starosti obyvatel fiktivního městečka.
[[Soubor:George Eliot.jpg|náhled|150px|vlevo|[[George Eliot]] (Mary Ann Evansová)]]
Další představitelkou viktoriánské prózy je Mary Ann Evansová ([[1819]]–[[1880]]) známá pod mužským pseudonymem [[George Eliot]], která ve svých dílech často spojovala realistické vypravování s [[Mytologie|mytologickými]] a [[folklór]]ními motivy – například v románu ''Silas Marner: Tkadlec z Raveloe'' ([[1861]], Silas Marner: The Weaver of Raveloe ([[1861]]), ve kterém působivě vylíčila morální konflikt světa chudého venkovského tkalce a světa vesnické šlechty. Její vrcholné dílo, ''[[Middlemarch]]'' ([[1871]]–[[1872]]), je zařazováno mezi první moderní romány anglické literatury. Autorka v něm vypráví příběhy několika starousedlíků v jednom anglickém městečku jehož tradiční život začínají ovlivňovat důsledky industrializace i politické změny.
[[Soubor:Thomas Hardy by William Strang 1893.jpg|náhled|150px|[[Thomas Hardy]]]]
[[Soubor:Robert Browning by Michele Gordigiani 1858.jpg|náhled|150px|[[Robert Browning]]]]
K viktoriánským prozaikům dále patří [[Anthony Trollope]] ([[1815]]–[[1882]]), autor šestidílného cyklu ''Barsetské kroniky'' ([[1855]]–[[1867]], The Chronicles of Barsetshire), ve kterém zachytil život nejrůznějších vrstev a profesních skupin tehdejší společnosti, dále [[George Meredith]] ([[1828]]–[[1909]]), který ve svých vrcholných románech ''Sobec'' ([[1879]], The Egoist) a ''Diana z Rozcestí'' ([[1885]], Diana of the Crossways) vystupuje jako ostrý kritik pokrytecké morálky své doby a zastánce rovnoprávného postavení žen, [[Samuel Butler]] ([[1835]]–[[1902]]), autor [[Antiutopie|antiutopického]] (dystopického) románu ''Edkin'' ([[1872]], Erehwon), jehož název je [[anagram]]em slova nowhere (nikde), a konečně [[Thomas Hardy]] ([[1840]]–[[1928]]), jenž v románech ''Daleko od hlučícího davu'' ([[1874]], Far From the Madding Crowd), ''Starosta casterbridgeský'' ([[1886]], The Mayor of Casterbridge), ''Tess z d’Urbervillů'' ([[1891]], Tess of the d'Urbervilles) nebo ''Neblahý Juda'' ([[1895]], Jude the Obscure) došel na základě myšlenek [[Sociální darwinismus|sociálního darwinismu]] k [[Naturalismus (literatura)|naturalistickému]] zobrazení člověka, jehož osud je předurčen vlivem dědičnosti a prostředí.

Oproti próze zůstávala anglická poezie téměř po celé 19. století vůči realismu v podstatě odolná. Z toho důvodu lze tvorbu viktoriánských básníků označit jako pozdně romantickou čili [[Novoromantismus|novoromantickou]].
[[Soubor:John everett millais portrait of lord alfred tennyson.jpg|náhled|vlevo|150px|[[lord]] [[Alfred Tennyson]]]]
[[Soubor:Dante Gabriel Rossetti by George Frederic Watts.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Dante Gabriel Rossetti]]]]
Tak například [[lord]] [[Alfred Tennyson]] ([[1809]]–[[1892]]) okouzloval melodičností svých vznešených veršů přecházející až do magie slov a ve své baladě ''[[Paní ze Shalott]]'' ([[1842]], The Lady of Shalott) a v postupně vydávaném epickém cyklu ''[[Idyly královské]]'' ([[1859]]–[[1885]], Idylls of the King) oživil postavy ze starých artušovských pověstí. [[Robert Browning]] ([[1812]]–[[1889]]) razil svými dramatickými monology cestu vnitřnímu monologu moderní poezie a prózy. Jeho manželka [[Elizabeth Barrettová-Browningová]] ([[1806]]–[[1861]]) je autorkou sbírek intenzivní osobní lyriky, z nichž nejznámější jsou ''Portugalské sonety'' ([[1850]], Sonnets from the Portuguese).

Především ranou [[Renesance|renesancí]] [[15. století]] a uměním [[středověk]]u se inspirovala skupina [[malíř]]ů a básníků označujících se za [[Prerafaelité|prerafaelity]] podle toho, že jejich vzorem bylo umění z doby před tvorbou italského malíře [[Raffael Santi|Raffaela]], jehož styl a myšlenky ovlivňovaly [[malířství]] již po několik století. V literatuře se toto hnutí projevilo zejména v tvorbě malíře a básníka [[Dante Gabriel Rossetti|Danteho Gabriela Rosettiho]] ([[1828]]–[[1882]]), který ve svých básních romantizoval středověk, a textilního výtvarníka, [[architekt]]a, malíře, básníka a [[Karl Marx|Marxovým]] myšlenkám blízkého [[Socialismus|socialisty]] [[William Morris|Williama Morrise]] ([[1834]]–[[1896]]), považovaného za zakladatele [[Hrdinská fantasy|hrdinské fantasy]].
[[Soubor:Dante Gabriel Rossetti - Algernon Charles Swinburne.jpg|náhled|150px| [[Algernon Charles Swinburne]]]]
Obdivovatelem prerafaelitů byl také umělecký kritik, historik umění a velký příznivec [[Socialismus|socialismu]] [[John Ruskin]] ([[1819]]–[[1900]]), který se zasloužil o to, že byli otevřeně přijímáni veřejností. On sám povýšil imaginaci na základní tvůrčí metodu, jak ukázal ve svém pohádkovém příběhu ''Král zlaté řeky'' ([[1841]], King of the Golden River).

Prerafaelity byl rovněž v mládí ovlivněn [[Algernon Charles Swinburne]] ([[1837]]–[[1909]]), který šokoval soudobou konvencemi svázanou společnost svou sbírkou ''Básně a balady'' ([[1866]], Poems and Ballads), ve které útočí především vášnivou milostnou lyrikou a otevřenou erotičností na základy viktoriánských předsudků. V další své sbírce ''Písně před rozbřeskem'' ([[1871]], Songs before Sunrise) prodchnuté [[Percy Bysshe Shelley|Shelleovým]] romantismem a myšlenkami z [[esej]]e ''O svobodě'' ([[1859]], On Liberty) [[Filozofie|filosofa]] [[John Stuart Mill|Johna Stuarta Milla]] ([[1806]]–[[1873]]) podpořil boj [[Itálie|Italů]] za nezávislost a sjednocení země.

Teprve ve [[20. století]] došlo k ocenění básnické tvorby [[Katolicismus|katolického]] [[Náboženská konverze|konvertity]] a [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitského]] kněze [[Gerard Manley Hopkins|Gerarda Manleyho Hopkinse]] ([[1844]]–[[1889]]). Významným básníkem byl také již zmíněný [[Thomas Hardy]], autor intimní lyriky a děl zobrazujících pochmurný lidský úděl, například třídílného veršovaného [[drama]]tu ''Vladaři'' ([[1904]], [[1906]], [[1908]], The Dynasts), ve kterém zobrazil posledních deset let napoleonských válek.
[[Soubor:Robert Louis Stevenson Knox Series.jpg|náhled|150px|[[Robert Louis Stevenson]]]]
K novoromantikům je nutno dále přiřadit [[Skotsko|skotského]] prozaika a básníka [[Robert Louis Stevenson|Roberta Louise Stevensona]] ([[1850]]–[[1894]]), který dosáhl světového ohlasu [[Dobrodružná literatura|dobrodružným románem]] s pirátskou tematikou ''[[Ostrov pokladů]]'' ([[1883]], Treasure Island) a psychologickým zobrazením konfliktu mezi dobrem a zlem v lidském nitru v [[horor]]ové [[Novela (literatura)|novele]] ''[[Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda]]'' ([[1886]], Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde), a také dalšího Skota [[sir]]a [[James Matthew Barrie|Jamese Matthewa Barrieho]] ([[1860]]–[[1937]]), literárního otce postavy nestárnoucího chlapce ''[[Petr Pan|Petra Pana]]'' ([[1904]], Peter Pan), který zažívá různá fantastická dobrodružství v magické fiktivní [[Země Nezemě|Zemi Nezemi]].

K dalším zakladatelům [[horor]]u a také [[Román#Detektivní román|detektivního žánru]] patří [[Joseph Sheridan Le Fanu]] ([[1814]]–[[1873]]), autor [[Povídka|povídek]] a [[román]]ů se záhadnými a hrůzostrašnými motivy, z nichž nejznámější je sbírka povídek ''[[V temném zrcadle]]'' ([[1872]], In a Glass Darkly), dále [[Bram Stoker]] ([[1847]]–[[1912]]), jehož román ''[[Drákula (kniha)|Drákula]]'' ([[1897]], Dracula) je vyvrcholením klasického gotického románu a základním dílem knih s tematikou [[Upír (nemrtvý)|vampyrismu]], a také [[Montague Rhodes James]] ([[1862]]–[[1936]]), který svou povídkovou sbírkou ''Strašidelné příběhy sběratele starožitností'' ([[1904]], Ghost Stories of an Antiquary) založil tradici anglických duchařských příběhů.
[[Soubor:Conan doyle.jpg|náhled|150px|vlevo|[[sir]] [[Arthur Conan Doyle]]]]
Podobu detektivní literatury pak zásadně ovlivnil [[sir]] [[Arthur Conan Doyle]] [[1859]]–[[1930]]) se svou sérií detektivních povídek a románů, jejichž hrdinou je soukromý detektiv [[Sherlock Holmes]] z nichž nejznámější jsou romány ''Studie v šarlatové'' ([[1887]], A Study in Scarlet), ''[[Podpis čtyř]]'' ([[1890]], The Sign of Four), ''[[Pes baskervillský]]'' ([[1902]], The Hound of the Baskervilles) a ''[[Údolí strachu]]'' ([[1915]], The Valley of Fear) a sbírky povídek ''Dobrodružství Sherlocka Holmese'' ([[1892]], The Adventures of Sherlock Holmes), ''Vzpomínky na Sherlocka Holmese'' ([[1894]], The Memoirs of Sherlock Holmes), ''Návrat Sherlocka Holmese'' ([[1905]], The Return of Sherlock Holmes) a ''Poslední poklona Sherlocka Holmese'' ([[1917]], His Last Bow). Doyle je také autorem dobrodružných historických příběhů o francouzském [[husar]]ovi brigadýrovi Gerardovi z období [[Napoleonské války|napoleonských válek]]
''Hrdinské činy brigadýra Gerarda'' ([[1896]], The Exploits of Brigadier Gerard) nebo ''Gerardova dobrodružství'' ([[1903]], Adventures of Gerard) a také série fantastických příběhů o [[Profesor Challenger|profesorovi Challengerovi]] obsahující romány ''[[Ztracený svět (Doyle)|Ztracený svět]]'' ([[1912]], The Lost World), ''Jedovatý pás'' ([[1913]], The Poison Belt) nebo ''Země mlhy'' ([[1926]], The Land of Mist).
[[Soubor:LewisCarrollSelfPhoto.jpg|náhled|150px|[[Lewis Carroll]]]]
Návrat fantazie do dětské literatury poznamenané viktoriánským moralizováním znamenaly knihy [[matematika]] a [[logika]] [[Lewis Carroll|Lewise Carrolla]], především ''[[Alenka v říši divů]]'' ([[1865]], Alice's Adventures in Wonderland) s pokračováním ''[[Za zrcadlem a co tam Alenka našla]]'' ([[1871]], Through the Looking Glass and What Alice Found There). Obě [[Pohádka|pohádkové]] knihy se díky prolínání snové představivosti s vypravěčskou a jazykovou invencí staly rovněž klasikou v anglické básnické [[nonsens]]ové tradici. V té pokračoval básník [[Edward Lear]] ([[1812]]–[[1888]]), který proslul svou sbírkou nonsensových básní, tzv. [[limerik]]ů, ''Velká kniha nesmyslů'' ([[1846]], ''A Book of Nonsense'').

Jako autorka dětských knih se proslavila spisovatelka, [[ilustrace|ilustrátorka]], [[Přírodní vědy|přírodovědkyně]] a ochránkyně anglického [[venkov]]a. [[Beatrix Potterová]] ([[1866]]–[[1943]]), známá svou pohádkovou knihou ''Dobrodružství králíčka Petra'' ([[1902]], The Tale of Peter Rabbit) a vánočním příběhem ''Krejčík z Gloucesteru'' ([[1902]], The Tailor of Gloucester).

[[Kenneth Grahame]] ([[1859]]–[[1932]]) je dodnes známý díky svému slavnému dětskému románu ''Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství'' ([[1908]], The Wind in the Willows), ve kterém spojil bajku s prvky dobrodružného románu a s moudrostí a jemným humorem vylíčil řadu příběhů zvířecích hrdinů žijících na břehu řeky.
[[Soubor:H G Wells pre 1922.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Herbert George Wells]]]]
U zrodu žánru [[Science fiction|vědeckofantastické literatury]] stál [[Herbert George Wells]] ([[1866]]–[[1946]]), který je společně s [[Francie|francouzským]] spisovatelem [[Jules Verne|Julesem Vernem]] nazýván "[[science fiction|otec science fiction]]". Do jeho knih se však také výrazně promítly jeho socialistické názory, takže mnohá jeho díla lze považovat za sociálně vědecké utopie. K nejznámějším jeho dílům patří romány ''[[Stroj času (román)|Stroj času]]'' ([[1895]], The Time Machine), ''[[Ostrov doktora Moreaua]]'' ([[1896]], The Island of Dr. Moreau), ''[[Neviditelný (Wells)|Neviditelný]]'' ([[1897]], The Invisible Man]), ''[[Válka světů]]'' ([[1898]], The War of the Worlds), ''[[První lidé na Měsíci]]'' ([[1901]], The First Men on the Moon) a ''[[Lidé jako bozi]]'' ([[1923]], Men Like Gods). Kromě vědeckofantastických děl psal Wells také společensko-kritické romány, jako je například ''[[Tono-Bungay]]'' ([[1909]]), nebo filosofická pojednání, z nichž je nejznámější ''Moderní utopie'' ([[1905]], A Modern Utopia), ''Rusko v mlze'' ([[1920]], Russia in Shadow) a ''Rozum v koncích'' ([[1945]], Mind at the End of its Tether).
[[Soubor:Henry Rider Haggard 03.jpg|náhled|150px|[[sir]] [[Henry Rider Haggard]]]]
Dalším představitelem fantastické literatury byl [[sir]] [[Henry Rider Haggard]] ([[1856]]–[[1925]]), který je považován za spoluzakladatele žánru [[fantasy]], zejména subžánru „ztracené říše“, protože se jeho romány, z nichž nejznámější jsou ''Doly krále Šalamouna'' ([[1885]], King Solomon's Mines) a ''Ona'' ([[1887]], She), často odehrávají v územích úplně oddělených od civilizace, kde žijí tajemné, dávno zapomenuté národy.

Nadpřirozené jevy, [[Esoterismus|okultismus]], mystika a ohlasy různých mytologických příběhů jsou obsaženy v mistrných povídkách [[Arthur Machen|Arthura Machena]] ([[1863]]–[[1947]]), například ''Velký Bůh Pan'' ([[1894]], The Great God Pan), ''Vnitřní světlo'' ([[1894]], The Inmost Light) nebo ''Zářící pyramida ([[1895]], The Shining Pyramid).
 
[[Soubor:Jerome K. Jerome (7893553318).jpg|náhled|vlevo|150px|[[Jerome Klapka Jerome]]]]
Proslulým humoristou se stal [[Jerome Klapka Jerome]] ([[1859]]–[[1927]]) díky své knize ''Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)'' ([[1889]], Three Men in a Boat to Say Nothing of the Dog), která parodicky líčí výlet tří přátel po [[Temže|Temži]]. Po deseti letech vydal pokračování ''Tři muži na toulkách'' ([[1900]], Three Men on the Bummel) o cyklistickém výletu do [[Schwarzwald]]u. Obě knihy obsahují brilantní situační a jazykovou komiku a vyznačují se sebeironickým stylem.

Nevšední důvtip a groteskní až fantastické motivy jsou charakteristické pro humoristické povídky [[Hector Hugh Munro|Hectora Hugha Munra]] ([[1870]]–[[1916]]) píšícího pod pseudonymem Saki – například ''Reginald'' ([[1904]]) nebo ''Bestie a nadbestie'' ([[1914]], Beast and Superbeasts)
[[Soubor:Joseph Conrad.PNG|náhled|150px|[[Joseph Conrad]]]]
Z novoromantismu vyšel i zakladatel [[Modernismus (literatura)|modernismu]] [[Joseph Conrad]] ([[1857]]–[[1924]]). Byl [[Polsko|polského]] původu a povoláním námořní kapitán. Ve svých knihách, které mají většinou charakter exotických dobrodružství, se snažil ukázat život člověka jako sled neustálých vnitřních bojů, v nichž jediná chvilka slabosti, mající za následek zakolísání v odpovědnosti vůči druhým, vede často k neodčinitelné pohromě. Pro pochopení i těch nejmenších detailů v motivaci svých hrdinů a pro nastínění nových ještě hlubších souvislostí a významů, podává své příběhy z několika úhlů pohledu, objektivní zobrazení doplňuje subjektivními hodnoceními různých vypravěčů téhož děje a narušuje jeho chronologickou linii častými návraty k různým detailům vyprávění. Nejznámější je jeho novela ''[[Srdce temnoty]]'' ([[1899]], The Heart of Darkness), která je symbolicky pojatou cestou do nitra temných zlých sil, které se zmocňují člověka, pokud jim dá volnost, dále román ''[[Lord Jim]]'' ([[1900]]), tragický příběh mladého námořního důstojníka, který je štván pocitem, že ztratil svou čest, když ve zdánlivě beznadějné situaci opustil potápějící se loď bez ohledu na ohrožené cestující, román ''[[Tajný agent (román)|Tajný agent]]'' ([[1907]], The Secret Agent) zabývající se politickými otázkami současného světa, román ''[[Náhoda (román)|Náhoda]]'' ([[1913]], Chance), příběh zrady, zbabělosti a osudové životní samoty, a konečně novela ''[[Hranice stínu]]'' ([[1917]], The Shadow-Line) líčící zrání mladého kapitána v muže během nebezpečné námořní plavby..
[[Soubor:Kipling nd.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Rudyard Kipling]]]]
[[Soubor:Oscar Wilde portrait by Napoleon Sarony - albumen.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Oscar Wilde]]]]
Konec [[19. století]] pak sebou přinesl dva zcela protichůdné literární směry. Šlo jednak o tzv. literaturu činu, reprezentovanou [[Rudyard Kipling|Ruydardem Kiplngem]], jednak [[Dekadence|dekadentní]] „umění pro umění“, čerpající podněty z francouzského ''l'art pour l'artismu'', z jehož stoupenců vynikl zejména [[Oscar Wilde]].

[[Rudyard Kipling]] ([[1865]]–[[1936]]), první [[Spojené království|britský nositel]] [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] za rok [[1907]], psal verše i prózy plné činorodé aktivity. Proslavil se mistrnými povídkami z indického prostředí, jakými jsou například sbírky ''Prosté povídky z hor'' ([[1888]], Plain Tales From the Hills), ''Fantom nosítek'' ([[1888]], The Phantom Rickshaw) nebo ''Obrázky z Indie'' [[1890]], Indian Tales). Román ''Světlo, které zhaslo'' ([[1890]], The Light That Failed) obsahuje autobiografické prvky. Nejznámějším jeho dílem dodnes zůstávají dvě ''[[Knihy džunglí]]'' ([[1894]]–[[1895]]), sbírka dobrodružných povídek, z nichž více než polovina se týká malého [[Indie|indického]] chlapce [[Mauglí]]ho (anglicky Mowgli), kterého unesl z vesnice lidožravý [[tygr]] a zachránila jej [[Vlk|vlčí]] smečka. Kipling je také autorem dobrodružných románů ''Stateční kapitáni'' ([[1896]], Captains Courageous) a ''Kim'' ([[1901]]), což je jeden z prvních románů britské špionážní literatury. Pro děti napsal Kipling ''Bajky i nebajky'', česky též jako ''Příběhy jen tak'' ([[1902]], Just So Stories for Little Children), knížku veselých, hravých a vynalézavých krátkých exotických příběhů plných slovních hříček, které doprovodil vlastními ilustracemi, svědčícími o jeho pozoruhodném výtvarném talentu.

[[Oscar Wilde]] ([[1854]]–[[1900]]), představitel „umění pro umění“, napsal humornou povídku ''[[Strašidlo cantervillské]]'' ([[1887]], The Canterville Ghost), vytvořil dvě knihy rafinovaně prostých [[Pohádka|pohádek]] ''[[Šťastný princ a jiné pohádky]]'' ([[1888]], The Happy Prince and Other Stories) a ''[[Dům granátových jablek]]'' ([[1891]]) House of Pomegranates), dále sugestivní symbolický román ''[[Obraz Doriana Graye]]'' ([[1891]], The Picture of Dorian Gray) a také otřesnou ''Baladu o žaláři v Readingu'' ([[1898]], The Ballad of Reading Gaol), inspirovanou vlastním uvězněním. Největšího úspěchu však dosáhl svými konverzačními komediemi z vyšší společnosti plnými vypointovaných slovních hříček a jiskřivých [[Aforismus|aforismů]] a [[paradox]]ů – například ''[[Vějíř lady Windermerové]]'' ([[1892]], Lady Windermere's Fan), ''[[Ideální manžel]]'' ([[1895]], An Ideal Husband) nebo ''[[Jak je důležité míti Filipa]]'' ([[1895]], The Importance of Being Earnest).
[[Soubor:George bernard shaw.jpg|náhled|150px|[[George Bernard Shaw]]]]
K oživení anglického divadla pak přispěl především nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] za rok [[1925]] [[George Bernard Shaw]] ([[1856]]–[[1950]]), považovaný za druhého nejvýznamnějšího anglického dramatika po [[William Shakespeare|Williamu Shakespearovi]]. Debutoval roku [[1892]] hrou ''[[Domy pana Sartoria]]'' (Widower's House), po níž následovala řada vtipných, většinou [[Satira|satiricky]] přiostřených dramat s různými náměty. Šlo jednak o hry čerpající z autorovy současnosti, jako je ''[[Živnost paní Warrenové]]'' ([[1893]], Mrs. Warren's Profession) pojednávající dosti otevřeně o [[kuplířství]], ''[[Candida (divadelní hra)|Candida]]'' ([[1895]]), která je karikaturu na romantické pojetí lásky, a ''[[Dům zlomených srdcí]]'' ([[1917]] Heartbreak House), odrážející Shawovy skeptické názory na historii a celé lidstvo vzniklé pod dojmem [[První světová válka|první světové války]], jednak o historické komedie, například [[Pekelník]] ([[1897]], Devil's Disciple) z [[Americká válka za nezávislost|americké války za nezávislost]] či ''[[Caesar a Kleopatra]]'' ([[1898]], Caesar and Cleopatra), [[parodie]] [[William Shakespeare|Shakespearovy]] [[tragédie]] ''[[Antonius a Kleopatra]]''. Za vrchol autorovy divadelní tvorby je považována historická hra ''[[Svatá Jana]]'' ([[1923]], Saint Joan), ve které je [[Francie|francouzská]] národní hrdinka [[Jana z Arku|Johanka z Arku]] představitelkou zdravého rozumu rebelujícího proti násilí, dogmatismu a autoritářství. Nejznámější Shawovou hrou je však jeho komedie ''[[Pygmalion (divadelní hra)|Pygmalion]]'' ([[1912]]), která s úsměvným až [[Sardonismus|sardonickým]] pohledem reaguje na aktuální otázky ženské [[emancipace]] a na [[Viktoriánské období|viktoriánské]] představy společenských tříd.

Posledním významným dramatikem přelomu 19. a 20. století byl [[Irové|Ir]] [[John Millington Synge]] ([[1871]]–[[1909]]), z jehož díla je nejvýznamnější drama ''Hrdina západu'' ([[1909]], The Playboy of the Western World), příběh mladíka, který se stane hrdinou západu, tedy irské vesnice na západním pobřeží, protože se vychloubá, že zabil svého otce.

=== Literatura mezi dvěma světovými válkami ===
[[Soubor:William Butler Yeats by George Charles Beresford.jpg|náhled|vpravo|150px|[[William Butler Yeats]]]]
Neklid vyvolaný [[První světová válka|první světovou válkou]] se v anglické literatuře projevil jednak v dílech líčících otřesné zážitky zákopové války, jednak v nástupu [[Modernismus (literatura)|modernistických]] tendencí, projevujících se zejména v technice [[Proud vědomí|proudu vědomí]], která nahrazuje tradiční vyprávění proudem subjektivních představ a emocí.

Dva z nejvýraznějších tzv. válečných básníků líčících hrůzy první světové války, [[Issac Rosenberg]] (1890–1918) a [[Wilfred Owen]] (1893–1918), v této válce padli. Jako pacifista a sžíravý satirik se pak projevil Owenův přítel [[Siegfried Sassoon]] (1886–1967).

Modernistické tendence byly zpočátku nejsilnější rovněž v poezii reprezentované anglicky píšícím irským básníkem, dramatikem a esejistou [[William Butler Yeats|Williamem Butlerem Yeatsem]] (1865–1939, nositelem [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] za rok [[1923]], který společně s [[Thomas Stearns Eliot|Thomasem Stearnsem Eliotem]] (1888–1965) nejvíce zapůsobil na následující básnickou generaci.

Z [[William Butler Yeats|Yeatsova]] díla je nejznámější veršované drama ''Hraběnka Kathleen'' ([[1892]], The Countess Kathleen) založené na staré keltské pověsti o vládkyni, která zachránila svůj lid před hladomorem tím, že upsala svou duši ďáblu, a vrcholné básnické sbírky ''Věž'' ([[1928]], The Tower) a ''Točité schodiště a jiné básně'' ([[1933]], The Winding Stair and Other Poems) postavené na [[Mystika|mystické]] symbolice.
[[Soubor:Thomas Stearns Eliot by Lady Ottoline Morrell (1934).jpg|náhled|vlevo|150px|[[Thomas Stearns Eliot]]]]
[[Thomas Stearns Eliot|T. S. Eliot]] se proslavil především básnickou skladbou ''[[Pustá země]]'' ([[1922]], The Waste Land), složitou výpovědí o době po [[První světová válka|první světové válce]], ve které uvedl proud vědomí do poezie, a básnickým dramatem ''Vražda v katedrále'' ([[1935]], Murder in the Catedral), zachycující tragické dovršení rozporu [[Canterbury|canterburského]] [[arcibiskup]]a [[Tomáš Becket|Tomáše Becketa]] hájícího zásady [[církev|církve]] proti moci královské. Také Eliotovi byla roku [[1948]] udělena [[Nobelova cena za literaturu]].
[[Soubor:John galsworthy.jpg|náhled|vpravo|150px|[[John Galsworthy]]]]
V próze zpočátku ještě doznívaly tendence posledních desítiletí viktoriánské doby. Tak [[Nobelova cena za literaturu|nositel Nobelovy ceny za literaturu]] za rok [[1932]] [[John Galsworthy]] (1867–1933) ve svých realistických románových [[Trilogie|trilogiích]] ''[[Sága rodu Forsytů]]'' ([[1906]]–[[1921]], The Forsyte Saga), ''[[Moderní komedie]]'' ([[1924]]–[[1928]], A Modern Comedy) a ''[[Konec kapitoly]]'' ([[1931]]–[[1933]], End of the Chapter) vylíčil osudy několika generací anglického patricijského rodu od roku [[1886]] do konce dvacátých let 20. století se záměrem ukázat jak éra staré [[Britské impérium|imperiální]] Anglie neodvratně končí, jak starý svět pevných hodnot odumírá a nový svět je teprve hledá.
[[Soubor:Arnold Bennett - Project Gutenberg etext 13635.jpg|náhled|150px|vlevo|[[Arnold Bennett]]]]
Dalším představitele moderního anglického realistického románu je [[Arnold Bennett]] (1867–1931), jehož díla čerpají především z prostředí pěti průmyslových měst, která se začátkem 20. století spojila v obrovský [[Stoke-on-Trent]]. Jde zejména o tragický příběh lakomcovy dcery ''Anna z Pětiměstí'' ([[1902]], Anna of the Five Towns), o zobrazení kontrastních životních osudů dvou sester ''Povídačka'' ([[1908]], The Old Wives' Tale) nebo o rodinnou trilogii ''Rodina Clayhangerů'' ([[1925]], The Clayhanger Family) skládající se z částí ''Clayhanger'' ([[1910]]), ''Hilda Lesswaysová'' ([[1911]], Hilda Lessways) a ''Oba dva'' ([[1916]], These Twain).

Realistické tradice anglické prózy obohacené o určité impresionistické postupy se přidržoval také [[Edward Morgan Forster]] (1879–1970). Jeho prvotina ''Kam se bojí vkročit andělé'' ([[1905]], Where Angels Fear to Tread) je studií konfliktu mezi puritánskou Anglií a živočišnou Itálií. Román ''[[Pokoj s vyhlídkou]]'' ([[1908]], A Room With a View) řeší problémy svazující společenské konvence a práva na osobní nezávislost. Tématem románu ''Rodinné sídlo'' ([[1910]], Howards End) je rozpor mezi intelektuální svobodou a podnikáním. Forsterovým mistrovským dílem je však román ''Cesta do Indie'' ([[1924]], A Passage to India) zkoumající střet východní a západní kultury v nerovných podmínkách [[Kolonialismus|kolonialismu]].
[[Soubor:Gilbert Chesterton.jpg|náhled|vpravo|150px|[[Gilbert Keith Chesterton]]]]
V tradicích prózy viktoriánské doby pokračoval [[křesťan]]ský [[Myšlení|myslitel]] a zastánce [[Katolicismus|katolicismu]] [[Gilbert Keith Chesterton]] (1874–1936), autor esejů, polemik, literárních kritik, životopisů světců a také [[Fantastika|fantastických]] a [[Román#Detektivní román|detektivních]] příběhů, z nichž nejznámější jsou povídky, v nichž hraje hlavní roli katolický kněz [[otec Brown]], dále prozaik [[Charles Dickens|dickensovského]] ražení [[John Boynton Priestley]] (1894–1984), autor řady bestselerů, například [[humor]]istického románu ''Dobří kamarádi'' ([[1929]], The God Comopanions) o kočovné herecké společnosti, nebo [[Skotové|skotský]] spisovatel [[Eric Linklater]] (1899–1974), který se proslavil pitoreskním satirickým románem ''Juan v Americe'' ([[1931]], Juan in America) o přímém potomku [[Don Juan|Dona Juana]], který prožívá v Americe třicátých let v době [[prohibice]] řadu neuvěřitelných dobrodružství.
[[Soubor:Revolutionary Joyce Better Contrast.jpg|náhled|vlevo|150px|[[James Joyce]]]]
Teprve koncem první světové války se v anglické próze objevují důsledné snahy opustit tradiční vypravěčské techniky. Nejkrajnějšími experimenty se vyznačuje především dílo irského spisovatele [[James Joyce|Jamese Joyceho]] (1882–1941). Proud vědomí se vyskytuje již v jeho románu ''[[Portrét umělce v jinošských letech]]'' ([[1916]], A Portrait of the Artist as a Young Man). Jeho vrcholné dílo ''[[Odysseus (Joyce)|Odysseus]]'' ([[1922]], Ulysses), které se odehrává během jednoho dne v [[Dublin]]u v roce [[1904]], zahrnuje vedle tradičního vyprávění hlavně vnitřní monology, stavy snění, erotického vzrušení, opilosti i halucinací. Vystupňováním této techniky je pak román'' [[Finnegans Wake|Plačky nad Finneganem]]'' ([[1939]], Finnegans Wake), v němž jsou slova záměrně komolena a následují po sobě často na základě souzvuku a nikoli na základě významu a jehož děj (záznam snu pana Portera), zbavený jakékoliv logiky, je ve sledu zdánlivě na sebe nenavazujících slovních hříček a asociací téměř nemožné pochopit.
[[Soubor:Woolf by Beresford 2.jpg|náhled|vpravo|150px|[[Virginia Woolfová]]]]
Podobné experimenty je možno nalézt také v díle [[Virginia Woolfová|Virginie Wolfové]] (1882–1941), především v jejích románech ''Jákobův pokoj'' ([[1922]], Jacob's Room), ''[[Paní Dallowayová]]'' ([[1925]], Mrs. Dalloway),'' [[K majáku]]'' ([[1927]], To The Lighthouse), ''[[Orlando (román)|Orlando]]'' (1928) a ''[[Vlny (román)|Vlny]]'' ([[1931]], The Wawes) nebo v novele ''Mezi akty'' ([[1941]], Between the Acts). Cílem těchto prací plných [[Impresionismus|impresionistických]] vjemů bylo odhalení ženského nitra a zkušeností jako alternativy k dominujícímu mužskému pohledu na svět. Na význam nezávislé ženské literární tradice se zaměřila ve svých esejích ''Vlastní pokoj'' ([[1929]], A Room of One's Own) a ''Tři guineje'' ([[1938]]), Three Guineas)
[[Soubor:D H Lawrence passport photograph.jpg|náhled|vlevo|150px|[[David Herbert Lawrence]]]]
Na síly podvědomí a na erotické vztahy mezi mužem a ženou je zaměřená tvorba [[David Herbert Lawrence|Davida Herberta Lawrenceho]] (1885–1930) překypující silně symbolickými až mystickými významy. Jeho vrcholné dílo, román ''[[Milenec lady Chatterleyové]]'' ([[1928]], Lady Chatterley’s Lover), byl v době svého vzniku v Anglii zakázán a až do 60. let 20. století cenzurován jako [[Pornografie|pornografický]]. Z dalších jeho děl jsou nejznámější romány ''Synové a milenci'' ([[1913]], Sons And Lovers), ''Duha'' ([[1915]], Tle Rainbow) a ''Ženy milující'' ([[1920]], Women in Love) nebo novela ''Panna a cikán'' ([[1930]], The Virgin and the Gypsy).

Zásadní výpovědí o první světové válce a anglické společnosti v poválečném období je [[Autobiografie|autobiografická]] kniha ''Ztracená léta'' ([[1929]], Goodbye to All That) básníka a prozaika [[Robert Graves|Roberta Gravese]] (1895–1985). Těžiště jeho tvorby je však v [[Historický román|historických románech]], z nichž nejproslulejší je ''[[Já, Claudius]]'' ([[1934]], I, Claudius) s pokračováním ''[[Já, Claudius|Claudius bůh a jeho žena Messalina]]'' ([[1934]], Claudius the God and his Wife Messalina) o osudech [[Římský císař|římského císaře]] [[Claudius|Claudia]], ''Hrabě Belisarius'' ([[1938]], Count Belisarius) o životě [[Byzantská říše|byzantského]] generála ze 6. století, ''Zlaté rouno'' ([[1944]], The Golden Fleece) s námětem z antické řecké báje nebo ''Ostrov nerozumu'' ([[1949]], The Isles of Unwisdom) o španělské námořní výpravě plné intrik za kolonizací [[Šalomounovy ostrovy|Šalomounových ostrovů]]. Známá je také jeho kniha ''Lawrence z Arábie'' ([[1927]], Lawrence and The Arabs), životopis britského vojáka, cestovatele a arabisty [[Thomas Edward Lawrence|Thomase Edwarda Lawrenceho]], který se proslavil jako organizátor [[Arabové|arabského]] povstání proti [[Turecko|Turecku]] v roce [[1916]]. Uznávaná je také Gravesova básnická tvorba a rovněž rozsáhlý přehled a výklad [[Řecká mytologie|řecké mytologie]] ''Řecké mýty'' ([[1955]], The Greek Myths).

Otřesné zážitky z první světové války a téma střetu jednotlivce s pokryteckou anglickou společností zpracoval ve svých románech ''Zemřel hrdina'' ([[1929]], Death of a Hero) a ''Všichni lidé jsou nepřátelé'' ([[1933]], All Men are Enemies) básník a prozaik [[Richard Aldington]], počátky jehož tvorby jsou spojené s [[Imagismus|imagismem]], básnickým směrem v Anglii a [[Spojené státy americké|USA]] v prvních desetiletích 20. století, za jehož zakladatele je považován [[Ezra Pound]]. Z Aldingtonovi básnické tvorby je nejznámější ''Sen v Lucemburské zahradě'' ([[1930]], A Dream in the Luxembourg), milostná báseň odrážející rovněž autorovy trpké zkušenosti z první světové války.
Na [[Science fiction|sci-fi]] knihy [[Herbert George Wells|H. G. Wellse]] svým způsobem navázal ve svém nejznámějším románu ''[[Konec civilizace|Krásný nový svět]]'' ([[1932]], Brawe New World) prozaik [[Aldous Huxley]] (1894–1963). V knize, česky vydané též pod názvem ''Konec civilizace'', však Huxley Wellsovu víru ve vědecký a sociální pokrok lidstva odmítl. Jeho [[antiutopie]] je vizí naprosto dehumanizované a zmechanizované totality, v níž mizí všechny lidské emocionální vazby a vládne naprostá [[promiskuita]]. Státní inkubátory produkují jen tolik obyvatel, kolik jich je potřeba v jednotlivých kastách, do kterých je lidstvo rozděleno, přičemž jakékoliv psychické problémy jsou řešeny [[Antidepresivum|antidepresivy]] a [[halucinogen]]y. V padesátých letech se Huxley stal známým pro svůj zájem o psychedelické a halucinogenní drogy jako je [[Diethylamid kyseliny lysergové|LSD]] nebo [[meskalin]], které zjevně mnohokrát během deseti let užíval (i pod lékařským dohledem). Tyto experimenty vyústily v napsání několika nebeletristických knih o této problematice jako ''Brány vnímání'' ([[1954]], Doors of Perception) a ''Nebe a Peklo'' ([[1956]], Heaven and Hell).
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 102-13109, Edgar Wallace.jpg|náhled|150px|vpravo|[[Edgar Wallace]]]]

Rozvíjely se i další žánry [[dobrodružná literatura|dobrodružné literatury]], jako například dobrodružný [[historický román]] z jehož autorů je možno jmenovat [[Rafael Sabatini|Rafaela Sabatiniho]] (1875–1950) a z jeho díla především romány ''Scaramouche'' ([[1921]]) z období [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] nebo ''[[Odysea kapitána Blooda]]'' ([[1922]], Captain Blood: His Odyssey) s pirátskou tematikou. Za krále anglické [[Román#Detektivní román|detektivky]] a tvůrce kriminálního [[thriller]]u bývá označován [[Edgar Wallace]] (1875–1932, který své nejslavnější romány ''Zelený lučištník'' ([[1923]], The Green Archer) a ''Černý opat'' ([[1926]], The Black Abbot) napsal v duchu [[Gotický román|gotického románu]]. Amatérský soukromý detektiv lord Petr Wimsey, mající klasické vzdělání a zálibu ve sbíraní starých tisků a jemuž aristokratický původ poskytuje dost času i prostředků na řešení detektivních záhad vystupuje v detektivních románech [[Dorothy L. Sayersová|Dorothy Leigh Sayersové]] (1893–1957).

Klasickým spisovatelem dětské dobrodružné literatury se stal [[Arthur Ransome]] (1884–1967) svou sérií o dvou dětských partách nazývajících se Vlaštovky a Amazonky, například ''[[Boj o ostrov]]'' ([[1930]], Swallows and Amazons), ''[[Trosečníci z Vlaštovky]]'' ([[1931]], Swallowdale), ''[[Petr Kachna]]'' ([[1932]], Peter Duck), ''[[Zamrzlá loď kapitána Flinta]]'' ([[1933]], Winter Holiday), ''[[Klub Lysek]]'' ([[1934]], Coot Club), ''[[Holubí pošta (román)|Holubí pošta]]'' ([[1936]], Pigeon Post) a další.

Za klasická díla dětské literatury jsou považovány knihy ''Příběhy doktora Dollitla'' ([[1920]], The Story of Doctor Dolittle) od [[Hugh Lofting|Hugha Loftinga]] (1886–1947) o venkovském lékaři, který miluje zvířata a učí se jejich řeči, a ''[[Mary Poppins]]ová'' ([[1934]], Mary Poppins) od [[Pamela Lyndon Travers|Pamely Lyndon Traversové]] (1899–1996) o podivuhodné a kouzla ovládající guvernantce.
[[Soubor:A a milne.jpg|150px|náhled|vlevo|[[Alan Alexander Milne]]]]
Děti po celém světě milují medvídka z pohádkových knih [[Alan Alexander Milne|Alana Alexandra Milneho]] (1882–1956) ''[[Medvídek Pú]]'' ([[1926]], Winnie-the-Pooh) a ''Púovo zátiší'' ([[1926]], The House At Pooh Corner), vydávaných dnes společně. Stejně tak celý svět uchvátil [[Anglie|anglo]][[Spojené státy americké|americký]] [[spisovatel]] [[Eric Knight]] (1897–1943) svým dojemným příběhem o psí věrnosti ''[[Lassie se vrací]]'' ([[1940]], Lassie Come-Home), který se stal [[bestseller]]em dětské literatury.
[[Soubor:Young Daphne du Maurier.jpg|náhled|150px|vpravo|[[Daphne du Maurier]]]]
Autorkou romantických [[Dobrodružná literatura|napínavých]] [[román]]ů a [[Povídka|povídek]], ve kterých často využívala [[Román#Detektivní román|detektivní]] zápletky a prvky [[Gotický román|gotického románu]], [[horor]]u i [[Fantastika|fantastiky]] byla [[Daphne du Maurier]] (1907–1989), z jejíhož díla je možno jmenovat zejména román ''Hospoda Jamajka'' ([[1936]], Jamaica Inn), příběh dívky žijící u strýce, který je vůdce bandy pobřežních lupičů, [[psychologický román]] s detektivními prvky ''Mrtvá a živá'' ([[1938]], Rebecca) a slavný [[horor]] ''Ptáci'' ([[1952]], The Birds) o vzpouře ptáků proti lidem.

[[C. S. Forester|Cecil Scott Forester]] (1899–1966) se proslavil svou sérií [[Historický román|historických]] [[Dobrodružná literatura|dobrodružných]] románů a povídek o [[Horatio Hornblower]]ovi, odvážném [[Britské královské námořnictvo|britském námořníkovi]] z období [[napoleonské války|napoleonských válek]], která vyšla v letech [[1937]] až [[1967]]. Známý je také jeho román ''[[Africká královna (kniha)|Africká královna]]'' (1935, The African Queen), příběh o puritánské misionářce a britském strojníkovi, které zastihla válka ve střední Africe v nepřátelském obklíčení německé koloniální armády.
[[Soubor:Sean ocasey 1924.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Sean O´Casey]]]]
Hlavními představitelem anglického dramatu první poloviny 20. století byl kromě již zmíněného [[George Bernard Shaw|G. B Shawa]] další [[Irové|irský]] dramatik [[Sean O´Casey]] (1880–1964). Ve svých prvních dílech souhrnně nazývaných ''Dublinská trilogie'' (Dublin Trilogy), dramatech ''Stín střelce'' ([[1923]], The Shadow of a Gunman), ''Juno a páv'' ([[1924]], Juno and the Paycock) a ''Pluh a hvězdy'' ([[1926]], The Plough and the Stars) námětově čerpal z proletářského prostředí během irské války za nezávislost. Později pak psal experimentální hry slučující [[Realismus (literatura)|realismus]] se [[Symbolismus (literatura)|symbolismem]], [[Surrealismus|surrealismem]] a [[Expresionismus|expresionismem]], tragiku s komikou a groteskou, například v protiválečném dramatu ''Stříbrný pohár'' ([[1929]], Tle Silver Tassie) nebo v ostře protiklerikální hře ''Za branou'' ([[1933]], Within the Gates). U nás je však znám především svými [[fraška]]mi ''Začátek konce'' ([[1937]], Tle End of the Beginning), ''Uspořená libra'' ([[1939]], A Pound on Demand) nebo ''Penzion pro svobodné pány'' ([[1951]], Bedtime Story).
[[Soubor:AudenVanVechten1939.jpg|náhled|vpravo|130px|[[Wystan Hugh Auden]]]]
V tradici vtipných společenských konverzačních veseloher [[Oscar Wilde|Oscara Wildeho]] pokračoval [[William Somerset Maugham]] (1874–1965), z nichž nejznámější jsou ''Královská výsost'' ([[1908]], Jack Straw) nebo ''Živitel'' ([[1930]], The Bread-Winner). Těžiště jeho tvorby je však v próze. Z jeho rozsáhlého románového díla je možno jmenovat silně autobiografický román ''O údělu člověka'' ([[1915]], Of Human Bondage), dále ''Veselice aneb kostlivec ve skříni'' ([[1930]], Cakes and Ale: or, the Skeleton in the Cupboard) odehrávající se v prostředí literátů a umělců, nebo ''Julie, ty jsi kouzelná'' ([[1937]], Theatre), drama lásky stárnoucí herečky k mladému muži, který touží prodrat se na výsluní společenského úspěchu.

Ve 30. letech je pro anglickou poezii charakteristická radikální levicová orientace, vyvolaná [[Velká hospodářská krize|velkou hospodářskou krizí]] a nastupujícím evropským [[Fašismus|fašismem]]. Tyto tendence se projevily zejména v tvorbě básníků tzv. [[Audenova skupina|Audenovy skupiny]], kam patřil [[Wystan Hugh Auden]] (1907–1973), [[Louis MacNeice]] (1907–1963), [[sir]] [[Stephen Spender]] (1909–1995) a [[Cecil Day-Lewis]] (1904–1972). Je pro ně charakteristické používání hovorové až [[slang]]ové řeči a rytmické experimenty inspirované jednak jejich předchůdci, jednak [[jazz]]ovou hudbou.

=== Od konce druhé světové války po současnost ===

==== Próza, poezie a drama po roce 1945 ====
[[Soubor:George Orwell press photo.jpg|náhled|150px|[[George Orwell]]]]
Doba po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] vnesla do anglické literatury určitou depresi vyplývající jednak z rozčarování nad nejnovějším vývojem evropské civilizace, jednak z rychlého rozpadu obrovského [[Britské impérium|britského impéria]].

Hrůza ze zvráceností moderního totalitarismu zaznívá z [[Antiutopie|antiutopických]] románů [[George Orwell]]a ([[1903]]–[[1950]]) ''[[Farma zvířat]]'' ([[1945]], Animal Farm) a ''[[1984]]'' ([[1949]], Nineteen Eighty-Four). ''Farma zvířat'' ukazuje formou [[Bajka|bajky]] politické vztahy a děje mezi lidmi a je podobenstvím [[Stalinismus|stalinistické]] degenerace [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Román ''1984'' je pak považován za jedno z nejzásadnějších literárních děl 20. století. Popisuje se v něm svět, v němž vládne absolutní [[Totalitarismus|totalita]], kterou živí permanentní, „udržovací“ válka mezi třemi kontinentálními mocnostmi. Společnosti vládne ''Strana'' a cokoli proti kolektivnímu myšlení ''Strany'' je krutě trestáno, lidská individualita se stává zločinem.

V tísnivé atmosféře nastupujícího fašismu se odehrává román ''Pod sopkou'' ([[1947]], Under the Volcano) [[Malcolm Lowry|Malcoma Lowryho]] ([[1909]]–[[1957]]) odehrávající se roku 1938 v malém [[Mexiko|mexickém]] městečku a líčící poslední den bývalého britského konzula, alkoholika a narkomana s naprosto dezintegrovanou osobností v jehož proudu vědomí zaznívá zoufalé volání po lidskosti a důstojnosti.
[[Soubor:Dylan Thomas by Jessica Dismorr 1935.jpg|náhled|150px|vlevo|[[Dylan Thomas]]]]
Vlastní vysoce poetický básnický styl, založený na bohaté obrazivosti a využití tradic [[Wales|velšských]] národních bardů, si vytvořil [[Dylan Thomas]] ([[1914]]–[[1953]]), svou poetikou blízký [[Surrealismus|surrealismu]]. Světoznámý se stal především díky své básnické sbírce ''Smrti a vstupy'' ([[1946]], Deaths and Entrances), ve které se zabýval obecnými tématy lidského a přírodního bytí a sváru sil života a smrti. Známá je také jeho povídková kniha ''Portrét umělce jako štěněte'' ([[1940]], Portrait of an Artist as Young Dog), jejíž název je parafrází názvu románu [[James Joyce|Jamese Joyceho]] a jejímž námětem je autorova nostalgická touha po ztraceném dětství, po uplynulé době šťastného a bezstarostného mládí, ale i bolestného dospívání.
[[Soubor:Evelynwaugh.jpeg|náhled|150px|[[Evelyn Waugh]]]]
Proti chaosu nové doby postavili staré jistoty křesťanství katoličtí konvertité, neoblomně konzervativní [[Evelyn Waugh]] ([[1903]]–[[1966]]) a levicověji orientovaný [[Graham Greene]] ([[1904]]–[[1991]]).

[[Evelyn Waugh]] vystupoval již před válkou ve svých románech ''Sestup a pád'' (1928, Decline and Fall), ''Křehké nádoby'' ([[1930]], Vile Bodies) a ''Hrst prachu'' ([[1934]], A Handful of Dust) proti amorálnosti a pokrytectví všeho druhu. Námětem románu ''Návrat na Brideshead'' ([[1945]], Brideshead Revisited) je střetávání různých společenských vrstev a katolické víry s ateismem. Satirou na zneužívání duchovních hodnot je román ''Drazí zesnulí'' ([[1948]], The Loved One). Historická novela ''Helena'' ([[1950]]) vypravuje o životě [[Svatá Helena|svaté Heleny]] matky římského císaře [[Konstantin I. Veliký|Konstantina]]. Velkého ohlasu se také dočkala válečná trilogie ''Meč cti'' ([[1952]]–[[1961]], Word of Honour).
[[Soubor:Graham Greene angol író, 1975 Fortepan 84697.jpg|thumb|left|150px|[[Graham Greene]]]]
[[Graham Greene]] je pravděpodobně nejvýznamnějším anglickým prozaikem druhé poloviny 20. století. Jeho příběhy kombinují epiku s morálními a náboženskými otázkami z neortodoxně [[Katolicismus|katolické]] perspektivy. Svou tvorbu autor rozdělil do dvou kategorií, na „zábavnou četbu“ („entertainments“) a na „vážnou“ linii. K „zábavnému čtivu“, které však obsahuje rovněž silné sociální a politické motivy, se řadí zejména ''Vlak do Istanbulu'' ([[1932]], Stamboul Train), ''Revolver na prodej'' ([[1936]], A Gun For Sale), ''Tajný kurýr'' ([[1939]], The Confidential Agent), ''Ministerstvo strachu'' ([[1943]], The Ministry of Fear), ''Náš člověk v Havaně'' ([[1958]], Our Man in Havana) a ''Lidský faktor'' ([[1978]], The Human Factor). Vážnou linii reprezentují především romány ''Brightonský špalek'' ([[1938]], Brighton Rock), ''[[Moc a sláva]]'' ([[1940]], The Power and the Glory), ''Jádro věci'' ([[1948]], Heart of the Matter), ''Konec dobrodružství'' ([[1951]], The End of the Affair) a ''Vyhaslý případ'' ([[1961]], A Burnt Out-Case), řešící problémy víry a pochybování v souvislostech lidské odpovědnosti a angažovanosti. K románům s vyhraněně politickou tematikou patří ''Tichý Američan'' ([[1955]], The Quiet Američan), odehrávající se za [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]], ''Komedianti'' ([[1966]], The Comedians), příběh z [[Haiti]] v době diktatury a policejního teroru prezidenta [[François Duvalier|Duvaliera]], a ''Honorární konzul'' ([[1973]], The Honorary Consul) z [[Paraguay]] za diktátora [[Alfredo Stroessner|Stroessnera]]. Román ''Doktor Fischer ze Ženevy aneb Večírek s třaskavinou'' ([[1980]], Dr. Fisher of Geneva or The Bomb Party) je moralitou o lidské hrabivosti. Převážně [[humor]]istické jsou romány ''Cesty s tetičkou'' ([[1969]], Travels With My Aunt) a ''Monsignor Quijote'' ([[1982]], Monsignor Quixote). Posmrtně vyšla kniha autorových snových próz ''Můj svět'' ([[1992]], A World of My Own).
[[Soubor:John Osborne by Reginald Gray.jpg|náhled|150px|[[John Osborne]]]]
V 50. letech 20. století spojil odpor vůči kastovnictví, konvencím, předsudkům, falešné morálce a pokrytectví tehdejší společnosti skupinu mladých nastupujících spisovatelů, pro které se ujalo označení [[rozhněvaní mladí muži]] (Angry Young Men). Jedná se o nezávislé autory, kteří jsou spřízněni jednak generačně a jednak levicovým stylem psaní. Častým motivem je zobrazení mladého hrdiny, který má nastoupit do prvního zaměstnání a zahájit kariéru. On to však odmítá, protože má odpor ke komerční společnosti. S tou však nakonec často splyne a stane se tak součástí systému, který kritizoval.

Své jméno dostala skupina na základě divadelní hry [[John Osborne|Johna Osborneho]] ([[1929]]–[[1994]]),''Ohlédni se v hněvu'' ([[1956]], Look Back in Anger), ve které vytvořil prototyp „rozhněvaného mladého muže“, který revoltuje proti tradičním hodnotám anglické společnosti. Známá je rovněž jeho hra ''Komik'' (1957, The Entertainer), pojednávající o rozpadu rodinných vztahů, jejímž hrdinou je šmírácký komik působící na scéně upadajícího londýnského music-hallu. Další jeho hra ''Důkazy se zamítají'' ([[1964]], Inadmissible Evidence) líčí vnitřní rozklad úspěšného právníka.
[[Soubor:Alan sillitoe-10 05 09.jpg|náhled|150px|vlevo|[[Alan Sillitoe]]]]
Z prozaiků jsou k rozhněvaným mladým mužům řazeni [[John Wain]] ([[1925]]–[[1994]]) se svým románem ''Pospíchej dolů'' ([[1953]], Hurry on Down) zesměšňujícím britské třídní povědomí, dále [[John Braine]] ([[1922]]–[[1986]]) díky románu ''Místo nahoře'' (1957, Room at the Top) o mladíkovi, který při cestě nahoru ve společenském žebříčku odhodí veškeré morální zábrany, [[Stan Barstow]] ([[1928]]–[[2011]]) známý svým románem ''Způsob lásky'' ([[1960]], A Kind of Loving) o nezralém milostném vztahu, který se díky tvrdé životní realitě, existenčnímu boji a nejisté budoucnosti mění v trpké rozčarování, [[David Storey]] ([[1933]]), který ve své knize ''Ten sportovní život'' ([[1960]], This Sporting Life) věrně vylíčil zákulisí [[ragby]] se zamyšlením nad problémem stárnutí profesionálního sportovce, a konečně i [[Alan Sillitoe]] ([[1928]]–[[2010]]), představitel dělnického románu a autor knih ''V sobotu večer, v neděli ráno'' ([[1958]], Saturday Night and Sunday Morning) a ''Osamělost přespolního běžce'' ([[1959]], The Loneliness of the Long Distance Runner). První z nich realisticky líčí život většiny mladých dělníků v tehdejší Anglii, kteří o nic neusilují a vyžívají se jen v sobotu večer a v neděli ráno na pitkách a tancovačkách. Druhá vypráví o mladém antihrdinovi, který se konfrontuje s autoritami společnosti.

[[Sir]] [[Kingsley Amis]] se mezi rozhněvané mladé muže zařadil především svou prvotinou, románem z univerzitního prostředí ''[[Šťastný Jim]]'' ([[1954]], Lucky Jim), jehož hrdina revoltuje proti zkostnatělému akademickému prostředí. Díky tomuto románu je Amis považován za zakladatele tzv. univerzitního románu. Další Amisova díla jsou spíše satirická, jako např. ''Tlustý Angličan'' ([[1963]], One Fat Englishman), ''Egyptologové'' ([[1965]], The Egyptologist), ''Chci to hned'' ([[1968]], I Want It Now), ''Jakeův problém'' ([[1978]], Jake's Thing) nebo ''Obojí dělat nemůžeš'' ([[1994]], You Can't Do Both).

Mezi rozhněvané mladé muže je řazen i dramatik [[Arnold Wesker]] ([[1932]]), z jehož díla jsou nejúspěšnější jeho raná dramata z dělnického prostředí ''Kořeny'' ([[1959]], Roots) a ''Kuchyně'' ([[1959]], The Kitchen).
[[Soubor:Honourable Bertrand Russell.jpg|náhled|150px|[[Bertrand Russell]]]]
[[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]] však v padesátých letech získali dva autoři, kteří nepsali krásnou literaturu. Prvním z nich byl významný [[Spojené království|britský]] [[matematik]], [[Logika|logik]] a [[Filozofie|filosof]] [[Bertrand Russell]] ([[1872]]–[[1970]]), který se kromě exaktních věd se věnoval také [[sociologie|sociálním]] a [[etika|etickým]] otázkám, dějinám filosofie a mravním aspektům [[politika|politiky]]. Nobelovu cenu získal roku [[1950]] jako uznání za mnohostranné a významné dílo, v němž vystupuje jako zastánce humanity a svobody myšlení. Roku [[1953]] obdržel Nobelovu cenu za literaturu [[sir]] [[Winston Churchill]] ([[1874]]–[[1965]]) za své šestisvazkové dílo ''[[Druhá světová válka (Churchill)|Druhá světová válka]]'' ([[1948]]–[[1953]], The Second World War), ve kterém popsal příčiny a průběh [[Druhá světová válka|druhé světové války]] v období od roku [[1919]] do konce července roku [[1945]].
[[Soubor:Samuel Beckett, Pic, 1.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Samuel Beckett]]]]
Zakladatelem [[Absurdní drama|absurdního divadla]] se stal nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] za rok [[1969]] [[Irové|irský]] dramatik a prozaik [[Samuel Beckett]] ([[1906]]–[[1989]]). Svou literární tvorbu začal jako romanopisec zamýšlející se nad lidskými možnostmi v moderní době. Roku [[1938]] vydal experimentální román ''Murphy'' ([[1938]]) a roku [[1945]] napsal román ''Tso'' (vydáno [[1953]], Watt). Další svá díla psal Beckett již francouzsky a sám je překládal do angličtiny. Koncem 40. let vznikla jeho trilogie tzv. antirománů ''Molloy'' ([[1948]]), ''Malone umírá'' ([[1948]], Malone meurt/Malone Dies) a ''Nepojmenovatelný'' ([[1950]], L'Innommable/The Unnamable), která připravila půdu pro jeho absurdní dramata. Roku [[1953]] měla premiéru jeho hra ''[[Čekání na Godota]]'' (psáno [[1949]], En Attendant Godot/Waiting for Godot), která se stala mezníkem ve vývoji moderního dramatu. Stejně jako toto drama se i ostatní Beckettovy hry vyznačují chmurnou atmosférou vize konce civilizace i lidstva, například ''Konec hry'' ([[1957]], Fin de partie/Endgame), ''Poslední páska'' ([[1960]], La Dernière Bande/Krapp's Last Tape), ''Šťastné dny'' ([[1961]], Oh les beaux moura/Happy Days) nebo ''Hra'' ([[1963]], Comédie/Play)
[[Soubor:Lawrence Durrell.png|náhled|150px|[[Lawrence Durrell]]]]
Až do začátku 60. let však převažoval v anglické literatuře realistický tón, projevující se ale v dílech autorů námětově i literárně velmi rozdílných, kteří v této tvorbě pokračovali i v dalších desetiletích. Tak například [[Lawrence Durrell]] ([[1912]]–[[1990]]) mísí ve své tvorbě [[Mytologie|mytologii]] se [[Symbolismus (literatura)|symbolismem]] a [[Mystika|mysticismem]] vyrůstajícím z [[Hermetismus|hermetismu]] a [[Gnosticismus|gnosticismu]], ať je to již v románu ''Temný labyrint'' ([[1958]], The Dark Labyrinth) odehrávajícím se na [[Kréta|Krétě]], v [[Tetralogie|tetralogii]] ''Alexandrijský kvartet'' ([[1957]]–[[1960]], The Alexandria Quartet), ve které se autor zaměřil na život v předválečné [[Alexandrie|Alexandrii]], nebo v [[Pentalogie|pentalogii]] ''[[Avignonský kvintet]]'' ([[1974]]–[[1985]], The Avignon Quintet) z [[Provence]].

Na tradici realistického románu navázal [[Charles Percy Snow]] ([[1905]]–[[1980]]).který ve svém jedenáctidílném cyklu ''Cizinci a bratři'' ([[1940]]–[[1970]], Strangers and Brothers) řeší otázky politické a osobní integrity a problémy výkonu moci na pozadí detailního a velmi přesvědčivého popisu sociálního prostředí, v němž se příběh odehrává.

Představiteli tzv. univerzitního románu, navazujícího na dílo [[Kingsley Amis|Kingsleyho Amise]] jsou [[sir]] [[Malcolm Bradbury]] ([[1932]]–[[2000]]), autor knihy ''Jíst lidi je neslušné'' ([[1959]], Eating People Is Wrong) z prostředí provinciální anglické univerzity, a [[David Lodge]] ([[1935]]), píšící především [[humor]]istická díla, jako je například ''Den zkázy v Britském muzeu'' ([[1964]], The British Museum Is Falling Down) nebo ''Hostující profesoři'' ([[1975]], Changing Places).
[[Soubor:PGWodehouse.jpg|náhled|150px|vlevo|[[sir]] [[Pelham Grenville Wodehouse]]]]
Mezi další oblíbené anglické [[humor]]isty patří [[sir]] [[Pelham Grenville Wodehouse]] ([[1881]]–[[1975]]), látkou jehož románů jsou především historky ze života anglické aristokracie, a [[Zoologie|zoolog]] [[Gerald Durrell]] ([[1925]]–[[1995]]), který ve své nejznámější knize ''Růženka je z příbuzenstva'' ([[1968]], Rosie Is My Relative) líčí trampoty mladého úředníka, kterému jeho podivínský strýc odkázal slonici.
[[Soubor:Roald Dahl.jpg|náhled|150px|[[Roald Dahl]]]]
Mistrem černého humoru a groteskních povídek s šokující pointou je [[Roald Dahl]] ([[1916]]–[[1990]]). K jeho nejznámějším povídkovým knihám patří ''Líbej mě, líbej'' ([[1960]], Kiss, Kiss) a ''Milostné rošády'' ([[1974]], Switch Bitch). Dahl je rovněž autorem knih pro mládež, z nich nejznámější je ''[[Jakub a obří broskev]]'' ([[1961]], James and the Giant Peach), ''[[Karlík a továrna na čokoládu]]'' ([[1964]], Charlie and the Chocolate Factory), ''[[Obr Dobr]]'' ([[1982]], The BFG), ''[[Čarodějnice (kniha)|Čarodějnice]]'' ([[1983]], The Witches) a ''[[Matylda (kniha)|Matylda]]'' ([[1988]], Matilda).

Autorkou fantaskních románů s filosofickým podtextem je [[Iris Murdochová]] ([[1919]]–[[1999]]). Ve svém jinak realistickém románu ''Hrad z písku'' ([[1957]], The Sandcastle) ovlivňují život jeho hrdinů nepředvídatelné síly. Sexualita a religiozita jsou tématem románu ''Zvon'' ([[1958]], The Bell). Horroru je podobný román ''Useknutá hlava'' ([[1961]], A Severed Head). Vrcholem spisovatelčiny tvorby jsou zejména romány ''Černý princ'' ([[1973]], Tle Black Prince) a ''Moře, moře'' ([[1978]], The Sea, the Sea) snažící se postihnout podstatu umělecké tvorby nebo ''Zelený rytíř'' ([[1993]], The Green Knight), volně parodující středověký rytířský román ''[[Sir Gawain a Zelený rytíř]]''.
[[Soubor:William Golding 1983.jpg|náhled|150px|[[sir]] [[William Golding]]]]
Morální problémy současného světa ve svém díle řeší zcela originálním způsobem ale bez formálních experimentů [[sir]] [[William Golding]] ([[1911]]–[[1993]]), nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] za rok [[1983]]. Jeho nejznámějším románem je [[Alegorie|alegorický]] příběh o sklonu lidské povahy ke zlu'' [[Pán much]] ''([[1954]], Lord of the Flies) odehrávající se v [[Apokalypsa|apokalyptické]] budoucnosti během světové války, kdy se skupina chlapců z britské internátní školy snaží na pustém ostrově, kde během evakuace uvíznou, vybudovat [[demokracie|demokratickou]] společnost, ale katastrofálně selžou. Román'' [[Dědicové]] ''([[1955]], The Inheritors) vypráví o setkání dvou tlup odlišných druhů člověka ([[Člověk moudrý|Homo sapiens]] a [[Neandertálec|Homo neanderthalensis]]) v době zhruba před 50 000 lety, které skončí pro méně vyvinuté neandrtálce jejich vyvražděním. Téma smrti, hříchu a konečného soudu zpracovává Golding v románu ''Ztroskotání Christophera Martina'' ([[1956]], Pincher Martin), který je příběhem dvojí smrti (duchovní a fyzické) námořníka přeživšího na nehostinném skalnatém útesu torpédování své lodi německou ponorkou. V románu ''Věž'' ([[1964]], The Spire), odehrávajícím se ve [[14. století]], se snaží Golding postihnout přízrak lidské smrtelnosti, kterému nelze uniknout. Přízračnou vizi moderního světa, v němž je téměř nemožné najít vlastní identitu, přináší román ''Viditelná temnota'' ([[1979]], Darkness Visible) ovlivněný popisem pekla ve ''[[Ztracený ráj|Ztraceném ráji]] ''[[John Milton|Johna Miltona]]. Ocenění získala rovněž historická námořní trilogie ''Rituál plavby'' ([[1981]], Rites of Passage), ''Stísněný prostor'' ([[1987]], Close Quarters) a ''Požár v podpalubí'' ([[1989]], Fire Down Below). V nedokončeném románu ''Dvojí jazyk'' (posmrtně [[1995]], The Double Tongue) se autor zamýšlí nad pokryteckou věšteckou rutinou, kterou pro něj představují [[Delfy]] v [[1. století př. n. l.]]

[[Sir]] [[Angus Wilson]] ([[1913]]–[[1991]]) se stal známým zejména romány ''Anglosaský postoj'' ([[1956]], Anglo-Saxon Attitudes) a ''Střední věk paní Eliotové'' ([[1958]], The Middle Age of Mrs. Eliot) zachycující člověka v období životní krize a osamění. Děsivé noční můře se podobá autorova vize budoucnosti Anglie v románu ''Starci v zoo'' ([[1961]], The Old Men at the Zoo). Román ''Kdo by se taky smál'' ([[1967]], No Laughing Matter), parodická přehlídka Anglie 20. století, je inspirován [[Virginia Woolfová|Virgínií Woolfovou]] a román ''Čím hoří svět'' ([[1980]], Setting the World on Fire) zobrazuje současný [[Londýn]] s použitím [[faethón]]ovského mýtu.
[[Soubor:Doris lessing 20060312.jpg|náhled|150px|[[Doris Lessingová]]]]
Prózy [[Doris Lessingová|Doris Lessingové]] ([[1919]]–[[2013]]), nositelky [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] za rok [[2007]] zkoumají s ženskou zkušeností, skepticismem a vizionářskou silou současný rozdělený svět. Její románová prvotina ''Tráva zpívá'' ([[1950]], The Grass Is Singing) vypráví tragický příběh lásky, vraždy a rasových předsudků odehrávající se v [[Jižní Rhodesie|Jižní Rhodesii]], kde Lessingová prožila své dětství. Pentalogie ''Děti násilí'' ([[1952]]–[[1969]], Children of Violence) přináší částečně autobiografické líčení autorčina příklonu k levicovým ideologiím i jejího zklamání z [[Komunismus|komunismu]]. Velmi ceněný román ''Zlatý zápisník'' ([[1962]], Golden Notebook) o vztazích mezi muži a ženami se stal významnou knihou pro [[Feminismus|feministické]] hnutí, což však autorka sama odmítla. Mezi další důležitá díla Lessingové patří ''Paměti té, co přežila'' ([[1981]], Memoirs of a Survivor), [[Science fiction|sci-fi]] o kronikářce budoucnosti, kde vládnou dětské gangy, sci-fi [[pentalogie]] ''Archivy hvězdy Canopus v souhvězdí Argos'' ([[1979]]–[[1983]], Canopus in Argos: Archives) inspirovaná [[Perská říše|perským]] [[Súfismus|súfismem]] a líčící pokusy vyspělé mimozemské společnosti o násilnou evoluci.na [[Země|Zemi]]., ''Hodná teroristka'' ([[1985]], The Good Terrorist) z prostředí levicově radikální mládeže za éry [[Thatcherismus|thatchherismu]], ''Páté dítě'' ([[1988]], The Fifth Child), dílo s [[horor]]ovými prvky a tématem neschopnosti společnosti snášet odlišné jedince, a ''Puklina'' ([[2007]], The Cleft) o prapůvodním mytickém světě žen žijících v rajské divočině a rozmnožujících se asexuálně, který je ohrožen nečekaným narozením chlapce.
[[Soubor:Poet Ted HughesDCP 2068.JPG|vlevo|náhled|150px|[[Ted Hughes]]]]
Za jednoho z nejvýznamnějších anglických básníků druhé poloviny 20. století je považován [[Philip Larkin]] ([[1922]]–[[1985]]), jehož poezie se vyznačuje přesným psychologickým postřehem a velkou emocionální silou. Z dalších básníků je možno jmenovat [[sir]]a [[John Betjeman|Johna Betjemana]] ([[1906]]–[[1984]]) pro jeho všeobecně přístupné ironické a komické verše nebo [[Ted Hughes|Teda Hughese]] ([[1930]]–[[1998]]), jehož tvorba má kořeny v přírodě a v britské tradici středověkých bardů.

Tradiční drama rozvíjeli především [[sir]] [[Terence Rattigan]] ([[1911]]–[[1977]]), jehož hry, například ''Utajený případ'' ([[1946]], Winslow Boy) nebo ''Profesor Odchází'' ([[1948]], The Browning Version) útočí na hodnoty střední třídy britské společnosti, nebo [[Robert Bolt]] ([[1924]]–[[1995]]), autor historických her ''Člověk pro každé počasí'' ([[1960]], A Man for All Seasons) o Thomasovi Morovi nebo ''Ať žije královna!'' ([[1970]], Vivat! Vivat Regina!), z doby vlády [[Alžběta I.|Alžběty I.]], jejichž obsahem je tragikomické a nadčasové podobenství o vzestupu a pádu i pomíjivosti pozemských věcí.
[[Soubor:Harold-pinter-atp.jpg|náhled|150px|[[Harold Pinter]]]]
Teprve 60. léta vnášejí do anglické literatury nové, programově antirealistické prvky. Na Beckettovu tvorbu navázal především [[Harold Pinter]] ([[1930]]–[[2008]]), jehož hry patří k vrcholům moderního (a nejen absurdního) divadla. Jeho tzv. komedie hrozby (comedies of menace) jsou vystavěny na modelových situacích, v nichž dominuje uzavřený prostor a vetřelec, přinášející násilí a zkázu ze světa venku, jemuž není možno uniknout. Mezi nejznámější patří ''Narozeniny'' ([[1957]], The Birthday Party), ''Mechanický číšník'' ([[1959]], Tle Dumb Walter), ''Správce'' ([[1960]], The Caretaker), ''Návrat domů'' ([[1964]], The Homecoming), ''Ticho'' ([[1969]], Silence), ''Země nikoho'' ([[1975]], No Man's Land), ''Prach prachu'' ([[1997]], Ashes to Ashes) nebo ''Oslava'' ([[2000]], Celebration). Roku [[2005]] obdržel Pinter [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]].
[[Soubor:Edward Bond at the Théâtre National de la Colline, Paris, January 2001.jpg|vlevo|náhled|150px|[[Edward Bond]]]]
Vlastní styl založený na používání básnického jazyka i dialektů si vytvořil [[Edward Bond]] ([[1934]]). Ve svých dílech zobrazuje současnou sociální nespravedlnost a korupci, tón jeho her je střídavě komický a tragický a svět, kde se odehrávají, je plný násilí a utrpení. K nejznámějším hrám patří ''Spasení'' ([[1965]], Saved), ''Úzká cesta na daleký sever'' ([[1968]], Narrow Road to the Deep North), ''Bingo: Scény o penězích a smrti'' ([[1973]], Bingo: Scenes of Money and Death), ''Blázen: Scény o chlebu a lásce'' ([[1975]], The Fool: Scenes of Bread and Love), ''Žena: Scény o válce a svobodě'' ([[1978]], The Woman: Scenes of War and Freedom), ''Válečné hry: trilogie'' ([[1985]], The War Plays: A Trilogy) a další.
[[Soubor:Tom Stoppard 1.jpg|náhled|150px|[[Tom Stoppard]]]]
Intelektuálně vytříbená je tvorba [[Tom Stoppard|Toma Stopparda]] ([[1937]]), který se proslavil především svou shakespearovskou parafrází ''Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi'' ([[1966]], Rosencrantz & Guildenstern Are Dead). Odpovědnost umělce řeší hra ''Travestie'' ([[1974]], Travesties). Hra ''[[Rock 'n' Roll (divadelní hra)|Rock’n’Roll]]'' ([[2006]]) se odehrává v totalitním [[Československo|Československu]]. Stoppard je rovněž autorem fantaskního románu ''Lord Malquist a pan Moon'' ([[1966]], Lord Malquist and Mr. Moon).

Žánr komedie i dramat s větší významovou dimenzí je charakteristický pro tvorbu [[Peter Shaffer|Petera Shaffera]] ([[1926]]), z jehož díla je nejznámější ''Amadeus'' ([[1981]]), drama o vztahu geniálního [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozarta]] a průměrného, ale ctižádostivého dvorního kapelníka [[Antonio Salieri|Salieriho]].

Cynickými černými [[fraška]]mi s motivy vražd, [[Hypersexualita|nymfomanie]], sexuálního vydírání i [[incest]]u šokoval [[Joe Orton]], vlastním jménem John Kingsley Orton ([[1933]]–[[1963]]). Drsnou [[Groteska|groteskou]] o bezohlednosti, sobectví a [[Homosexualita|homosexualitě]] je psychologická komedie ''Jak se bavil pan Sloane'' ([[1964]], Entertaining Mr. Sloane), černou detektivní komedií je hra ''Kořist'' ([[1964]], Loot). Hra ''Klíčovou dírkou'' ([[1967]], What the Butler Saw) je virtuózně vystavěná situační bláznivá komedie zasazená do prostředí soukromé psychiatrické kliniky.
[[Soubor:Anthony Burgess (cropped).jpg|náhled|150px|[[Anthony Burgess]]]]
Sílící prvky modernismu a postupně se formující [[Postmoderna|postmodernismus]] se projevily i v próze a v poezii. Na [[James Joyce|joyceovskou]] linii jazykového experimentování navázal [[Anthony Burgess]] ([[1917]]–[[1993]]). Ve své děsivé románové antiutopii ''[[Mechanický pomeranč (kniha)|Mechanický pomeranč]]'' ([[1962]], A Clockwork Orange) zobrazil svět v nespecifikované budoucnosti, ve kterém gang mladistvých páchá jen tak pro zábavu násilnosti a ve kterém státní instituce vystavují násilí jednoho z nich ve jménu dobra jeho samého i společnosti. Měnící se svět 20. století zachytil Burgess v románu ''Pozemské mocnosti'' ([[1980]], Earthly Powers).

Spojení modernistické tradice s postmodernistickým experimentem je charakteristické pro dílo [[John Fowles|Johna Fowlese]] ([[1926]]–[[2005]]), V románu ''[[Sběratel (kniha)|Sběratel]]'' ([[1963]], The Collector) vybudovaném na půdorysu psychologického thrilleru se dvěma střídajícími se vypravěči, vypráví příběh psychopatického sběratele motýlů, který unese studentku umění a chová se k ní jako ke svým exponátům. Román ''[[Mág (kniha)|Mág]]'' ([[1965]], definitivně [[1976]], The Magus) se odehrává na řeckém ostrově Fraxos, kde si milionář („mág“) Maurice Conchis hraje s osobami ve svém okolí, manipuluje jimi a ovládá je a kde není jasné, co je pravda a co výmysl, co je skutečnost a co fikce nebo sen či kde leží hranice mezi závislostí na druhém a mocí jednoho nad druhým. V románu ''[[Francouzova milenka]]'' ([[1969]], The French Lieutenant's Woman) Fowles kombinuje milostný román napsaný v duchu 19. století s prvky dokumentárního stylu a čtenáři nabízí dva různé konce. Postmodernistickým [[metaromán]]em parodujícím všechno možné včetně sebe sama je ''[[Mantisa (kniha)|Mantisa]]'' ([[1982]], Mantissa). Náročný, mnohovrstevnatý [[Science fiction|sci-fi]] román ''[[Larva (kniha)|Larva]]'' ([[1985]], A Maggot) popisuje epizodu z dějin protestantského sektářství s propracovanou symbolikou a narážkami na různé [[mýtus|mýty]] a [[archetyp]]y.

Experimentálním prozaikem je také [[Julian Barnes]] ([[1946]]), vrcholem jehož tvorby je román ''Flaubertův papoušek'' ([[1984]], Flaubert's Parrot), dále [[Bruce Chatwin]] ([[1940]]–[[1989]]) autor novely ''Utz'' ([[1988]]), líčící osudy vášnivého sběratele porcelánu a operních div žijícího v Čechách v době normalizace s exkurzy do rudolfínské Prahy, nebo [[Bryan Stanley Johnson]] ([[1933]]–[[1973]]), který ve svém románu ''Vlastní podvojné účetnictví Christie Malryho'' ([[1973]], Christie Malry's Own Double-Entry) zobrazil psychopata, který si hodlá vyrovnat účty se společností za utrpěná příkoří.
[[Soubor:Ianmcewan.jpg|náhled|150px|[[Ian McEwan]]]]
Nad hlubšími motivacemi zla ve společnosti se zamýšlí [[Ian McEwan]] ([[1948]]). Za zdánlivě nadsazenou perverzitu, sexuální deviace, incest, krutost a bezohlednost, kterou se vyznačují mnohé jeho prózy, dostal dokonce přezdívku „básník perverze“. Zvláštním morbidním příběhem o čtyřech sourozencích, kteří zatajují před světem, že přišli o oba rodiče, je novela'' [[Betonová zahrada]] ''([[1978]], The Cement Garden). Další novela ''Cizinci ve městě'' ([[1981]], The Comfort of Strangers) je děsivým příběhem o rituální vraždě, jejíž obětí se stává mladá milenecká dvojice. Román ''Dítě v pravý čas'' ([[1987]], The Child in Time) líčí ve dvou dějových liniích jednak hledání uneseného dítěte jednak dětství v rozvráceném světě. Další román ''Nevinný'' ([[1990]], The Innocent) s detektivní zápletkou a prvky hororu se odehrává v rozděleném [[Berlín]]ě, román ''Černí psi'' ([[1992]], Black Dogs) popisuje rozpad vztahu mladých manželů, kteří v mládí krátce zahořeli pro komunistickou myšlenku, která je nakonec rozdělila, román ''Nezničitelná láska'' ([[1997]], Enduring Love) vypráví příběh obyčejného člověka lapeného do sítě bludů jiného člověka, což jej přivede až na okraj šílenství a vraždy. Moralizující burleskou je román ''Amsterodam'' ([[1998]], Amsterdam), jehož hlavní postavy jsou sebestřední egoisté, jejichž činnost je od počátku do konce motivovaná pouze ziskem nebo ješitností. Román ''[[Pokání (román)|Pokání]]'' ([[2001]], Atonement) popisuje tragédii, která je důsledkem banálního omylu třináctileté dívky dovedeného do katastrofických rozměrů. Autorův protiválečný postoj vyjadřuje román ''Sobota'' ([[2005]], Saturday) zabývající se ale především současným světem, který je sítí příčin a následků, kde může i malá chyba způsobit velký problém. Zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů obsahuje novela ''Na Chesilské pláži'' ([[2007]], On Chesil Beach), která je příběhem svatební noci z počátku 60. let. Podobenstvím o neukojitelné touze, chtivé nenasytnosti i podvádění sebe sama je román ''Solar'' ([[2011]]). Špionážním thrillerem je román ''Mlsoun'' ([[2012]], Sweet Tooth) o snaze zpravodajské služby zkorumpovat mladé začínající umělce, aby propagovali ty správné názory.
[[Soubor:Martin Amis 2012 by Maximilian Schoenherr.jpg|náhled|150px|[[Martin Amis]]]]
[[Martin Amis]] ([[1949]]), syn [[Kingsley Amis|Kingsleyho Amise]], ve svých románech, například ''Úspěch'' ([[1978]], Success), ''Jiní lidé'' ([[1981]], Other People), ''Peníze'' ([[1984]], Money), ''Londýnská pole'' ([[1989]], London Fields), ''Šíp času'' ([[1991]], Time's Arrow), ''Návštěvní barák'' ([[2006]], House of Meetings) nebo ''Těhotná vdova'' ([[2010]], The Pregnant Widow), zobrazuje hrdiny, kteří se pokoušejí přežít ve světě plném sexu, drog a násilí.

Rozpadem [[Britské impérium|Britského impéria]] se ve své volné ''Trilogii impéria'' (Empire Trilogy) zabývá [[James Gordon Farrell]] ([[1935]]–[[1979]]). Autor si vždy vybral jeden z kritických bodů vývoje impéria, aby se jeho prostřednictví vyjádřil k dnešku. Trilogie se skládá z románů ''Nepokoje'' ([[1970]], Troubles), ''Obléhání Krišnapuru'' ([[1973]], The Siege of Krishnapur) a ''Sevření Singapuru'' ([[1978]], The Singapure Grip). První vypráví o irských nepokojích z let [[1919]]–[[1921]], druhý se odehrává během [[Velké indické povstání|indického protibritského povstání]] roku [[1857]] a třetí v letech [[1941]]–[[1942]] během [[Japonsko|japonského]] útoku na [[Singapur]].
[[Soubor:Vienna 2013-04-09 'Hauptbücherei' - Lawrence Norfolk reading from his novel 'John Saturnall's Feast' a.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Lawrence Norfolk]]]]
Směsí [[fantasy]] a [[Historický román|historického románu]] se vyznačují romány [[Lawrence Norfolk]]a ([[1963]]). ''Lemprièrův slovník'' ([[1991]], Lemprière's Dictionary) se zabývá rozkrytím fiktivního komplotu při založení Východoindické společnosti a vyvražděním města [[La Rochelle]] po jeho obléhání v [[17. století]], ''Papežův nosorožec'' ([[1996]], The Pope's Rhinoceros) zachycuje krutou realitu renesanční Evropy a výpravu za bájným zvířetem do nitra [[Afrika|Afriky]] a ''Slavnost Johna Saturnalla'' ([[2012]], John Saturnall's Feast) vypráví životní příběh nejlepšího kuchaře 17. století.
[[Soubor:Seamus Heaney.jpg|náhled|150px|[[Seamus Heaney]]]]
Modernismus a postmodernismus se v poezii projevil zejména v básních [[Tony Harrison|Tonyho Harrisona]] ([[1937]]), které jsou společensko-kritické, často je v nich používán [[Yorkshire|yorkshirský]] [[Nářečí|dialekt]] i [[americká angličtina]] a autor se v nich nevyhýbá ani otevřeným [[erotika|erotickým]] pasážím. [[Severní Irsko|Severoirský]] básník [[Seamus Heaney]] ([[1939]]–[[2013]]), nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] za rok [[1995]] spojuje ve svém díle literární jazyk s irskou angličtinou, venkovským dialektem a archaismy a zabývá se otázkami vztahu historie, staré irské kultury a keltské mytologie k současnosti i politickými problémy [[Severní Irsko|Severního Irska]].

Jedním ze specifických rysů 60. a dalších let bylo také zesílení projevů [[Feminismus|feminismu]], mezi jehož nejvýraznější představitelky patří dramatička [[Caryl Churchillová]] ([[1938]]), jejíž nejlepší hra ''Prvotřídní ženy'' ([[1982]], Top Girls) zobrazuje ženský úděl v různých dobách a místech a řeší ženský problém současnosti – kariéra nebo rodina?, a prozaička tvořící v duchu [[magický realismus|magického realismu]] [[Angela Carterová]] ([[1940]]), autorka sbírky povídek ''Krvavá komata'' ([[1979]], The Bloody Chamber), originálních parafrází klasických světových pohádek) a románů ''Magické hračkářství'' ([[1967]], The Magic Toyshop), ''Pekelné stroje touhy dr. Hoffmana'' ([[1972]], The Infernal Desire Machines of Doctor Hoffman) nebo ''Vášeň nové Evy'' ([[1977]], Passion of New Eve) jejichž námětem je erotické dospívání dívky v ženu na pozadí nepřátelského světa.
[[Soubor:Derek Walcott.jpg|náhled|150px|[[Derek Walcott]]]]
V poslední době se mezi špičkové současné anglické spisovatele dostává celá řada autorů pocházejících ze zcela odlišných etnických a kulturních kontextů. Básník [[Derek Walcott]] ([[1930]]), nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]] za rok [[1992]], pochází například z ostrova [[Svatá Lucie]] v [[Karibik]]u. V jeho dílech, ovlivněných historií evropské kolonizace západoindické kultury i rodinnou minulostí potomka někdejších otroků, se prolínají odkazy k anglické básnické tradici se symbolikou a imaginací, jež čerpají z vnitřního umělcova světa i jeho karibských kořenů.

Z jiného karibského ostrova [[Trinidad a Tobago|Trinidad]] pochází prozaik [[Hindština|hindského]] původu [[sir]] [[V. S. Naipaul|Vidiadhar Surajprasad Naipaul]] ([[1932]]), nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]] za rok [[2001]], z jehož díla jsou známé romány ''Dům pro pana Biswase'' ([[1961]], A House for Mr Biswas), ''V ohybu řeky'' ([[1979]], A Bend in the River) nebo ''Pouť'' ([[1994]], A Way in the World). Zabývá se v nich vztahem jedince a společnosti, působením nevlídných sociálních a politických poměrů na vnitřní svět člověka a postkoloniální situací třetího světa.
[[Soubor:Salman Rushdie in New York City 2008.jpg|náhled|vlevo|150px|[[Salman Rushdie]]]]
Z [[Indie]] pochází prozaik [[Salman Rushdie]] ([[1947]]), jehož dílo bývá řazeno k [[magický realismus|magickému realismu]]. Přechodem Indie od britského kolonializmu k nezávislosti až po rozdělení indického státu se zabývá jeho román ''Děti půlnoci'' ([[1981]], Midnight’s Children). V románu ''Hanba'' ([[1983]], Shame) Rushdie na pozadí ústředního tématu společenské hanby paroduje pákistánský politický boj o moc. Za svůj román ''[[Satanské verše (román)|Satanské verše]]'' ([[1988]], The Satanic Verses), vykreslující rozpory mezi způsobem vnímání rozdílných kultur, především muslimské mystiky a západního racionalismu, byl autor odsouzen [[ájatolláh]]em [[Rúholláh Chomejní|Chomejním]] k trestu smrti za „plánovité znesvěcení [[islám]]u“. Pokračováním ''Dětí půlnoci'' je román ''Maurův poslední vzdech'' ([[1995]], The Moor’s Last Sigh) obsahující kritiku [[Hinduismus|hinduistického]] [[Fundamentalismus|fundamentalismu]]. Z dalších jeho knih je možno jmenovat romány ''Hárún a moře příběhů'' ([[1990]], Haroun and the Sea of Stories), ''Zem pod jejíma nohama'' ([[1999]], The Ground Beneath Her Feet), ''Zběsilost'' ([[2001]], Fury), ''Klaun Šalimar'' ([[2005]], Shalimar the Clown), ''Čarodějka z Florencie'' ([[2008]], The Enchantress of Florence), ''Dva roky, osm měsíců a jednadvacet nocí'' (2015, Two Years Eight Months and Twenty-Eight Nights) nebo ''Zlatý dům'' ([[2017]], The Golden House).
[[Soubor:Kazuo Ishiguro by Kubik.JPG|náhled|150px|[[Kazuo Ishiguro]]]]
[[Soubor:Abdulrazak Gurnah 2022.jpg|150px|thumb|[[Abdulrazak Gurnah]]]]
[[Japonsko|Japonského]] původu je [[Kazuo Ishiguro]] ([[1954]]), který ve svých dílech využívá zážitky z Japonska a také exotické a snové motivy. Román ''Malíř pomíjivého světa'' ([[1986]], An Artist of the Floating World) je sondou do nitra člověka, jenž se lidsky i umělecky propůjčil totalitnímu režimu a přežil jeho pád. Román ''Soumrak dne'' ([[1989]], The Remains of the Day) vypráví o majordomovi, který se celý život opájí iluzí o důstojnosti svého zaměstnání a kterému chybí špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit. Prvky sci-fi obsahuje román ''Neopouštěj mě'' ([[2001]], Never Let Me Go) o klonech skutečných osob, které jsou vychováváni jako dárci orgánů. Sbírka povídek ''Nokturna: Pět příběhů o hudbě a soumraku'' ([[2009]], Nocturnes: Five Stories of Music and Nightfall) nabízí pět volně spojených příběhů zamýšlejících se nad křehkosti okamžiku a pomíjivosti i stálosti lidských vztahů. Děj románu ''Pohřbený obr'' ([[2015]], The Buried Giant) je situován do anglického raného středověku a přináší hluboce jímavý příběh o ztracených vzpomínkách, lásce, pomstě, válce a síle zapomnění. Roku [[2017]] obdržel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]].

Ze [[Zanzibar]]u pochází [[Abdulrazak Gurnah]], který je [[Arabové|arabského]] původu. Jeho mateřštinou je [[svahilština]], ale svá díla píše anglicky. Ve svých knihách se věnuje především postkoloniálnímu období Afriky, Karibiku a Indie a popisuje v nich pocity vykořeněnosti, střetu kultur a koloniální minulosti. K jeho nejoceňovanějším dílům patří historický román ''Ráj'' ([[1994]], Paradise),  příběh chlapce Jusufa, který se narodil ve fiktivním tanzanském městě na přelomu 19. a 20. století. Roku [[2021]] obdržel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]].

==== Dobrodružná a detektivní literatura po roce 1945 ====
Žánry zábavné [[Dobrodružná literatura|dobrodružné literatury]] se po roce 1945 začaly díky postupné komercializaci kultury prudce rozvíjet, což je možno pozorovat obzvláště v současné době. To však neznamená, že i v této oblasti nevznikla díla, jejichž literární kvalita je nesporná.
[[Soubor:Agatha Christie.png|150px|náhled|[[Agatha Christie]]]]
V tradici anglické [[Román#Detektivní román|detektivky]] pokračoval především [[Agatha Christie]] ([[1890]]–[[1976]]), tvůrkyně slavného soukromého detektiva [[Hercule Poirot|Hercula Poirota]] a amatérské vyšetřovatelky, postarší neprovdané venkovské dámy [[Jane Marplová|slečny Marplové]]. Je nejúspěšnějším autorem ve svém žánru a její divadelní hra ''Past na myši'' ([[1952]], The Mousetrap) je vůbec nejdéle nepřetržitě hranou divadelní hrou vůbec.

[[P. D. Jamesová|Phylis Dorothy Jamesová]] zase vytvořila postavu inspektora [[Scotland Yard]]u Adama Dalgiesha, který je hrdinou čtrnácti jejích detektivních románu. Kromě toho je autorkou [[Science fiction|sci-fi]] románu ''[[Potomci lidí]]'' ([[1992]], The Children of Men) líčící katastrofu, kdy z neznámého důvodu je lidská populace sterilní a již dlouho se nenarodilo jediné dítě.

Detektivní romány odehrávajících se v [[dostih]]ovém prostředí psal bývalý profesionální [[žokej]] [[Dick Francis]] ([[1920]]–[[2010]]), extrémně plodným spisovatelem detektivních příběhů byl [[John Creasey]] ([[1908]]–[[1973]]), který napsal také několik katastrofických sci-fi románů.

V době [[Studená válka|studené války]] vycházely v obrovských nákladech knihy [[Ian Fleming|Iana Fleminga]] ([[1908]]–[[1964]]), autora cyklu o agentovi 007 [[James Bond|Jamesovi Bondovi]]. Dalším úspěšným autorem špionážních románů je [[John le Carré]] ([[1931]]).

[[Soubor:Frederick Forsyth - 01.jpg|150px|vlevo|náhled|[[Frederick Forsyth]]]] Jako autor světově proslulých kriminálních politických thrillerů je ale znám především [[Frederick Forsyth]] ([[1938]]). Slávu si získal zejména románem ''[[Den pro Šakala]]'' ([[1971]], The Day of the Jackal), ve kterém popsal snahu o dopadení profesionálního [[nájemná vražda|nájemného vraha]] s krycím jménem "Šakal", kterého si najme teroristická [[Organizace tajné armády]] ([[Organizace tajné armády|OAS]]), aby zavraždil [[Francie|francouzského]] prezidenta [[Charles de Gaulle|Charlese de Gaulla]], Z dalších románů je známý zejména ''[[Spis Odessa (román)|Spis Odessa]]'' ([[1972]], The Odessa File) popisující hledání členů organizace bývalých [[Nacismus|nacistických]] příslušníků [[Schutzstaffel|SS]] [[ODESSA]], z poslední doby pak ''[[Afghánec]]'' ([[2006]], The Afghan), jehož námětem je boj s teroristy z [[Al-Káida|al-Káidy]].

V nově se formujícím žánru [[Historická detektivka|historické detektivky]] se proslavila zejména [[Ellis Petersová|Edith Mary Pargeterová]] ([[1913]]–[[1995]]) svou sérií o dominikánském mnichovi bratru Cadfaelovi z první poloviny [[12. století]] ''Případy bratra Cadfaela'' ([[1977]]–[[1994]], The Cadfael Chronicles), které vydala pod pseudonymem Ellis Petersová. Dalšími autory historických detektivek je [[Paul Doherty]] ([[1946]]), jehož kriminální série se odehrávají v různých zemích a v různých dobách, od antiky až po středověk, a [[Lindsey Davisová]] ([[1949]]) autorka série odehrávají se ve [[Starověký Řím|Starověkém Římě]] za vlády [[Flaviovská dynastie|Flaviovců]].
[[Soubor:Kate Mosse 2008 (cropped2).jpg|150px|náhled|[[Kate Mosse]]]]
Představitelkou mysteriózního [[Historický román|historicko]]-[[Dobrodružná literatura|dobrodružného]] románu je [[Kate Mosse]] ([[1961]]), jejíž kniha ''Labyrint'' ([[2005]], Labyrinth) se stala světovým bestsellerem. Jde o první díl volné trilogie týkající se jihofrancouzského [[Languedoc|Languedoku]] skládající se ještě z románů ''Hrobka'' ([[2007]], Sepulchre) a ''Citadela'' ([[2012]], Citadel).

[[Simon Scarrow]] ([[1962]]) je proslulý zejména svou zatím jedenáctidílnou sérií napínavých historických románů z období [[Starověký Řím|římské]] invaze do [[Británie (provincie)|Británie]] ''Pod znakem orla'' ([[2000]]–[[2011]], The Eagle Series), jejichž hlavními hrdiny jsou dva [[Římská legie|římští legionáři]].

Uznávaným autorem historických románů je také [[Bernard Cornwell]] ([[1944]]) především díky zdařilému zpracování [[Král Artuš|artušovských]] pověstí ve třídílném románu ''Kronika válečníkova'' ([[1995]]–[[1997]], The Warlord Chronicles) a díky rozsáhlé řadě románů z období [[Napoleonské války|napoleonských válek]] ''Richard Sharpe'' ([[1981]]–[[2006]], The Sharpe Series) pojmenované podle jejího hlavního hrdiny.
 
Svými historickými dobrodružnými romány pro děti a mládež je známý [[Leon Garfield]] ([[1921]]–[[1996]]) – například ''Jack Holborn'' s pirátskou tematikou ve stylu [[Robert Louis Stevenson|Roberta Louise Stevensona]], ''Ďábel se skrývá v mlze'' ([[1966]], Devil-in-the-Fog) odehrávající se v [[18. století]] nebo ''John Diamond'' ([[1980]]), romantický příběh s detektivní zápletkou z Londýna na přelomu 18. a 19. století.

[[Peter Ackroyd]] ([[1949]] v návaznosti na tajemné příběhy [[Arthur Machen|Arthura Machena]] ukazuje ve svých knihách, jak temná, zasutá minulost děsivě ovlivňuje přítomnost. Jde například o romány ''Hawksmoor'' ([[1985]]) o sériích vražd v současném Londýně nebo gotickým románem inspirovaný ''Golem z londýnských doků'' ([[1994]], Dan Leno and the Limehouse Golem) vyprávějící rovněž o sériích vražd, tentokrát na konci 19. století v židovské čtvrti.

==== Sci-fi a fantasy literatura po roce 1945 ====
[[Soubor:Clarke.jpg|náhled|150px|[[sir]] [[Arthur Charles Clarke]]]]
Oblast [[Fantastika|fantastické literatury]] se rozdělila na dva hlavní subžánry, na [[science fiction]] a [[fantasy]], mezi kterými je ovšem někdy hranice velmi nezřetelná. Vrcholným představitelem anglické sci-fi je [[sir]] [[Arthur Charles Clarke]] ([[1917]]–[[2008]]), z jehož díla je nejslavnější [[tetralogie]] ''[[Vesmírná odysea]]'' ([[1968]]–[[1997]], Space Odyssey), příběhem o přetrvávající otázce místa člověka ve vesmíru, a romány ''[[Město a hvězdy]]'' ([[1956]], The City and the Stars), ''[[Měsíční prach]]'' ([[1961]], A Fall of Moondust), ''[[Rajské fontány]]'' ([[1979]], The Fountains of Paradise) nebo ''[[Zpěv vzdálené Země]]'' ([[1986]], The Songs of Distant Earth). Kultovním se stal román ''[[Setkání s Rámou]]'' ([[1973]], Rendezvous with Rama) o setkání lidstva s vesmírnou lodí mimozemské civilizace, která prolétá [[Sluneční soustava|Sluneční soustavou]], aniž by se pokusila navázat s lidstvem kontakt. Ve spolupráci s [[Spojené státy americké|americkým]] spisovatelem [[Gentry Lee]]m vytvořil Clarke dalších pět pokračování.

[[John Wyndham]] ([[1903]]–[[1969]]) je známý především díky svému bestselleru ''[[Den trifidů]]'' ([[1951]], The Day of the Triffids) z postapokalyptické budoucnosti lidstva smrtelně ohroženého nebezpečnými jedovatými rostlinami původně vyšlechtěnými pro olej. V románu ''Vetřelci z hlubin'' ([[1953]], The Kraken Wakes) je lidstvo zase ohroženo vpádem cizí civilizace. Román ''[[Kukly]]'' ([[1955]], The Chrysalids) se odehrává po [[jaderná válka|nukleární válce]]. V románu ''[[Midwichské kukačky]]'' ([[1957]], The Midwich Cuckoos) hrozí lidstvu hromadné narození dětí evidentně nelidského původu.
[[Soubor:Brian Aldiss 2005.JPG|150px|náhled|[[Brian Aldiss]]]]
Z díla [[Brian Aldiss|Briana Aldisse]] ([[1925]]) je nejvíce ceněn román ''[[Nonstop (román)|Nonstop]]'' ([[1958]], Non-Stop), originálně zpracovávající téma osudů lidí na velkém kosmickém korábu, jehož let trvá už několik generací, ''Skleník'' ([[1962]], Hothouse) popisující svět v němž je člověk jedním z nejubožejších tvorů neustále bojujících o pouhé přežití, a trilogie ''Helikonie – Jaro'' ([[1982]], Helliconia Spring), ''Helikonie – Léto'' ([[1983]], Helliconia Summer) a ''Helikonie – Zima'' ([[1985]], Helliconie Winter), která se odehrává na planetě, kde rok trvá 2500 pozemských let, takže zde žijí generace, které znají pouze jedno roční období.
[[Soubor:Douglas Adams San Francisco 2.jpg|vlevo|150px|náhled|[[Douglas Adams]]]]
Bravurní [[Parodie|parodií]] na sci-fi je pětidílná „trilogie“ ''[[Stopařův průvodce po Galaxii]]'' ([[1979]]–[[1992]], The Hitchhiker's Guide to the Galaxy) od [[Douglas Adams|Douglase Adamse]] ([[1952]]–[[2001]]), jejíž příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici.

Autorem četných sci-fi románů, ve kterých technický pokrok dospívá na hranice svých možností a civilizace je ničena ekologickými katastrofami je [[James Graham Ballard]] ([[1930]]–[[2009]]) – např. ''Křišťálový svět'' ([[1966]], The Crystal Word), ''Hello, Ameriko!'' ([[1981]], Hello America) nebo ''Království tvé'' ([[2006]], Kingdom Come). V povídkové sbírce ''Mýty blízké budoucnosti'' ([[1982]], Myths Of The Near Future) se zabývá duševním i fyzickým rozkladem člověka ve světě, kde technika ovládá jeho život. Zaujal však také svým částečně autobiografickým románem ''Říše slunce'' ([[1984]], Empire of the Sun) líčící život v japonském internačním táboře za druhé světové války.
[[Soubor:IainBanks2009.jpg|150px|náhled|[[Iain M. Banks]]]]
Původem skotský spisovatel [[Iain Banks|Iain M. Banks]] ([[1954]]–[[2013]]) prorazil již svou prvotinou ''Vosí továrna'' ([[1984]], The Wasp Faktory), která sice není sci-fi, ale fantaskním vylíčením pochmurného příběhu duševně vyšinutého chlapce, který si vytvoří vlastní magický svět plný násilí. V románu ''Most'' ([[1986]], The Bridge) se hrdina po nehodě dostane do alternativního světa, kterým je ohromný, zdánlivě nekonečný most, kde vládnou absurdní pravidla a kde neplatí omezení časem ani prostorem. Román ''Píseň kamene'' ([[1997]], A Song of Stone) je temným antiutopickým příběhem ze světa, kde zuří občanská vála a přestávají platit normální společenská pravidla. V devítidílném cyklu ''Kultura'' ([[1987]]–[[2012]], The Culture), stylizovaném jako [[space opera]], popisuje autor galaktickou civilizaci složenou z různých humanoidních ras a řízenou vyspělou umělou inteligencí, která se dostane do střetu s civilizací, která nesdílí její ideály.
[[Soubor:Stephen Baxter 2005.jpg|150px|vlevo|náhled|[[Stephen Baxter]]]]
Představitelem [[hard science fiction]] je [[Stephen Baxter]] ([[1957]]). V tetralogii ''Plátno tkané časem'' ([[2006]]–[[2008]], Time's Tapestry) se zabývá [[Alternativní historie|alternativní historií]]. Společně s [[Arthur Charles Clarke|Arthurem C. Clarkem]] napsal trilogii ''[[Odysea času]]'' ([[2005]]–[[2008]], A Time Odyssey), ve které se rozvíjí příběh Země, která je mimozemskou civilizací. Prvorozených poskládána do mozaiky prolínajících se časových období. Ve své sérii ''Xeelee'' ([[1991]]–[[2011]]) popisuje expanzi lidstva do vesmíru a jeho válku s mimozemskou rasou.
 
Za klasika [[Hrdinská fantasy|hrdinské fantasy]] je považován [[John Ronald Reuel Tolkien]] ([[1892]]–[[1973]]) navazující svým způsobem na [[Viktoriánské období|viktoriánského]] spisovatele [[William Morris|Williama Morrise]]. Tolkien byl význačným [[Lingvistika|jazykovědcem]] a profesorem na [[Oxfordská univerzita|Univerzitě v Oxfordu]]. Proslulým se stal jako autor fantasy knihy ''[[Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky]]'' ([[1937]], The Hobbit, or There and Back Again) a trilogie ''[[Pán prstenů]]'' (The Lord of the Rings) skládající se z románů ''[[Pán prstenů#Společenstvo Prstenu|Společenstvo Prstenu]]'' ([[1954]], The Fellowship of the Ring), ''[[Pán prstenů#Dvě věže|Dvě věže]]'' ([[1954]], The Two Towers) a ''[[Pán prstenů#Návrat krále|Návrat krále]]'' ([[1955]], The Return of the King). Tolkienovo dílo dále zahrnuje množství textů z pozůstalosti o historii fiktivního světa [[Středozem]]ě, v níž se ''Hobit'' a ''Pán prstenů'' odehrávají. Velkou část z nich pod názvy ''[[Silmarillion]]'' ([[1979]]), ''[[Nedokončené příběhy|Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě]]'' ([[1980]], Unfinished Tales of Númenor and Middle-earth) a ''[[The History of Middle-earth|Dějiny Středozemě]]'' (dvanáct dílů, [[1983]]–[[1996]], The History of Middle-earth) uspořádal a vydal autorův syn [[Christopher Tolkien|Christopher]].

Blízký Tolkienův přítel, křesťansky založený spisovatel a rovněž profesor na Oxfordské univerzitě [[Clive Staples Lewis]] ([[1898]]–[[1963]]) je známý díky svým knihám z oblastí středověké literatury, [[Křesťanská apologetika|křesťanské apologetiky]], literární kritiky a beletrie. V současnosti je jeho nejvíce ceněným dílem sedmidílná fantasy série ''[[Letopisy Narnie]]'' ([[1950]]–[[1956]], The Chronicles of Narnia) primárně určené dětem. Cyklus pojednává o dobrodružství několika dětí, které se dostávají do fantastické země [[Narnie]], kde žijí mluvící zvířata, kde existuje [[magie]] a dobro se musí postavit zlu, v čemž děti sehrají klíčovou úlohu. Známá je rovněž jeho sci-fi ''[[Kosmická trilogie]]'' ([[1938]]–[[1945]], Space Trilogy), ve které je zdrojem zkázy moderní věda. Na pozadí tohoto fantastického příběhu rozvíjí autor své myšlenky o dobru a zlu.

Tolkienovým současníkem byl také [[Mervin Peake]] ([[1911]]–[[1968]]), jehož trilogie ''[[Gormenghast]]'' ([[1946]]–[[1959]]), odehrávající se ve stejnojmenném ponurém surreálném a groteskním hradu, v sobě mísí prvky [[Gotický román|gotického románu]], fantasy i hororu.
[[Soubor:Philip Pullman 2005-04-16.png|150px|náhled|[[Philip Pullman]]]]
[[Philip Pullman]] ([[1946]]) je autorem fantasy tetralogie ''Sally Lockhartová'' ([[1988]]–[[1992]], Sally Lockhart), odehrávající se v temných uličkách a opiových doupatech starého Londýna, a fantasy trilogie ''[[Jeho temné esence]]'' ([[1995]]–[[2000]], His Dark Materials) z paralelního magického světa.

Téma vykořeněnosti a proměny mýtů v realitu je námětem sedmidílného cyklu ''[[Les mytág]]'' ([[1984]]–[[2009]], Ryhope Wood) [[Robert Holdstock|Roberta Holdstocka]] ([[1948]]–[[2009]]) odehrávajícího se v tajemném lese, jež skrývá primitivní kultury a mytické [[archetyp]]y. Ve svém dalším díle, trilogii ''Merlinův kodex'' ([[2001]]–[[2007]], Merlin Codex), se nechal inspirovat [[Král Artuš|artušovskými pověstmi]] a fascinujícím způsobem zkombinoval keltské a řecké mýty.

Autorem hrdinské fantasy je [[David Gemmell]] ([[1948]]–[[2006]]), z jehož rozsáhlého díla je známá například jedenáctidílná ''Drenajská sága'' ([[1984]]–[[2004]], The Drenai Series) nebo trilogie ''Trója'' ([[2005]]–[[2007]], Troy), kterou dokončila jeho manželka.
[[Soubor:10.12.12TerryPratchettByLuigiNovi1.jpg|150px|náhled|vlevo|[[Terry Pratchett]]]]
Světoznámá je rozsáhlá humoristická série knih ''[[Zeměplocha|Úžasná Zeměplocha]]'' ([[1983]]–[[2013]], Discworld) [[Terry Pratchett|Terryho Pratchetta]] ([[1948]]–[[2015]]) umístěná do fiktivního světa [[Zeměplocha (svět)|Zeměplocha]] ležícího na hřbetě želvy plující vesmírem a skládající se z již čtyřiceti dílů hlavního cyklu a z několika doprovodných knih. Obsahem trilogie ''Vyprávění o Nomech'' ([[1989]]–[[1990]], The Nome Trilogy) je humorné líčení problémů vesmírných trosečníků velikých asi deset centimetrů, kteří dočasně žijí v našem obřím světě a hledají cestu domů.

Během [[Napoleonské války|Napoleonských válek]] alternativního [[19. století]] se odehrává román ''[[Jonathan Strange & pan Norrell]]'' ([[2003]], Jonathan Strange & Mr Norrell) spisovatelky [[Susanna Clarková|Susanny Clarkové]] ([[1959]]). Ta je také autorkou povídkové knihy ''Dámy z Grace Adieu a jiné povídky'' ([[2006]], The Ladies of Grace Adieu and Other Stories) obsahující pohádkově laděné příběhy.
[[Soubor:CliveBarker.jpg|150px|náhled|vpravo|[[Clive Barker]]]]
Za předního anglického spisovatele žánru [[horor]]u a [[Podžánry fantasy#Temné fantasy|dark fantasy]] je považován [[Clive Barker]] ([[1952]]), autor šesti povídkových ''Knih krve'' ([[1984]]–[[1985]], Book of Blood) a více než deseti románů – například ''Hellraiser'' ([[1986]], The Hellbound Heart) nebo Imagika ([[1991]], Imajica).

Mezi mistry fantasy a [[Horor|strašidelných]] i [[Pohádka|pohádkových]] příběhů pro mládež i pro dospělé čtenáře je řazen irský spisovatel, odborník na [[Mytologie|mytologii]] a [[Folklór|lidovou slovesnost]] [[Michael Scott]] ([[1959]]). Především mládeži je určen jeho šestidílný fantasy cyklus ''[[Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela]]'' ([[2007]]–[[2012]], The Secrets of the Immortal Nicholas Flamel) o alchymistovi, který před sedmi sty lety objevil [[kámen mudrců]]. Pro dospělé čtenáře napsal například eroticky laděný horor ''Zrůdné zrcadlo'' ([[1991]], Image) a jeho pokračování ''Ďábelská vidina'' ([[1993]], Reflection) vyprávějící o ďábelském zrcadle, které se mění ve vražedný nástroj. Ceněná je také jeho třídílná sbírka irských pohádek ''Green and Golden Tales'' ([[1988]]–[[1989]]) a sbírka irských mýtů, lidových pověstí a legend ''Irish Myths and Legends'' ([[1992]]).
[[Soubor:Gaiman, Neil (2007).jpg|150px|náhled|[[Neil Gaiman]]]]
[[Neil Gaiman]] ([[1960]]) se nejprve proslavil scénáři ke [[komiks]]ům o [[Sandman (Vertigo)|Sandmanovi]] ([[1988]]–[[1996]]), které vyprávějí příběhy členů rodiny Věčných (Smrt, Osud, Sen, Touha atd.) a posléze městskou fantasy z prostředí londýnského podzemí ''[[Nikdykde]]'' ([[1998]], Neverwhere) a románem ''[[Američtí bohové]]'' ([[2001]], American Gods) s jeho pokračováním ''Anansiho chlapci'' ([[2005]], Anansi Boys), založeném na myšlence, že bohové jsou hmatatelné bytosti, které existují díky víře lidí. Hororová [[novela (literatura)|Novela]] ''Koralina'' ([[2002]], Coraline) je určena dětem.
[[Soubor:J. K. Rowling 2010.jpg|150px|náhled|vlevo|[[Joanne Rowlingová]]]]
Obrovského úspěchu dosáhla svým sedmidílným fantasy cyklem ''[[Harry Potter]]'' ([[1997]]–[[2007]]) spisovatelka [[Joanne Rowlingová]] ([[1965]]). Vypráví v něm o životě mladého čaroděje [[Harry Potter (postava)|Harryho Pottera]] a jeho přátel, kteří všichni společně studují na [[Škola čar a kouzel v Bradavicích|Škole čar a kouzel v Bradavicích]]. Hlavním tématem příběhu je Harryho souboj s černokněžníkem [[Lord Voldemort|lordem Voldemortem]], jehož cílem je dosažení vlastní nesmrtelnosti, dobytí čarodějnického světa, podmanění nekouzelníků a zničení všech, kdo mu stojí v cestě, zejména pak samotného Harryho Pottera. Roku [[2012]] vydala autorka svůj první román pro dospělé čtenáře ''[[Prázdné místo]]'' (The Casual Vacancy). Jde o klasický román odehrávající se ve fiktivní vesnici Pagford v jihozápadní Anglii a vypráví se v něm o sporech a sociálních rozdílech, které ovlivňují místní politiku.
[[Soubor:China Miéville side.jpg|150px|náhled|[[China Miéville]]]]
Úspěšným autorem fantasy, sci-fi a hororu je také [[China Miéville]] ([[1972]]), představitel literárního hnutí [[New Weird]], volné skupiny autorů, kteří se snaží o narušení hranic mezi žánry [[Fantastika|fantastické literatury]], které pokládají za klišé a umělý výsledek komerčního škatulkování. Z Miévillových knih je nejpozoruhodnější trilogie ''Svět Bas-Lagu'' ([[2000]]–[[2004]], Bas-Lag Series), odehrávající se zejména ve městě Nový Krobuzon, kde již více než tisíc let řídí vše parlament s pomocí brutální milice. K hnutí New Weird je řazen také [[Ian R. MacLeod]] ([[1956]]), z jehož díla jsou u nás známé fantasy romány ''[[Světlověk]]'' ([[2003]], The Light Ages) a ''[[Dům bouří]]'' ([[2005]], The House of Storms).

==== Literatura pro děti a mládež po roce 1945 ====
Závěrem je nutno uvést ještě několik představitelů anglické literatury pro děti a mládež. Autorem série dobrodružných knih o anglickém letci [[Biggles]]ovi, jehož příběhy se odehrávají během první a druhé světové války, je [[William Earl Johns]] ([[1893]]–[[1968]]), historické romány pro mládež, například ''Orel deváté legie'' ([[1954]], The Eagle of the Ninth), psala [[Rosemary Sutcliffová]] ([[1920]]–[[1992]]). [[Ann Philippa Pearceová]] ([[1920]]–[[2006]]) je známá svým detektivním příběhem ''[[Poklad v jediné růži]]'' ([[1955]], Minnow on the Say) a mistrovským fantasy románem ''[[Tomova půlnoční zahrada]]'' ([[1958]], Tom's Midnight Garden)). Autorkou dívčích románů je [[Jacqueline Wilsonová]] ([[1945]]). [[Sue Townsendová|Susan Townsendová]] ([[1946]]–[[2014]]) se proslavila svou knihou ''Tajný deník Adriana Molea'' ([[1982]], The Secret Diary of Adrian Mole), což jsou fiktivní zápisky třináctiletého chlapce, který se rozhodne stát intelektuálem a se směsí naivity a sarkasmu komentuje poměry ve škole, rozchod rodičů i svoji první lásku, ale také úspornou politiku [[Margaret Thatcherová|premiérky Thatcherové]].

== Angličtí nositelé Nobelovy ceny za literaturu ==
{{Sloupce|2|
[[1907]]: [[Rudyard Kipling]]<br />
[[1923]]: [[William Butler Yeats]]<br />
[[1925]]: [[George Bernard Shaw]]<br />
[[1932]]: [[John Galsworthy]]<br />
[[1948]]: [[Thomas Stearns Eliot]]<br />
[[1950]]: [[Bertrand Russell]]<br />
[[1953]]: [[sir]] [[Winston Churchill]]<br />
[[1969]]: [[Samuel Beckett]]<br />
[[1983]]: [[sir]] [[William Golding]]<br />
[[1992]]: [[Derek Walcott]]<br />
[[1995]]: [[Seamus Heaney]]<br />
[[2001]]: [[sir]] [[V. S. Naipaul|Vidiadhar Surajprasad Naipaul]]<br />
[[2005]]: [[Harold Pinter]]<br />
[[2007]]: [[Doris Lessingová]]<br />
[[2017]]: [[Kazuo Ishiguro]]<br />
[[2021]]: [[Abdulrazak Gurnah]]
}}

== Odkazy ==

=== Literatura ===
* {{Citace monografie
 | příjmení = Tayne
 | jméno = Hippolyte Adolphe
 | titul = Dějiny literatury anglické I
 | vydavatel = Josef Pelcl
 | místo = Praha
 | rok = 1902
 | strany = 362
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Tayne
 | jméno = Hippolyte Adolphe
 | titul = Dějiny literatury anglické II
 | vydavatel = Josef Pelcl
 | místo = Praha
 | rok = 1903
 | strany = 482
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Mathesius
 | jméno = Vilém
 | titul = Dějiny literatury anglické v hlavních jejích proudech a představitelích I
 | vydavatel = Gustav Voleský
 | místo = Praha
 | rok = 1910
 | strany = 171
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Mathesius
 | jméno = Vilém
 | titul = Dějiny literatury anglické v hlavních jejích proudech a představitelích II
 | vydavatel = Gustav Voleský
 | místo = Praha
 | rok = 1915
 | strany = 301
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Trnka
 | jméno = Bohumil
 | titul = Dějiny anglické literatury I - Doba anglosaská
 | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství
 | místo = Praha
 | rok = 1953
 | strany = 82
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Trnka
 | jméno = Bohumil
 | titul = Dějiny anglické literatury II - Od bitvy u Hastings do doby Caxtonovy
 | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství
 | místo = Praha
 | rok = 1952
 | strany = 162
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Trnka
 | jméno = Bohumil
 | titul = Dějiny anglické literatury III - Od vynálezu knihtisku k rozkvětu anglické renesance
 | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství
 | místo = Praha
 | rok = 1954
 | strany = 118
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Trnka
 | jméno = Bohumil
 | titul = Dějiny anglické literatury IV - Od rozkvětu anglické renesance ke klasicismu
 | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství
 | místo = Praha
 | rok = 1957
 | strany = 238
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Craig
 | jméno = Hardin a kolektiv
 | titul = Dějiny anglické literatury I-II
 | vydavatel = Státní nakladatelství krásné literatury a umění
 | místo = Praha
 | rok = 1963
 | strany = 422 + 476
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Stříbrný
 | jméno = Zdeněk
 | titul = Dějiny anglické literatury I-II
 | vydavatel = Academia
 | místo = Praha
 | rok = 1987
 | strany = 414 + 424
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Tichý
 | jméno = Aleš
 | titul = Dějiny anglické literatury od počátků do poloviny sedmnáctého století I - Středověk
 | vydavatel = Masarykova univerzita
 | místo = Brno
 | rok = 1991
 | isbn = 80-210-0256-5
 | strany = 100
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Tichý
 | jméno = Aleš
 | titul = Dějiny anglické literatury od počátků do poloviny sedmnáctého století II - Renesance
 | vydavatel = Masarykova univerzita
 | místo = Brno
 | rok = 1992
 | isbn = 80-210-0408-8
 | strany = 140
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Menhard
 | jméno = Zdeněk
 | titul = Starší anglická literatura
 | vydavatel = Karolinum
 | místo = Praha
 | rok = 1995
 | isbn = 80-7184-000-9
 | strany = 136
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Barnard
 | jméno = Robert
 | titul = Stručné dějiny anglické literatury
 | vydavatel = Brána : Knižní klub
 | místo = Praha
 | rok = 1997
 | isbn = 80-85946-83-1
 | isbn2 = 80-7176-705-0
 | strany = 252
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Procházka
 | jméno = Martin
 | příjmení2 = Stříbrný
 | jméno2 = Zdeněk a kolektiv
 | titul = Slovník spisovatelů
 | vydavatel = Libri
 | místo = Praha
 | rok = 2003
 | strany = 824
 | isbn = 978-80-87256-11-4
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Čermák
 | jméno = Jan
 | spoluautoři = a kol. <!--Michal Bareš, Jan Bičovský, Jan Čermák, Mariana Housková, Tereza Giannitsadi, Miloš Komanec, Radvan Markus, Hana Maxová-Sellnerová, Klára Petříková, Veronika Revická, Daniel Soukup, Helena Soukupová-Clarková a Helena Znojemská-->
 | titul = Jako když dvoranou proletí pták
 | vydavatel = Triáda
 | místo = Praha
 | rok = 2009
 | strany = 679
 | isbn = 80-7277-131-0
}}

=== Související články ===
* [[Seznam anglických spisovatelů]]
* [[Gotický román]]
* [[Anglická renesanční literatura]]
* [[Alžbětinské divadlo]]
* [[Rozhněvaní mladí muži]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}

{{Evropská literatura}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Literatura}}

[[Kategorie:Anglická literatura| ]]
[[Kategorie:Literatura podle národností]]