Zobrazení zdroje stránky Dějiny Makedonie

'''Makedonie''' patří k jedněm z nejdéle osídlených území [[Evropa|Evropy]]. Dějiny Makedonie začínají již v [[Eneolit|eneolitu]], z něhož pocházejí nejstarší stopy osídlení. Ve starověku se území dnešní Severní Makedonie nacházelo na rozhraní vlivu [[Ilyrové|Ilyrů]], [[Thrákové|Thráků]] a [[Starověcí Makedonci|starověkých Makedonců]]. Ve 4. století př. n. l. století oblast zcela ovládli [[starověcí Makedonci|Makedonci]]. Ve 2. století př. n. l. se Makedonie stala římskou provincií. Po rozdělení římské říše v roce 395 se Makedonie stala součástí Byzantské říše. Ve středověku byla osídlena Slovany. Země se střídavě ocitala pod nadvládou [[První bulharská říše|Bulharské]] a [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. Na přelomu [[10. století|10.]] a 11. století se stala centrem říše bulharského cara [[Samuel I.|Samuela]]. V [[11. století|11.]] a [[12. století]] se opět ocitla v rukou [[Řekové|Řeků]]. Osvobodil ji až roku [[1203]] bulharský car [[Kalojan]]. V následujícím století byla pod střídavým vlivem [[Asenovci|Asjenovců]], [[Latinské císařství|Latinského císařství]], [[Palaiologové|Palaiologovců]] a [[Srbové|Srbů]]. Na konci [[13. století]], na přelomu 13. a [[14. století]] a od druhé čtvrtiny 14. století ji ovládali Srbové. V této době získávala malá feudální území v Makedonii díky občasnému uvolnění feudálních vztahů často velkou míru nezávislosti na větších říších. Po [[Byzantsko-bulharské války|staletích sporu]] mezi [[Bulharská říše|bulharskou]], byzantskou a [[Srbská říše|srbskou říší]] bylo území  od poloviny 14. do počátku 20. století součástí [[Osmanská říše|Osmanské říše]], kdy se po [[Balkánské války|balkánských válkách]] v letech 1912 a 1913 území současné Severní Makedonie dostalo pod [[Srbské království|srbskou]] nadvládu; další části historické území Makedonie připadly Bulharsku a Srbsku.  Během [[První světová válka|1. světové války]] (1915–1918) zde vládlo [[Bulharské carství]], ale po skončení války se vrátilo pod srbskou vládu jako součást nově vzniklého [[Království Jugoslávie|Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]].  Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] (1941–1944) byla Makedonie opět ovládána Bulharskem a v roce 1945 bylo území vytvořené [[Socialistická republika Makedonie|socialistické republiky]] včleněno do [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|Socialistické federátivní republiky Jugoslávie]], kde zůstalo až do mírového odchodu v roce 1991. 

== Starověká Makedonie ==
Podle řeckých pramenů vstoupili [[starověcí Makedonci|Makedonci]]{{chybí zdroj}} do této země společně s Dóry někdy kolem roku 1200 př. n. l. Byli svým původem příbuzní [[Thrákové|Thrákům]], nicméně po svém usazení v prostoru geografické Makedonie se jazykem a kulturou začali přibližovat Řekům. Ve 4. století př. n. l. vyvrcholily boje mezi Ilyry a Makedonci. První známý ilyrský král, Bardyllis, porazil v roce 359 př. n. l. makedonského krále Perdikka III., který v boji zahynul. Nicméně Perdikkův nástupce, [[Filip II. Makedonský]], dokázal Bardyllise rozhodně porazit, načež Makedonci získali kontrolu nad územím sahajícím až k Ohridskému jezeru. V roce 335 př. n. l. odrazil Filipův syn, Alexandr Veliký, vojsko ilyrského náčelníka Kleita. Ilyrští kmenoví vůdci a vojáci následně Alexandra doprovázeli během jeho výpravy proti Perské říši.

== Římská nadvláda ==
{{Viz též|Makedonie (provincie)}}
Po [[Třetí makedonská válka|třetí římsko-makedonské válce]] ([[171 př. n. l.|171]]–[[168 př. n. l.]]), v níž zvítězil [[Lucius Aemilius Paullus Macedonicus|Lucius Aemilius Paullus]] nad posledním makedonským králem [[Perseus Makedonský|Perseem]] v [[Bitva u Pydny|bitvě u Pydny]], ovládli Makedonii Římané. Znamenalo to sesazení [[Antigonovci|Antigonovců]] a konečný zánik makedonského království rozděleného Římany do čtyř [[Republika|republik]]. Jistý [[Andriskos]], vydávající se za Perseova syna, se prohlásil v roce [[149 př. n. l.]] králem{{chybí zdroj}}, avšak již v následujícím roce byl Římany snadno poražen, což vedlo ke zřízení [[římské provincie]] [[Makedonie (provincie)|Makedonie]]. Římská říše zajistila území dnešní Severní Makedonie rozvoj a potlačila meziklanové spory.

Ve [[3. století|3.]] nebo [[4. století|4. století n. l.]] byla Makedonie rozdělena do dvou provincií ''Macedonia Prima'' (na jihu) a ''Macedonia Salutaris'' (na severu). Obě dvě pak spadaly do makedonské [[diecéze]], jedné ze tří diecézí [[Prefektura Illyricum|prefektury Illyricum]], vytvořené v roce [[318]].

== Byzantská říše a příchod Slovanů ==
[[Soubor:St Clement of Ohrid with model.jpg|thumb|[[Kliment Ochridský|Svatý Kliment Ohridský]]]]
{{Viz též|Byzantská říše}}
Po definitivním rozdělení [[Starověký Řím|římské říše]] v roce [[395]] připadla Makedonie [[Byzantská říše|byzantské říši]]. Území dnešní Severní Makedonie bylo [[Slované|Slovany]] osídleno již v [[6. století|6.]] a [[7. století]] a [[Byzantská říše]] nad ním ztratila přímou kontrolu. Od 2. čtvrtiny [[9. století]] do 10. století se dostala většina země pod vliv říše [[Bulharská říše|Bulharské]]. Tehdejší bulharský panovník kníže [[Boris I.|Boris Michail]] vyslal žáky věrozvěstů [[Svatý Cyril|Cyrila]] a [[Svatý Metoděj|Metoděje]], [[Kliment Ochridský|Klimenta]] a [[Svatý Naum|Nauma]], do Makedonie šířit staroslověnskou liturgii a daroval jim dvorce v [[Devoli]] a v okolí [[Ochrid]]u. Zde založil Kliment [[Ochridská škola|slavnou literární školu]] a byl roku [[893]] ustanoven biskupem. V roce [[1018]] Makedonii znovu ovládla Byzantská říše, o dvě století později se stala jedním z center nového Bulharského státu. V polovině 14. století byla Makedonie součástí říše srbského cara [[Štěpán Dušan|Štěpána Dušana]], který hlavním střediskem svého státu učinil město [[Skopje]].

== Období Osmanské říše ==
[[File:Bitola old.jpg|right|thumb|[[Bitola]] v [[19. století]].]]
Koncem [[14. století]] Makedonii dobyli [[Osmanská říše|Turci]] během svých [[Expanze Osmanské říše na Balkán|výbojů na západ]]. Turecká vláda trvala až do [[20. století]]. Do Makedonie přicházeli různí obchodníci ze všech koutů Turecka, což vedlo k tomu, že se značně proměnilo etnické složení země. V [[19. století]] tak byla Makedonie již regionem s početnou [[Turci|tureckou]] menšinou; navíc zde žilo i značné množství [[Řekové|Řeků]]{{chybí zdroj}} a [[Albánci|Albánců]].

Různé další národy dnešní Makedonie ([[Řekové]], [[Srbové]], [[Bulhaři]] a [[Albánci]]), postupně začaly organizovat [[národně osvobozenecké hnutí]]. Misky vah se však vychylovaly ve prospěch Bulharska, které mělo značnou [[Rusko|ruskou]] podporu. Rusko se po poslední válce s Tureckem (vlastně [[Rusko-turecká válka (1877–1878)]]), kterou vyhrálo, prohlásilo za ochránce všech pravoslavných Slovanů na Balkáně. Mělo zájem na tom, aby byl Balkán vytržen z rukou Osmanské říše, a na území poloostrova vznikla pravoslavná království pod ruskou ochranou. Přestože [[Sanstefanská mírová smlouva]] přiřkla území Makedonie Bulharsku, ve skutečnosti však evropské mocnosti rychle zjistily, že by takové změny hranic znamenaly porušení rovnováhy sil na Balkáně. [[Berlínský kongres]] v roce [[1878]] proto rozhodl o ponechání Makedonie pod osmanskou vládou, došlo jen k určitému otevření Makedonie Bulharsku ₋ hlavně v oblasti [[obchod]]u. Makedonské pravoslavné obyvatelstvo se však neidentifikovalo s [[Bulhaři|bulharským]], [[Srbové|srbským]] ani jiným národem. Nebylo ale ani samo dostatečně národnostně uvědomělé.

V 70. letech [[19. století]] pomohl ekonomickému rozvoji země také vznik železnice, která byla vedena údolím řeky [[Vardar]]u z [[Gevgelija|Gevgelije]] do [[Tabanovci|Tabanovců]]. Zahájena byla výstavba dalších železnic, které však měly pouze regionální význam. Spojení dnešní Vardarské Makedonie s dalšími zeměmi (Albánií, Bulharskem) nebylo realizováno.

=== Ilindenské povstání ===
V roce [[1893]] byla založena [[Vnitřní makedonská revoluční organizace]], kterou dnes Makedonci považují za svojí hlavní národně-osvobozeneckou organizaci z období přelomu 19. a 20. století. VMRO podnikala útočné akce proti Bulharům, Řekům, Srbům i všem dalším, které považovala za své nepřátele.

V roce [[1903]] v den svátku [[Svatý Jiljí|sv. Jiljí]] vypuklo velké protiturecké povstání, které připravili právě ozbrojenci VMRO. Povstalcům se podařilo osvobodit řadu oblastí a vyhlásili tzv. [[Kruševská republika|Kruševskou republiku]]. Turci však povstání velmi tvrdě potlačili<ref name="RJNP-78">{{Citace monografie
 | příjmení = Vlajčić
 | jméno = Gordana
 | odkaz na autora = 
 | titul =  Jugoslavenska revolucija i nacionalno pitanje
 | vydavatel = Globus
 | místo = Záhřeb
 | rok = 1987
 | počet stran = 563
 | isbn = 86-343-0043-9
 | kapitola =
 | strany = 78
 | jazyk = chorvatština
}}</ref> ₋ mnoho tisíc lidí bylo zabito, řada vesnic vypálena a celé kraje zpustošeny.

=== Balkánské války ===
[[File:Karta Makedonija 1913.jpg|right|thumb|Území Vardarské, Egejské a Pirinské Makedonie v roce 1913.]]
Protože byl region Makedonie součástí stále slábnoucí Osmanské říše, bylo pro [[Srbsko]] a [[Bulharsko]] jasnou záležitostí, že jej bude nezbytné získat. Obě země se proto dohodly na jeho rozdělení, a to přibližně po úhlopříčné linii [[Ochrid|Ohrid]] ₋ [[Kriva Palanka]]. Území dnešní Severní Makedonie bylo rozděleno mezi tři osmanské vilájety. Žilo v nich zhruba dva a půl milionu lidí.<ref name="Troud-92">{{Citace monografie
 | příjmení = Troud
 | jméno = Gilles
 | odkaz na autora = 
 | titul = Etnički sukobi u Titovoj Jugoslaviji
 | vydavatel = Izdavačka Knjižarica Zorana Stojadinovića
 | místo = Sremski Karlovci
 | rok = 2010
 | počet stran = 324
 | isbn = 978-86-7543-209-8
 | kapitola = Mlada republika Makedonija ₋ Traganje za identitetom
 | strany = 92
 | jazyk = srbština
}}</ref>

Kromě dvou slovanských zemí, které odkazovaly na kulturní i jazykovou blízkost, byť v samotné Vardarské Makedonii nesdílenou, mělo zájem na získání tohoto území také Řecko. Nově vyhlášený albánský stát se navíc se svými hranicemi, které nezahrnovaly albánsky mluvící obyvatelstvo na území od [[Tetovo|Tetova]] po [[Gostivar]] a jinde v dnešní Makedonii, neztotožnil. Řecká propaganda během války argumentovala tím, že slovanské obyvatelstvo Makedonie jsou ve skutečnosti poslovanštění [[Řekové]], resp. původní Makedonci z dob před příchodem Slovanů na Balkán.<ref name="Troud-92"/>

Během [[Balkánské války|Balkánských válek]] v letech [[1912]]–[[1913]] byl region Makedonie rozdělen mezi [[Řecko]] ([[Makedonie (Řecko)|řecká Makedonie]], 51 % území), [[Srbsko]] (Vardarská Makedonie ₋ dnešní [[Severní Makedonie]], 30 % území) a [[Bulharsko]] ([[Blagoevgradská oblast|Pirinská Makedonie]] ₋ zhruba dnešní [[Blagoevgradská oblast]], 10 % území). Pirinská Makedonie, která zůstala Bulharsku, však byla jen malou částí původní oblasti. Žádná ze zemí nebyla s výsledkem rozdělení Makedonie spokojena a vznikl dlouhodobý a komplikovaný konflikt. Nedlouho po skončení první světové války došlo k výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem. Řečtí uprchlíci z [[Malá Asie|Malé Asie]] osídlili území dnešní Egejské Makedonie, čímž byl posílen v daném regionu řecký prvek.<ref name="Troud-93">{{Citace monografie
 | příjmení = Troud
 | jméno = Gilles
 | odkaz na autora = 
 | titul = Etnički sukobi u Titovoj Jugoslaviji
 | vydavatel = Izdavačka Knjižarica Zorana Stojadinovića
 | místo = Sremski Karlovci
 | rok = 2010
 | počet stran = 324
 | isbn = 978-86-7543-209-8
 | kapitola = Mlada republika Makedonija ₋ Traganje za identitetom
 | strany = 93
 | jazyk = srbština
}}</ref>

== První světová válka ==
[[File:LPDF 125 14 carte.jpg|right|thumb|Makedonie během první světové války]]
Po [[Srbská kampaň první světové války|neúspěchu srbské armády]] ubránit zemi před centrálními mocnosti byla Vardarská Makedonie obsazena rakousko-uherskými vojsky. Egejská Makedonie však zůstala pod kontrolou vojsk Dohody. Mezi oběma armádami se nacházela tzv. [[Soluňská fronta]], která po řadu let nezaznamenávala rozsáhlejší posun. Teprve až na podzim [[1918]], kdy byly Rakousko-Uhersko i Německo zoufale vyčerpány, došlo k průlomu fronty. Území Vardarské Makedonie tak bylo osvobozeno během několika málo dní srbskou a francouzskou armádou.

== Království Jugoslávie ==
Makedonie byla nejjižnější součástí [[Království Jugoslávie|Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]]. K Jugoslávii však byla připojena jako součást Srbska. Přestože makedonské obyvatelstvo se neztotožňovalo se srbským národem a jazykově se od něho odlišovalo, v samotném Srbsku panovalo přesvědčení, že Makedonie je srbskou zemí.{{chybí zdroj}} Srbské obyvatelstvo v meziválečném období především odkazovalo na středověkou tradici, kdy srbští králové a carové vládli z území dnešní Severní Makedonie. Ve snaze tento problém vyřešit jugoslávská vláda vysílala na území Makedonie své kolonisty a prováděla násilnou srbizaci makedonského prostoru. 

V roce [[1921]] se 630 000 obyvatel dnešní Makedonie přihlásilo k národnosti „[[Makedonci|Makedonských Slovanů]]“.<ref name="Troud-92"/> V makedonských školách se vyučoval spisovný [[srbochorvatština|srbochorvatský]] jazyk, který byl sice mluvě makedonských Slovanů blízký, nicméně se jednalo i tak o jazyk, který byl tamnímu obyvatelstvu cizí. 

Politickou silou, která využila nespokojenosti makedonského obyvatelstva vůči srbskému vlivu, byli komunisté. [[Svaz komunistů Jugoslávie|Komunistická strana Jugoslávie]] přizvala makedonské delegáty v roce [[1928]] na [[4. kongres Komunistické strany Jugoslávie|kongres strany]] v [[Drážďanech]]. Jugoslávskou monarchii prohlásili komunisté za žalář národů, a žádali její rozdělení podle etnické linie. Tím by vznikl nezávislý makedonský stát.<ref name="Troud-94">{{Citace monografie
 | příjmení = Troud
 | jméno = Gilles
 | odkaz na autora = 
 | titul = Etnički sukobi u Titovoj Jugoslaviji
 | vydavatel = Izdavačka Knjižarica Zorana Stojadinovića
 | místo = Sremski Karlovci
 | rok = 2010
 | počet stran = 324
 | isbn = 978-86-7543-209-8
 | kapitola = Mlada republika Makedonija ₋ Traganje za identitetom
 | strany = 94
 | jazyk = srbština
}}</ref>

Roku [[1929]] došlo v Království SHS k převratu, dosavadní členění respektující předchozí historické celky bylo nahrazeno systémem [[bánovina|bánovin]] a území dnešní Severní Makedonie se stalo součástí [[Vardarská bánovina|Vardarské bánoviny]]. Autoritativní režim, který od roku [[1929]] v Jugoslávii zavládl, vedl k eskalaci poměrů i v samotné Makedonii. Na území regionu působila organizace [[VMRO]], která pořádala teroristické útoky na příslušníky státní správy. Podporu ji zajišťovalo [[Bulharsko]], které mělo [[Bulharsko-jugoslávské vztahy|s Jugoslávií velmi špatné vztahy]], především kvůli územním sporům. Přes hranice tak procházeli ozbrojenci, kteří páchali útoky v jednotlivých makedonských městech. Proto jugoslávské království několikrát posílilo obranu společné hranice s Bulharskem.

== Druhá světová válka ==
[[File:Četvrta makedonska brigada, 1944.jpg|left|thumb|Čtvrtá makedonská brigáda v roce [[1944]].]]
Za [[druhá světová válka|druhé světové války]] byla většina území dnešní Severní Makedonie [[anexe|anektována]] od dubna [[1941]] do 9. září [[1944]] [[Bulharsko|Bulharskem]], západní oblasti (kde žilo albánské obyvatelstvo) byly 29. června [[1941]] anektovány [[Itálie|Itálií]] a začleněny do [[Albánie]].<ref name="HSFRJ-45">{{Citace monografie
 | příjmení = Bilandžić
 | jméno = Dušan
 | odkaz na autora = 
 | titul = Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije
 | vydavatel = Školska knjiga
 | místo = Záhřeb
 | rok =
 | počet stran = 589
 | isbn = 
 | kapitola = 
 | strany = 45
 | jazyk = chorvatština
}}</ref> 

Dne 8. září [[1943]] obsadila [[Německo|německá]] vojska oblasti předtím obsazené Itálií, a 9. září [[1944]] také oblasti obsazené Bulharskem, a obě části okupovaly do 19. listopadu [[1944]]. V období od září 1944 do 20. října 1944 bylo Kumanovo s okolím přičleněno k Albánii.

Na území, které získalo Bulharsko, byla prováděna [[bulharizace]] makedonského obyvatelstva. Ve školách byla zahájena výuka bulharského jazyka, se kterou pomohli učitelé narychlo povolaní z Bulharska. Ve Skopji byla zřízena univerzita krále Borise. Nový zákon o státním občanství, který Bulharsko schválilo v roce [[1942]] navíc zjednodušil možnosti odsunu nebulharského obyvatelstva ze země, tedy i srbských a jiných kolonistů, dosídlených v dobách existence jugoslávského království.

Oblastní sekretář Komunistické strany Jugoslávie pro Makedonii, [[Metodij Šatorov]], však zpočátku nechtěl iniciovat povstání. Muselo nejprve dojít k personální změně, aby bylo možné vyhlásit ozbrojené akce stejně jako tomu bylo ve zbytku země. Proto došlo k prvním partyzánským vojenským operacím až na podzim roku [[1941]], když už v Srbsku existovalo rozsáhlé osvobozené území [[Užická republika|Užické republiky]]. První ozbrojenou akcí makedonských partyzánů proti bulharským okupantům byl útok na četnickou stanici v [[Prilep]]u dne 11. října [[1941]]. V červnu 1942 byl zformován Oblastní partyzánský štáb, který později změnil název na Hlavní štáb lidově-osvobozeneckých jednotek Makedonie. Později sloužily tyto struktury nejen ke koordinaci povstání, ale také pro zformování [[Svaz komunistů Makedonie|makedonské komunistické strany]].<ref name="HSFRJ-61">{{Citace monografie
 | příjmení = Bilandžić
 | jméno = Dušan
 | odkaz na autora = 
 | titul = Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije
 | vydavatel = Školska knjiga
 | místo = Záhřeb
 | rok =
 | počet stran = 589
 | isbn = 
 | kapitola = 
 | strany = 61
 | jazyk = chorvatština
}}</ref> 

Vzhledem k tomu, že makedonské obyvatelstvo bylo vystaveno ze strany jugoslávského království značné [[srbizace|srbizaci]], nepanovala mezi povstalci přílišná důvěra k partyzánům, kteří pocházeli především z Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Srbska.<ref name="HSFRJ-83">{{Citace monografie
 | příjmení = Bilandžić
 | jméno = Dušan
 | odkaz na autora = 
 | titul = Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije
 | vydavatel = Školska knjiga
 | místo = Záhřeb
 | rok =
 | počet stran = 589
 | isbn = 
 | kapitola = 
 | strany = 83
 | jazyk = chorvatština
}}</ref>  

Makedonští partyzáni, kteří byli především národnostně orientovaní, udržovali jisté styky se zbytkem partyzánského hnutí na území okupované Jugoslávie. [[Josip Broz Tito|Tito]] však s jejich vojenskými akcemi příliš spokojen nebyl, a proto se rozhodl, že dané hnutí ovládne za pomoci svého blízkého spojence, [[Svetozar Vukmanović|Svetozara Vukmanoviće (Tempa)]]. Tempo byl dosazen do čela [[Svaz komunistů Makedonie|makedonské komunistické strany]] a rozvinul v ní program integrace Makedonie do nové federalizované Jugoslávie. Tento závěr byl potvrzen na druhém zasedání [[AVNOJ|Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie]],<ref name="Troud-94"/> Tam sice tamní delegáti z Makedonie nezvládli přicestovat;<ref name="HSFRJ-67">{{Citace monografie
 | příjmení = Bilandžić
 | jméno = Dušan
 | odkaz na autora = 
 | titul = Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije
 | vydavatel = Školska knjiga
 | místo = Záhřeb
 | rok =
 | počet stran = 589
 | isbn = 
 | kapitola = 
 | strany = 67
 | jazyk = chorvatština
}}</ref> vedení partyzánské armády v Makedonii ale plně přijalo závěry 2. zasedání AVNOJe, čímž byla makedonská otázka pro komunistické partyzány v podstatě vyřešena.{{chybí zdroj}}

[[File:Makedonski partizani u Ohridu 1944.jpg|right|thumb|Partyzáni v [[Ochrid]]u v roce [[1944]].]]
V [[Klášter Prohor Pčinjski|klášteru Prohor Pčinjski]] byly v roce [[1944]] prohlášeny základy moderní Makedonie. Na prvním antifašistickém setkání republiky ([[ASNOM]]), které se uskutečnilo v [[srpen 1944|srpnu 1944]], bylo vytvořeno první politické vedení země. Začal tak být budován i moderní makedonský národ; byl kodifikován [[makedonština|makedonský jazyk]] a byl položen základ řady vzdělávacích a odborných institucí. 

Území dnešní Severní Makedonie osvobodila [[Bulharská armáda]] spolu s [[Rudá armáda|Rudou armádou]] pod velením maršála [[Fjodor Tolbuchin|Tolbuchina]]. Přestože místní partyzánské hnutí bylo poměrně rozsáhlé, mělo na osvobození země jen velmi malý podíl.<ref name="Troud-95">{{Citace monografie
 | příjmení = Troud
 | jméno = Gilles
 | odkaz na autora = 
 | titul = Etnički sukobi u Titovoj Jugoslaviji
 | vydavatel = Izdavačka Knjižarica Zorana Stojadinovića
 | místo = Sremski Karlovci
 | rok = 2010
 | počet stran = 324
 | isbn = 978-86-7543-209-8
 | kapitola = Mlada republika Makedonija ₋ Traganje za identitetom
 | strany = 95
 | jazyk = srbština
}}</ref> Navíc makedonské obyvatelstvo ve srovnání se zbytkem Jugoslávie nezaznamenalo během války velké ztráty. Zatímco v Srbsku a v Bosně a Hercegovině prošly tisíce lidí koncentračními tábory a byly v rámci odplaty německých i jiných okupantů pobíjeni, v Makedonii se počet obětí války pohyboval jen někde okolo 7-11 tisíc.<ref name="Troud-95"/>

== Socialistická Makedonie ==
Po skončení druhé světové války byla v rámci [[Jugoslávie]] vyhlášena 30. dubna [[1945]] '''Lidová republika Makedonie''' přejmenovaná v souvislosti s novou ústavou ze dne [[7. červenec|7. července]] [[1963]] na '''[[Socialistická republika Makedonie|Socialistickou republiku Makedonii]]'''. Makedonie byla jednou z šesti republik jugoslávské federace a měla formálně poměrně rozsáhlou míru samosprávy. Komunistický režim, který však v Jugoslávii velmi rychle zavládl, ukázal, že se jednalo o autonomii do jisté míry formální. Pro makedonské obyvatelstvo ale významnou, neboť poprvé po mnoha staletích získala Makedonie svoji státnost, byť v rámci jugoslávské federace. Vznik autonomních institucí v republice však otevřel i novou politickou otázku, a to autonomii církevní, a tedy vznik nezávislé [[Makedonská pravoslavná církev|Makedonské pravoslavné církve]].

Jugoslávští komunisté měli zájem na rozšíření území makedonské republiky dále na jih v souvislosti s [[Řecká občanská válka|Řeckou občanskou válkou]], kde komunističtí partyzáni bojovali proti královské vládě. Po roztržce mezi Titem a Stalinem v roce [[1948]] však musel Bělehrad podporu řeckých partyzánů zastavit a zlepšovat vztahy se západní Evropou. K zklamání makedonského obyvatelstva tak boj za znovuobsazení egejské Makedonie padl.

I přes rozsáhlé investice, modernizaci země a finanční pomoc juogslávské federace zůstávala Svazová republika Makedonie tou zaostalejší částí země. Průmysl byl zaostalý a infrastruktura nedostatečná. Klíčový však byl význam dopravního tahu [[Bělehrad]]-[[Niš]]-[[Leskovac]]-[[Skopje]]-[[Veles]]-[[Soluň]]. Přístup k řeckému přístavu byl pro Makedonii velmi důležitý, neboť sama Soluň se nachází méně než 100 km od makedonské hranice a jedná se o nejbližší přístav svého druhu. Po [[Roztržka Tito–Stalin|rozkolu Tita se Stalinem]] v roce [[1948]] se prudce ochladily [[Albánsko-jugoslávské vztahy|vztahy s Albánií]] a s [[Bulharsko-jugoslávské vztahy|Bulharskem]]. Obě dvě hranice byly uzavřeny; bezpečnostní situace v pohraničí byla špatná kvůli častým útokům albánských a bulharských ozbrojených složek. Jediný možný dopravně využitelný směr tedy zůstal v severo-jižní trase.

[[File:Pomnik – muzeum ofiar trzęsienia ziemi - Skopje - 001047n.jpg|left|thumb|Zničené nádraží ve Skopje po zemětřesení v roce 1963.]]
V roce [[1963]] došlo ve [[Skopje]] ke [[Zemětřesení ve Skopje 1963|zničujícímu zemětřesení]], které způsobilo v makedonské metropoli škody srovnatelné jen s válečným ničením. Město bylo postupně obnoveno i se zahraniční pomocí. Ekonomický rozvoj republiky podpořil i [[Fond pro nerozvinuté republiky|Fond pro nerozvinuté oblasti]], ze kterého získala [[Socialistická republika Makedonie|SR Makedonie]] v roce 1966 zhruba čtvrtinu všech prostředků. I proto byl také hospodářský růst země nad úrovní celojugoslávského průměru, byť nepatrně. Vznikly velké doly a továrny, které měly zaměstnat stovky lidí a snížit nezaměstnanost, která byla chronickým problémem jugoslávského hospodářství po celou dobu jeho existence.

Přírůstek obyvatelstva byl rovněž značný; v letech [[1955]]–[[1985]] se zvýšil o 33 %.<ref name="Troud-108">{{Citace monografie
 | příjmení = Troud
 | jméno = Gilles
 | odkaz na autora = 
 | titul = Etnički sukobi u Titovoj Jugoslaviji
 | vydavatel = Izdavačka Knjižarica Zorana Stojadinovića
 | místo = Sremski Karlovci
 | rok = 2010
 | počet stran = 324
 | isbn = 978-86-7543-209-8
 | kapitola = Mlada republika Makedonija ₋ Traganje za identitetom
 | strany = 108
 | jazyk = srbština
}}</ref> Růst byl typický především pro albánské  obyvatelstvo. Podle sčítání lidu z roku [[1981]] byl podíl albánského obyvatelstva na celkovém obyvatelstvu republiky Makedonie 19,9 % (377 000 lidí). K makedonské národnosti se tehdy přihlásilo 1 279 000 obyvatel republiky. Makedonští Turci naopak postupně opouštěli zemi a stěhovali se do [[Turecko|Turecka]].<ref name="Troud-110">{{Citace monografie
 | příjmení = Troud
 | jméno = Gilles
 | odkaz na autora = 
 | titul = Etnički sukobi u Titovoj Jugoslaviji
 | vydavatel = Izdavačka Knjižarica Zorana Stojadinovića
 | místo = Sremski Karlovci
 | rok = 2010
 | počet stran = 324
 | isbn = 978-86-7543-209-8
 | kapitola = Mlada republika Makedonija ₋ Traganje za identitetom
 | strany = 110
 | jazyk = srbština
}}</ref>  

V roce [[1967]] se politické změny spojené s [[Brionské plénum|Brionským plénem]] projevily vyřešením církevní otázky a vyhlášením [[Autokefální církev|autokefality]] [[Makedonská pravoslavná církev|Makedonské pravoslavné církve]]. Dne [[17. červen|17. června]] [[1967]] zvolili představitelé ohridské eparchie archiepiskopa Dositeje za nového představitele makedonské církve.<ref name="Troud-98">{{Citace monografie
 | příjmení = Troud
 | jméno = Gilles
 | odkaz na autora = 
 | titul = Etnički sukobi u Titovoj Jugoslaviji
 | vydavatel = Izdavačka Knjižarica Zorana Stojadinovića
 | místo = Sremski Karlovci
 | rok = 2010
 | počet stran = 324
 | isbn = 978-86-7543-209-8
 | kapitola = Mlada republika Makedonija ₋ Traganje za identitetom
 | strany = 98
 | jazyk = srbština
}}</ref> Její nezávislost však [[Srbská pravoslavná církev]] nikdy neuznala. Podobné vyjádření vydala i [[Řecká pravoslavná církev]], která se postavila za srbskou. Proto se dodnes jedná o církev nekanonickou. V roce [[1990]] byl ve [[Skopje]] vysvěcen [[Kostel svatého Klimenta (Skopje)|chrám Klimenta Ochridského]]. V atmosféře nacionalismu a rozpadu společného státu se stal tento kostel symbolem samostatnosti makedonské církve i makedonského národa.

Na začátku 80. let bylo i [[Ekonomika Severní Makedonie|makedonské]] hospodářství v ekonomicky problematické situaci, stejně jako celá Jugoslávie. Problematická se ukázala být [[nezaměstnanost]], nekonkurenceschopnost na zahraničních trzích, [[inflace]] a obecně růst nedůvěry obyvatelstva ke komunistickému vedení. Makedonské firmy vykazovaly ohromné ztráty, které bylo nezbytné sanovat z celojugoslávského rozpočtu.<ref name="HSFRJ-521">{{Citace monografie
 | příjmení = Bilandžić
 | jméno = Dušan
 | odkaz na autora = 
 | titul = Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije
 | vydavatel = Školska knjiga
 | místo = Záhřeb
 | rok =
 | počet stran = 589
 | isbn = 
 | kapitola = 
 | strany = 521
 | jazyk = chorvatština
}}</ref>

== Nezávislá Republika Makedonie ==
V letech [[1988]] a [[1989]] se jugoslávské politické vedení v jednotlivých republikách rozdělilo na několik táborů. [[Slobodan Milošević]] se pokoušel nastolit hegemonii v Jugoslávii, vyčerpané ekonomickými krizemi a politickou nestabilitou prostřednictvím velkolepých demonstrací; [[Mítink pravdy|mítinků pravdy]] a [[Protibyrokratická revoluce|protibyrokratických revolucí]]. Makedonští političtí představitelé sympatizovali s Miloševićem. I oni však na podzim [[1991]] učinili vše pro odchod z jugoslávské federace. Makedonská nezávislost však byla vyhlášena mimo zájem politických elit, neboť k ní došlo ve stínu [[Chorvatská válka za nezávislost|Chorvatské války za nezávislost]]. 

Mezi Republikou Makedonií a [[Svazová republika Jugoslávie|Svazovou republikou Jugoslávií]] byly vzájemné vztahy obnoveny až v roce [[1996]]. V roce [[2004]] Makedonie podala přihlášku do [[Evropská unie|EU]].

== Konflikt s albánským obyvatelstvem ==
[[File:2001 Macedonian insurgency map.svg|right|thumb|Místa střetů makedonské armády s albánským obyvatelstvem v letech 2000–2001.]]
Republika Makedonie se dokázala držet stranou všech konfliktů na území bývalé Jugoslávie, teprve v roce [[1999]] během konfliktu v sousedním [[Kosovo|Kosovu]] se Makedonie stala dočasným útočištěm pro uprchlíky z Kosova. V letech [[2000]] až [[2001]] v zemi nicméně propukl ozbrojený spor mezi makedonskou vládou a albánskými povstalci z [[Národní osvobozenecká armáda (Severní Makedonie)|Národní osvobozenecké armády]], který se dostal až na hranu občanské války. Po zprostředkování jednání [[Severoatlantická aliance|NATO]] a [[Evropská unie|Evropskou unií]] se spor podařilo uklidnit, i když vztahy mezi slovanskými a albánskými Makedonci zůstávají napjaté. 

Albánské obyvatelstvo nicméně získalo v Makedonii v souvislosti s uklidněním konfliktu některá nová práva. Albánský jazyk byl na regionální úrovni zrovnoprávněn s makedonským a posíleno bylo albánskojazyčné školství (byly vybudovány nové školy a opraveny staré). I přesto daný konflikt nebyl zcela ukončen, a pouze se přesunul do politické roviny. Čas od času dochází v Makedonii k potyčkám a provokacím mezi oběma etnickými skupinami. V souvislosti s realizací projektu [[Skopje 2014]], který měl makedonskou metropoli učinit atraktivnější pro zahraniční turisty, byla vybudována také socha srbského [[Car Dušan|cara Dušana]] v centru Skopje. Nedlouho po jejím odhalení ji však napadli albánští aktivisté. Jmenování [[Talat Xhaferi|Talata Xhaferiho]] za makedonského ministra obrany vyvolalo bouřlivé reakce místního tisku. V roce [[2015]] navíc došlo k [[Přestřelka v Kumanovu|přestřelce]] v Kumanovu, kde žije početná albánská menšina a kde policie zaútočila na albánské ozbrojence. V témže roce navíc v samotné Makedonii vzrostly obavy z odchodu makedonských Albánců na Blízký východ, kam chodí někteří evropští muslimové bojovat po boku [[Islámský stát|Islámského státu]]. 

== Reference ==
<references/>

== Externí odkazy ==
* {{commonscat}}

{{Téma Evropy|Dějiny}}
{{Portály|Historie|Severní Makedonie}}

[[Kategorie:Dějiny Severní Makedonie| ]]