Zobrazení zdroje stránky Epikúros

{{Infobox - filosof
  | celé jméno = Epikúros
  | obrázek = Epikouros BM 1843.jpg
  | popisek = Římská kopie původní řecké Epikúrovy [[busta|busty]]; přelom 3./2. století př. n. l.
  | region = Západní filosofie
  | období = [[Antická filosofie]]
  | datum narození = 341 př. n. l.
  | místo narození = ostrov [[Samos]]
  | datum úmrtí = 270 př. n. l.
  | místo úmrtí = [[starověké Athény|Atény]]
  | škola = [[epikúreismus]]
  | zájmy = [[etika]], [[gnozeologie]]
  | ideje = 
  | ovlivněný = [[Démokritos]], [[kyrénská škola]]
  | ovlivnil = 
}}
'''Epikúros''' ([[starořečtina|řecky]] Ἐπίκουρος, [[latina|latinsky]] Epicurus, také '''Epikúros ze Samu''' nebo '''Epikur'''; [[341 př. n. l.]] na&nbsp;ostrově [[Samos|Samu]]&nbsp;– [[270 př. n. l.]] [[starověké Athény|Athény]]) byl [[starověké Řecko|starověký řecký]] [[hédonismus|hédonistický]] [[Antická řecká filosofie|filosof]] období [[helénismus|helénismu]], zakladatel a současně nejvýznamnější představitel po něm nazývaného směru&nbsp;– [[epikureismus|epikúreismu]]. Ve&nbsp;své nauce vycházel především z&nbsp;[[Démokritos|Démokritova]] [[atomismus|atomismu]], zavrhl však jeho představu absolutního [[determinismus|determinismu]] připuštěním existence samovolné odchylky v&nbsp;pohybu jinak zcela mechanicky se pohybujících atomů, jíž usiloval „usnadnit výklad bohatství proměn světa a především [[svobodná vůle|lidské svobody]].“<ref name="KRATOCHVIL179">{{Citace monografie
 | příjmení = Kratochvíl
 | jméno = Zdeněk
 | odkaz na autora = Zdeněk Kratochvíl
 | rok = 2009
 | titul = Filosofie mezi mýtem a vědou : od Homéra po Descarta
 | vydavatel = Academia
 | místo = Praha
 | isbn = 978-80-200-1789-5
 | počet stran = 471
 | strany = 179–182
}}</ref> Zásadně odmítal koncepci [[fatalismus|osudové nutnosti]] a [[teleologie|teleologické]] pojetí skutečnosti.

Za hlavní cíl své filosofie, v&nbsp;níž v&nbsp;souladu se soudobou tradicí přikládal největší význam [[etika|etice]], považoval dosažení blaženého života v&nbsp;podobě ''[[ataraxie|duševního klidu]]'' a z&nbsp;něj vyplývajícího štěstí. Toho lze podle Epikúra dosáhnout jen skrze ''slast'', jíž rozumí uspokojení přirozených potřeb vedoucí k&nbsp;odstranění bolesti těla a neklidu duše, z&nbsp;nichž pochází protiklad ''slasti'' a její hlavní překážka&nbsp;– ''strast''. Ačkoli v&nbsp;tomto pojetí je ''slast'' přirozenou podstatou života, je chápána především negativně jako nepřítomnost ''strasti''. Proto lze ''blaženosti'' v podobě trvalé ''slasti'' dosáhnout výhradně vyhýbáním se ''strasti''. V&nbsp;důsledku toho je v&nbsp;úsilí o&nbsp;''blaženost'' klíčové rozpoznání skutečných potřeb, jejichž uspokojení je nezbytné pro&nbsp;odstranění ''strasti'', od jen domněle opodstatněných, jejichž naplnění nezbytné není či v&nbsp;konečném důsledku je dokonce samo zdrojem ''strasti'', takže je vhodné se jich zdržet. Tyto liché potřeby podle Epikúra pramení z&nbsp;několika druhů [[strach]]u&nbsp;– ze strachu z&nbsp;utrpení a ze [[smrt]]i, strachu z&nbsp;[[Řečtí bohové|bohů]] a strachu z&nbsp;nemožnosti dosáhnout štěstí. Protože je to strach, čím je člověk spoutáván a vzdalován od&nbsp;blaženosti tím, že mu znemožňuje rozpoznat přirozené potřeby od potřeb lichých, je pro dosažení ''slasti'' nejprve nutné osvobození od&nbsp;strachu. To je možné jen cestou rozumnosti, jíž lze pochopit bezdůvodnost strachu a odtud pak správně usuzovat, vyhovění kterým potřebám (a tedy usilování o&nbsp;které ''slasti'') vede k&nbsp;''duševnímu klidu'' a kterým nikoli. Epikúros se domnívá, že „utrpení lidí pochází především z&nbsp;jejich lichých názorů, tedy z&nbsp;jejich duše“,<ref name="HADOT_131">{{Citace monografie
 | příjmení = Hadot
 | jméno = Pierre
 | odkaz na autora = Pierre Hadot
 | rok = 2017
 | titul = Co je antická filosofie?
 | vydavatel = Vyšehrad
 | místo = Praha
 | překladatelé = Magdalena Křížová
 | isbn = 978-80-7429-680-2
 | počet stran = 320
 | strany = 131
 | poznámka = [Dále jen Hadot (2003)]
}}</ref> a v tomto bodě své nauce dává až „terapeutický“ charakter, protože jejím nejvlastnějším cílem nakonec je především praktický návod k&nbsp;dosažení trvalého stavu ''slasti''. Ten nalézá výhradně v&nbsp;uvědomělém a důsledném vyhýbání se ''strastem'' a v&nbsp;uvolněném, nenásilném, víceméně samovolně se dostavujícím dosahování ''slasti'' prostřednictvím [[askeze]] spočívající v&nbsp;maximálním omezování potřeb lichých a v&nbsp;přiměřeném uspokojování potřeb přirozených.

Zatímco v&nbsp;rámci své školy byl Epikúros obdivován jako „osvoboditel od&nbsp;strachu“, „[[sótér|spasitel]]“ a „nositel světla“,<ref name="HE_FI29">{{Citace monografie
 | příjmení = Long
 | jméno = Anthony Arthur
 | rok = 2003
 | titul = Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové
 | vydavatel = OIKOYMENH
 | místo = Praha
 | překladatelé = Petr Kolev
 | isbn = 80-7298-077-7
 | počet stran = 341
 | strany = 29
 | poznámka = [Dále jen Long (2003)]
}}</ref> mimo ni byla jeho nauka často chápána jako do jisté míry protispolečenská a zejména –&nbsp;protože odmítal představu o&nbsp;zájmu bohů o&nbsp;běh světa či o&nbsp;životy lidí&nbsp;– ''bezbožná''. Mnohdy také byla, a to kritiky i vulgarizujícími následovníky, [[interpretace|desinterpretována]] jako přitakávající nevázané poživačnosti či prostopášnosti, což ovšem již on sám odmítal poukazem, že rozumnost vede k&nbsp;usilování o&nbsp;střídmé a neokázalé ''slasti'', neboť jen jimi dochází k&nbsp;odstranění ''strasti'' zcela spolehlivě. Dnešní badatelé v&nbsp;ní nicméně ve shodě nacházejí zvláštní druh [[sobectví]] a až [[asociálnost|asociálně]] vypjatý [[individualismus]].

Epikúros byl autorem velkého množství děl, z&nbsp;nichž je však naprostá většina dnes ztracena. Do současnosti se dochoval pouze souhrnný soupis čtyřiceti etických myšlenek, který snad sám sestavil, a tři dopisy určené žákům; kromě toho je jeho nauka známa jen ze sekundárních pramenů.

== Život ==
Epikúros se narodil na [[Egejské moře|egejském]] ostrově [[Samos|Samu]] v&nbsp;roce 341&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l. Den jeho narozenin, který byl v&nbsp;epikúrejské škole později oslavován,<ref name="DLX_18">[[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. X,18. [Dále jen Díogenés].</ref> připadal do ''[[starověký řecký kalendář|měsíce gaméliónu]]'',{{#tag:ref|Z&nbsp;Epikúrovy závěti citované [[Díogenés Laertios|Díogenem Laertským]] lze usuzovat, že šlo o&nbsp;10. den měsíce.<ref name="DLX_18"/> Díogenés ovšem zmiňuje i jiné podání, podle nějž mohlo jít o&nbsp;den&nbsp;7.<ref>Díogenés, X,14</ref>|group="pozn."}} což znamená, že se podle [[Gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]] narodil přibližně v&nbsp;[[leden|lednu]]. Jeho otec Neoklés byl [[starověké Athény|athénský]] občan a na&nbsp;Samos přišel nejspíše v&nbsp;roce 352/1&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l. jako [[klérúchie|klérúchos]]. Matka se jmenovala Chairestrata.{{#tag:ref|Podle zmínky zachované u&nbsp;[[Díogenés Laertios|Díogena]] byla zaříkávačkou nemocí a mladý Epikúros s&nbsp;ní údajně měl obcházet dům od&nbsp;domu a odříkávat zde očistné [[modlitba|modlitby]].<ref name="DLX_2">Díogenés, X, 2-4</ref> Autor tuto informaci sám pokládá už ve&nbsp;své době spíše za pomluvu, je ovšem zajímavé nahlížet na&nbsp;prostředí starověkého řeckého lidového [[léčitelství]] prostoupeného [[pověra|pověrčivostí]] jako na [[kontext]] Epikúrovy nauky.|group="pozn."}} Známi jsou jeho tři bratři Neoklés, Chairedémos a Aristobúlos, kteří se na Epikúrův podnět společně s&nbsp;ním také měli věnovat filosofii.<ref name="DLX_2"/>

Základy vzdělání Epikúros nepochybně získal od&nbsp;svého otce, který působil také jako venkovský učitel. S&nbsp;filosofií se snad seznámil u&nbsp;samského [[Platonismus|platónika]] Pamfila. Ve 14&nbsp;letech byl poslán do&nbsp;[[Iónie|iónského]] města [[Teós]] studovat k&nbsp;[[Démokritos|Démokritovu]] žáku [[Nausifanés|Nausifanovi]] a zůstal zde 3&nbsp;roky. Poté jako 18letý nastoupil v&nbsp;Athénách 2&nbsp;roky trvající službu [[efébie|eféba]]; je při tom zcela nepravděpodobné, že by v&nbsp;jejím průběhu mohl pokračovat ve svém vzdělávání.<ref name="EPI_BO32">{{Citace monografie
 | příjmení = Festugière
 | jméno = André-Jean
 | odkaz na autora = André-Jean Festugière
 | rok = 1996
 | titul = Epikúros a jeho bohové
 | vydavatel = OIKOYMENH
 | místo = Praha
 | překladatelé = Radislav Hošek
 | isbn = 80-86005-30-5
 | počet stran = 125
 | strany = 32–35
}}</ref> Po&nbsp;skončení vojenské služby se ale na&nbsp;Samos už nevrátil: v&nbsp;roce 322 př.&nbsp;n.&nbsp;l. totiž [[Perdikkás]] tamním klérúchům nařídil opustit přidělenou půdu a vrátit ji původním vlastníkům. Neoklés proto odešel do&nbsp;[[Kolofón]]u, kam za ním jako 20letý přišel i Epikúros. Nuceným opuštěním pozemků na Samu ovšem rodina ztratila hlavní zdroj příjmu a upadla tím do značné nouze. Pro Epikúra, který v&nbsp;této době možná sám podobně jako jeho otec začal vyučovat čtení a psaní,<ref name="HE_FI30">Long (2003), str. 30-35.</ref><ref name="DLX_2"/> to znamenalo, že nadále nemohl pokračovat v&nbsp;obvykle nákladném vzdělávání v&nbsp;některé z&nbsp;renomovaných filosofických škol; namísto toho byl nucen věnovat se [[Autodidakt|samostudiu]]. Skutečnost, že se musel vypořádávát se&nbsp;skromnými poměry znemožňujícími mu systematické studium pod&nbsp;vedením některého z&nbsp;profesionálních učitelů (o&nbsp;nichž pak později vždy hovořil s&nbsp;patrnou [[jízlivost]]í<ref name="HE_FI30"/>), takže zůstal autodidaktem, je spolu s&nbsp;jeho celoživotními útrapami zdravotními vynucujícími si přísný způsob života někdy považována za&nbsp;jeden z&nbsp;podnětů vedoucích ke&nbsp;zvláštní povaze Epikúra i jeho myšlení.<ref name="EPI_BO32"/> Zcela jistě byl svými oponenty kromě jiných i z&nbsp;těchto důvodů vysmíván a pomlouván.<ref name="DLX_2"/>

O&nbsp;Epikúrově životě mezi 20.&nbsp;a 32.&nbsp;rokem a zejména o&nbsp;jeho samostudiu filosofie nejsou bezpečně známé žádné podrobnosti. Je možné, že v&nbsp;té době mohl studovat kromě jiných zejména nauku [[Aristippos Mladší|Aristippovu]], s&nbsp;níž jej spojuje řada podobností.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Bondy
 | jméno = Egon
 | odkaz na autora = Egon Bondy
 | rok = 1994
 | titul = Antická filosofie
 | vydavatel = Sdružení na podporu vydávání časopisů
 | místo = Praha
 | isbn = 80-85239-26-4
 | počet stran = 192
 | strany = 126
}}</ref> Vlastní filosofickou školu založil snad kolem roku 310&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l. nejdříve v&nbsp;[[Mytiléna|Mytiléně]] na [[Lesbos (ostrov)|Lesbu]] a o&nbsp;něco později ji přesunul do&nbsp;[[Lampsakos|Lampsaku]]. Zde získal řadu oddaných žáků (např. [[Hermarchos|Hermarcha]] nebo [[Metrodóros z Lampsaku (mladší)|Metrodóra]]) a nepochybně také už v&nbsp;této době svou nauku rozvinul do podoby uceleného filosofického systému; je totiž zřejmé, že následné rozhodnutí přenést školu do Athén vyžadovalo jistotu o&nbsp;její způsobilosti obstát v&nbsp;náročné konkurenci v&nbsp;hlavním středisku soudobé filosofie a získat zde pro ni nové stoupence.<ref name="EPI_BO32"/><ref name="HE_FI30"/>

Roku 306&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l. Epikúros mezi Athénami a [[Pireus|Peiraem]] koupil dům se zahradou, kde se svými velmi početnými žáky společně žil; toto místo také dalo vzniknout názvu Epikúrovy školy&nbsp;– „Zahrada“ ([[starořečtina|řecky]] ''Képos''). Epikúros od té doby Athény s&nbsp;výjimkou několika málo cest za svými přáteli do [[Iónie]] neopustil; text jeho závěti,<ref>Díogenés, X,16-21</ref> jíž se mimo jiné usiloval především školu do budoucna finančně zabezpečit, svědčí o&nbsp;intenzivním vztahu, který ke společenství svých následovníků jakož i k&nbsp;jeho jednotlivým členům měl. V&nbsp;souladu se svou naukou se také spíše stranil veřejného života; to mu ovšem nebránilo v&nbsp;účasti na nejvýznamnějších athénských slavnostech.<ref name="HE_FI30"/> Osobně vedl velmi skromný až asketický způsob života. V&nbsp;pozdějších letech byl pronásledován nemocemi spojenými s&nbsp;urputnými bolestmi;<ref>Díogenés, X, 22</ref> nejspíše trpěl [[ledvinové kameny|ledvinovými kameny]]. Takto zemřel v&nbsp;roce 270&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l

=== Zahrada ===
Do své komuny přijímal i manžele, ženy a otroky; odtud patrně pocházejí i zprávy o jeho výstřednostech, patrně smyšlené. Nad vchodem do Zahrady prý stálo: „''Cizinče, u nás ti bude dobře, u nás je nejvyšším dobrem rozkoš''.“ {{#tag:ref|Zpráva o nápisu nad vchodem Zahrady je uvedena u [[Seneca|Seneky]], a to v 21. listě Luciliovi: ''Když zavítáš do jeho zahrad, nad jejichž vchodem je nápis: „Cizinče, u nás ti bude dobře, u nás je nejvyšším dobrem rozkoš," zastihneš tam pohostinného a vlídného strážce domu, který tě uvítá ječnými kroupami, bohatě ti poslouží obyčejnou vodou, zeptá se tě, zda jsi spokojen s pohostinstvím, a dodá: „Naše zahrady nevzbuzují dráždivý hlad, ale zahánějí jej; rovněž nezvětšují žízeň samotnými nápoji, nýbrž tiší ji přirozeným a zdarma dostupným prostředkem. V takové rozkoši jsem zestárl."'' <ref>[[Seneca]]. ''Výbor z listů Luciliovi''. Překlad [[Bohumil Ryba]]. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1969. 282 s. cnb000145619. [Citovaný text je na str. 33.]</ref>|group="pozn."}} Jeho Zahrada sice s obtížemi, přesto trvala až do [[2. století]], podporoval ji například stoik a císař [[Marcus Aurelius]].

== Dílo ==
Podle [[Díogenés Laertios|Díogena]] byl Epikúros „velmi plodný spisovatel, který převyšoval všechny množstvím knih; je jich totiž k&nbsp;300 svitků.“<ref>Díogenés, X, 26</ref> Z&nbsp;uvedených názvů „nejlepších z&nbsp;nich“ je zřejmé, že tematicky zahrnovaly oblast přírodovědy a přírodní filosofie (např. ''O&nbsp;přírodě'' sestávající ze&nbsp;37 knih, ''O&nbsp;atomech a prázdném prostoru''), noetiky (např. ''O&nbsp;kritériu neboli Kánon''), etiky (např. ''O&nbsp;spravedlnosti a ostatních ctnostech'', ''O&nbsp;konečném cíli'') a také spisy [[Polemika|polemické]] (např. ''Proti&nbsp;přírodním filosofům'', ''Proti&nbsp;megarikům''). Do současnosti se dochovaly texty tří Epikurových dopisů jeho žákům, které Díogenés (vedle Epikúrovy ''Závěti'') cituje ve své referenci, neboť má za to, že v&nbsp;nich sám Epikúros „podal výtah z&nbsp;celé své filosofie“:<ref>Díogenés, X, 28-29</ref>
* ''[[List Hérodotovi]]''&nbsp;– shrnuje hlavní principy atomismu;
* ''[[List Pýthokleovi]]''&nbsp;– pojednává o&nbsp;astronomických a meteorologických úkazech;
* ''[[List Menoikeovi]]''&nbsp;– pojednává o&nbsp;otázkách etických.

Dále jsou dochovány dvě sbírky:
* ''[[Hlavní články]]''&nbsp;– soubor 40&nbsp;hlavních článků učení zaznamenaný Díogenem,<ref>Díogenés, X, 138-154</ref> který snad sestavil sám Epikuros jako pomůcku pro své žáky pro usnadnění zapamatování si základů epikurejské nauky či spíše pro jejich memorování;
* ''[[Vaticanae sententiae]]''&nbsp;–

Zdrojem dalších znalostí jsou tak jeho pozdější přívrženci ([[Lucretius Carus]], [[Horatius Flaccus]], [[Plinius mladší]]) a znalci (Diogenés Laertios, [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], [[Plútarchos]]).
 

== Epikúrova etická filosofie ==
Epikúrova [[filosofie]] je protikladem filosofie [[platón]]ské: je soustředěna na smyslově vnímaný svět běžné zkušenosti, odmítá nauku o idejích i nesmrtelnost duše a zastává názor, někdy nazývaný „[[hédonismus]]“, tj. učení, podle něhož je slast jediným dobrem. Dodnes výrazy „epikurejec“ a „epikurejský“ (anglické ''epicure'') znamenají rozkošník, labužník, požitkář, který si libuje ve vybraných jídlech a víně („epikurejské hody“). Jako mnoho jiných starých a přejatých slov má ovšem toto použití slova ''epikurejec'' dosti daleko k filosofii samotného Epikúra.
 
Ten prý totiž po léta trpěl žaludečními potížemi a rozhodně nikdy nebyl labužníkem v dnešním slova smyslu. Údajně pil jen vodu, jedl velmi střídmě a vůbec žil odříkavým životem. (V jednom svém dopisu píše: „Jsem naplněn tělesnými slastmi, žiju-li o chlebu a o vodě, přehlížím přepych a rozkoše, ne pro ně samé, nýbrž pro nepříjemnosti, jež je provázejí.“<ref>Ionnes Stobaeus, Florilegia, XVII 34. Tento Epikurův dopis však možná není pravý, je řazen mezi listy nejisté. → Epikúros. ''O šťastnom živote''. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. {{ISBN|80-218-0013-5}}. [Překlad části sbírky H. Usenera „Epicurea". Citovaný zlomek je na str. 135.]</ref>) Na rozdíl od filosofie [[Platón]]ovy, [[Aristotelés|Aristotelovy]] nebo [[Stoicismus|stoické]] je to však filosofie „egoistická“, zaměřená na hledání osobního štěstí. O záležitostech veřejných Epikúros soudil, že se je člověk má snažit ovlivnit, pokud se mu to ale nezdaří, má se z nich stáhnout a vyhýbat se jim: „Prožij svůj život v skrytu!“{{#tag:ref|Epikurovu radu Λάθε βιώσας (''Láthe biósas'') zaznamenal [[Plútarchos]] ve spise ''Ei kalōs eirētai to lathe biōsas''.<ref>Epikuros a Usener, Hermann, ed. ''Epicurea''. Lipsiae: Teubner, 1887. 445 s. [Výrok č. 551 na str. 326.]</ref> Citujeme dle překladu Jaroslava Ludvíkovského: „Prožij svůj život v skrytu".<ref>[[Diogenés Laertios]] a Ludvíkovský, Jaroslav ed. ''Život a učení filosofa Epikura''. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 stran. cnb000507093. [Kniha obsahuje X. knihu spisu Diogena Laertia, ale citovaný výrok (zaznamenaný Plútarchem) je uveden na str. 84 v dodatku, ve kterém jsou přeloženy některé Epikurovy výroky dle sbírek H. Usenera a C. Baileye; viz též tabulku na str. 112.]</ref> V dalším Plútarchově spisu (''Život Pyrrha'') je uvedeno, že stoupenci Epikura „veřejné činnosti se vyhýbají jako něčemu, co škodí blaženosti a ničí ji".<ref>[[Plútarchos]], ''Životopisy slavných Řeků a Římanů''. 1. svazek. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1967. 834 s. cnb001657086. [Citovaný text je na str. 561.]</ref>|group="pozn."}}
[[Soubor:Epicurus Massimo Inv197306.jpg|vlevo|náhled|Epikúros ze Samu – helenistická bysta]]

Etická filozofie Epikúrova spočívá zejména v radě, zbavit se strachu a všech strastí, to znamená žít umírněně, avšak příjemně. Epikúros považoval slast za dobro, avšak současně tvrdil: hledá-li někdo slast příliš úporně, dostaví se strast. Pokud člověk příliš pije, následuje druhý den bolest hlavy a žaludku. Správná cesta životem znamená žít příjemně, bez strasti z nežádoucích účinků takového života. Ve skutečnosti je tedy možné považovat Epikúrovu filozofii za návod nejen k získávání slastí, ale především k vyhýbání se strasti. Vyhledává-li někdo v životě požitky, jež vedou k bolesti, žije podle Epikúra špatně. Jenom slasti, které nejsou provázeny strastí, považuje za dobré.

Tak například tělesná, sexuální láska je podle něho špatná, neboť přináší únavu, výčitky svědomí a [[melancholik|melancholii]]. Dalšími „dynamickými“ slastmi jsou nenasytnost, sláva dosažená výkonem veřejné služby, opilství a manželství. Všechny jsou špatné, neboť je provázejí strasti: nenasytnost vede k nevolnosti, sláva může být provázena všemožnými nesnázemi, pití přináší bolesti hlavy a nemoci… V důsledku toho Epikúros uznával (a sám také vedl) život, který bychom dnes označili za velmi skromný.
 
Přátelství na rozdíl od toho žádné strasti nedoprovázejí, takže je Epikúros vysoce cenil, podporoval a samozřejmě také vyhledával. Příteli má člověk všechno obětovat. Epikúros je obecně pokládán za psychologického hédonika. Očividně se domníval, že všichni jsou ve svém každodenním životě motivováni snahou dosáhnout slasti. Epikúros je ovšem také etickým hédonikem (s jistými významnými výhradami). [[Etika|Etický]] [[hédonismus]] spočívá v názoru, že lidé slast nejen vyhledávají, ale hlavně ji mají vyhledávat, neboť sama slast je dobrem. Jeho názory lze tedy chápat jako umírněnou formu etického i psychologického hédonismu.

== Epikurejská metafyzika ==
[[Soubor:Epikur.jpg|náhled|Epikúros]]
Epikúrejská [[metafyzika]] stojí na [[materialismus|materialistickém]] nebo přesněji monistickém názoru [[Démokritos|Démokritovu]]. Na rozdíl od [[Démokritos|Démokritovy]] nauky o [[atom]]ech jsou ovšem atomy podle Epikura nadány jakousi [[Svobodná vůle|svobodnou vůlí]] a jsou schopny samovolné odchylky (lat. ''clinamen''). Víří v prostoru a pomocí háčků se spojují ve větší celky, mohou se však od dané dráhy odchýlit. Koncepce nedělitelného [[atomu]] jako základního prvku univerza podle epikúrejců dostatečně vysvětluje vše, co víme o světě. Epikúrova atomistická představa bezúčelného univerza, jehož součástí jsou sice bohové, kteří však člověku nevládnou, je jedním z velkých metafyzických systémů. Není však v moderním smyslu slova „materialistický“, tj. deterministický, neboť předpokládá a postuluje [[Svoboda|svobodu]].
 
Každý člověk je svobodný, neboť mu nevládne osud a svůj život může sám řídit a rozhodovat o něm. Lidskou duši Epikúros na rozdíl od Platóna nepovažoval za nesmrtelnou. Bohové se podle něj o svět a osud [[člověk]]a nezajímají, člověk si musí smysl [[život]]a najít a uskutečňovat sám. Odtud plyne i jeho slavný výrok o smrti: „A tak nejobávanější zlo, [[smrt]], není vzhledem k nám ničím, protože když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu již my.“<ref>[[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. {{ISBN|80-901916-3-0}}. [Citovaný text je na str. 419.]</ref>

== Epikúrovo dědictví a význam ==
Epikúrova filosofie tak posloužila jako protipól předchozích velkých metafyzických systémů tím, že zaměřila pozornost na zkoumání tohoto smyslově přístupného světa, jemuž tak dodala podstatně větší vážnost. Klasickou podobu epikurejství vyjádřil ve slavné básni „O přírodě“ jeho patrně největší žák, římský filosof [[Lucretius Carus]]. Epikúrovi žáci sice působili až do [[4. století]], ale propagovali spíše fyzické pojetí slasti, takže se dostali do rozporu nejen s křesťanstvím, ale i s jinými antickými filosofiemi. Je pochopitelné, že během mimořádného rozmachu náboženství ve středověku byl [[epikureismus]] ostře odmítán. Avšak na počátku novověké vědy v šestnáctém a sedmnáctém století se zájem o starověkou [[atomismus|atomistickou]] [[metafyzika|metafyziku]] výrazně oživil.

Epikúros a epikureismus inspiroval řadu vědců ([[Galileo Galilei|Galilei]], [[Bruno]], [[Christiaan Huygens|Huygens]], [[Pierre Gassendi|Gassendi]], [[Newton]]) i politických myslitelů ([[Bodin]], [[Hobbes]], [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseau]]), kteří zde objevili myšlenku [[Společenská smlouva|společenské smlouvy]], a měl velký význam i pro filosofii 19. století: intenzivně se jím zabýval například [[Arthur Schopenhauer]], [[Friedrich Nietzsche]] a [[Karl Marx|Karel Marx]], který oceňoval Epikúra jako objevitele skutečnosti, že stát spočívá na dohodě lidí, na společenské smlouvě.

== Citáty ==
{{citát|Ani kdo je mlád, ať neváhá oddávat se filosofii, ani je-li kdo stár, ať neochabuje v jejím pěstování; neboť nikdo není ani nezralý, ani přezrálý k tomu aby pečoval o zdraví své duše. Říká-li někdo, že pro něho ještě nepřišel čas k filosofování, nebo že už pominul, podobá se tomu, kdo říká, že pro něho ještě není čas na blaženost, nebo už není. Proto má pěstovat filosofii mladý i starý, první, aby stárna zůstával mlád dobrými skutky v příjemných vzpomínkách na minulost, druhý, aby zároveň mlád i stár pro nebojácnost před budoucností. Je tedy třeba pečovat o to, co působí blaženost, neboť máme-li ji, máme všechno, a nemáme-li ji, děláme všechno, abychom ji měli…|List Menoikeovi 1}}

{{citát|Je [[bůh]] ochotný zabránit zlému, ale neschopen toho? Pak je bezmocný.<br />Je schopen, ale neochotný? Pak je zlomyslný.<br />Je jak schopný, tak ochotný? Pak odkud se bere zlo?<br />Není schopný ani ochotný? Tak proč ho nazývat bohem.|Z [[Lactantius|Lactantia]]{{#tag:ref|Tento Epikúrův výrok zaznamenal [[Lactantius]] ve spise ''De ira dei'' (13, 19). V nezkráceném znění zní takto: „''Boh alebo chce odstránit zlo a nemôže, alebo môže a nechce, alebo nechce ani nemôže. Ak chce a nemôže, je slabý, čo sa nesluší na boha. Ak môže a nechce, je závistivý, čo je bohu rovnako cudzie. Ak ani nechce, ani nemôže, je závistivý aj slabý, a teda nie je ani bohom. Ak aj chce, aj môže, čo jedine prísluší bohu, odkiaľ sa berú zlá? Alebo prečo ich neodstraňuje?''"<ref>Epikúros. ''O šťastnom živote''. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. {{ISBN|80-218-0013-5}}. [Překlad části sbírky H. Usenera „Epicurea". Citovaný zlomek je na str. 249.]</ref>|group="pozn."}}}}

Epikurovo poučení o slasti:

{{citát|Toho všeho počátkem a vůbec největším dobrem moudrost, proto má větší cenu než sama filosofie. Z ní totiž pocházejí všechny ostatní ctnosti, ježto ona nás učí, že nelze žít slastně, nežijeme-li moudře, poctivě a spravedlivě, ani že nelze žít moudře, poctivě a spravedlivě, nežijeme-li slastně.|List Menoikeovi 9}}

== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="pozn." />

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
==== Prameny a komentovaná vydání ====
* [[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. {{ISBN|80-901916-3-0}}. (X. kniha, str. 385–427.]

* {{Citace monografie
 | příjmení = Epikuros
 | jméno = 
 | rok = 1989
 | titul = O šťastnom životě
 | vydavatel = Nakladateľstvo Pravda
 | místo = Bratislava
 | isbn = 
 | počet stran = 453
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Ludvíkovský
 | jméno = Jaroslav
 | odkaz na autora = Jaroslav Ludvíkovský
 | rok = 1952
 | titul = Život a učení filosofa Epikura
 | vydavatel = Rovnost
 | místo = Praha
 | isbn = 
 | počet stran = 117
}}
* [[Titus Lucretius Carus]]: ''[[O přírodě]]'' (''De rerum natura''). Překlad Julie Nováková. Praha: Svoboda, 1971. 272 s. cnb000135830.

==== Sekundární literatura ====
* CETL, Jiří et al. ''Průvodce dějinami evropského myšlení.'' 1. vyd. Praha: Panorama, 1985. 634 s. cnb000027282. [Kapitola „Epikuros – dovršitel atomismu“ na str. 76–79; autor [[Radislav Hošek]].]
* {{Citace periodika
   | příjmení = Červenka
   | jméno = Jaromír
   | autor = 
   | odkaz na autora = 
   | spoluautoři = 
   | titul = Pesimistický motiv v Epikurově filosofii
   | periodikum = Česká mysl : časopis filosofický
   | odkaz na periodikum = 
   | rok = 1933
   | měsíc = 
   | ročník = 29
   | číslo = 2
   | strany = 82–90
   | url = 
   | issn = 
   | jazyk = 
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Festugière
 | jméno = André-Jean
 | odkaz na autora = André-Jean Festugière
 | rok = 1996
 | titul = Epikúros a jeho bohové
 | vydavatel = OIKOYMENH
 | místo = Praha
 | překladatelé = Radislav Hošek
 | isbn = 80-86005-30-5
 | počet stran = 125
}}
* ''Filosofie doby hellenistické''. V Praze: Nákladem Společnosti přátel antické kultury, 1938. 161 s. cnb000749169. [Stať „Epikuros a epikureismus“ je na str. 85–127; autor Jaroslav Ludvíkovský.]
* {{Citace monografie
 | příjmení = Fink
 | jméno = Eugen
 | odkaz na autora = Eugen Fink
 | rok = 1992
 | titul = Oáza štěstí
 | vydavatel = Mladá fronta
 | místo = Praha
 | překladatelé = Věra Koubová
 | isbn = 80-204-0224-1
 | počet stran = 61
 | strany = 35–56
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Long
 | jméno = Anthony Arthur
 | rok = 2003
 | titul = Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové
 | vydavatel = OIKOYMENH
 | místo = Praha
 | překladatelé = Petr Kolev
 | isbn = 80-7298-077-7
 | počet stran = 341
 | strany = 
}}
* MCGREAL, Ian Philip, ed. ''Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů.'' Překlad Martin Pokorný. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1997. 707 s. {{ISBN|80-85190-61-3}}. S. 59–63.
* [[Jan Mertl|MERTL, Jan]]. ''Z dějin politického myšlení''. 1. vyd. Praha: Orbis, 1943. 214 s. cnb000761018. [Kapitola „Epikurejci a stoikové“.]
* ''Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.'' 8. díl. V Praze: J. Otto, 1894. 1039 s. cnb000277218. S. 665–667. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n690/mode/1up Dostupné online]

=== Související články ===
* [[Ateismus]]
* [[Atomismus]]
* [[Epikureismus]]
* [[Hédonismus]]
* [[Helénismus]]
* [[Antická řecká filosofie|Řecká filosofie]]

=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
* {{Commons}}
* {{Wikicitáty|osoba=Epikúros}}
* {{NK ČR|jn19990210193}}
* {{wikizdroje2|jazyk=en|dílo=1911 Encyclopædia Britannica/Epicurus}}
* {{wikizdroje2|jazyk=en|dílo=Lives_of_the_Eminent_Philosophers/Book_X}}
* {{en}} [https://web.archive.org/web/20070813143406/http://www.epicurus.net/en/lives.html 10. kniha Díogena Laertského a článek o Epikúrově životopise]

{{Starořecká filosofie}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Filozofie}}

[[Kategorie:Řečtí filozofové]]
[[Kategorie:Narození ve 4. století př. n. l.]]
[[Kategorie:Úmrtí ve 3. století př. n. l.]]
[[Kategorie:Muži]]