Zobrazení zdroje stránky Husitství

{{Podrobně|Husitské války|prefix=Článek poskytuje historický přehled tohoto historického období a je zaměřen spíše na ideologické aspekty husitství.|text=Více o válečných událostech}}{{Různé významy|redirect=Husita|druhý=časopise|stránka=Husita (časopis)}}
[[Soubor:Jensky kodex Zizka.jpg|náhled|upright=1.0|[[Jan Žižka]] v čele husitského vojska, [[Jenský kodex]] z [[15. století]]]]

'''Husitství''', někdy také '''husitská revoluce''' (v [[Marxismus|marxistické]] historiografii též '''husitské revoluční hnutí'''), označuje nábožensky – a v jistých ohledech i národnostně, sociálně a politicky – motivované hnutí pozdního středověku, vzešlé z [[česká reformace|české reformace]], jež usilovala o dalekosáhlou reformu [[Církev|církve]]. Husitství se zrodilo z okruhu stoupenců [[Univerzita Karlova|pražského univerzitního]] mistra [[Jan Hus|Jana Husa]], po jehož upálení v roce 1415 se masově rozšířilo v [[České království|Českém království]] i [[Moravské markrabství|Moravském markrabství]] (jen částečně pak i v [[Horní Slezsko|hornoslezských]] vévodstvích) a začalo citelně zasahovat do dějin [[Střední Evropa|střední Evropy]].<ref name="diderot">{{Citace monografie
 | titul = Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích 3
 | vydavatel = Diderot
 | rok = 1999
 | strany = 252
 | isbn = 80-902555-5-8
}}</ref> Hnutí charakterizuje [[Podobojí|přijímání podobojí]] (laický kalich), zavedené mistrem [[Jakoubek ze Stříbra|Jakoubkem ze Stříbra]].

Husité sami sebe nazývali ''„věrnými“'' (tj. správně věřícími) ''Čechy'', nebo ''božími bojovníky.'' Označení ''husité'' bylo původně chápáno [[Pejorativum|pejorativně]], užívali ho jejich protivníci, kteří je považovali za kacíře.<ref>{{Citace monografie
| titul = Dějiny zemí Koruny české I
| vydání =
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha
| rok vydání = 1992
| počet stran =
| strany = 158
| isbn = 80-85192-29-2
}}</ref> Později se ujalo v neutrálním významu, vedle označení ''kališníci'' či ''[[Utrakvismus|utrakvisté]].''

== Chronologické vymezení husitství ==
Husitství je širší pojem než husitská doba nebo husitské války. Zatímco [[husitské války]] lze vymezit konkrétními událostmi a letopočty, přestože i zde se historikové rozcházejí, husitství prochází téměř celým 15. stoletím (v podobě utrakvistické církve se udrželo i ve století 16., prakticky až do doby pobělohorské). Dobu od 90. let 14. století do roku 1415 můžeme chápat jako jakousi předehru; teprve v roce 1414 bylo zavedeno přijímání podobojí, které se stalo primárním znakem husitství. Hlavní války „o kalich“ trvaly od roku 1419 do jeho uznání římskou církví v podobě [[Basilejská kompaktáta|Basilejských kompaktát]] v roce 1436, kompaktáta však neznamenala konec sporů mezi kališníky a katolíky. Věroučné spory (disputace) mezi různými husitskými směry probíhaly po celou dobu válek i po jejich skončení. Ke sjednocení husitů v duchu kompaktát došlo až roku 1452, kdy [[Jiří z Poděbrad]] nechal uvěznit seniora táborské církve [[Mikuláš z Pelhřimova|Mikuláše z Pelhřimova]] a [[Václav Koranda starší|Václava Korandu]]. Nová otevřená válka husitů s katolíky vypukla za Jiřího z Poděbrad, ale i když se dvojvěří v zemi podařilo udržet, napětí pokračovalo a situaci vyřešil teprve [[kutnohorský náboženský mír]] z roku 1485.

== Volání po reformě církve ==
[[Soubor:Jensky kodex selma z apokalypsy a prelati.jpg|náhled|upright=0.6|vlevo|Vyobrazení církve v moci apokalyptické šelmy, [[Jenský kodex]]]]
[[Soubor:Hus na kazatelne.jpg|náhled|upright=0.6|vpravo|[[Jan Hus]] na kazatelně, [[Jenský kodex]]]]

Na konci vlády [[Karel IV.|Karla IV.]] byly [[země Koruny české]] jedním z nejmocnějších středoevropských států. Za vlády jeho nástupce, slabého panovníka [[Václav IV.|Václava IV]]., který se dostával do střetů s církví, s bratrem [[Zikmund Lucemburský|Zikmundem]] i se šlechtou, se hospodářská i politická situace výrazně zhoršila. Velký podíl na tom měl i [[mor]] v roce 1380, i když v Čechách a na Moravě nenabyl katastrofických rozměrů. V zemi se rozmohlo lapkovství, soupeřící strany si najímaly vojenské družiny. Volání po mravní obrodě společnosti se zaměřilo proti církvi, která dávala přednost svým mocenským zájmům před péčí o spásu duší věřících. Hlavní kritici církve pocházeli z prostředí [[Univerzita Karlova|pražské univerzity]].

=== Univerzita a Viklefovy myšlenky ===
Univerzita byla místem teologicko-filosofického boje – čeští vzdělanci dostali přijetím myšlenek [[Jan Viklef|Johna Wycliffa]] (Viklefa) možnost odlišit se od německých [[Realismus a nominalismus|nominalistů]]. Viklefovy názory byly v Praze známy již v 80. letech 14. století (ohledně oprávněnosti majetku církve s nimi polemizoval [[arcibiskup]] [[Jan z Jenštejna]]). Zprvu se diskuse mezi nominalisty a realisty odehrávala v rámci odborného [[diskurz]]u, když však roku 1403 německá část univerzity Viklefovy názory sepsané dominikánem Janem Hübnerem odsoudila, napětí se jen vyhrotilo. Papež [[Řehoř XII.]] prostřednictvím pražského arcibiskupa vybídl Karlovu univerzitu, aby Viklefovo učení zavrhla. Český univerzitní národ sice soupis z Viklefa vybraných vět na shromáždění 20. května 1408 odsoudil, avšak svými formulacemi dal najevo, že pokud je Viklef chápán správně a v souvislostech, nejsou podle něj jeho názory kacířské. Arcibiskup [[Zbyněk Zajíc z Hazmburka|Zbyněk Zajíc z Házmburka]] na králův nátlak vyhlásil, že v zemi nebylo shledáno bludů. Viklefovy příznivce však neoslovily jen jeho filosofické názory, ale především myšlenky o reformě církve. Vůdčími osobnostmi reformního kruhu byli Jan Hus, [[Jeroným Pražský]] a Jakoubek ze Stříbra. Někteří působili jako kazatelé; největší popularitě se těšila kázání Jana Husa v [[Betlémská kaple|Betlémské kapli]].

=== Hlasatelé nespokojenosti ===
[[Soubor:Vaclav IV.1415.jpg|náhled|upright=0.6|vlevo|[[Václav IV.]] v době konání Kostnického koncilu [[1415]]]]
[[Soubor:Jensky kodex satan prodava odpustky.jpg|náhled|upright=0.6|[[Satan]] prodává odpustky. Vyobrazení z [[Jenský kodex|Jenského kodexu]]]]
Kazatelé požadující nápravu stávajících poměrů se objevovali již v době vlády Karla IV. ([[Konrád Waldhauser]], [[Jan Milíč z Kroměříže]]). Upozorňovali na neutěšené poměry v soudobé církvi a potřebu reformy této instituce, která se vzdálila původním ideálům a jejíž představitelé často jednali v rozporu s vlastním učením. Do značné míry se jednalo o módní záležitost, s postupem času však kritika začala nabývat na síle a důrazu. Každá restrikce (zákaz Viklefových článků, uvalení klatby na Jana Husa) pak v kazatelích jen vyvolávala pocit mučedníků za pravdu a zostřovala jejich rétoriku.<ref>[[František Šmahel|ŠMAHEL, František]]. ''Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje.'' 1. vyd. Praha: NLN, 2001. {{ISBN|80-7106-468-8}}. [dále jen Šmahel (2001)]. Str. 263-270</ref>

Drtivá většina kazatelů zůstávala pevně zakotvena v tradici [[Bible]]. Současný řád si přáli vylepšit, nikoli však změnit zcela od základů, cílem byl návrat k sjednocené církvi, která by znovu naplňovala ideály rané církve. Poddaní mají autority poslouchat, avšak jen tehdy, pokud jejich rozhodnutí nestojí proti Boží vůli.<ref>Šmahel (2001). Str. 270–281.</ref> Kritizovány byly také [[Odpustek|odpustky]], při jejichž prodeji v roce 1412 vypukly v Praze pouliční bouře.

Reformní myšlenky se zprvu šířily výhradně mezi měšťany, teprve v 10. letech 15. století se začaly šířit i na venkov, kde se pak spojily s myšlenkami [[chiliasmus|chiliasmu]] a nabyly bojovné síly.<ref>Šmahel (2001). Str. 35–37.</ref>

=== Upálení Jana Husa a jeho následky ===
{{Více obrázků
 | zarovnání = vpravo
 | velikost obrázku1 = 135px
 | velikost obrázku2 = 150px
 | obrázek1 = Jan Hus at the Stake.jpg
 | obrázek2 = Muttich, Kamil Vladislav - Mistr Jan Hus na hranici v Kostnici 1415.jpg
 | popisek1 = Upálení Jana Husa v&nbsp;[[Jenský kodex|Jenském kodexu]]
 | popisek2 = [[Kamil Vladislav Muttich]] – Mistr Jan Hus na hranici v Kostnici
 }}
[[Soubor:Stížný list české a moravské šlechty kostnickému koncilu.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|Stížný list české a moravské šlechty kostnickému koncilu proti upálení Jana Husa]]

Roku 1414 byl zvolen římským králem [[Zikmund Lucemburský]]. Situace v [[Svatá říše římská|Říši]] byla neklidná, navíc komplikována [[papežské schizma|papežským schizmatem]]. Na Zikmundovo naléhání byl proto svolán [[kostnický koncil]], který měl vyřešit problém trojpapežství. Cílem koncilu bylo také prodiskutovat reformu církve a zároveň se vypořádat s herezemi. V rámci toho byl na koncil povolán i Jan Hus, který však již předem prohlásil papeže za antikrista, autoritu církevního soudu neuznal a veřejně se odvolal ke [[Ježíš Kristus|Kristu]]. Husovo učení, např. spis O církvi (De ecclesia)<ref>[http://www.britskelisty.cz/9812/19981231b.html#01 Článek "Proti slepé poslušnosti" v Britských listech z Husova traktátu De ecclesia]</ref>, v němž za hlavu církve pokládá Krista a za její členy lidi toužící po spasení, nebo učení o příslušnosti/nepříslušnosti k církvi lidí [[predestinace|predestinovaných]] k spáse, či zatracení, bylo nakonec prohlášeno za herezi. Z Husova spisu vyplývalo, že papež, který jedná zle, není nejen hlavou církve, ale dokonce ani její částí (což se vztahovalo k [[Jan XXIII. (vzdoropapež)|Janu XXIII]], nařčenému z pirátství a sodomie<ref>[http://books.google.com/books?id=BGIOAAAAQAAJ&pg=PA428 The History of the Decline and Fall of the Roman Empire By Edward Gibbon, str. 428]</ref>). A jelikož Hus stále nebyl ochoten své učení odvolat, byl předán světské moci a 6. července 1415 před [[Kostnice (město)|kostnickými]] hradbami upálen. Zbylý popel vhodili katovi pacholci do řeky [[Rýn]]a. Po Husovi tak nezůstalo nic, co by mohli jeho přívrženci uctívat. O rok později byl koncilem odsouzen na hranici také Mistr [[Jeroným Pražský]].

Husovo upálení však mělo zcela opačný účinek, než koncil zamýšlel – místo toho, aby kacířské učení zaniklo, začalo se v českých zemích rychle šířit a Hus začal být uctíván jako [[mučedník]]. Zprvu stála v čele protestů česká šlechta vedená moravským zemským hejtmanem [[Lacek z Kravař a Helfštejna|Lackem z Kravař]], nejvyšším purkrabím [[Čeněk z Vartenberka|Čeňkem z Vartenberka]] a [[Boček starší z Poděbrad|Bočkem z Poděbrad]], jež zpečetila [[Stížný list proti upálení Mistra Jana Husa|protestní list]] proti upálení Jana Husa v počtu 452 pečetníků 2. září 1415.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení1 = Čornej
 | jméno1 = Petr
 | titul = Husitství a Husité
 | url = https://books.google.cz/books?id=mnG9DwAAQBAJ&pg=PA110&lpg=PA110
 | vydavatel = Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum
 | místo = Praha
 | rok = 2019
 | strany = 109–110
 | isbn = 978-80-246-3993-2
}}</ref> Rychle se rozšířilo přijímání [[podobojí]], katoličtí kněží byli vyháněni z far, potulní kazatelé aktivizovali venkovský lid, který se začal scházet při poutích na hory.

== Přijímání podobojí, husitská věrouka a husitský program ==
[[Soubor:Jan Hus.Monument.jpg|náhled|upright=0.9|[[Pomník mistra Jana Husa]] na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]] v [[Praha|Praze]]]]
S myšlenkou přijímání podobojí, které mělo být výrazem rovnosti duchovních a laiků<ref>Šmahel (2001). Str. 39.</ref>, přišel [[Jakoubek ze Stříbra]] v době, kdy již byl Mistr Jan Hus v Kostnici. Zjistil totiž, že vysluhování Večeře Páně laikům pouze chlebem (tedy pod jednou) zavedla církev teprve v posledních dvou stoletích. Jan Hus se k tomu vyjádřil, že principiálně není proti, ale že je nutné pro laické přijímání podobojí získat souhlas koncilu<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = 188. schůzka: Symbol kalicha
| periodikum = Dvojka - Toulky českou minulostí
| vydavatel =
| url = https://dvojka.rozhlas.cz/188-schuzka-symbol-kalicha-7938885
| datum vydání = 1999-02-07
| jazyk = cs
| url archivu =
| datum přístupu = 2021-01-14
}}</ref>. K prvnímu podávání chleba i kalicha došlo na Jakoubkův popud v [[Kostel svatého Martina ve zdi|kostele sv. Martina ve zdi]] na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě pražském]], kde to učinil místní farář Jan z Hradce na konci října roku 1414. Brzy se to provádělo také v jiných kostelích v Praze. 10. března 1417 vydala pražská univerzita deklaraci, kterou podávání „pod obojí způsobou“ schválila<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = Vysluhování podobojí
| periodikum = Naše reformace
| vydavatel = 
| url = https://www.nase-reformace.cz/2014-2/47-2/
| datum vydání = 
| url archivu = https://web.archive.org/web/20210123111536/http://www.nase-reformace.cz/2014-2/47-2/
| datum přístupu = 2021-01-14
| datum archivace = 2021-01-23
| nedostupné = ano
}}</ref>. Přijímání podobojí se rozšířilo i v jiných městech a na venkově a kalich se stal symbolem celého hnutí.[[Soubor:Přijímání pod obojí.gif|náhled|vlevo|Přijímání pod obojí|217x217bod]]Věroučné spory provázely husitství od samého počátku, protože v názorech na řadu náboženských otázek se mistři pražské univerzity a venkovští radikálové neshodli. Již v roce 1418 se snažila najít kompromis svatováclavská [[synod]]a husitských kněží, která vyšla spíše vstříc umírněným, zavrhnutím některých „sektářských bludů“; odsouhlasila však účast dětí na přijímání. Pražští mistři nepomýšleli na odtržení od římské církve, usilovali pouze o dohodu, která by kališníkům umožnila autonomní postavení. S umírněným programem Prahy se nesmířili táborští kněží, kteří v září roku 1420 vytvořili vlastní církevní organizaci a do jejího čela postavili jako biskupa [[Mikuláš z Pelhřimova|Mikuláše z Pelhřimova]] (od té doby nazývaného Biskupec). Husitská věrouka tak existovala ve dvou pojetích, pražském a táborském, až do roku 1452. I uvnitř obou proudů byla konzervativní a radikální křídla. Nejradikálnější skupina táborských kněží byla spolu se svými přívrženci ([[Pikarti|pikarty]] či [[Adamité|adamity]]) zlikvidována do roku 1422. V Praze vliv radikálů skončil popravou [[Jan Želivský|Jana Želivského]] v témže roce, konzervativní mistři ztratili své pozice převratem v roce 1427, kdy se prosadil umírněný směr [[Jan Rokycana|Jana Rokycany]]. Duchovní mocenská složka hrála u husitů vždy významnou roli (někdy se hovoří o husitské [[teokracie|teokracii]]).

Oba husitské proudy se lišily v přístupu ke [[svátost]]em, k uctívání svatých i ve vlastní [[Liturgie|liturgii]]. Pražští husité brali větší ohled na církevní tradici a pouze směřovali k jistému zjednodušení. Táborští uznávali ze svátostí jen [[křest]], manželství a [[Večeře Páně|večeři Páně]], odmítali [[očistec]] a uctívání svatých. Ve věci [[eucharistie]] zůstávali pražští teologové u pojetí reálné Kristovy přítomnosti ve svátosti oltářní, zatímco podle táborských zde byl přítomen pouze symbolicky. Kněží obou směrů sloužili mši v češtině, táborští však zavrhli [[ornát]]y. Na rozdíl od táborských trvali husité pražského směru na právoplatném [[Svátost kněžství|svěcení]] kněží arcibiskupem nebo světícími biskupy.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = ČORNEJ
| jméno = Petr
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Velké dějiny zemí Koruny české Sv. 5, 1402-1437
| vydání = 2. rev.
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha
| rok vydání = 2010
| počet stran = 790
| strany = 391–400
| isbn = 978-80-7432-007-1
}}</ref>

I když bylo mezi husity různých směrů mnoho rozporů, dokázali se kromě přijímání podobojí shodnout na základním společném programu, kterým se staly [[čtyři artikuly pražské]]. Byly dohodnuty na jednáních v Praze na jaře roku 1420, hlavní podíl na formulacích měl nejspíš Jakoubek ze Stříbra. Program obsahoval následující požadavky:

# svobodné hlásání slova božího
# přijímání pod obojí způsobou
# zákaz světského panování církve
# potírání smrtelných hříchů

Artikuly byly v roce 1421 na [[Čáslavský sněm|Čáslavském sněmu]] prohlášeny zemským zákonem, s jejich obhajobou vystupovali husitští zástupci na Basilejském koncilu a v kompromisní podobě byly zapracovány i do kompaktát. Původně chtěli husité tento program prosadit jako závazný pro celou Evropu (všechny křesťany), přijímání podobojí mělo být podmínkou spasení. Když v Basileji zjistili, že se jim to nemůže podařit, prosazovali alespoň jeho závaznost pro české země. Basilejskými kompaktáty bylo nakonec pouze zrovnoprávněno přijímání podobojí s přijímáním podjednou, což byl i tak velký úspěch, protože již nebylo považováno za projev kacířství.

=== Husitští kněží a teologové ===
* pražští konzervativní mistři: [[Jan z Příbrami|Jan Příbram]], [[Křišťan z Prachatic]], [[Prokop z Plzně]], [[Petr z Mladoňovic]], [[Jan Kardinál z Rejštejna|Jan Kardinál]]
* představitelé pražského středu: [[Jakoubek ze Stříbra]], [[Petr Payne]] (Engliš), [[Jan Rokycana]], [[Martin Lupáč]]
* pražští radikálové: [[Jan Želivský]], [[Jakub Vlk]]
* táborský střed: [[Mikuláš z Pelhřimova]], [[Prokop Holý]], [[Václav Koranda starší|Václav Koranda]], [[Jan z Jičína]], [[Markolt ze Zbraslavic]], [[Jan Čapek (táborita)|Jan Čapek]]
* táborští radikálové (pikarti): [[Martin Húska]] (Loquis), [[Petr Kániš]]
* východočeští kněží: [[Ambrož z Hradce|Ambrož]], [[Prokop Malý|Prokůpek]] (Prokop Malý), [[Oldřich ze Znojma]]
* jiní: [[Petr Hromádka]], [[Bedřich ze Strážnice]]

== Historie let 1419–1436 ==
{{Viz též|Husitské války}}
{{Infobox - zaniklý stát
| název = Země Koruny české
| originální název = {{Jazyk|la|Corona regni Bohemiae}} ([[Latina|la]])<br />{{Jazyk|de|Länder der Böhmischen Krone}} ([[Němčina|de]])
| rok vzniku = (husitské&nbsp;[[České království|Čechy]]&nbsp;a&nbsp;[[Moravské markrabství|Morava]])<br />[[1419]]
| rok zániku = [[1436]]
| více před =
| před 1 = České království za vlády Lucemburků
| před 1 vlajka = Royal banner of the Kingdom of Bohemia (colorful).svg
| více po =
| po 1 = Pohusitské interregnum
| po 1 vlajka = Royal banner of the Kingdom of Bohemia (colorful).svg
| šířka 1. sloupce =
| vlajka = Husitská korouhev.svg
| článek o vlajce =
| velikost vlajky = 125px
| znak =
| článek o znaku =
| velikost znaku =
| rámeček znaku =
| motto = Veritas omnia vincit („Pravda vždy vítězí“)
| článek o mottu = Pravda vítězí
| mapa = Země Koruny české za husitských válek.png
| velikost mapy = 290px
| mapa poznámka = [[Země Koruny české]] za husitských válek
| hlavní město = [[Praha]], [[Tábor]], [[Žatec]], [[Slaný]], [[Louny]], [[Klatovy]]
| rozloha =
| rozloha poznámka =
| nejvyšší bod =
| nejvyšší bod poznámka =
| nejdelší řeka =
| nejdelší řeka poznámka =
| počet obyvatel =
| počet obyvatel poznámka =
| jazyky = [[čeština]], [[latina]], [[němčina]]
| národnostní složení = zemské národy [[Češi|Čechů]], [[Moravané|Moravanů]] a Slezanů, [[Němci]], [[Lužičtí Srbové]], [[Židé]]
| náboženství = husitské, [[Viklefismus|viklefské]], [[Pikarti|pikartské]], [[Římskokatolická církev|římskokatolické]]&nbsp;(pronásledované), [[Adamité|adamitské]]&nbsp;(pronásledované),<br />[[Valdenští|valdenské]], [[Judaismus|judaistické]]
| státní zřízení = [[de iure]] [[dědičná monarchie]],<br />[[de facto]] [[konfederace]] ozbrojených frakcí, měst a šlechty
| mateřská země = {{Vlajka a název|Svatá říše římská (1400)}} ([[de iure]])
| měna =
| vznik =
| zánik =
}}

=== Výbuch husitské revoluce ===
V roce 1419 se vyhrotila situace v Praze, kde se vůdcem [[Radikální husité|radikálně smýšlejících husitů]] stal [[kazatel]] [[Jan Želivský]], který dosáhl svými strhujícími kázáními rychle velké obliby. Václav IV. se ještě pokusil vzestupu revolučních nálad zabránit a na radnici Nového Města pražského dosadil nové [[konšel]]y, kteří zatkli několik novoměstských husitů. Krátce nato, 30. července 1419, husité pod vedením Želivského napadli Novoměstskou radnici, konšely vyházeli z oken a několik z nich ubili: [[Pražská defenestrace (1419)|první pražská defenestrace]] byla počátkem husitské revoluce, která přerostla v dlouholeté války. Kronikáři uvádějí, že po zprávě o této události postihl Václava IV. na [[Nový hrad u Kunratic|Novém hradu]] záchvat hněvu a během několika týdnů zemřel, snad na následky mrtvice (16. srpna 1419).

Po smrti [[Václav IV.|Václava IV.]] se jediným právoplatným dědicem českého trůnu stal [[Uhersko|uherský]] a [[Seznam římských králů|římský král]] [[Zikmund Lucemburský|Zikmund]]. Šlechta, ať katolická či husitská, s&nbsp;tím v&nbsp;podstatě souhlasila, ale v&nbsp;souladu s&nbsp;tehdejšími zvyklostmi byl vypracován seznam podmínek, za jakých měl Zikmund usednout na český trůn. Tyto podmínky byly pro Zikmunda, pokud by chtěl v českých zemích vládnout jako silný a nezávislý panovník, nepřijatelné. Odjel tedy do [[Vratislav (město)|Vratislavi]], kde se začal připravovat na [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]] proti husitům.

=== Založení Tábora ===
[[Soubor:Wagenburg.jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Vozová hradba husitů se symbolem kalicha, detail výjevu z [[15. století|15. stol.]]]]Čechy zachvátily revoluční nepokoje. Tzv. [[vedlejší země Koruny české]], [[Slezsko]] a [[Lužice]], zůstaly věrné katolické církvi, komplikovanější se ukázala být situace na [[Moravské markrabství|Moravě]]. Část radikálních husitů se uchýlila na strategicky výhodný [[Skalní ostroh|ostroh]], nazývaný hradiště (snad bývalé opidum) nad řekou [[Lužnice|Lužnicí]] a vybudovala tady nové město. Dostalo biblický název [[Tábor]] (podle [[Tábor (hora v Galileji)|hory Tabor]] blízko [[Nazaret]]a). [[Táborský svaz|Táborité]] (či také táboři) pod vlivem v té době vlivných [[chiliasmus|chiliastických]] představ nechtěli žít podle dosud platných lidských zákonů, které považovali za nedokonalé, ale podle Božího zákona – [[Bible]]. Vzájemně se nazývali bratry a sestrami a po příchodu do města odevzdávali svůj majetek do kádí umístěných na náměstí; ten měl posloužit celé komunitě, aby dokázala překonat první kritický rok existence, kdy ještě nebyly ukotveny vztahy s okolním venkovem. V čele táborů stáli kněží, o vojenské záležitosti se starali čtyři [[hejtman (vojenství)|hejtmané]]. Jedním z nich se stal muž se zkušenostmi ze záškodnických válek [[Jan Žižka|Jan Žižka z Trocnova]], který se následně osvědčil jako vynikající vojevůdce. Nebyl nikdy poražen, přestože poslední léta svého života velel vojenským akcím husitů jako úplně slepý. Již od založení Tábora na jaře [[1420]] začal Jan Žižka se svými sbory úspěšně operovat v prostoru jižních a západních Čech, kde si začal systematicky podmaňovat bašty katolíků. Vítězně skončila i [[bitva u Sudoměře]], kde se ho pokusila porazit západočeská katolická šlechta.

=== První křížová výprava, bitva na Vítkově a Čáslavský sněm ===
[[Soubor:Adolf Liebscher - Bitva na vrchu Vítkově.jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Adolf Liebscher – Bitva na vrchu Vítkově]]
Rozdíly sociální, názorové i zájmové mezi přívrženci husitství vedly ke vzniku několika husitských proudů – od konzervativního proudu až po zcela radikální. Husité se dokázali sjednotit pouze v případě vnějšího ohrožení. Poprvé to bylo roku 1420, kdy [[papež]] [[Martin V.]] vyhlásil v&nbsp;podstatě na Zikmundovu žádost proti husitům [[První křížová výprava proti husitům|křížovou výpravu]]. Zikmund s&nbsp;vojskem sebraným ve Vratislavi, ke kterému se připojila i česká a moravská katolická šlechta, napadl vzápětí Čechy a oblehl Prahu. V&nbsp;nejvyšší tísni požádali pražští husité o pomoc [[Tábor]] a další husitská města. Vítězství husitů vedených Žižkou v [[Bitva na Vítkově|bitvě na Vítkově]] znamenalo zásadní obrat ve válce a rozpuštění křížové výpravy: Zikmund se ještě nechal na Pražském hradě korunovat a od Prahy odtáhl, zůstaly jen jeho [[Posádka|posádky]] na Vyšehradě a Pražském hradě. Vyšehrad dobyli husité po [[Bitva pod Vyšehradem|bitvě u jeho hradeb]], kde na podzim znovu porazili Zikmundovo vojsko. V červnu 1421 kapitulovala i Zikmundova posádka na Pražském hradě. Na jaře 1421 husité převzali kontrolu nad většinou královských a velkých poddanských měst ve středních a východních a severozápadních Čechách ([[Rokycany]], [[Chomutov]], [[Kadaň]], [[Žatec]], [[Louny]], [[Slaný]], [[Beroun]], [[Český Brod]], [[Kouřim]], [[Kolín]], [[Čáslav]], [[Nymburk]], [[Kutná Hora]], [[Jaroměř]], [[Chrudim]]). Ta se stala základem pražského svazu. V červnu 1421 se sešel v Čáslavi sněm, jehož účastníci přijali čtyři artikuly pražské a odmítli Zikmunda, kterého obvinili ze zločinů proti království a jeho obyvatelům, jako svého krále. Zvolili také prozatímní zemskou vládu. S nabídkou české koruny byla vyslána poselstva k polskému králi [[Vladislav II. Jagello|Vladislavu II.]] a k [[Litva|litevskému]] knížeti [[Vytautas|Vitoldovi]].

=== Období od 1421 do Žižkovy smrti v roce 1424 ===
[[Soubor:Husité - Jenský kodex.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|Boj husitů s křižáky, [[Jenský kodex]]]]

Do podzimu 1421 se výrazně konsolidovala táborská strana, která rázně skoncovala s ultraradikálními [[sekta]]mi [[pikarti|pikartů]] a [[adamité|adamitů]], jejichž ideály a praktiky hrozily ochromit politickou a vojenskou sílu Tábora. Naopak v Praze se v červnu 1421 k moci dostal radikální kněz Jan Želivský, od října 1421 do jeho pádu v březnu 1422 se hovoří o otevřené Želivského diktatuře. Na podzim 1421 také ztroskotala [[druhá křížová výprava proti husitům]]: němečtí křižáci byli obráceni na útěk po [[Obléhání Žatce (1421)|obléhání Žatce]], Zikmund a [[Albrecht II. Habsburský|Albrecht Habsburský]], kterým se podařilo podmanit kališnickou Moravu, utrpěli počátkem roku 1422 porážky [[Bitva u Kutné Hory|u Kutné Hory]], [[Bitva u Habrů a dobytí Německého Brodu|u Habrů a u Německého Brodu]].

V květnu roku 1422 přijel do Prahy jako zemský správce litevský kníže [[Zikmund Korybutovič]] (zvaný Korybut) jako zástupce velkoknížete Vitolda, ten ale přestal mít o českou korunu zájem a již počátkem následujícího roku ho odvolal zpět. Na jaře 1423 vyvrcholily Žižkovy spory s táborskými kněžími jeho odchodem do východních Čech, kde ze svých věrných a početných východočeských husitů ([[orebité|orebitů]]) vytvořil nový svaz. Brzy ovládl velká východočeská města [[Hradec Králové]], [[Dvůr Králové nad Labem|Dvůr Králové]], Jaroměř a Čáslav (na úkor svého spojence [[Diviš Bořek z Miletínka|Diviše Bořka z Miletínka]] a pražanů). Proti Žižkovi byla na podzim 1423 vytvořena [[svatohavelská koalice]], kde se poprvé spojili umírnění kališníci s katolickou šlechtou. Její vojsko ale bylo Žižkou poraženo v červnu 1424 v [[Bitva u Malešova|bitvě u Malešova]], a přestože ten uvažoval o ovládnutí Prahy, nakonec se zapojil do jednání o míru zakončených tzv. [[Libeňská smlouva (1424)|libeňskou smlouvou]] a o něco později [[Zdické úmluvy|zdickými úmluvami]]. Během společného tažení na Zikmundem ovládanou Moravu Žižka zemřel. V té době již byl v Praze znovu Zikmund Korybutovič, kterému pražané nabídli titul českého krále.

=== Léta 1424–1431 ===
{{Infobox - ozbrojená frakce
| název = husitské svazy
| originální název =
| konflikt = [[Husitské války|husitských válkách]], [[Křížové výpravy#Proti kacířům|křížových výpravách proti kacířům]] a [[Spanilé jízdy|spanilých jízdách]]
| obrázek = Hussite banner (Taborites).png
| popisek = [[Soubor:Hussite banner (Orphans).png|140px|Korouhev sirotků v hypotetických barvách]][[Soubor:Prague banner c1477.png|150px|Korouhev pražanů ukořistěná Švédy za Třicetileté války]] '''korouhve shora:'''<br />'''1.''' korouhev [[Táborský svaz|táboritů]] v hypotetických barvách,<br />'''2.''' korouhev [[Sirotčí svaz|sirotků]] v hypotetických barvách,<br />'''3.''' korouhev [[Pražský svaz|pražanů]] ukořistněná a uchovávaná Švédy od doby [[Třicetiletá válka|třicetileté války]].<br />Pozn.: Doposud není přesně známo, jaké barvy se na husitských praporcích vyskytovaly. Bílý či červený kalich uvádí Husitská kronika [[Vavřinec z Březové|Vavřince z Březové]] ([[14. století|14.]]/[[15. století|15. stol]]). Zlatý kalich na červeném poli pochází z [[Jenský kodex|Jenského kodexu]], ten však vznikl až později v závěru [[15. století]].
| mapa =
| velikost mapy =
| popisek mapy =
| období působení = [[1419]]–[[1434]]
| ideologie = [[Česká reformace]], [[utrakvismus]],<br >[[chiliasmus]], [[viklefismus]], [[Pikarti|pikartství]],<br >[[Valdenští|valdenství]]
| velitel = &nbsp;
* [[Soubor:Žižka Jan-Coat of Arms.png|16px|Znak Jana Žižky z Trocnova]] [[Jan Žižka|Jan Žižka z Trocnova]]
* [[Prokop Holý]] †
* [[Soubor:Erb Pánů z Vřesovic.JPG|16px]] [[Jakoubek z Vřesovic]]
* [[Soubor:COA Rohac z Dube.png|16px]] [[Jan Roháč z Dubé]]
* [[Prokop Malý]] †
* [[Diviš Bořek z Miletínka]] <sup>([[1420]]–[[1423]])</sup>
* [[Čeněk z Vartemberka]]
* [[Soubor:Pohonia.svg|16px|Znak dynastie Gediminovců]] [[Zikmund Korybutovič]]
* [[Hynek Krušina IV. z Lichtenburka|Hynek Krušina z Lichtenburka]]
* [[Jan Čapek ze Sán]]
*[[Bohuslav VI. ze Švamberka|Bohuslav ze Švamberka]] <small>([[1422]]–[[1425]])</small> †
* [[Aleš Vřešťovský z Rýzmburka]]
* [[Chval Řepický z Machovic]]
* [[Jan Pardus z Horky a Vratkova]]
* [[Mikuláš z Husi]] †
* [[Ondřej Keřský z Řimovic]] †
* [[Petr Zmrzlík ze Svojšína(mladší)]]
* [[Jan Talafús z Ostrova]]
* [[Kuneš z Bělovic]]
| součásti = {{Vlajka a název|táborský svaz}}, [[orebité]], {{Vlajka a název|sirotčí svaz}}, {{Vlajka a název|pražský svaz}}, [[Žatecko-lounský svaz|žatecko-lounští]], plzeňští husité, moravští husité, polští husité, [[pikarti]], [[adamité]], [[Poděbradská jednota]]
| základny = [[Tábor]], [[Praha]], [[Žatec]], [[Slaný]], [[Louny]], [[Klatovy]]
| území působení = {{Vlajka a název|Svatá říše římská (1400)}}
* [[Soubor:Coat of arms of Bohemian Crown.svg|18px]] [[Země Koruny české]]
** {{Vlajka a název|České království (středověk)}}
** {{Vlajka a název|Moravské markrabství (středověk)}}
sousední země (viz [[Spanilé jízdy]])
| počet příslušníků =
| předchůdce =
| nástupce = [[Utrakvismus|utrakvisté]], [[Jednota bratrská]], [[bratříci]]
| spojenci = [[Soubor:Grunwald Pogoń Słupy.svg|22px|okraj|Korouhev Litevského velkoknížectví]] [[Litevské velkoknížectví]]<br />[[Soubor:Kingdom of Poland-flag.svg|22px|okraj|Korouhev Polského království]] [[Koruna polského království|Polská koruna]]
| protivníci = [[Soubor:Coat of arms Holy See.svg|16px]] [[Římskokatolická církev]]<br />[[Soubor:Red St George's Cross.svg|okraj|22px|Prapor svatého Jiří užívaný křižáky]] [[Křížové výpravy#Proti kacířům|křížové výpravy]]
* {{Vlajka a název|Svatá říše římská (1400)}}
** [[Soubor:Coat of arms of Bohemian Crown.svg|16px]] [[Země Koruny české]]
*** {{vlajka|České království (středověk)}} česká katolická šlechta
**** [[plzeňský landfrýd]]
**** {{Vlajka a název|Rožmberské dominium}}
*** {{Vlajka a název|Moravské markrabství (středověk)}}
**** [[Soubor:Olomouc diocese.png|16px]] [[Olomoucké biskupství]]
*** {{vlajka|Slezská knížectví}} [[Dolní Slezsko|dolnoslezská knížectví]]
**** {{vlajka|Olešnické knížectví}} [[Olešnické knížectví|Olešnicko]]
**** [[Olavské knížectví|Olavsko]]
**** [[Soubor:POL powiat świdnicki (dolnośląski) COA.svg|16px]] [[Svídnické knížectví|Svídnicko]]
**** [[Soubor:POL księstwo ziębickie COA.svg|16px]]&nbsp;[[Minsterberské knížectví|Minsterbersko]]
**** [[Soubor:Silesia Inferior COA.svg|16px]] [[Zaháňské knížectví|Zaháňsko]]
*** {{vlajka|Hornoslezská knížectví}} [[Horní Slezsko|hornoslezská knížectví]]
**** [[Soubor:POL księstwo nyskie COA.svg|16px]] [[Niské knížectví|Nisko]]
*** [[Soubor:Wappen Bistum Breslau.png|16px]] [[Arcidiecéze vratislavská|Vratislavsko]]
*** [[Soubor:Ecu parti d'argent et de gueules.svg|16px]] [[Opavské knížectví|Opavsko]]
*** [[Soubor:POL Hrabstwo kłodzkie COA.svg|16px]] [[Kladské hrabství|Kladsko]]
*** [[Soubor:Wappen Stadt Bautzen weiß.svg|16px|Znak Horních Lužic]] [[Horní Lužice]]
*** [[Soubor:Wappen Luckau.svg|16px|Znak Dolních Lužic]] [[Dolní Lužice]]
*** [[Soubor:Cheb coat of arms.svg|16px|Znak Chebska]] [[Chebsko]]
** {{vlajka|Míšeňské markrabství}} [[Míšeňské markrabství|Míšeňsko]]
** {{vlajka|Saské kurfiřtství}} [[Saské kurfiřtství|Sasko]]
** {{vlajka|Falcké kurfiřtství}} [[Falcké kurfiřtství|Rýnská Falc]]
** {{vlajka|Rakouské vévodství}} [[Rakouské vévodství|Rakousko]]
** {{vlajka|Bavorské vévodství}} [[Bavorské vévodství|Bavorsko]]
** {{vlajka|Braniborské markrabství (1340–1657)}} [[Braniborské markrabství|Braniborsko]]
** [[Soubor:Thuringia armor.svg|16px]] [[Durynské lankrabství|Durynsko]]
** [[Soubor:Hessen armor.svg|16px]] [[Hesenské lankrabství|Hesensko]]
** {{Vlajka a název|Trevírské kurfiřství}}
** {{Vlajka a název|Mohučské kurfiřství}}
** {{Vlajka a název|Kolínské kurfiřství}}
** [[Soubor:CoA Würzburg Diocese.svg|16px]] [[Würzburské knížecí biskupství]]
** [[Soubor:Coat of Arms of Brunswick-Lüneburg.svg|16px]] [[Brunšvicko-lüneburské vévodství|Brunšvicko-Lünebursko]]
* {{vlajka|Uherské království (1387–1437)}} [[Uherské království (1301–1526)|Uhersko]]
* {{Vlajka a název|Papežský stát (do 1808)}}
* {{Vlajka a název|Řád německých rytířů}}
* {{vlajka|Maltézský řád}} [[Maltézský řád|Řád rhodských rytířů]]
* {{vlajka|Anglické království (1406–1603)}} [[Anglické království|Anglie]]
* {{vlajka|Srbský despotát}} [[Srbský despotát|Srbsko]]
* {{vlajka|Polské království}} [[Koruna polského království|Polská koruna]]
| bitvy = [[husitské války]], [[spanilé jízdy]],<br />[[Husitské války|křížové výpravy proti husitům]]
* [[První křížová výprava proti husitům|první]]
* [[Druhá křížová výprava proti husitům|druhá]]
* [[Třetí křížová výprava proti husitům|třetí]]
* [[Čtvrtá křížová výprava proti husitům|čtvrtá]]
}}
[[Soubor:Mikoláš Aleš - Husitský tábor.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|Mikoláš Aleš – Husitský tábor]]
Brzy po Žižkově smrti došlo k porušení zdických dohod a [[táborský svaz]], Žižkovi [[Sirotčí svaz|sirotci]] a [[pražský svaz]] proti sobě vystoupily v boji o sféry vlivu. Po Žižkovi se stal nejvyšším táborským hejtmanem [[Jan Hvězda z Vícemilic]] zvaný Bzdinka, který dokázal na čas spojit táborský a východočeský svaz, v říjnu 1425 došlo k dohodě i s pražským svazem. V této době se vyprofiloval i poslední velký husitský svaz: [[Žatecko-lounský svaz|žatecko-lounský]], v jehož čele stál po celou dobu válek schopný [[Jakoubek z Vřesovic]]. Přestože mezi jednotlivými svazy i nadále vládlo napětí, vytáhla jejich spojená vojska na jaře 1426 proti [[Ústí nad Labem]] a v [[Bitva u Ústí nad Labem|bitvě Na Běhání]] drtivě porazila vojska [[Sasko|saského]] [[markrabě]]te. Pražským převratem v dubnu 1427 byli vyhnáni či od moci odstaveni konzervativní kněží a univerzitní mistři, Korybut byl uvězněn na hradě [[Valdštejn (hrad)|Valdštejn]] a do čela pražského duchovenstva byl zvolen [[Jan Rokycana]]. Pražské souměstí se pak dlouhodobě přiklonilo ke spolupráci s radikálními husitskými svazy (odvetný [[Pokus o převrat umírněných kališníku (1427)|pokus o převrat téhož roku]] neuspěl).

[[Soubor:Buch-kaiser-sigismund-L09740-26-lr-8.png|náhled|upright=0.7|vlevo|[[Bitva u Chrastavy]] roku [[1428]]]]
[[Soubor:Hugo Schüllinger - Čechové u moře Baltského.jpg|náhled|upright|vlevo|Hugo Schüllinger – Čechové u moře Baltského]]
Pro následující léta je charakteristická jistá mocenská stabilita vytvořená součinností všech husitských svazů a tím, že katolická šlechta již prakticky nedokázala vzdorovat husitským spojencům. Většími katolickými enklávami v zemi zůstalo panství [[Oldřich II. z Rožmberka|Oldřicha II. z Rožmberka]] a západní Čechy s [[Plzeň|Plzní]]. Od roku 1426 se v čele táborského svazu objevila výrazná osobnost kněze [[Prokop Holý|Prokopa Holého]], který dokázal i vlivem svého původu udržovat živé kontakty s Prahou. V čelné pozici u východočeského husitského svazu byl i nadále [[Ambrož z Hradce|kněz Ambrož]]. Vzrostl význam [[husitská polní vojska|polních vojsk]], která na rozdíl od počátečních let revoluce disponovala v podstatě profesionální vojenskou silou. V tomto období polní vojska zaměřila své hlavní aktivity mimo území českých zemí. Husité začali podnikat tzv. [[Spanilé jízdy|rejsy]] (spanilé jízdy) do Rakous, Říše, vedlejších zemí Koruny české a [[Horní Uhry|horních Uher]]. Jejich hlavním cílem bylo opatřit válečnou kořist, potraviny a píci pro koně, protože české země byly zničené nejen válkami, ale i neúrodami.

V letech 1427 a 1431 byly proti husitským Čechám zorganizovány další dvě křížové výpravy. Obě zaútočily přes západní Čechy a v obou případech se křižáci dali na útěk ještě před střetnutím s hlavním husitským vojskem. [[Třetí křížová výprava proti husitům|Třetí křížová výprava]] z roku 1427 byla obrácena na útěk [[Bitva u Tachova|u Tachova]], [[Čtvrtá křížová výprava proti husitům|čtvrtá]] z roku 1431 uprchla v panice [[Bitva u Domažlic|od Domažlic]], sotva prý zaslechla husitský chorál.<ref>Historiografie si není zcela jista, zda tento chorál byl tehdy již zpíván; viz [http://granosalis.cz/article.php?sid=2161 granosalis.cz]</ref> Jak byli husité v Evropě známí dosvědčuje i fakt, že o vojenském tažení proti českým husitům uvažovala v roce 1430 dokonce i [[Jana z Arku]].<ref>[http://www.tedeum.cz/3_2008/johanka_husite_kriz_32008.htm Te Deum: Dopis sv. Johanky husitům]</ref>

=== Basilejský koncil, Lipany a kompaktáta ===
Neúspěchy křížových výprav vedly kardinála a hlavního předsedajícího nedávno vyhlášeného koncilu [[Giuliano Cesarini|Giuliana Cesariniho]] a další účastníky k přesvědčení, že je nutné husity pozvat k jednání. První, zatím neúspěšná předběžná jednání o podmínkách husitské účasti na [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|Basilejském koncilu]] mezi Zikmundem Lucemburským a husitskou delegací proběhla již v roce 1431 v [[Cheb]]u. K dohodě pak došlo na další chebské schůzce v dubnu a květnu 1432: její výsledek, tzv. chebské úmluvy nebo [[soudce chebský]], pak byl zásadním obratem v jednání, protože bylo stanoveno, že nestranným soudcem při basilejských disputacích bude [[Bible|Písmo svaté]]. Husitské poselstvo složené z duchovních i světských zástupců všech svazů v [[Basilej]]i (leden–duben 1433) všeobecné uznání čtyř artikul neprosadilo, ale jednání pokračovala v Praze, kam přijeli zástupci koncilu. Ti zjistili, že mezi husity nepanuje shoda a že největší překážkou v dosažení dohody jsou radikálové, polní vojska sirotků a táborů. Profesionální vojáci si dokázali jen těžko představit život bez válek, zatímco většina země toužila po míru a dohodě s koncilem. Legát [[Juan de Palomar|Jan Palomar]] tak zvolil taktiku dílčích ústupků, kterou chtěl rozvrátit husitský blok. Tu vystihuje jeho výrok, že s českým národem je třeba zacházet jako s koněm nebo mezkem, to jest dlouho mírně a pěkně, aby se mohla přehodit ohlávka, jež ho umožní přivázat ve stáji. Svatomartinský sněm v Praze roku 1433, který zvolil novou zemskou vládu v čele s [[Aleš Vřešťovský z Rýzmburka|Alešem Vřešťovským z&nbsp;Rýzmburka]], se již nezávazně se zástupci koncilu dohodl.[[Soubor:Josef Mathauser - Bitva u Lipan roku 1434.jpg|náhled|vlevo|upright=0.9|[[Josef Mathauser]] – [[Bitva u Lipan]] roku [[1434]]]]Postavením polních vojsk značně otřáslo neúspěšné obléhání Plzně, zahájené v létě 1433 a pokračující ještě na jaře 1434. Umírnění a konzervativní husité pod vedením [[Aleš Vřešťovský z Rýzmburka|Aleše Vřešťovského]] vytvořili koalici s katolickými šlechtici, k&nbsp;níž se připojilo i [[Staré Město (Praha)|Staré Město pražské]]. Koaliční vojsko obsadilo [[Nové Město (Praha)|Nové Město]] a vytáhlo proti polním vojskům sirotků a táborů. K rozhodujícímu střetnutí došlo v [[Bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] 30. května 1434. Porážka polních vojsk otevřela cestu k dohodě s koncilem a se Zikmundem Lucemburským. 5. července 1436 pak byla v [[Jihlava|Jihlavě]] slavnostně přijata a vyhlášena Basilejská kompaktáta. Brzy poté byl Zikmund přijat za českého krále.

== Husitský odkaz a dopady husitských válek ==
{{Podrobně|Husitské války#Důsledky husitských válek}}
Doba husitská je jedním z období českých dějin (a dějin střední Evropy), která vyvolávají mnohé kontroverze. Na jedné straně je tu velké bohatství husitského myšlenkového odkazu, na druhé straně ničivé války, které způsobily celkový úpadek českého státu.

Husitství lze nazvat "reformací před reformacemi a revolucí před revolucemi"<ref>Šmahel (2001). Str. 75</ref>. Výsledky husitských válek znamenaly zásadní proměnu nejen náboženských, ale i politických poměrů v českých zemích. Významný posun v rozdělení hospodářské i politické moci vytvořil předpoklady ke vzniku [[Stavy|stavovského]] státu.[[Soubor:Jan Žižka Jenský kodex.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|[[Jan Žižka]] jako vrátný u nebeské brány, [[Jenský kodex]] z [[15. století|15. stol.]]]]Šlo o první větší pokus o reformu církve. Podle Jana Husa, jeho přátel a následovníků bylo předpokladem nápravy církve i společnosti přísné respektování božího zákona; Bible měla být nejvyšší autoritou, nadřazenou všem lidským zákonům. Přijímáním podobojí husité symbolizovali, že před Bohem jsou si všichni rovni. Na tyto myšlenky pak navazovala o 100 let později [[reformace]] 16. století. I když husité nedosáhli splnění všech svých reformních požadavků, tím, že obhájili kalich, se české země staly první a v té době jedinou zemí v Evropě, kde bylo legalizováno dvojvěří, tedy alespoň částečná svoboda vyznání.

Během husitské revoluce došlo k obrovskému přesunu držby pozemkového majetku, asi 30-40% půdy změnilo majitele.<ref>Velké dějiny. Str. 656</ref> Církev ztratila v Čechách dle odhadů cca 80% svých statků<ref>Šmahel (2001). Str. 64</ref>, přičemž tento majetek přešel převážně do rukou vyšší šlechty, a to nejen kališnické. Obohatili se však i mnozí příslušníci nižší šlechty a husitská města. Zikmund tyto zábory legalizoval a také zastavoval královské statky. Oslabení královské moci znamenalo mocenský vzestup šlechty a dočasně i měst, zatímco církev vliv na politické dění téměř ztratila.

Dlouholeté války pochopitelně zemi negativně poznamenaly. Došlo k výraznému úbytku obyvatelstva, na němž se podílely i hladomory a epidemie moru, válčící strany se dopouštěly masakrů zajatců i civilního obyvatelstva. Hospodářství upadlo do katastrofálního stavu, k čemuž přispěla i nutnost živit stálá polní vojska. Země se dostala do mezinárodní izolace, hospodářské i kulturní. Odchodem nečeské části univerzitní obce a zavřením několika fakult vážně poklesl význam pražské univerzity. [[Soubor:Benešov klášter1.jpg|náhled|vlevo|Zřícenina kostela kláštera minoritů v Benešově vypáleného husity|208x208pixelů]]Specifikem husitských válek byly cílené útoky proti klášterům a všem zbytečným církevním okázalostem. Husité vyplenili početné kláštery a kostely a během obrazoboreckých bouří zničili mnoho vynikajících uměleckých a literárních děl. Stavební činnost se zastavila, s výjimkou budování a zdokonalování opevnění hradů a měst. Literární tvorba však i v tomto období dosáhla značného rozmachu, měla ovšem převážně agitační funkci a náboženské zaměření.

Věroučné rozdíly oslabily vztahy mezi jednotlivými zeměmi Koruny české. Zatímco v Čechách výrazně převažovalo obyvatelstvo podobojí (cca 70%), na Moravě byl poměr vyrovnanější a vedlejší země ([[Lužice|Horní a Dolní Lužice]] a [[Slezsko]]) zůstaly katolické.<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Dějiny zemí Koruny české I
| vydání =
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha
| rok vydání = 1992
| počet stran =
| strany = 193
| isbn = 80-85192-29-2
| isbn2 =
| oclc =
}}</ref> K rozpadu státu však nedošlo.

== Pozdější interpretace významu husitství ==
[[Soubor:Stimmer Jan Hus.jpg|náhled|vlevo|upright=0.7|Fiktivní [[Jan Hus|Husova]] podoba, odvozená od typické podoby protestantského duchovního (kterým Hus nikdy nebyl), obraz neznámého mistra z [[16. století]].]]
Zakladatel moderní historiografie [[František Palacký]] chápal husitství spolu s celou českou reformací jako vrchol národních dějin, v očích pozdějších kritiků, především pak [[Josef Pekař|Josefa Pekaře]], posuzoval ale husitskou revoluci příliš nekriticky a zároveň vytvářel umělá a účelová spojení se soudobou sociálně-politickou skutečností. Palackého pohled na husitskou revoluci naopak podpořila skupina kolem [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]], hledající v husitství společenský zápas o humanitu a inspiraci pro moderní český národní program, který měl být právě na husitském odkazu postaven. Třetí [[názor]]ový proud vycházel z učení katolické církve, která jakýkoliv husitský odkaz odmítala jako rozrušení kontinuity českých dějin (tento pohled byl později korigován, a to i ve vztahu k Janu Husovi).[[Soubor:Tabor CZ Zizka Memorial 323.jpg|upright=0.7|náhled|vlevo|Tábor – pomník Jana Žižky]]Prosazování Masarykovy vize husitského odkazu se v politickém životě společnosti projevilo již za války (názvy pluků [[Československé legie|československých legií]] na Rusi: [[1. československý střelecký pluk "Mistra Jana Husi"|„Mistra Jana Husi“]], „Krále Jiřího z Poděbrad“, „Jana Žižky“, „Prokopa Velikého“, „Jana Jiskry z Brandýsa“, první divize „Husitská“)<ref>PRECLÍK, Vratislav. ''Masaryk a legie''. Karviná: Paris (ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím), 2019. 219 s. S. 17-25, 33-45, 70-76. {{ISBN|978-80-87173-47-3}}</ref> i bezprostředně po vzniku [[První republika|První republiky]]. Tato skutečnost měla podíl i na podobě vztahu [[Československo|československého]] státu s německou menšinou a s katolickou církví. V demokratickém prostředí první republiky se však vedle masarykovských pohledů např. [[Rudolf Urbánek|Rudolfa Urbánka]] prosazovali i četní ideoví odpůrci. Na husitství ideově navázala v roce [[1920]] nově vzniklá [[Církev československá husitská]].

Husitské války, které zapadají do kontextu českého reformního zápasu, sehrály velmi důležitou roli v moderní české [[Historiografie|historiografii]], jejich rozdílné interpretace se především v [[19. století]] zřetelně promítly i do česko-německých vztahů.

Po prosazení [[Marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]] do československé historiografie byl tzv. husitský odkaz znovu a nově zpolitizován a ideologicky zcela zdeformován do podoby sociálního hnutí a sociální revoluce utlačovaných, tedy prostého lidu, proti utlačovatelům, tedy [[panovník]]ovi, [[Šlechta|šlechtě]] a [[Římskokatolická církev|katolické církvi]], náboženský aspekt byl víceméně pominut. (I Církev československá získala přídomek „husitská“, jak zní její dnešní název, až v roce 1971.) Na poli historického bádání se podařilo znovuotevřít prostor pro svobodnou diskusi na toto téma až po roce 1989. Mezi významné historiky věnující se době husitské patří např. [[František Šmahel]] a [[Petr Čornej]]. Komunistická propaganda však znechutila mnoha lidem husitství natolik, že o něm nechtějí nic slyšet, nebo o něm sdílejí zkreslené představy.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Čornej
| jméno = Petr
| odkaz na autora = Petr Čornej
| titul = Vnímání husitství v české moderní a postmoderní společnosti
| periodikum = Acta Universitatis Carolinae - Historia Universitatis Carolinae Pragensis
| datum vydání = 2013
| ročník = LIII
| číslo = 1
| strany = 25–34
| url = https://karolinum.cz/data/clanek/44/3338hucp1_2013_final_25_34_bezPas.pdf
}}</ref>

== Symbolika ==
Typickým symbolem husitů, nazývaných též kališníky, byl přirozeně kalich. V zahraničních kronikách se objevují i [[Korouhev|korouhve]] s husou, někdy pijící z kalicha. Nejspolehlivějším pramenem k obecné podobě husitských korouhví a praporců je tzv. [[Jenský kodex]], v němž je zobrazen červený praporec se zlatým kalichem. Z písemných pramenů však víme, že husité nepoužívali pouze korouhve a praporce s kalichem, ale vyráželi do boje také pod korouhvemi svých hejtmanů, městských hotovostí nebo pod korouhvemi s vyobrazením Ježíše Krista či Beránka Božího. Nejznámější varianta, červený kalich na černém pozadí, není v dobových pramenech nikde doložena a pochází až z 19. století. Černo-červená symbolika se natolik vžila, že se uplatnila i na některých praporech ruských legionářů a užívá se i jako symbol [[Církev československá husitská|Církve československé husitské]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Církev československá husitská. Na Hradě vlají husitské prapory
| periodikum = www.ccsh.cz
| url = https://www.ccsh.cz/galerie.php?id=758
| datum vydání = 2000-
| datum přístupu = 2021-04-16
}}</ref><gallery>
Soubor:Husitská korouhev.svg|Husitská polní korouhev dle Jenského kodexu
Soubor:Tabor.png|Znak městské obce Hradiště hory Tábor užívaný do roku 1437
Soubor:Ussita pavese shield Prag Museum 1429.jpg|Model husitské pavézy ([[Národní muzeum|Národní muzeum v Praze]])
Soubor:Hussite flag.svg|Moderní husitská vlajka
</gallery>

== Nejdůležitější data ==
{{Dějiny Česka}}
[[Soubor:Vrhání husitů do šachet.gif|náhled|upright|vlevo|Kutnohorští měšťané vrhají husity do šachet]]
[[Soubor:Hussites massacre.jpg|náhled|upright|vlevo|Husitský masakr]]
[[Soubor:Věnceslav Černý - Husité obléhají Karlštýn.jpg|náhled|upright|vlevo|Věnceslav Černý – Husité obléhají Karlštýn]]
* [[1391]] založení Betlémské kaple v Praze
* [[1392]] Pravidla Starého a Nového zákona Matěje z Janova
* [[1402]] Jan Hus kazatelem v Betlémské kapli
* [[1403]] odsouzení 45 článků v Betlémské kapli
* [[1408]] pražský arcibiskup se distancuje od reformního kruhu
* [[1409]] [[Dekret kutnohorský]] – vydaný Václavem IV.
* [[1412]] odpustkové bouře v Praze; poprava tří mladíků; Husův odchod na venkov
* [[1413]] Husův spis O církvi
* [[1414]] počátek přijímání podobojí
* [[1415]] Husova smrt; protesty české šlechty
* [[1416]] upálení Jeronýma Pražského
* [[1417]] radikalizace
* [[1419]] poutě na hory; v červenci převrat v Praze (defenestrace konšelů), v srpnu smrt krále Václava IV..
* [[1420]] založení Tábora; Čtyři artikuly pražské; porážka [[První křížová výprava proti husitům|první křížové výpravy]] na Vítkově; smrt Mikuláše z Husi
* [[1421]] vyhlazení táborských pikartů a [[Adamité|adamitů]] Žižkou; [[čáslavský sněm]] zvolil prozatímní vládu; porážka [[Druhá křížová výprava proti husitům|druhé křížové výpravy]] u Žatce
* [[1422]]–[[1427]] litevský princ Zikmund Korybutovič z rodu Jagellonců správcem Čech
* [[1422]] poprava [[Jan Želivský|Jana Želivského]]
* [[1423]] „Menší Tábor“ Jana Žižky; vznik panské jednoty
* [[1424]] porážka panské jednoty u [[Malešov]]a; smrt Jana Žižky
* [[1426]] [[Prokop Holý]] v čele husitských vojsk; [[Bitva u Ústí nad Labem|porážka]] Říšského vojska u Ústí nad Labem
* [[1427]] zmatený útěk [[Třetí křížová výprava proti husitům|třetí křížové výpravy]] od [[Tachov]]a; vrcholné období [[spanilé jízdy|spanilých jízd]]
* [[1429]] schůzka se Zikmundem Lucemburským v Bratislavě
* [[1431]] porážka [[Čtvrtá křížová výprava proti husitům|čtvrté křížové výpravy]] u [[Domažlice|Domažlic]]
* [[1433]] veřejné slyšení husitů v Basileji; [[Husitské tažení k Baltu|výprava]] sirotků k pobřeží [[Baltské moře|Baltu]];
* [[1434]] [[bitva u Lipan]]; smrt Prokopa Holého; zánik polních vojsk
* [[1436]] Basilejská kompaktáta, přijetí Zikmunda Lucemburského za českého krále; odboj [[Jan Roháč z Dubé|Jana Roháče z&nbsp;Dubé]]

== Odkazy ==

=== Poznámky ===

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Bartoš | jméno = František Michálek | odkaz na autora = František Michálek Bartoš | titul = České dějiny II./6. Čechy v době Husově (1378-1415) | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1947 | počet stran = 515 | isbn =}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bartoš | jméno = František Michálek | odkaz na autora = | titul = České dějiny II./7. Husitská revoluce. 1. Doba Žižkova 1415-1426 | vydavatel = Nakladatelství Československé akademie věd | místo = Praha | rok = 1965 | počet stran = 236 | isbn =}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bartoš | jméno = František Michálek | odkaz na autora = | titul = České dějiny II./8. Husitská revoluce. 2. Vláda bratrstev a její pád 1426-1437 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1966 | počet stran = 263 | isbn =}}
* {{Citace monografie | příjmení = Baum | jméno = Wilhelm | odkaz na autora = Wilhelm Baum | titul = Císař Zikmund : Kostnice, Hus a války proti Turkům | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 405 | isbn = 80-204-0543-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bezold | jméno = Friedrich von | překladatelé = A. Chytil | titul = K dějinám husitství : Kulturně-historická studie | url = https://ndk.cz/uuid/uuid:510d63c0-4aa8-11e3-9c86-005056827e51 | vydavatel = Josef Pelcl | místo = Praha | rok = 1914 | poznámka = S úvodní statí Jos. Pekaře | počet stran = 122}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bystrický | jméno = Vladimír | odkaz na autora = Vladimír Bystrický | příjmení2 = Waska | jméno2 = Karel | odkaz na autora2 = Karel Waska | titul = O vyhnání křižáků z Čech roku 1427. Husitské vítězství u Stříbra a Tachova | vydavatel = Západočeské nakladatelství | místo = Plzeň | rok = 1982 | počet stran = 57}}
* {{Citace monografie | příjmení = Cironis | jméno = Petros | odkaz na autora = Petros Cironis | titul = Život a dílo Mistra Jana z Rokycan | vydavatel = Státní okresní archiv Rokycany | místo = Rokycany | rok = 1997 | počet stran = 97}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čechura | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Čechura | titul = České země v letech 1378-1437 : Lucemburkové na českém trůně II | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 438 | isbn = 80-85983-98-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čornej | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Čornej | titul = Lipanská křižovatka : příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy | vydavatel = Panorama | místo = Praha | rok = 1992 | počet stran = 277 | isbn = 80-7038-183-3}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čornej | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Lipanské ozvěny | vydavatel = H & H | místo = Jinočany | rok = 1995 | počet stran = 203 | isbn = 80-85787-80-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čornej | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = 30. 7. 1419 - První pražská defenestrace : krvavá neděle uprostřed léta | vydavatel = Havran | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 200 | isbn = 978-80-87341-00-1}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čornej | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Světla a stíny husitství | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2011 | počet stran = 482 | isbn = 978-80-7422-084-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čornej | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Tajemství českých kronik : cesty ke kořenům husitské tradice | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2003 | vydání = 2 | počet stran = 456 | isbn = 80-7185-590-1}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čornej | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 790 | isbn = 80-7185-296-1}}
* {{Citace monografie | příjmení = Dolejší | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Dolejší | příjmení2 = Křížek | jméno2 = Leonid | odkaz na autora2 = Leonid Křížek | titul = Husité : vrchol válečného umění v Čechách 1419-1434 | vydavatel = Elka Press | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 361 | isbn = 978-80-87057-08-7}}
* ELBEL, Petr - JAN, Libor - JUROK, Jiří, Z počátků husitské revoluce. Brno: Matice moravská, 2019. 380 s. {{ISBN|978-80-87709-22-1}}.
* {{Citace monografie | příjmení = Fiala | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Fiala | titul = Předhusitské Čechy 1310-1419 | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1978 | počet stran = 421}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hazard | jméno = Harry W. | spoluautoři = a kol. | titul = A History of the Crusades. Vol. 3, The fourteenth and fifteenth centuries | vydavatel = University of Wisconsin Press | místo = Madison | rok = 1975 | počet stran = 813 | isbn = 0-299-06670-3 | jazyk = anglicky | url = http://digicoll.library.wisc.edu/cgi-bin/History/History-idx?type=header&id=History.CrusThree}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hoensch | jméno = Jörg Konrad | odkaz na autora = Jörg Konrad Hoensch | titul = Lucemburkové : pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308-1437 | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 304 | isbn = 80-7203-518-5}}
* JUROK, Jiří, Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce. České Budějovice: Veduta, 2006. 299 s. {{ISBN|80-86829-22-7}}.
* {{Citace monografie | příjmení = Kalivoda | jméno = Robert | odkaz na autora = Robert Kalivoda | titul = Husitská ideologie | vydavatel = Nakladtelství Československé akademie věd | místo = Praha | rok = 1961 | počet stran = 560}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kalivoda | jméno = Robert | odkaz na autora = | titul = Husitské myšlení | vydavatel = Filosofia | místo = Praha | rok = 1997 | počet stran = 367 | isbn = 80-7007-098-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kavka | jméno = František | odkaz na autora = František Kavka | titul = Poslední Lucemburk na českém trůně. Králem uprostřed revoluce | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 290 | isbn = 80-204-0680-8}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kejř | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Kejř | titul = Husité | vydavatel = Panorama | místo = Praha | rok = 1984 | počet stran = 265 | isbn =}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kejř | jméno = Jiří | odkaz na autora = | titul = Husův proces | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 235 | isbn = 80-7021-387-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Konrad | jméno = Kurt | odkaz na autora = Kurt Konrad | titul = Dějiny husitské revoluce | vydavatel = Nakladatelství politické literatury | místo = Praha | rok = 1964 | počet stran = 326}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kotyk | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Kotyk | titul = Spor o revizi Husova procesu | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 159 | isbn = 80-7021-488-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Mezník | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Mezník | titul = Lucemburská Morava 1310-1423 | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 562 | isbn = 80-7106-363-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Robert | odkaz na autora = | příjmení2 = Šámal | jméno2 = Petr | odkaz na autora2 = | spoluautoři = a kol. | titul = Zrození mýtu : dva životy husitské epochy | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2011 | počet stran = 504 | isbn = 978-80-7432-099-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Pekař | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Pekař | titul = Žižka a jeho doba | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1992 | počet stran = 1191 | isbn = 80-207-0385-3}}
* {{Citace monografie | příjmení = Soukup | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Soukup (historik)| příjmení2 = Svátek | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = Jaroslav Svátek | spoluautoři = a kol. | titul = Křížové výpravy v pozdním středověku | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 248 | isbn = 978-80-7422-055-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = František Šmahel | titul = Husitská revoluce. 1. Doba vymknutá z kloubů | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 1995 | počet stran = 498 | isbn = 80-7184-073-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = | titul = Husitská revoluce. 2. Kořeny české reformace | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 364 | isbn = 80-7184-074-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = | titul = Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 420 | isbn = 80-7184-075-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = | titul = Husitská revoluce. 4. Epilog bouřlivého věku | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 550 | isbn = 80-7184-076-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = | titul = Husitské Čechy : struktury, procesy, ideje | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 758 | isbn = 80-7106-468-8}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = | titul = Idea národa v husitských Čechách | vydavatel = Růže | místo = České Budějovice | rok = 1971 | počet stran = 229}}
* {{Citace monografie | příjmení = Urbánek | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Urbánek | titul = Lipany a konec polních vojsk | vydavatel = Melantrich | místo = Praha | rok = 1934 | počet stran = 262 | isbn =}}

=== Související články ===
* [[Utrakvismus]]
* [[Česká reformace]]
* [[Husitské války]]
* [[Jan Hus]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Hussites}}
* {{Commons|Hussite wars}}
* {{Wikizdroje|dílo=O době husitské}}
* {{Wikicitáty|téma=Husitství}}
* [http://www.husitstvi.cz/ Husité – Ktož jsú boží bojovníci]
* [https://temata.rozhlas.cz/prvorepublikove-dejepisectvi-u-mikrofonu-8093532/3 Josef Pekař: ''Hus očima vědy''] – unikátní záznam rozhlasové přednášky prof. Josefa Pekaře z 5. července 1935

{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko|Křesťanství|Husitství|Středověk|Válka a vojenství}}

[[Kategorie:Husitství| ]]
[[Kategorie:Dějiny křesťanství ve středověku]]
[[Kategorie:Náboženství v 15. století]]
[[Kategorie:České dějiny 15. století]]