Zobrazení zdroje stránky Kaťuša (raketomet)

{{Neověřeno}}
{{Infobox - zbraň
 | jméno = Kaťuša 
 | obrázek = YMR-2015-09-20_107_(cropped).jpg
 | popisek = Raketomet Kaťuša BM-13 na podvozku [[ZIS-6]] jako památník na Ukrajině
 | původ = [[Sovětský svaz]]
 | typ = [[salvový raketomet]]
<!-- Typ zbraně -->
 | sečná = 
 | výbušná = 
 | střelná = 
 | artilerie = ano
<!-- Historie služby -->
 | služba = 1941–dosud
 | používána = SSSR a další
 | války = [[Druhá světová válka]]<br />[[Korejská válka]]<br />[[Válka ve Vietnamu]]<br /> [[Vietnamská invaze do Kambodže|Kambodžsko-vietnamská válka]] <br /> [[Jomkipurská válka]]<br />[[Irácko-íránská válka]]<br />[[Ugandsko-tanzanská válka]]<br />[[Druhá libanonská válka]]<br />[[Občanská válka v Libyi (2011)|Občanská válka v Libyi)]]<br />[[Občanská válka v Sýrii]]<br />[[Občanská válka v Iráku (2014–2017)]]<br />[[Občanská válka v Jemenu (2015–současnost)|Občanská válka v Jemenu]]<br />[[Vojenská intervence v Jemenu]]
<!-- Historie výroby -->
 | konstruktér = [[Georgij Langemak]]
 | datum návrhu = 
 | výrobce = Závod komiterny [[Voroněž]]i 
 | datum výroby = 
 | počet = 	~100 000
 | varianty = BM-13, BM-8, BM-31, [[BM-14]], [[BM-21 Grad]], [[BM-24]], [[BM-25]], [[BM-27]], [[BM-30]]
<!-- Základní údaje -->
 | poznámka = 
 | hmotnost = 
 | délka = 
 | délka části = 
 | obsluha = 
<!-- Specifikace zbraní, působících na dálku -->
 | náboj = 
 | ráže = 
 | princip střelby = 
 | kadence = 
 | rychlost střely = 
 | rychlost = 
 | účinný dostřel = 
 | maximální dostřel = 
 | zásobník = 
 | hledí = 
<!-- Specifikace palných zbraní -->
 | závěr pušky = 
 | ráz = 
 | doprava = 
 | úhel náklonu = 
 | traverse = 
<!-- Specifikace chladných zbraní -->
 | ostří = 
 | záštita = 
 | rukojeť = 
<!-- Specifikace výbušných zařízení -->
 | průměr = 
 | náplň = 
 | hmotnost náplně = 
 | detonace = 
 | síla exploze = 
}}
'''Kaťuša''' ({{vjazyce2|ru|Катюша}}) je typ [[salvový raketomet|lafetovaného raketometu]] vyráběného a nasazeného [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] za [[druhá světová válka|druhé světové války]]. 

Lafetované raketomety tohoto typu odpalovaly výbušniny do cílové oblasti rychleji než běžné dělostřelecké zbraně, ale s nižší přesností a vyžadovaly delší čas na opětovné nabití. Ve srovnání s polními [[dělo|děly]] jsou zranitelné, ale levné, snadno se vyrábějí a jsou použitelné na jakémkoli podvozku. Druhoválečné Kaťuše, první sovětské masově vyráběné samohybné dělostřelecké zbraně, byly obvykle montovány na podvozku obyčejných [[Nákladní automobil|náklaďáků]]. Tato mobilita dala Kaťuším a dalším samohybným dělostřeleckým prostředkům jednu výhodu: schopnost velké palby najednou a poté se stáhnout před odvetnou dělostřeleckou palbou.

Mezi druhoválečné Kaťuše patřily raketomety BM-13, lehký BM-8 a těžký BM-31.

== Vývoj ==
Vývoj raket začal v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Roku [[1933]] byl ustanoven Reaktivní vědeckovýzkumný ústav, jehož úkolem bylo vojenské využití raketových střel. Na Kaťuše pracovali inženýři [[Georgij Langemak|Georgij E. Langemak]], Vladimir Artemiev, Boris Petropavlovskij, Jurij Pobedonoscev a další pod Langemakovým vedením. V roce [[1937]] byl Langemak uvězněn, mučen, odsouzen v zinscenovaném procesu a popraven.

V prosinci 1937 byly jako první operačně zavedeny letecké rakety [[RS-82]] a bojově nasazeny u letounů [[I-15]] a [[I-16]] u [[Bitva u řeky Chalchyn|Chalchyn Golu]]. O rok později byly zavedeny těžší ''RS-132'', které měly dostřel 7 100 m. Z leteckých raket pak byly pro raketové polní dělostřelectvo odvozeny pozemní střely M-13 Kaťuša (ráže 132 mm, dostřel 8,5 km) a mohutnější nadkaliberní ''M-31 Váňuša'' (ráže 300 mm, dostřel 2,8 km). 

V průběhu války však byly používány i jiné typy, např. ''M-8'' (ráže 82 mm, dostřel 5,5 km) , či ''M-20'' (ráže 132 mm, dostřel 5 km)
V květnu [[1939]] bylo připraveno na zkoušky odpalovací zařízení, kterým byl 24násobný raketomet na podvozku nákladního automobilu [[ZIS 6]].

Později se začala vyrábět zdokonalená verze pod označením ''M-132'' nebo ''MU-''2 s 8 kolejnicovými rampami pro redukovaný počet 16 střel. Dalšími verzemi byla odpalovací zařízení pro 36 a dokonce i 48 raket. Raketomety Kaťuša vznikly ve [[Voroněž]]i a během druhé světové války byly montovány na mnoho podvozků, včetně nákladních automobilů, dělostřeleckých tahačů, tanků a obrněných vlaků, jakož i na námořních a říčních plavidlech jako zbraně podporující útok. Sovětští inženýři také namontovali jednotlivé rakety Kaťuša podél železničních tratí, aby sloužily v městském boji. Mezi tyto nákladní automobily patřily [[ZIS 5]] a [[ZIS 6]]. Později se začaly používat automobily dodané z [[Spojené státy americké|USA]] ([[Ford Motor Company|Ford]]-[[Marmon-Herrington|Marmon]], [[Chevrolet]], [[Studebaker US6]]). Raketomety „Kaťuša“ byly umísťovány i na podvozcích lehkých tanků ([[T-40]], [[T-60]]) a pásových traktorů ([[Stalinec STZ-5|STZ-5]]). Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byly montovány na podvozky sovětských nákladních automobilů [[ZIS-151]] a [[ZIL-157]].

== Bojové nasazení ==
Salvové raketomety byly na začátku druhé světové války přísně tajné. Vznikla proto speciální jednotka vojsk [[NKVD]]. Prvních sedm raketometů bylo nasazeno do boje [[14. červenec|14. července]] [[1941]] u města Rudnja ve [[Smolenská oblast|Smolenské oblasti]]. Pokusná baterie zařízení BM-13 na podvozcích automobilů ZIS-6 vypálila salvu raket na jednotky německé 5. pěchotní divize. Zde poprvé Němci uslyšeli typický skřípavý hvízdot odpálených Kaťuší, kterým později začali říkat „Stalinovy varhany“ (''Stalinorgel''). 16. července 1941 vystřelila pokusná baterie salvu reaktivních střel na železniční uzel a křižovatku v Orši. Salva způsobila Němcům těžké ztráty a silný požár, který hořel několik dní. Po úspěchu utvořila Rudá armáda nové ''gardové minometné baterie'', jak se kaťuše oficiálně nazývaly, k podpoře pěších divizí. Doplněk baterie byl standardizován na čtyřech odpalovacích zařízeních. Zůstaly pod kontrolou NKVD až do doby, než se na bojišti staly běžné německé raketomety [[Nebelwerfer]]. 

Přestože na začátku bojů na východní frontě fungovala jen 1 baterie těchto raketometů, do konce roku 1941 bylo ve službě osm pluků, 35 samostatných praporů a dvě nezávislé baterie s celkem 554 odpalovacími zařízeními. Koncem roku 1944 již [[Rudá armáda]] disponovala více než 10 000 raketomety Kaťuša.

Z raketometů BM 13-16 se stala obávaná [[zbraň]]. Spolu s tankem [[T-34]] se stala jednou z nejpoužívanějších sovětských motorizovaných zbraní. Salvový princip pak udělal z nepřesnosti raket jejich výhodu. Velký rozptyl umožnil salvě raket vypálené jedním směrem pokrýt značný cílový prostor smrští střepin, která ničila vše živé. [[Raketomet]]y „Kaťuša“ se staly jedním ze symbolů [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]].

Rakety z raketometů BM-13 ničily veškerou živou sílu i vojenskou techniku, včetně většiny německých tanků. Naopak těžší německé stroje jako [[Panzer V Panther]] a [[Panzer VI Tiger I]] dokázaly raketám odolat. Skoro dvě třetiny Kaťuší byly v bitvách zničeny{{Doplňte zdroj}}. Bylo to zejména proto, že neměly žádnou pasivní ochranu, která z nich dělala lehké cíle i pro nepřátelské letectvo.

<gallery widths="180">
Soubor:BM 13 and BM 21 TBiU 7.jpg|thumb|Kaťuša při odpálení rakety
Soubor:BM 13 TBiU 7.jpg|thumb|Nabíjení Kaťuši
Soubor:Katjuscha_1938_Moscow.jpg|thumb|Raketomet Kaťuša BM-13N na podvozku [[Studebaker US6]]
Soubor:BM-31-12_on_ZIS-12_chassis_at_the_Museum_on_Sapun_Mountain_Sevastopol_4.jpg|thumb|Raketomet Kaťuša BM-31-12 na podvozku ZIS-12
Soubor:2009-11-22-seelower-hoehen-by-Ralf-22.jpg|thumb|Raketomet Kaťuša na podvozku [[ZIS-151]]
</gallery>

== Technické a provozní parametry ==
* Automobil: [[ZIS-6]]
* Osádka: 3 (řidič, velitel, nabíječ)
* Pancéřování max. 30 mm
* maximální rychlost: 50 km/h
* Dojezd: 180 km
* Hmotnost: 5730 kg
* Výzbroj: dle typu odpalovacího zařízení a typu raket
* Dostřel: dle typu raket

== Typy raket ==
{|class="wikitable sortable" style="font-size:98%; text-align:right;"
|-
!  Název
!  Ráže<br /> (mm)
!  Dolet (max)
!  Hlavice
|-
| align="left" | M-8
| 82
| 5900 m
| 0,64 kg
|-
| align="left" | M-13
| 132
| 8740 m
| 4,9 kg
|-
| align="left" | M-13DD
| 132
| 11 800 m
| 4,9 kg
|-
| align="left" | M-13UK
| 132
| 7900 m
| 4,9 kg
|-
| align="left" | M-20
| 132
| 5050 m
| 18,4 kg
|-
| align="left" | M-30
| 300
| 2800 m
| 28,9 kg
|-
| align="left" | M-31
| 300
| 4325 m
| 28,9 kg
|-
| align="left" | M-31UK
| 300
| 4000 m
| 28,9 kg
|}

== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}

[[Kategorie:Salvové raketomety]]
[[Kategorie:Sovětské a ruské raketomety]]