Zobrazení zdroje stránky Němčina

{{Infobox - jazyk
  | název = Němčina ''(Deutsch)''
  | rozšíření = {{Vlajka a název|Německo}}<br />
{{Vlajka a název|Rakousko}}<br />
{{Vlajka a název|Švýcarsko}}<br />
{{Vlajka a název|Lichtenštejnsko}} <br />
{{Vlajka a název|Belgie}} <br />
{{Vlajka a název|Dánsko}} <br />
{{Vlajka a název|Lucembursko}} <br />
{{Vlajka a název|Francie}} <br />
{{Vlajka a název|Itálie}} <br />
  | mapa rozšíření = Legal status of German in Europe.svg
  | mluvčích =
*90 000 000 – 105 000 000
* druhý jazyk pro 80 000 000
  | klasifikace =
* [[Indoevropské jazyky]]
** [[Germánské jazyky]]
*** [[Západogermánské jazyky]]
**** Hornoněmecká větev
***** '''Němčina'''
  | písmo = [[Latinka]]
  | úřední jazyk =
* [[Německo]], [[Rakousko]], [[Švýcarsko]], [[Lichtenštejnsko]], [[Belgie]], [[Lucembursko]], regionální jazyk v [[Dánsko|Dánsku]] a [[Itálie|Itálii]]
  | regulátor =
* smluvní dohody mezi Německem, Rakouskem a Švýcarskem
* spolupráce jejich veřejně-právních jazykových institutů
  | ISO6391 = de
  | ISO6392B = ger
  | ISO6392T = deu
  | ISO6393 = deu
  | SIL = DEU
  | wikipedie = [[:de:Hauptseite|de.wikipedia.org]]
}}
'''Němčina''' (německy '''''Deutsch''''') je [[Západogermánské jazyky|západogermánský jazyk]] používaný především v [[Západní Evropa|západní]] a [[Střední Evropa|střední Evropě]]. Je to nejrozšířenější a nejpoužívanější úřední nebo spoluúřední jazyk v [[Německo|Německu]], [[Rakousko|Rakousku]], [[Švýcarsko|Švýcarsku]], [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnsku]] a [[Itálie|italské]] provincii [[Jižní Tyrolsko]]. Je také úředním jazykem [[Lucembursko|Lucemburska]] a [[Belgie]] a také uznávaným národním jazykem v [[Namibie|Namibii]]. Mimo Německo jím mluví také německé komunity ve [[Francie|Francii]] ([[Alsasko]]), [[Česko|České republice]] ([[severní Čechy]]), [[Polsko|Polsku]] ([[Horní Slezsko]]), [[Slovensko|Slovensku]] ([[Košický kraj]], [[Spiš]] a [[Hauerland]]) a [[Maďarsko|Maďarsku]] ([[Šoproň]]).

Němčina je součástí západogermánské větve [[Germánské jazyky|germánské jazykové rodiny]], která sama je součástí větší [[Indoevropské jazyky|indoevropské jazykové rodiny]]. Nejblíže je příbuzná dalším západogermánským jazykům, jmenovitě [[Afrikánština|afrikánštině]], [[Nizozemština|nizozemštině]], [[Angličtina|angličtině]], [[Fríské jazyky|fríským jazykům]] a [[Skotština|skotštině]]. Obsahuje také blízké podobnosti ve slovní zásobě s některými jazyky v [[Severogermánské jazyky|severogermánské skupině]] jako je [[dánština]], [[norština]] a [[švédština]]. Moderní němčina se postupně vyvinula ze [[Stará horní němčina|staré horní němčiny]], která se zase vyvinula z [[Pragermánština|protogermánštiny]] v určitém okamžiku [[Raný středověk|raného středověku]]. Němčina je druhým nejrozšířenějším germánským a západogermánským jazykem po angličtině jako [[Mateřský jazyk|prvním]] nebo [[Druhý jazyk|druhém jazyce]].

Dnes je němčina jedním z hlavních jazyků světa. Je to nejpoužívanější mateřský jazyk [[Evropská unie|Evropské unie]]. Němčina je také široce vyučována jako cizí jazyk, zejména v kontinentální Evropě, kde je třetím nejčastěji vyučovaným cizím jazykem (po angličtině a [[Francouzština|francouzštině]]), a ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]]. Jazyk byl vlivný v oblastech [[filozofie]], [[teologie]], vědy a techniky. Je to druhý nejčastěji používaný vědecký jazyk a patří mezi nejpoužívanější jazyky na webových stránkách. Německy mluvící země jsou na pátém místě z hlediska ročního vydání nových knih, přičemž desetina všech knih (včetně e-knih) na světě vychází v němčině.

Němčina je [[flektivní jazyk]] se čtyřmi pády pro podstatná jména, zájmena a přídavná jména (nominativ, akuzativ, genitiv, dativ); tři rody (mužský, ženský, střední); a dvě čísla (jednotné, množné). Má silná a slabá slovesa. Většina slovní zásoby pochází ze starověké germánské větve indoevropské jazykové rodiny, zatímco menší podíl je částečně odvozen z [[Latina|latiny]] a [[Řečtina|řečtiny]], spolu s menším počtem slov vypůjčených z francouzštiny a moderní angličtiny. Písemný projev v němčině je [[Latinka|latinkou]] se [[Spřežkový pravopis|spřežkovým pravopisem]]. Jednou ze zvláštností je, že podstatná jména se zásadně píší velkými počátečními písmeny. 

Němčina je [[Pluricentrický jazyk|pluricentrický jazyk]]; tři standardizované varianty jsou německá, [[Rakouská němčina|rakouská]] a [[švýcarská němčina|švýcarská spisovná němčina]]. [[Spisovná němčina]] nemá jednotnou kodifikaci, nýbrž je v&nbsp;každé německy mluvící zemi poněkud odlišná. Poslední větší reforma německého [[pravopis]]u proběhla v&nbsp;roce [[1996]] a&nbsp;přepracována byla v&nbsp;letech [[2004]] a&nbsp;[[2006]]. Spisovná němčina je někdy označována jako hornoněmčina, přičemž se odkazuje na její regionální původ jazyků hornoněmčiny. Je také pozoruhodná svým širokým spektrem dialektů s mnoha varietami existujícími v Evropě a dalších částech světa. Některé z těchto nestandardních variant byly uznány a chráněny regionálními nebo národními vládami.

Od roku 2004 se hlavy států německy mluvících zemí scházejí každý rok<ref name="land.lu">{{Cite web|url=https://www.land.lu/page/article/379/9379/DEU/index.html|title=Beim Deutschen Bund in Eupen|first=Lëtzebuerger|last=Land|date=2 September 2016|website=Lëtzebuerger Land|access-date=11 December 2023|archive-date=21 December 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20221221224824/https://www.land.lu/page/article/379/9379/DEU/index.html|url-status=live}}</ref> a Rada pro německý pravopis je hlavním mezinárodním orgánem regulujícím německý pravopis. Studiem němčiny se zaobírá [[Filologie|filologický]] obor zvaný [[germanistika]]. 

==Klasifikace==
Němčina je [[Indoevropské jazyky|indoevropský jazyk]], který patří do [[Západogermánské jazyky|západogermánské skupiny]] [[Germánské jazyky|germánských jazyků]]. Germánské jazyky jsou tradičně rozděleny do tří větví: [[Severogermánské jazyky|severogermánské]], [[Východogermánské jazyky|východogermánské]] a [[Západogermánské jazyky|západogermánské]]. První z těchto větví přežívá v moderní [[Dánština|dánštině]], [[Švédština|švédštině]], [[Norština|norštině]], [[Faerština|faerštině]] a [[Islandština|islandštině]], přičemž všechny pocházejí ze [[Stará severština|staré severština]]. Východogermánské jazyky jsou nyní zaniklé a [[gótština]] je jediným jazykem z této větve, který přežívá v psaných textech. Západogermánské jazyky však prošly rozsáhlým nářečním rozdělením a jsou nyní zastoupeny v moderních jazycích, jako je [[angličtina]], němčina, [[Nizozemština|holandština]], [[jidiš]], [[afrikánština]] a další.

V rámci kontinua dialektů západogermánského jazyka slouží [[Benrátská linie]] a [[Uerdingenská linie|uerdingenská linie]] (procházející přes [[Düsseldorf]]-[[Benrath]] a [[Krefeld]]-[[Uerdingen]]) k odlišení germánských dialektů, které byly ovlivněny posunem souhlásek u hornoněmeckých jazyků (jižně od Benrathu), od těch, které toto nepostihlo (severně od Uerdingenu). Různé regionální nářečí mluvené jižně od těchto linií jsou seskupeny jako dialekty hornoněmčiny, zatímco dialekty mluvené na sever zahrnují [[Dolnoněmčina|dolnoněmecké]] a [[Dolnofrancké jazyky|dolnofranské]] dialekty. V rámci západogermánské jazykové rodiny bylo navrženo, aby se hornoněmčina, nizozemština a dolnofrančtina dále historicky rozlišovala jako [[Herminoni|irmiónština]], [[Ingvaeoni|ingvaeónština]] a [[Istaveoni|istaveonština]]. Tato klasifikace naznačuje jejich historický původ z dialektů, kterými mluvili [[Herminoni]] (také známí jako Labská skupina), [[Ingvaeoni]] (neboli germánská skupina [[Severní moře|Severního moře]]) a [[Istaveoni]] (neboli [[rýn]]sko-[[vezera|vezerská]] skupina).

[[Spisovná němčina]] je založena na kombinaci durynsko-[[Hornosaské dialekty|hornosaských]] a hornofranských dialektů, což jsou středoněmecké a hornoněmecké dialekty patřící do hornoněmecké nářeční skupiny. Němčina je proto blízce příbuzná ostatním jazykům založených na dialektech horní němčiny jako [[lucemburština]] (založená na středofranských dialektech) a [[jidiš]]. Se spisovnou němčinou jsou úzce spjaty také hornoněmecké dialekty používané v jižních německy mluvících zemích jako je [[švýcarská němčina]] ([[Alemanština|alemanské dialekty]]) a různé germánské dialekty používané ve francouzské oblasti [[Grand Est]] jako je [[alsaština]] (hlavně alemanština, ale také středofranské a hornofranské dialekty) a lotrinština (středofranské dialekty).

Po těchto dialektech horní němčiny je spisovná němčina méně příbuzná jazykům založených na dolnofranských dialektech (např. [[nizozemština]] a [[afrikánština]]), [[Dolnoněmčina|dolnoněmčině]] nebo dolnosaským dialektům (používají se v severním Německu a jižním [[Dánsko|Dánsku]]), přičemž ani jeden z nich neprošel souhláskovým posunem jako hornoněmčina. Jak bylo uvedeno, první z těchto nářečních typů je istaveonština a později ingvaeónština, kdežto hornoněmecké dialekty jsou všechny herminonské; rozdíly mezi těmito jazyky a spisovnou němčinou jsou tedy značné. S němčinou jsou příbuzné také fríské jazyky – severofríština (používá se v [[Zemský okres Severní Frísko|Severním Frísku]]), [[sater-fríština]] (používaná v [[Saterland]]u) a [[západofríština]] ([[Frísko]]) – stejně jako anglické jazyky jako [[angličtina]] a [[skotština]]. Tyto anglo-fríské dialekty neprodělaly posun souhlásek jako hornoněmčina a anglické jazyky také převzaly mnoho slovní zásoby ze [[stará severština|staré severštiny]] a [[Normanština|normanského jazyka]].

== Rozšíření ==
[[Soubor:Legal statuses of German in the world.svg|náhled|rozšíření němčiny:
{{legenda|#ffcc00|původní jazyk}}
{{legenda|#d98575|druhý nebo neoficiální jazyk}}
{{legenda|#7373d9|německá menšina}}|318x318px]]

Němčina je úředním jazykem v těchto zemích:
* [[Německo]] (až 80 milionů mluvčích, ne všichni jsou rodilými mluvčími)
* [[Rakousko]] (7,9 milionu, ne všichni jsou rodilými mluvčími)
* [[Lichtenštejnsko]] (31 tisíc)
* [[Švýcarsko]] (4,3 milionu, všichni nejsou rodilými mluvčími)&nbsp;– dalšími jazyky země jsou [[francouzština]], [[italština]] a&nbsp;[[rétorománština]]
* [[Lucembursko]] (270 tisíc) – spolu s [[lucemburština|lucemburštinou]] a [[francouzština|francouzštinou]]
* [[Belgie]] (110 tisíc) – [[Německojazyčné společenství Belgie|Německojazyčné společenství]] v&nbsp;[[Lutych (provincie)|provincii Lutych]] spolu s&nbsp;[[nizozemština|nizozemštinou]] a&nbsp;[[francouzština|francouzštinou]]
* [[Itálie]] (260 tisíc) – převážně v&nbsp;[[Autonomní provincie Bolzano|Jižním Tyrolsku]] ([[autonomní provincie Bolzano]])

Německy dále hovoří jako svým prvním nebo druhým jazykem menšiny v&nbsp;následujících zemích (údaje o&nbsp;počtech mluvčích mohou být zastaralé):
* [[Francie]] (1,5 milionu) – [[Alsasko]] a [[Lotrinsko]]
* [[Dánsko]] (25 tisíc) – [[Šlesvicko]] (region [[Syddanmark]])
* [[Rumunsko]] (380 tisíc) – [[Banát]] a [[Sedmihradsko]], v současnosti pravděpodobně podstatně méně
* [[Maďarsko]] (200 tisíc)
* [[Polsko]] (500 tisíc) – v současnosti pravděpodobně podstatně méně
* [[Společenství nezávislých států|SNS]] (1,9 milionu) – [[Povolží]] (jižní [[Rusko]]), [[Kazachstán]], v současnosti pravděpodobně podstatně méně
* [[Spojené státy americké|USA]] (1,5 milionu) – zejména [[Pensylvánie]], [[Severní Dakota|Severní]] a&nbsp;[[Jižní Dakota]], také [[Texas]]
* [[Kanada]] (560 tisíc)
* [[Brazílie]] (1,5 milionu)
* [[Argentina]] (400 tisíc)
* [[Chile]]
* [[Austrálie]] (135 tisíc)
* [[Paraguay]] (38 tisíc)
* [[Namibie]] (25 tisíc) – do r. [[1989]] regionální úřední jazyk
* [[Jihoafrická republika|JAR]] (60 tisíc)
* [[Izrael]] (několik desítek tisíc mluvčích)
* [[Česko]] (několik desítek tisíc mluvčích)<ref>Do roku [[1918]] byla němčina úředním jazykem i v [[České země|českých zemích]] (jakožto součásti [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]])</ref> – viz [[Německá menšina v&nbsp;Česku]]
* [[Slovensko]] (pravděpodobně několik tisíc mluvčích)
* [[Papua Nová Guinea]] – ([[unserdeutsch]]) [[Kreolština|kreolský jazyk]] na základě němčiny<ref>{{Citace periodika|titul = Auf Papua-Neuginea spricht man Unserdeutsch|url = http://www.sueddeutsche.de/bayern/inselstaat-papua-neuginea-man-spricht-unserdeutsch-1.2269604|periodikum = sueddeutsche.de|datum přístupu = 2016-01-30|issn = 0174-4917|jazyk = de|jméno = Hans Kratzer|příjmení = Augsburg}}</ref>

V mnoha zemích světa včetně České republiky žijí vystěhovalci nebo dočasně žijící lidé (tzv. ''expatriots'', ''expats''), jejichž mateřštinou je němčina. 

Počty mluvčích německých menšin je nutné brát s&nbsp;rezervou, neboť tato čísla se mohou mezi jednotlivými průzkumy značně lišit. V&nbsp;posledních desetiletích měly na počty mluvčích němčiny v&nbsp;zemích [[Východní Evropa|Východní Evropy]]&nbsp;– především v&nbsp;[[Polsko|Polsku]] a&nbsp;[[Rumunsko|Rumunsku]]&nbsp;– a&nbsp;někdejšího [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] vliv výzvy ze strany [[Německo|německých]] úředních míst, jak před rokem 1990 tak po něm, na adresu tam žijících etnických [[Němci|Němců]], aby se vrátili do „původní vlasti“. Tak došlo ke značnému odlivu etnických Němců v reprodukčně perspektivním věku. Není ovšem možné očekávat úplný zánik výskytu němčiny jako rodného jazyka v&nbsp;těchto zemích.

<gallery>
Verbreitungsgebiet der deutschen Sprache 2010.png|Mapa rozšíření němčiny v&nbsp;zemích Evropské unie
Languages of Central Europe 1910 v češtině.png|Území, kde byla roku 1910 převažujícím jazykem němčina
</gallery>

== Historie ==
[[Soubor:Brockhaus 1894 Deutsche Mundarten.jpg|náhled|Mapa německých nářečí z roku 1894 zobrazuje regionální vlivy v českém pohraničí obývaném [[Sudetští Němci|Sudetskými Němci]]. Jihočeské a&nbsp;jihomoravské nářečí byly spřízněny s&nbsp;hornoněmeckým nářečím sousedních zemí ([[Rakousko]], [[Bavorsko]]). Severočeské a severomoravské dialekty pak se středovýchodním nářečím, vyskytujícím se v [[Sasko|Sasku]] a&nbsp;[[Slezsko|Slezsku]].|318x318px]]

Spisovná němčina, která je standardizovanou podobou ''hornoněmčiny'' (Hochdeutsch, hornoněmecké nářeční skupiny), se od ostatních [[germánské jazyky|germánských jazyků]] liší změnami v důsledku [[Druhé posouvání hlásek|druhého posouvání hlásek]], které bylo uzavřeno ke konci [[8. století]].

V historii vývoje spisovného německého jazyka rozlišujeme tato období:
* prehistorické/germánské ([[5. století|5.]]–[[8. století]])
* [[stará horní němčina]] (''Althochdeutsch'') ([[8. století]]–[[1050]])
* [[střední horní němčina]] (''Mittelhochdeutsch'') ([[1050]]–[[1350]])
* [[raná nová horní němčina]] (''Frühneuhochdeutsch'') ([[1350]]–[[1650]])
* [[nová horní němčina]] (''Neuhochdeutsch'') ([[1650]]–současnost)

== Nářečí ==
{{Podrobně|Míšeňské dialekty|Hornosaské dialekty}}
Základní členění [[nářečí]] v němčině je podle stupně [[Druhé posouvání hlásek|druhého posouvání hlásek]] v jihoseverním směru:
* horská němčina (včetně rakouské a [[Švýcarská němčina|švýcarské němčiny]]) – úplné
* střední němčina – částečné
* [[Dolnoněmčina|dolní němčina]] (Platt) – žádné posouvání hlásek

Mezi jednotlivými nářečími a dialekty existují značné rozdíly. Již dialekt v Kolíně nad Rýnem je pro mnohého Němce z jiné oblasti jen těžko srozumitelný. Značné potíže pak vznikají, jedná-li se o severoněmecké tzv. ''Plattdütsch'' z Fríska nebo o dialekty z Bavorska, Bádenska či Rakouska. Zcela nesrozumitelné je pak tzv. ''Schwyzerdüütsch'', mluvené ve Švýcarsku: švýcarské filmy nebo televizní rozhovory, vysílané v německé televizi, mají většinou podtitulky, filmové produkce jsou někdy již v originále vyrobeny s týmiž herci ve dvou jazykových verzích – pro Švýcarsko a pro export nebo jsou na vývoz [[dabing|dabovány]] do spisovné němčiny.

[[Soubor:GermanDialectAreas.cs.svg|800x800px|střed|bezrámu|Mapa rozmístění německých nářečí]]

== Abeceda a výslovnost ==
Němčina se píše [[Latinka|latinkou]]. S&nbsp;výjimkou přehlasovaných Ä, Ö, Ü a&nbsp;slov cizojazyčného původu nevyužívá diakritická znaménka. Používání specificky německého písmene, ostrého&nbsp;S (''scharfes&nbsp;S'', ''ß''&nbsp;– pouze malé písmeno, při psaní [[Majuskule|verzálkami]] přepisováno jako ''SS'') bylo reformou pravopisu (''Neue deutsche Rechtschreibung'') v&nbsp;[[1990–1999|90.&nbsp;letech 20.&nbsp;století]] omezeno na případy dlouhé výslovnosti předchozí samohlásky. Příkladem je změna u&nbsp;slovesa ''müssen'', kde se v&nbsp;první osobě jednotného čísla již nepíše ''ich muß'', nýbrž ''ich muss''. Dále např. u&nbsp;slova ''daß'' (že) je nový správný pravopis ''dass''. Ve Švýcarsku je písmeno ''ß'' již celá desetiletí nezvyklé a&nbsp;důsledně se nahrazuje pomocí ''ss'' (''Strasse''). 

Německá abeceda obsahuje písmena v&nbsp;následujícím pořadí:
<!-- Nevím, jak jinak a elegantněji zařídit, aby přehledová tabulka vpravo, která je u angličtiny neobvykle dlouhá, nezakryla kus tabulky s abecedou. -->
{{clear}}
{| class="wikitable"
|-
| style="text-align:left;" | velké: || A || Ä || B || C || D || E || F || G || H || I || J || K || L || M || N || O || Ö || P || Q || R || S || T || U || Ü || V || W || X || Y || Z
|-
| style="text-align:left;" | malé: || a || ä || b || c || d || e || f || g || h || i || j || k || l || m || n || o || ö || p || q || r || s || t || u || ü || v || w || x || y || z
|-
| style="text-align:left;" | výslovnost: || a || mezi ''a'' a ''e'' || be || ce/ka || de || e || ef || ge || ha || i || jot || ka || el || em  || en || o || mezi ''o'' a ''e'' || pe || ku || er || z/s/š || te || u || mezi ''u'' a ''i'' || fau || ve || iks || i/ü || cet||
|}

Odchylky ve výslovnosti proti [[Čeština|češtině]]:

* '''a'''&nbsp;– výslovnost jako dlouhé ''á'' před jednou souhláskou (''Baden-Baden'', ''ich kam''), jako krátké ''a'' před dvěma souhláskami (''Kamm'', ''Sammlung'');
* '''aa'''&nbsp;– výslovnost jako dlouhé ''á'', příjmení ''Haas'', ve [[Stará horní němčina|staré horní němčině]] ''Aa'' ve významu voda, řeka, viz jezero ''Aa'' v&nbsp;[[Alpy|Alpách]], říčka ''Aa'' blízko [[Bielefeld]]u;
* '''ä'''&nbsp;– jako ''e'', ''e:'' (otevřené; ''älter'', ''spät'', ''Häme'');
* '''c'''&nbsp;– jako ''k'', staroněmecká jména jako ''Carl'' a&nbsp;''Caroline'', slova cizojazyčného původu jako ''Colt'', ''Harnoncourt'' (příjmení rakouského dirigenta);
* '''ch'''&nbsp;– mnohdy jako ''k'', např. v&nbsp;místních názvech ''Cham'', ''Chemnitz'', jindy jako české ''ch'' (''Chemie'') nebo také ''š'' (rovněž ''Chemie'', dále ve jménech francouzského původu jako ''Chantal'');
* '''ck'''&nbsp;– jako ''k'' (''packen'', ''Stück'');
* '''chs'''&nbsp;– jako ''ks'' nebo ''chs'', když je ''-s-'' částí koncovky (''du machst'');
* '''e'''&nbsp;– výslovnost dlouze, uzavřeně, téměř jako ''í'' (''Gewehr''); krátce a&nbsp;oslabeně v&nbsp;nepřízvučné slabice, před ''l'', ''n'', ''r'' mizí mnohdy téměř zcela (sloveso ''verstehen''&nbsp;– zde mizí jak první tak třetí '''e'''), ale ne vždy (''lesen''), nemizí také v&nbsp;koncovkách ''-eln'' (''handeln''), ''-ern'' (''Stern'', místní název ''Kaldern'') a&nbsp;po ''r'' (plurál ''Tore''), po ''l'' (plurál ''Fußbälle'') a&nbsp;po dalších souhláskách jako '''m''' (''Bäume'', sloveso ''kommen'');
* '''ee'''&nbsp;– výslovnost zásadně dlouze, zhruba ''eé'' či jako české ''é'' (''Meer'', ''Kleeblatt'', ''See''); 
* '''ei''', '''ai''', '''ey''', '''ay'''&nbsp;– výslovnost je ''aj'' (''ein'', ''klein'', ''drei'', ''Mai'', staroněmecky psaná příjmení jako ''Freytag'' nebo místní názvy jako ''Bayern'', ''Bayreuth'');
* '''eu''', '''äu'''&nbsp;– ''oj'' (''euch'', ''Euter'', ''neu'', ''räuspern'');
* '''g'''&nbsp;– na začátku slova ''g'', ve slovech francouzského původu s koncovkou ''ge'' se vyslovuje jako české ''ž'' (''Blamage'' (vyslovuje se i&nbsp;''e'' na konci slova), ''Garage'', ''Regisseur''), někdy skoro jako ''ch''&nbsp;– na konci slova (''Flugzeug'')
* '''gn'''&nbsp;– vyskytuje se ve slovech francouzského původu, pak jako ''n''&nbsp;– například ''Kompagnie'' (švýcarský pravopis je ale ''Kompanie'');
* '''h'''&nbsp;– po samohlásce a&nbsp;mezi samohláskami se mnohdy nevyslovuje, zde prodlužuje předchozí samohlásku (Ruhe, gehen), pokud to není jediná souhláska ve slově (aha, Uhu), na začátku slova či sousloví a&nbsp;ve slovech jinojazyčného původu se ''h'' vyslovuje (''Hand'', ''heute'', ''Krankheit'', ''Kohärenz'');
* '''ie''':
** jako ''í:''&nbsp;– (''viel'', ''wie'', ''sieben'', ''Marie'', ''Leonie'', ''verspielt'');
** jako ''i̯ə''&nbsp;– (''Familie'', ''Linie'', ''Italien'', také ''Marienbad'' [(Mariánské Lázně]);
* '''ng'''&nbsp;– podobné českému ''mango'', ''banka'' (''Jüngling'', ''lange'', ''singen'', ''Stange'');
* '''o'''&nbsp;– když před jednou souhláskou, tak dlouze, spíše jako české ''ó'' (''holen'', ''roden''), před dvěma souhláskami krátce jako české ''o'' (''Donner'', ''kommen'', ''Kompagnie'');
* '''oe'''&nbsp;– některé místní názvy jako město [[Soest]], výslovnost je ''zóst'';
* '''oo'''&nbsp;– některá slova jako ''doof'' (hloupý, omezený), výslovnost je ''doóf'' nebo ''dóf'';
* '''ou'''&nbsp;– ve slovech cizojazyčného původu se vyslovuje jako ''ú'' (příjmení rakouského dirigenta ''Harnoncourt'', kde se také čte začáteční ''h'');
* '''ö'''&nbsp;– mezi ''o'' a ''e'' (''gönnen'', ''können'', ''Abkömmling'');
* '''ph'''&nbsp;– jako ''f'' ve slovech cizojazyčného původu, pokud se tak nadále píší (''Philosophie'', ''Photographie'', ''Litographie''), častější je ale ''Fotografie'';
* '''r'''&nbsp;– téměř splývá s&nbsp;''e'' (''aber'', ''Kater'');
* '''s'''&nbsp;– ''z''&nbsp;– na začátku slova s&nbsp;výjimkou anglických výrazů a&nbsp;uprostřed slova mezi dvěma samohláskami (''Seite'', ''Kausa'', ''Dasein''), avšak ve slovech cizojazyčného původu mnohdy jako ''s''&nbsp;– např. ''Kaste'', ''Kosmos'';
* '''ss'''&nbsp;– ''s''&nbsp;– užívá se při krátké výslovnosti předchozí samohlásky (''müssen'', ''Schluss'') a&nbsp;tehdy, když se neužije ''ß'' (''Strasse''&nbsp;– všeobecně ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] nebo když chybí písmeno '''ß''' na klávesnici či při psaní velkými písmeny);
* '''ß'''&nbsp;– ''s''&nbsp;– užívá se zpravidla při dlouhé výslovnosti předchozí samohlásky (''Straße'', ''Fuß'');
* '''sch'''&nbsp;– ''š'' (''schön'', ''Ramsch'', ''Schluss'');
* '''sp'''&nbsp;– ''šp''&nbsp;– na začátku slov nebo kořenů (''spät'', ''Spieler'', ''Verspätung''), na severu Německa je výslovnost mnohdy ''sp'';
* '''st'''&nbsp;– ''št''&nbsp;– na začátku slov nebo kořenů (''stehen'', ''Raststätte'' [Rastštaette], ''Verständnis''), na severu Německa je výslovnost mnohdy ''st'';
* '''th'''&nbsp;– ''t''&nbsp;– jako ''t'' s&nbsp;přídechem (''Thema'') nebo jednoduché ''t'' na konci místního názvu (''Bayreuth''); 
* '''tion'''&nbsp;– ''cijon'' (Funktion, Nation);
* '''tsch'''&nbsp;– jako ''č'' v češtině (''Tschechien'');
* '''tz'''&nbsp;– jako české ''c'', např. ''sitzen'', ''Katze'', ''Tatze'', ''Chemnitz'');
* '''z'''&nbsp;– ''c'' (''siezen'', ''zehn'');
* '''ü'''&nbsp;– mezi ''u'' a ''i'' (''müssen'');
* '''v''':
** v původně německých slovech&nbsp;– jako ''f'' (''vielleicht'', ''Vater'');
** v cizojazyčných slovech&nbsp;– jako ''v'' (''Vase'', ''Vehikel'', ''Viadukt'', ''Villa'');
* '''w'''&nbsp;– ''v'' (''warten'', ''Wolfgang'').

* Souhlásky '''k''', '''t''', někdy i '''p''' se na začátku slova a&nbsp;před samohláskou vyslovují s&nbsp;[[přídech]]em, i&nbsp;když o&nbsp;něco slabším než v&nbsp;
angličtině (''Karl'', ''kommen'', ''Pauke'', ''Post'', ''Tante''. ''Tobias'').
* Kmenová samohláska je dlouhá před jedinou souhláskou (''lesen'') nebo žádnou (''wo'').

== Gramatika a pravopis ==
{{Podrobně|Německá gramatika}}
[[Soubor:Delikatess.JPG|náhled|Německý nápis „Delikatesní červené zelí“ – na levém víčku je použit starý pravopis, na pravém nový po změnách let 1996–2006.|319x319px]]

* Rozlišuje se určitý (''der'', ''die'', ''das'') a neurčitý (''ein'', ''eine'') [[Člen (mluvnice)|člen]].
* Rozlišují se čtyři pády u jmen: [[nominativ]], [[genitiv]], [[dativ]] a [[akuzativ]]. Jsou vyjádřeny většinou jen tvarem členu, k některým ale patří koncovky podstatného jména.
* Systém slovesných časů je bohatší než v&nbsp;češtině. Původní systém významu 6 slovesných časů (předminulý [plusquamperfektum], minulý [[préteritum]] a [perfektum], přítomný [prézens] a budoucí I a II [futurum]) rozlišoval tu skutečnost, zda se jedná v přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti o ukončený či probíhající děj. Dnes se však tento systém využívá velmi omezeně a v běžné konverzaci se používá již jen přítomný čas (vyjadřuje též budoucnost) a minulé časy perfektum a préteritum. Podmíněný děj se vyjadřuje konjunktivem a kondicionálem. Velmi časté je používání trpného rodu.
* [[Slovosled]] je díky flexibilnosti jazyka mnohem volnější než v&nbsp;angličtině, ale i tak existují jistá pravidla. Může mít více variant v závislosti na použitých spojkách či příslovečných určeních. Typickým rysem němčiny je odsouvání ostatních slovesných tvarů (a také hlavního slovesa ve vedlejší větě) na konec, může se tam sejít i několik sloves najednou:
** ''Wenn ich das früher gewusst hätte, hätte ich es nicht mehr tun müssen.''
** Doslova: Když já to dříve věděl by měl, měl by já to ne více činit muset.
* Všechna podstatná jména se píší s&nbsp;velkým počátečním písmenem.

== Slovní zásoba ==
Starší slovní zásoba byla ovlivněna hlavně [[Latina|latinou]] a románskými jazyky. V&nbsp;moderní době je patrný silný vliv [[Angličtina|angličtiny]]. Výpůjček je vcelku značné množství, němčina však k většině přejatých slov má i samotný německý protějšek, většinou složeninu.

''Příklad:''
* magnetofon: ''r Rekorder'', ale i ''s Tonbandgerät'' („zvukopáskopřístroj“)
* byznys, podnikání: ''s Business'', ale i ''s Geschäft''

Zvláštností je, že některá slova budí dojem neněmeckého, anglického původu, přestože v angličtině neexistují, např. ''s Handy'' – mobilní telefon. Ač čistě německá zkrácenina z ''s Handfernsprecher'' („telefon do ruky“), vyslovuje se často anglicky ''händy''.

Výpůjčky ovšem fungují i opačným směrem. Německá slova se objevují v mnoha dalších jazycích. Například slovo '''r ''''''Bauplan''' (stavební plán, skica) se v angličtině používá pro technické označení morfologie organismů. '''Arbeito''', které v japonštině znamená vedlejší pracovní poměr, pochází z německého slova '''Arbeit, f.''' (práce) atd.<ref>http://www.nemecketexty.cz/co-dala-nemcina-svetu/{{Nedostupný zdroj}}</ref>

== Příklady ==

=== Číslovky ===
{| cellspacing="7"
|-
| '''Německy''' || '''Česky'''
|-
| eins || jeden 
|-
| zwei || dva 
|-
| drei || tři 
|-
| vier || čtyři 
|-
| fünf || pět 
|-
| sechs || šest 
|-
| sieben || sedm 
|-
| acht || osm 
|-
| neun || devět 
|-
| zehn || deset
|}

== Vzorový text ==
Otčenáš (modlitba Páně):
: Vater unser im Himmel,
: geheiligt werde dein Name.
: Dein Reich komme.
: Dein Wille geschehe,
: wie im Himmel so auf Erden.
: Unser tägliches Brot
: gib uns heute.
: Und vergib uns unsere Schuld,
: wie auch wir vergeben
: unsern Schuldigern.
: Und führe uns nicht in Versuchung,
: sondern erlöse uns von dem Bösen.
: Amen.

=== Všeobecná deklarace lidských práv ===
{| style="border:0"
| Německy:
| Alle Menschen sind frei und gleich an Würde und Rechten geboren. Sie sind mit Vernunft und Gewissen begabt und sollen einander im Geist der Brüderlichkeit begegnen.
|-
| Doslova:
| Všichni lidé jsou narození jako svobodní a rovní důstojností a&nbsp;právy. Jsou obdařeni rozumem a&nbsp;svědomím a&nbsp;mají se navzájem setkávat v&nbsp;duchu bratrství.
|-
| Česky:
| Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v&nbsp;duchu bratrství.
|}

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Související články ===
* [[Bastian Sick]]
* [[Německá gramatika]]
* [[Seznam jazyků]]
* [[Seznam písem]]
* [[Rakouská němčina]]
* [[Švýcarská němčina]]
* [[Bavorština]]
* [[Dolnoněmčina]]
* [[Pensylvánská němčina]]
* [[Plautdietsch]]
* [[Lucemburština]]
* [[Slezská němčina]]
* [[Unserdeutsch]]
* [[Lachoudisch]]
* [[Německá toponyma]]

=== Externí odkazy ===
{{InterWiki|code=de|Německá}}
* {{Commonscat|German language}}
* {{Wikislovník|heslo=němčina}}
* {{Wikislovník|kategorie=Němčina}}
* {{Wikiverzita|úložiště=Němčina}}
* {{Wikicitáty|téma=Němčina}}
* {{Wikiknihy|kniha=Němčina}}
* [https://web.archive.org/web/20030602060645/http://www.ids-mannheim.de/grammis/reform/inhalt.html Nová pravidla pravopisu]

{{Germánské jazyky}}
{{Oficiální jazyky EU}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Jazyk|Německo|Rakousko|Švýcarsko|Lucembursko}}

[[Kategorie:Němčina| ]]
[[Kategorie:Jazyky Německa]]
[[Kategorie:Jazyky Rakouska]]
[[Kategorie:Jazyky Švýcarska]]
[[Kategorie:Jazyky Alsaska]]
[[Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie]]
[[Kategorie:Živé jazyky]]
[[Kategorie:Jazyky Afriky]]
[[Kategorie:Jazyky Belgie]]
[[Kategorie:Jazyky Polska]]
[[Kategorie:Jazyky Lichtenštejnska]]