Pseudolingvistika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
lf, portál, refs |
m + kategorie:lingvistika |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Jako '''pseudolingvistika''' bývá označováno [[pseudověda|pseudovědecké]] bádání [[Jazyk (lingvistika)|jazyka]]. Typické jsou pro ni neznalost či rovnou odmítání [[lingvistika|lingvistické]] metodologie a obtížná či nemožná verifikace hypotéz.<ref>[http://www.saske.sk/cas/archiv/2-2005/studia_krupa_ondrejovic.html Jazykové mýty a ich poslanie]. Viktor Krupa, Slavomír Ondrejovič.</ref> Vzhledem k tomu, že jazyk bývá jedním z určujících faktorů [[Národ|národní identity]], nezřídka jsou pseudolingvistické konstrukty provázány také s [[nacionalismus|nacionalismem]] a nacionalistickou [[Propaganda|propagandou]].<ref>[http://invivomagazin.sk/ked-historiu-przni-nacionalizmus-fantazie-o-praslovakoch-a-praslovanoch-kontra-vyskumy_349.htm Keď históriu przní nacionalizmus: Fantázie o Praslovákoch a Praslovanoch kontra výskumy]. Dušan Valent.</ref> Příkladem je vnímání vlastního jazyka, a přeneseně tedy i národa, jako nadřazeného (''starobylejšího'', ''bohatšího'', ''rozvinutějšího'', ''logičtějšího'', ''čistšího'' apod.) jazykům ostatním, byť ne každé dílčí tvrzení o větší či menší míře rozvinutosti či zastoupení konkrétních jazykových prostředků, kterými se zabývá mimo jiné i [[Typologická klasifikace jazyků|jazykové typologie]], musí být nutně pseudovědecké. V českém kontextu bývá inspirací pseudolingvistického bádání zejména [[Čeština|čeština]] v kontrastu k [[Němčina|němčině]] či obecněji [[Slovanské jazyky|slovanské jazyky]] v protikladu k jazykům [[Germánské jazyky|germánským]], ale také například k [[Romština|romštině]], [[Vietnamština|vietnamštině]] či jiným [[Menšina|minoritním]] jazykům.<ref>[http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=115 KOMENTÁŘ: Romové, etnicita a radikální konstruktivisté]. Viktor Elšík. 2005.</ref> |
Jako '''pseudolingvistika''' bývá označováno [[pseudověda|pseudovědecké]] bádání [[Jazyk (lingvistika)|jazyka]]. Typické jsou pro ni neznalost či rovnou odmítání [[lingvistika|lingvistické]] metodologie a obtížná či nemožná verifikace hypotéz.<ref>[http://www.saske.sk/cas/archiv/2-2005/studia_krupa_ondrejovic.html Jazykové mýty a ich poslanie]. Viktor Krupa, Slavomír Ondrejovič.</ref> Vzhledem k tomu, že jazyk bývá jedním z určujících faktorů [[Národ|národní identity]], nezřídka jsou pseudolingvistické konstrukty provázány také s [[nacionalismus|nacionalismem]] a nacionalistickou [[Propaganda|propagandou]].<ref>[http://invivomagazin.sk/ked-historiu-przni-nacionalizmus-fantazie-o-praslovakoch-a-praslovanoch-kontra-vyskumy_349.htm Keď históriu przní nacionalizmus: Fantázie o Praslovákoch a Praslovanoch kontra výskumy]. Dušan Valent.</ref> Příkladem je vnímání vlastního jazyka, a přeneseně tedy i národa, jako nadřazeného (''starobylejšího'', ''bohatšího'', ''rozvinutějšího'', ''logičtějšího'', ''čistšího'' apod.) jazykům ostatním, byť ne každé dílčí tvrzení o větší či menší míře rozvinutosti či zastoupení konkrétních jazykových prostředků, kterými se zabývá mimo jiné i [[Typologická klasifikace jazyků|jazykové typologie]], musí být nutně pseudovědecké. V českém kontextu bývá inspirací pseudolingvistického bádání zejména [[Čeština|čeština]] v kontrastu k [[Němčina|němčině]] či obecněji [[Slovanské jazyky|slovanské jazyky]] v protikladu k jazykům [[Germánské jazyky|germánským]], ale také například k [[Romština|romštině]], [[Vietnamština|vietnamštině]] či jiným [[Menšina|minoritním]] jazykům.<ref>[http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=115 KOMENTÁŘ: Romové, etnicita a radikální konstruktivisté]. Viktor Elšík. 2005.</ref> |
||
==Srovnávací jazykověda== |
|||
Vzhledem k tomu, že se [[Srovnávací lingvistika|srovnávací lingvistika]] |
|||
==Reference== |
==Reference== |
||
| Řádek 7: | Řádek 10: | ||
[[Kategorie:Pseudověda]] |
[[Kategorie:Pseudověda]] |
||
[[Kategorie:Lingvistika]] |
|||
Verze z 4. 11. 2015, 00:16
Jako pseudolingvistika bývá označováno pseudovědecké bádání jazyka. Typické jsou pro ni neznalost či rovnou odmítání lingvistické metodologie a obtížná či nemožná verifikace hypotéz.[1] Vzhledem k tomu, že jazyk bývá jedním z určujících faktorů národní identity, nezřídka jsou pseudolingvistické konstrukty provázány také s nacionalismem a nacionalistickou propagandou.[2] Příkladem je vnímání vlastního jazyka, a přeneseně tedy i národa, jako nadřazeného (starobylejšího, bohatšího, rozvinutějšího, logičtějšího, čistšího apod.) jazykům ostatním, byť ne každé dílčí tvrzení o větší či menší míře rozvinutosti či zastoupení konkrétních jazykových prostředků, kterými se zabývá mimo jiné i jazykové typologie, musí být nutně pseudovědecké. V českém kontextu bývá inspirací pseudolingvistického bádání zejména čeština v kontrastu k němčině či obecněji slovanské jazyky v protikladu k jazykům germánským, ale také například k romštině, vietnamštině či jiným minoritním jazykům.[3]
Srovnávací jazykověda
Vzhledem k tomu, že se srovnávací lingvistika
Reference
- ↑ Jazykové mýty a ich poslanie. Viktor Krupa, Slavomír Ondrejovič.
- ↑ Keď históriu przní nacionalizmus: Fantázie o Praslovákoch a Praslovanoch kontra výskumy. Dušan Valent.
- ↑ KOMENTÁŘ: Romové, etnicita a radikální konstruktivisté. Viktor Elšík. 2005.
