Přeskočit na obsah

Jeřáb oskeruše: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Jarka D (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Řádek 15: Řádek 15:
| druh popsal = [[Carl Linné|L.]]
| druh popsal = [[Carl Linné|L.]]
}}
}}
'''Jeřáb oskeruše''' (někdy se uvádí jako '''oskoruše''', nářečně '''oskoruša''') ''(Sorbus domestica)'' je opadavý, listnatý ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako [[solitér]] nebo až 30 m v lese. V našich podmínkách se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V [[Česko|České republice]] je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v [[české středohoří|Českém středohoří]] a na jihovýchodě [[Morava|Moravy]]. Název '''oskeruše''' je všeslovanský a je nejasného, asi již praevropského původu.
'''Jeřáb oskeruše''' (někdy se uvádí jako '''oskoruše''', nářečně '''oskoruša''') ''(Sorbus domestica)'' je opadavý, listnatý ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako [[solitér]] nebo až 30 m v lese. V našich podmínkách se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V [[Česko|Česku]] je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v [[české středohoří|Českém středohoří]] a na jihovýchodě [[Morava|Moravy]]. Název '''oskeruše''' je všeslovanský a je nejasného, asi již praevropského původu.


== Poznávací znaky ==
== Poznávací znaky ==
Řádek 39: Řádek 39:
== Rozšíření ==
== Rozšíření ==
[[Soubor:Vlajka obce Jenčice.gif|right|200px|Vlajka obce Jenčice]]
[[Soubor:Vlajka obce Jenčice.gif|right|200px|Vlajka obce Jenčice]]
Oskeruše se vyskytuje hlavně v jižní Evropě ([[Balkán]], [[Itálie]], část [[Španělsko|Španělska]]), ve [[Francie|Francii]] a středním [[Německo|Německu]], kde je nejsevernější výskyt v [[Sasko-Anhaltsko|Sasku-Anhaltsku]]. Na několika lokalitách lze najít oskeruši i v severní Africe a v Turecku. V [[Česko|České republice]] se oskeruše nachází v [[České středohoří|Českém středohoří]] a na jihovýchodě Moravy, na [[Slovácko|Slovácku]], kde je rozšířena od [[Pálavské vrchy|Pálavských vrchů]] po [[Vizovická vrchovina|Vizovickou vrchovinu]]. Původnost druhu u nás je nejasná, snad jen na jižní Moravě může být zčásti původní, většina výskytů je však pozůstatkem starých výsadeb.
Oskeruše se vyskytuje hlavně v&nbsp;jižní Evropě ([[Balkán]], [[Itálie]], část [[Španělsko|Španělska]]), ve [[Francie|Francii]] a středním [[Německo|Německu]], kde je nejsevernější výskyt v&nbsp;[[Sasko-Anhaltsko|Sasku-Anhaltsku]]. Na několika lokalitách lze najít oskeruši i&nbsp;v&nbsp;severní Africe a&nbsp;v&nbsp;Turecku. V&nbsp;[[Česko|Česk]]<nowiki/>u se oskeruše nachází v&nbsp;[[České středohoří|Českém středohoří]] a&nbsp;na jihovýchodě Moravy, na [[Slovácko|Slovácku]], kde je rozšířena od [[Pálavské vrchy|Pálavských vrchů]] po [[Vizovická vrchovina|Vizovickou vrchovinu]]. Původnost druhu u nás je nejasná, snad jen na jižní Moravě může být zčásti původní, většina výskytů je však pozůstatkem starých výsadeb.
Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin – v&nbsp;[[Česko|České republice]] není ani 800&nbsp;vzrostlých stromů. V&nbsp;poslední době se sice vysazují tisíce mladých stromků, ale plodného věku (10&nbsp;až 20&nbsp;let) se dožije jen asi desetina, a&nbsp;stromů, které se dožijí 100&nbsp;let, bude ještě mnohem méně. Podobná situace je i&nbsp;v&nbsp;jiných místech Evropy – i&nbsp;když je [[areál (biologie)|areál]] oskeruše velký, nikde neexistuje souvislý porost, pohromadě lze nalézt jen skupinku několika stromů.
Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin – v&nbsp;[[Česko|Česk]]<nowiki/>u není ani 800&nbsp;vzrostlých stromů. V&nbsp;poslední době se sice vysazují tisíce mladých stromků, ale plodného věku (10&nbsp;až 20&nbsp;let) se dožije jen asi desetina, a&nbsp;stromů, které se dožijí 100&nbsp;let, bude ještě mnohem méně. Podobná situace je i&nbsp;v&nbsp;jiných místech Evropy – i&nbsp;když je [[areál (biologie)|areál]] oskeruše velký, nikde neexistuje souvislý porost, pohromadě lze nalézt jen skupinku několika stromů.


Největší oskeruše na [[Morava|Moravě]] je Adamcova oskeruše, nacházející se pod kopcem [[Žerotín (přírodní památka)|Žerotín]] asi 3 km jižně od [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]]. S obvodem kmene 462 cm je považována za největší ve střední [[Evropa|Evropě]]. Koruna je vysoká 11 a široká 18 metrů, stáří je odhadováno na 400 let. V&nbsp;[[Čechy|Čechách]] roste největší oskeruše v&nbsp;obci [[Jenčice]]. Má obvod kmene 390&nbsp;cm.<ref>{{Citace elektronické monografie
Největší oskeruše na [[Morava|Moravě]] je Adamcova oskeruše, nacházející se pod kopcem [[Žerotín (přírodní památka)|Žerotín]] asi 3 km jižně od [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]]. S obvodem kmene 462 cm je považována za největší ve střední [[Evropa|Evropě]]. Koruna je vysoká 11 a široká 18 metrů, stáří je odhadováno na 400 let. V&nbsp;[[Čechy|Čechách]] roste největší oskeruše v&nbsp;obci [[Jenčice]]. Má obvod kmene 390&nbsp;cm.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 87: Řádek 87:


== Památné stromy v&nbsp;CHKO Bílé Karpaty ==
== Památné stromy v&nbsp;CHKO Bílé Karpaty ==
Na jižní Moravě se nachází největší a&nbsp;nejstarší oskeruše v&nbsp;celé České republice. Mezi [[památný strom|památnými stromy]] v&nbsp;[[Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty|CHKO Bílé Karpaty]] nalezneme následující čtyři oskeruše. <br />
Na jižní Moravě se nachází největší a&nbsp;nejstarší oskeruše v&nbsp;celé Česku. Mezi [[památný strom|památnými stromy]] v&nbsp;[[Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty|CHKO Bílé Karpaty]] nalezneme následující čtyři oskeruše. <br />
Pozn.: obvod [[kmen (botanika)|kmene]] se měří ve výšce 1,3&nbsp;m nad zemí.
Pozn.: obvod [[kmen (botanika)|kmene]] se měří ve výšce 1,3&nbsp;m nad zemí.



Verze z 11. 8. 2016, 14:38

Jak číst taxoboxJeřáb oskeruše
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodjeřáb (Sorbus)
Druhjeřáb oskeruše (S. domestica)
Binomické jméno
Sorbus domestica
L.
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeřáb oskeruše (někdy se uvádí jako oskoruše, nářečně oskoruša) (Sorbus domestica) je opadavý, listnatý ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako solitér nebo až 30 m v lese. V našich podmínkách se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V Česku je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy. Název oskeruše je všeslovanský a je nejasného, asi již praevropského původu.

Poznávací znaky

Pupeny

Oskeruše má lysé a lepkavé pupeny hnědé až hnědozelené barvy.

Listy

ilustroval Jacob Sturm
ilustroval Jacob Sturm

Listy jsou střídavé, lichospeřené, jejich délka je 13 až 25 cm a skládají se z 13 až 21 lístků. Délka lístku je 3 až 6 cm, šířka 1 až 2 cm, tvar je podlouhle eliptický nebo oválný. Horní část listu je jednoduše pilovitá, spodní část celokrajná. Mladé listy jsou bíle ochlupené, toto ochlupení později mizí.

Květenství

Květenstvím je chocholík bílé, vzácně i růžové barvy. Kvete v květnu až červnu, květy odkvetou již za 14 dní.

Kůra

U mladých stromků je kůra hladká, po 7. roce šupinatá, později brázditá.

Koruna

Koruna je široce kulovitá, s mnoha většinou vodorovně rostoucími nebo lehce vzhůru směřujícími větvemi. Velikost koruny závisí na tom, zda je strom solitér nebo zda roste v lese. V případě solitéru může být její šířka až 20 m, u stromů rostoucí v lese je menší.

Výskyt

V našich podmínkách se oskeruše vyskytuje v dubovém a bukodubovém vegetačním stupni. Běžný výskyt je ve výškách od 160 do 500 m n. m. Oskeruše se může vyskytovat jako solitér ve volné krajině – pak má výšku asi 10 až 15 m, šířka koruny až 20 m – nebo v lese, kdy je vyšší než v otevřené krajině – její výška je na úrovni okolních stromů, další odlišností je menší koruna. Oskeruše je sice teplomilná rostlina, na druhou stranu vzrostlé stromy jsou mrazuodolné (vydrží teploty do −30 °C), dává přednost prosvětleným suchým a málo vlhkým stanovištím, která jsou bohatá na živiny. Je odolná proti exhalacím a smogu.

Rozšíření

Vlajka obce Jenčice
Vlajka obce Jenčice

Oskeruše se vyskytuje hlavně v jižní Evropě (Balkán, Itálie, část Španělska), ve Francii a středním Německu, kde je nejsevernější výskyt v Sasku-Anhaltsku. Na několika lokalitách lze najít oskeruši i v severní Africe a v Turecku. V Česku se oskeruše nachází v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy, na Slovácku, kde je rozšířena od Pálavských vrchů po Vizovickou vrchovinu. Původnost druhu u nás je nejasná, snad jen na jižní Moravě může být zčásti původní, většina výskytů je však pozůstatkem starých výsadeb. Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin – v Česku není ani 800 vzrostlých stromů. V poslední době se sice vysazují tisíce mladých stromků, ale plodného věku (10 až 20 let) se dožije jen asi desetina, a stromů, které se dožijí 100 let, bude ještě mnohem méně. Podobná situace je i v jiných místech Evropy – i když je areál oskeruše velký, nikde neexistuje souvislý porost, pohromadě lze nalézt jen skupinku několika stromů.

Největší oskeruše na Moravě je Adamcova oskeruše, nacházející se pod kopcem Žerotín asi 3 km jižně od Strážnice. S obvodem kmene 462 cm je považována za největší ve střední Evropě. Koruna je vysoká 11 a široká 18 metrů, stáří je odhadováno na 400 let. V Čechách roste největší oskeruše v obci Jenčice. Má obvod kmene 390 cm.[2] Obec má ratolesti oskeruše i na své vlajce.

Rozmnožování

Oskeruše je jednodomá dřevina schopná samoopylení. Aby semena mohla vyklíčit, musejí ve volné přírodě projít zažívacím ústrojím ptáků nebo savců. Oskeruši je možné rozmnožovat i uměle. Z metod umělého rozmnožování můžeme uvést vegetativní metody roubování a odběr kořenových, popřípadě bylinných řízků. Nepříliš vhodný je u oskeruše inbreeding, kdy dochází k menší životnosti, větší náchylnosti na houbové choroby a menšímu vzrůstu. Celkem překvapivé je, že i přes malý počet stromů a malou hustotu rozšíření je i u skupinek stromů jejich vzájemná genetická odlišnost celkem vysoká.

Plody

Plody oskeruše
Plody oskeruše

Oskeruše začíná plodit ve věku 10 až 20 let. Plody většinou dozrávají a opadávají od září do října. Množství ovoce je různé, v případě vzrostlého stromu se uvádí hodnoty od 300 do 1200 kg, přičemž platí, že solitérní stromy díky své velké koruně jsou na úrodu bohatší než stromy rostoucí v lese. Avšak úroda ovoce však nebývá každoroční, některý rok se totiž neurodí nic.
V souvislosti s neúrodou oskeruší se často traduje, že pokud je květ oskeruše ozářen bleskem, pak opadne a nedojde ke tvorbě plodu. Údajně byly spatřeny stromy, u kterých byly plody jen na jedné straně stromu, na druhé v důsledku ozáření květů bleskem nebyly plody žádné. (zdroj: Vít Hrdoušek a kol.)
Nutno dodat, že jde samozřejmě o pověru nezakládající se na pravdě(zdroj?).

Plodem oskeruše je malvice. Tvar plodů je různý, může být kulovitý, hruškovitý nebo i vejčitý. Barva žlutozelená až hnědozelená, na straně přivrácené ke slunci oranžová až červená. Váha plodu u nás 6 až 15 g, průměr plodu 2,5 až 3,0 cm. V jižní Evropě mohou být plody větší, s průměrem až 5 cm a váhou přes 25 g. Plody jsou sladké, šťavnaté a aromatické, ale pro konzumaci je vhodné je nechat uležet do té doby, než zhnědnou, tzv. zhniličkovatí.

Plody obsahují:

Využití

Využití plodů

Plody je možné po uležení konzumovat bez jakékoliv další úpravy (jsou chuťově výborné), je možné z nich dělat kompoty, marmelády či je usušit. Po umletí sušených oskeruší je možné prášek používat k ochucování jídel (má příchuť skořice). Dále se používá ke konzervování jablečného moštu či jiných ovocných šťáv. Další možností je výroba likérů či velmi kvalitní pálenky – oskerušovice. Plody mají i léčivé účinky: používají se při střevních potížích (sušené ovoce se používá jako statikum, zatímco syrové má projímavé účinky), na revma a při horečce. V případě smísení oskerušovice s bylinkami a medem je možné léčit i nachlazení.

Využití dřeva

Dřevo oskeruše je nejtěžší v celé Evropě[zdroj⁠?!], je velmi pevné a má pěknou barvu i kresbu, proto se používalo v truhlářství, řezbářství, používalo se jako materiál pro hudební nástroje, vinné lisy a mechanické nástroje. Dále se používalo jako materiál na ozdobné vykládání nábytku (intarzie). V současné době je oskerušové dřevo zpracováváno jen několika málo podniky v Evropě, což je dáno vzácností oskeruše. Každopádně oskerušové dřevo je velmi kvalitní a je možné, že v budoucnosti dojde k rozšíření pěstování oskeruší a využívání jejich dřeva.

Historie

Oskeruše je snad zčásti původním druhem teplých doubrav a dubohabřin na jižní Moravě, zvláště na Slovácku, kde její výskyt navazuje na Slovensko a Rakousko. Výskyt v Českém středohoří je od dob středověku, kdy se sem rozšířila s vinnou révou. Lze najít spoustu názorů na to, jak se oskeruše dále dostala na moravské a české území. Mezi lidové názory na její původ patří přinesení rostliny v době tureckých válek, kdy k nám měla být donesena z Balkánu. Dalším názorem je, že ji sem zanesli už staří Římané, jejichž vojska ji vysazovala na dobytém území, takže sloužila i jako obdoba hraničních kamenů (Limes Romanus).

Památné stromy v CHKO Bílé Karpaty

Na jižní Moravě se nachází největší a nejstarší oskeruše v celé Česku. Mezi památnými stromyCHKO Bílé Karpaty nalezneme následující čtyři oskeruše.
Pozn.: obvod kmene se měří ve výšce 1,3 m nad zemí.

Adamcova oskeruše

Související informace naleznete také v článku Adamcova oskeruše.

Katastr: Strážnice, vinice Žerotín
Obvod kmene: 458 cm
Stáří (odhad): 400 let
Výška koruny: 11 m
Šířka koruny: 18 m
Adamcova oskeruše je největší oskeruší v Evropě a navíc patří i k nejstarším.

Karlova oskeruše

Katastr: Strážnice
Obvod kmene: 337 cm
Stáří (odhad): 300 let

Špidurova oskeruše

Katastr: Tvarožná Lhota
Obvod kmene: 370 cm
Stáří (odhad): 300 let

Nejedlíkova oskeruše

Katastr: Kněždub
Obvod kmene: 290 cm
Stáří (odhad): 250 let

Polichenská oskeruše

Katastr: Polichno
Obvod kmene: 328 cm
Stáří (odhad): 275 let

Odkazy

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. KUBÁT, Karel. Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica L.) v sz. Čechách [online]. Katedra biologie PřF UJEP [cit. 2008-07-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • HRDOUŠEK, Vít a kol. Oskeruše … od A do Z. INEX – SDA Bílé Karpaty, 2003. 64 s.

Externí odkazy