Pseudolingvistika

Jako pseudolingvistika bývá označováno pseudovědecké bádání jazyka. Typické jsou pro ni neznalost či rovnou odmítání lingvistické metodologie a obtížná či nemožná verifikace hypotéz. Vzhledem k tomu, že jazyk bývá jedním z určujících faktorů národní identity, nezřídka jsou pseudolingvistické konstrukty provázány také s nacionalismem a nacionalistickou propagandou. Příkladem je vnímání vlastního jazyka, a přeneseně tedy i národa, jako nadřazeného (starobylejšího, bohatšího, rozvinutějšího, logičtějšího, čistšího apod.) jazykům ostatním, byť ne každé dílčí tvrzení o větší či menší míře rozvinutosti či zastoupení konkrétních jazykových prostředků, kterými se zabývá mimo jiné i jazykové typologie, musí být nutně pseudovědecké. V českém kontextu je bývá inspirací pseudolingvistického bádání zejména čeština v kontrastu k němčině či obecněji slovanské jazyky v protikladu k jazykům germánským, ale také například k romštině, vietnamštině či jiným minoritním jazykům.