Faidón z Élidy
Faidón z Élidy | |
---|---|
Narození | 5. století př. n. l. Élis |
Úmrtí | 4. století př. n. l. |
Povolání | filozof |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Faidón z Élidy (starořecky Φαίδων) byl starořecký filozof, žák Sokratův, zakladatel elidské školy. Narodil se okolo roku 400 př. n. l. ve Starověké Élidě.
Život
Faidón pocházel z aristokratické rodiny. Ve válce mezi Spartou a Elidou se dostal do zajetí, prodali ho do otroctví a musel sloužit v jakémsi aténském nevěstinci. Sókratés přiměl Kritona (nebo Kébeta), aby Faidóna vykoupil.
Dialog Zópyros
Filozofické názory Faidóna jsou téměř neznámé, jeho zájem se pravděpodobně soustředil na etiku. Dochovaly se jen dva jeho dialogy Zópyros a Simon. Asi nejdůležitějším Faidónovým dílem byl Zópyros, který zachycuje příhodu o tom, jak Zópyros, který osobně neznal Sokrata, usoudil podle jeho tváře, že je to člověk omezený a neřestný. Sokrates Zópyra za tento názor pochválil a potvrdil, že kdysi opravdu takovým byl, ale že sebevýchovou v sobě tyto ošklivé vlastnosti překonal. Faidón v tomto dialogu řešil i širší problematiku vztahu mezi vzhledem a charakterem, problémy vlivu výchovy na vrozené vlastnosti a podobně.
Platón a Faidón
Podle českého filozofa Jana Patočky byl Faidon vždy jedním z hlavních pramenů Platónovy filozofie, zvláště pro jeho doktrínu o idejích.[1] Podle Faidóna nazval Platón i jeden ze svých nejslavnějších dialogů. Faidon z Elidy, který je zde vyobrazen jako věrný druh Sokratův, zde rozmlouvá z Echekratem z Fliuntu. Echekrates zjišťuje, že Faidon byl u Sokrata v osudný den jeho smrti, kdy byl přinucen vypít jed, a žádá ho, aby vyprávěl, o čem Sokrates hovořil a na co myslel v posledních chvílích. Faidon pak líčí dojmy ze Sokratova čekání na smrt a vypočítává, kdo všechno ho navštívil v jeho cele smrti. Odtud pak Platón přechází ke své obhajobě myšlenky o nesmrtelnosti duše.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faidón z Élidy na slovenské Wikipedii.
- ↑ pedf.borec.cz/faidon.doc