Prvobytně pospolná společnost
Prvobytně pospolná společnost (německy Urkommunismus) byl podle marxistů prvotní stav lidské společnosti, který existoval po mnohá desetitisíciletí u všech národu na raném stupni jejich vývoje.[1] Friedrich Engels ji ve své práci Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu definoval jako dobu před vznikem soukromého vlastnictví. Podle marxistů tehdy také ještě neexistovala rodina, třídní dělení společnosti, nadvláda nad druhými lidmi, nadhodnota ani ideologie.
Prvobytně pospolná společnost je v marxistické periodizaci dějin společensko-ekonomická formace v období pravěku. Předcházela otrokářské společnosti.
Podle marxistů ji charakterizovala nízká úroveň vývoje výrobních sil, společenské vlastnictví výrobních prostředků a malý stupeň diferencovanosti ostatních výrobních a společenských vztahů (zejména rovnost všech lidí, která však byla ve vyspělých fázích vývoje prvobytněpospolné společnosti narušena). Ve společenském vědomi převládalo náboženství a umění. Období prvobytně pospolné společnosti začalo vznikem člověka a skončilo nástupem prvních státních útvarů, což bylo v rozdílných částech světa v různých obdobích.
Ve vývoji prvobytně pospolné společnosti jejich teoretici rozlišují čtyři základní etapy:
- etapa zahrnuje starší a střední paleolit, tedy období vzniku člověka. Tehdy údajně vznikly i první zárodky základních forem společenské organizace. Lidé se seskupovali do tlup, pravděpodobně na základě pokrevního příbuzenství. Všestrannou nerozvinutost dokládají primitivní výrobní nástroje. Chybí spolehlivé doklady o společenském vědomí (náboženství, umění), pokračoval fyzický vývoj člověka (antropogeneze).
- etapa zahrnuje vývin nediferencované rodové společnosti.
- etapu tvoří patriarchát.
- etapu tvoří období vojenských demokracií.
Odkazy
Reference
- ↑ Stručný filosofický slovník, s. 407.
Literatura
- , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Prvobytně pospolný řád”, s. 407–408.
