Wikipedista:Silesianus/Pískoviště
Dolnoslezská větev | Hornoslezská větev | ||||||||||
Lehnicko-břežská | Vratislavská | Hlohovská | Těšínská | Bytomsko-kozelská | Opolská | ||||||
Svídnicko-javorská | Minsterberská | Olešnická | Ratibořská | Osvětimská |
Slezští Piastovci
[editovat | editovat zdroj]Lehnicko-břežská větev
[editovat | editovat zdroj]Svídnicko-javorská větev
[editovat | editovat zdroj]Hlohovsko-zaháňská větev
[editovat | editovat zdroj]Olešnická větev
[editovat | editovat zdroj]Těšínská větev
[editovat | editovat zdroj]Osvětimská větev
[editovat | editovat zdroj]- Starší
Vladislav I. Osvětimský | |||||||||||||||||||||
Jan I. Scholastik | Anna Osvětimská | ||||||||||||||||||||
Jan II. Osvětimský | |||||||||||||||||||||
Jan III. Osvětimský | Anna Osvětimská | Kateřina Osvětimská | |||||||||||||||||||
- Mladší
Bytomsko-kozelská větev
[editovat | editovat zdroj]Opolská větev
[editovat | editovat zdroj]Ratibořská větev
[editovat | editovat zdroj]Přemysl Ratibořský | |||||||||||||||||||||
Lešek Ratibořský | Anna Ratibořská | Konstancie Vladislavská | |||||||||||||||||||
Ting-jüan
[editovat | editovat zdroj]Ting-jüan a její sesterská loď Čen-Jüan kotvící v Kielu (1884) | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | obrněná věžová loď [1] |
Uživatelé | Čchingská říše [1] |
Zahájení stavby | 31. březen 1881 [2] |
Osud | 9. února 1895 byla potopena vlastní posádkou [3] |
Takticko-technická data | |
Výzbroj | 4× 305mm dělo Krupp (2×II) [2] 2× 150mm dělo Krupp (2×I) [2] 4× 75mm dělo Krupp [2] 2× 57mm dělo Hotchkiss [2] 2× 47mm dělo Hotchkiss [2] 8× 37mm rotační dělo Hotchkiss [2] |
Operační nasazení | |
Nasazení | první čínsko-japonská válka |
Ting-jüan (čínsky pchin-jinem Dìngyǔan, znaky zjednodušené 定远, tradiční 定遠) byla čínská obrněná věžová loď.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Projekt Ting-jüanu vedený Rudolphem Haackem konstrukčně vycházel z německých pancéřových fregat třídy Sachsen se zakomponováním určitých prvků z britského pancéřníku HMS Inflexible.[2] Konstrukce lodi byla primárně dřevěná s dvojitým dnem pokrývajícím 60 % lodi a podélným dvojitým železným rámem. Boky lodě byly pokryty vrstvou železa na podloží z tvrdého teakového dřeva, která měla poskytovat ochranu před nepřátelskou palbou.[1][2] Loď měla tři paluby a celkem 16 vodotěsných oddělení.[2]
Výzbroj lodě byla velmi pestrá. Hlavní dělostřeleckou výzbroj tvořila čtveřice 305mm děl délky 25 kalibrů společnosti Krupp situovaných v párech ve dvou věžích na bocích lodě. Dva 150mm Kruppovy kanóny byly po jednom umístěny do věží na přídi a zádi a sloužily jako stíhací děla. Další výzbroj byla tvořena čtyřmi 75mm Kruppovými děly, která mohla být sejmuta ze svých pozic a použita při výsadku, párem rychlopalných 57mm děl Hotchkiss, dvěma rychlopalnými 47mm děly a osmi pětihlavňovými 37mm rotačními děly od stejné firmy. Doplněním byla trojice 355mm torpédometů, dva se nalézaly na každé straně přídě a jeden na zádi. Zásoba torpéd činila 21 kusů.[2] Ting-jüan byl také vybaven klounem. K podpoře taranovací akce byly obě věže vychýleny z osy lodě na bok tak, aby mohly střílet současně směrem dopředu.[4]
Stavba byla zahájena 31. března 1881 v německém Štětíně v loděnici Stettiner Maschinenbau AG Vulcan.[2]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Dne 17. září 1894 se střetla s japonskými chráněnými křižníky v bitvě u řeky Jalu.[1] Dne 9. února 1895 byla potopena vlastní posádkou.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d LAI, Benjamin. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser: Yalu River 1894. Great Britain: Osprey Publishing, 2019. 79 s. ISBN 9781472828408. S. 4. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser, s. 16.
- ↑ a b Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser, s. 9.
- ↑ Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser, s. 14.
Macušima
[editovat | editovat zdroj]Macušima (1896) | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | chráněný křižník [1] |
Uživatelé | Japonské císařství [1] |
Operační nasazení | |
Nasazení | první čínsko-japonská válka |
Macušima (japonsky 松島) byl japonský chráněný křižník.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Služba
[editovat | editovat zdroj]Dne 17. září 1894 se účastil bitvy u řeky Jalu proti čínským lodím.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c LAI, Benjamin. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser: Yalu River 1894. Great Britain: Osprey Publishing, 2019. 79 s. ISBN 9781472828408. S. 4. (anglicky)
Bitva u řeky Jalu
[editovat | editovat zdroj]Wikipedista:Silesianus/Pískoviště | |||
---|---|---|---|
Umělecké znázornění bitvy od japonského malíře Tošimasy Edy (1894) | |||
Trvání | 17. září 1894 [1] | ||
Výsledek | japonské vítězství | ||
Strany | |||
|
Bitva u řeky Jalu byla námořní bitva první čínsko-japonské války odehrávající se dne 17. září 1894 mezi loďstvy Čchingské říše a Japonského císařství nedaleko ústí řeky Jalu.[1]
Bojová sestava
[editovat | editovat zdroj]Čchingská říše
[editovat | editovat zdroj]Japonské císařství
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b LAI, Benjamin. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser: Yalu River 1894. Great Britain: Osprey Publishing, 2019. 79 s. ISBN 9781472828408. S. 4. (anglicky)
Libyjská občanská válka
[editovat | editovat zdroj]Wikipedista:Silesianus/Pískoviště | |||
---|---|---|---|
Trvání | od 2014 | ||
Strany | |||
|
Libyjská občanská válka je ozbrojený konflikt mezi různými frakcemi v Libyi vedený od roku 2014. Země se po volbách rozdělila na dva hlavní tábory: Vládu národní jednoty ovládající západ země s hlavním městem Tripolisem a Libyjskou národní armádu vedenou maršálem Chalífou Haftarem a ovládající východ země s druhým největším městem Benghází.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]V březnu 2014 byl parlamentem sesazen ministerský předseda Ali Zeidan, který následně odjel do Evropy.[2]
Nejrůznější znesvářené frakce a jejich ozbrojené milice narušovaly již tak dost pochybnou politickou stabilitu a ekonomiku země.[2] Libyjská vláda se sice pokusila kontrolovat situaci tím, že oficiálně zařadila milice pod své velení a vydávala jim žold, ale toto opatření se mnohdy nesetkalo s úspěchem a jednotlivé frakce nadále útočily jak vzájemně na sebe, tak i na státní isntituce. Důležitá se ukázala být držba ropných polí a zisk z prodeje takto získané ropy.[3]
Množství denně vytěžené ropy pokleslo z 1,3 milionu barelů v červenci 2013 na 470 tisíc barelů v červenci následujícího roku.[3]
Po vojenské intervenci Francie ([7]) v Mali se mnozí islamisté z maliského území stáhli do pouští jižní Libye.[4]
Průběh
[editovat | editovat zdroj]Parlamentní volby a Haftarův vzestup (červen 2014 – )
[editovat | editovat zdroj]V polovině června 2014 se moci v Benghází pokusil chopit penzionovaný generál Chalífa Haftar za podpory několika vojenských jednotek, které mu přísahaly věrnost. Za pomoci těžké vojenské techniky napadl několik táborů různých islamistických milic v okolí města. Podle svých slov zajal pět islamistických vůdců. Při bojích padlo nejméně 5 vojáků a 3 civilisté.[5]
Boje v Benghází pokračovaly i v červenci. Dne 13. července zahynulo v bojích 6 lidí a dalších 25 bylo raněno. Většina z obětí byli civilisté.[4]
Dne 25. června se konaly parlamentní volby. Účastnilo se jich 630 tisíc voličů, tedy méně než polovina z 1,5 milionu registrovaných voličů.[2]
Dne 13. července se střetly milice ze Zintan a z Misuráty o kontrolu nad tripoliským letištěm. Misurátské milice se neúspěšně pokudily zmocnit letiště, ovládaného Zintanskými od pádu Kaddáfího v roce 2011. Sedm lidí zahynulo a 36 bylo raněno.[3] Následujícího dne zasáhlo několik střel z raketometu Grad kontrolní věž, letecký provoz byl tudíž pozastaven. Jelikož i další mezinárodní letiště v Benghází a Misurátě byla uzavřena, jediné spojení s vnějším světem zajišťovala silnice do Tuniska a několik menších letišť.[4]
Zhoršená bezpečnostní situace donutila OSB stáhnout své zaměstnance ze země.[4]
Tripoliská ofenzíva (duben 2019 – červen 2020)
[editovat | editovat zdroj]Dle bývalého zaměstnance nasazovala Wagner Group od roku 2019 do bojů také militanty zverbované v Sýrii.[6]
V lednu obsadily jednotky LNA ropná pole v Sharara.[1]
V listopadu došlo k podpisu vojenské spolupráce mezi VNJ a Tureckem.[7]
Porážka Haftarovy ofenzívy (červen 2020 – ?)
[editovat | editovat zdroj]GNA dobyla Syrtu, obnovila provoz na ropných polích v Sharara, čímž si zajistila důležitý finanční příjem.[1]
Na konci května dle Spojených států amerických (AFRICOM) přepravilo Rusko do Libye 14 letadel Mikojan MiG-29 a Suchoj Su-24 i s piloty. Stroje měly přemalovány výsostné znaky.[8][9]
Dne 4. června 2020 byly Haftarovy jednotky vytlačeny z Tripolisu a Tarhúny, 7. června pak z al-Washka.[1] Podařilo se také dobýt Alasabaa Dle UNSMIL odešlo z oblasti přes 16 tisíc lidí, bylo také hlášeno „mnoho“ případů rabování a vyřizování si účtů se sympatizanty LNA.[10]
Po zhroucení ofenzívy odjel Haftar do Káhiry, kde na tiskové konferenci ze dne 6. června oznámil ochotu vyjednávat a egyptský prezident Sísí navrhl zavedení klidu zbraní, stažení všech zahraničních bojovníků z Libye, rozpuštění milic, volby do nové rady a mírové rozhovory v Ženevě.[1] Mírová jednání podpořily i Spojené arabské emiráty.[11]
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]50 Mbombe 6×6 kdo? [12]
GNA
[editovat | editovat zdroj]LNA
[editovat | editovat zdroj]Od Spojených arabských emirátů obdržela LNA zásilku obrněných transportérů Al-Mared 8×8 a vozidla Al-Wahš 4×4 a RG-32 Scout.[12]
Východolibyjské letectvo sestávalo z francouzských strojů Dassault Mirage 2000. Dle amerických zdrojů disponovala LNA 14 letouny MiG-29 a Su-24 dodaných Ruskem v květnu 2020.[9]
Mezinárodní podpora jednotlivých stran
[editovat | editovat zdroj]- Vláda národní jednoty
- Turecko – Turecko nasadilo v Libyi část bojovníků z jím podporované Syrské národní armády na frontovou linii a své pravidelné vojáky v roli poradců. VNJ také od Turecka obdržela systémy protiletadlové obrany a letecké drony.[6] Turecko by se také po skončení konfliktu rádo spolupracovalo na stavebních a energetických projektech.[10] Mimo jiné oba subjekty v listopadu 2019 podepsaly vzájemnou dohodu o vymezení námořních hranic a těžbě ropy a zemního plynu v oblasti východního Středomoří.[7]
- Libyjská národní armáda
- Rusko – Dle syrských opozičních zdrojů ruská skupina Wagner Group verbovala pod dohledem ruské armády ozbrojence v Sýrii. Mělo se jednat o stovky bojovníků, dle Syrské observatoře pro lidská práva až o 900 mužů. Celkem bylo ke květnu 2020 v zemi nasazeno 1200 žoldáků této skupiny.[6] Dle amerického AFRICOMu dodalo Rusko LNA 14 letadel MiG-29 a Su-24 i s piloty.[8][9]
- Spojené arabské emiráty – Dle panelu expertů OSN dodává LNA zbraně a žoldáky.[11]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h LEWIS, Aidan; AWADALLA, Nadine. Egypt offers new Libya plan as Haftar offensive collapses [online]. Reuters, 2020-06-06 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c ELUMAMI, Ahmed; AL-WARFALLI, Ayman. Poor turnout in Libyan parliament vote as prominent lawyer killed [online]. Reuters, 2014-06-26 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c BOSALUM, Feras; LAESSING, Ulf. Heavy fighting breaks out near Libya's Tripoli airport, seven dead [online]. Reuters, 2014-07-13 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d AL-WARFALLI, Ayman; BOSALUM, Feras. U.N. pulls staff out of Libya as clashes kill 13, close airports [online]. Reuters, 2014-07-14 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AL-WARFALLI, Ayman. Renegade general launches offensive in east Libya, up to 12 killed [online]. Reuters, 2014-06-15 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c MACLEAN, William; COLLETT-WHITE, Mike. Exclusive: Russian hiring of Syrians to fight in Libya accelerated in May [online]. Reuters, 2020-06-07 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GUMRUKCU, Tuvan; COSKUN, Orhan. Turkey vows more support to secure gains in Libya conflict [online]. Reuters, 2020-06-04 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GUMRUKCU, Tuvan; KISELYOVA, Maria; LEWIS, Aidan; MCDOWALL, Angus. Libya's government retakes Tripoli airport ahead of possible truce talks [online]. Reuters, 2020-06-03 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c JOHN, Radek. Ruská letadla toho v Libyi moc nezmění. Zatím. [online]. Armádní noviny, 2020-05-29 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online.
- ↑ a b LAESSING, Ulf. 'Numerous' reports of looting in retaken Libyan towns, UN says [online]. Reuters, 2020-06-07 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BARRINGTON, Lisa. UAE says Egypt initiative for Libya boosts peace track [online]. Reuters, 2020-06-08 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GROHMANN, Jan. Transportéry Al-Mared a Al-Wahš: Úspěchy české Tatry v Jordánsku [online]. Armádní noviny, 2019-12-02 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online.
Periodizace slezských knížectví
[editovat | editovat zdroj] Slezské knížectví (1138–1172) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hlohovské knížectví (1172/79?–1180/90) | Vratislavské knížectví (1172–) | Opolské knížectví (1172–1201) | Ratibořské knížectví (1172–1202) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vratislavské knížectví (1172–) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vratislavské knížectví (1172–) | Opolsko-ratibořské knížectví (1202–1281/82) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hlohovské knížectví (1248–) | Vratislavské knížectví (1172–) | Lehnické knížectví (1248–) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zaháňské knížectví (1284–) | Hlohovské knížectví (1248–) | Stínavské knížectví (1278–) | Vratislavské knížectví (1172–) | Lehnické knížectví (1248–) | Svídnícké knížectví (1291–) | Lemberské knížectví (1278–) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||