Hélène Cixous
| Hélène Cixousová | |
|---|---|
 Hélène Cixousová (23. září 2011) | |
| Narození | 5. června 1937 (87 let) Oran |
| Povolání | básnířka, esejistka, dramatička, anglistka, aktivistka za práva žen, spisovatelka, filozofka jazyka, literární kritička, vysokoškolská učitelka a filozofka |
| Alma mater | Fakulta umění Pařížské univerzity (do 1968) |
| Žánr | beletrie, esej, divadlo a poezie |
| Témata | feministická filozofie, beletrie, anglistika a feminismus |
| Významná díla | La Venue à l'écriture |
| Ocenění | Cena Médicis (1969) rytíř Řádu čestné legie (1993) důstojník Národního řádu za zásluhy (1997) komandér Národního řádu za zásluhy (2009) Prix de la langue française (2014) … více na Wikidatech |
| Vlivy | Sigmund Freud Jacques Lacan Jacques Derrida |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hélène Cixous (* 5. června 1937, Oran, Alžírsko)[1] je francouzská feministka, poststrukturalistická filozofka, literární kritička, spisovatelka, dramatička a teoretička psychoanalýzy. Navázala především na Freudovu a Lacanovu psychoanalýzu, strukturalismus Ferdinanda De Saussura a koncepce filozofa Jacquese Derridy.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Zastávané postoje
[editovat | editovat zdroj]Západní kultura je podle Cixous falocentrická a logocentrická, což je spolu provázáno. Falocentrismus a logocentrismus ruku v ruce univerzalizují mužství jakožto lidství. Program, který to má narušit, nazývá Cixous l´écriture féminine (ženské psaní – nejde ale jen o psaní, ale komplexní sebevyjádření). Ženská kultura je dle Cixous decentrovaná, a proto pluralitní a mnohovrstevnatá.
Ženy také disponují zvláštním typem slasti, kterou nazývá jouissance (pojem užívaný Lacanem i Barthesem). Tato rozkoš je spojena se ztrátou a rozpuštěním kulturně (oidipovsky) formovaného já, mužská slast je naopak založena na ukájení oidipovských tužeb.
Ženy by podle Cixous měly také přijmout a oslavovat svou bisexualitu.
Musejí též pochopit, že mají kastrační komplex (v tom souhlasí s Freudem), ale naučit se vnímat absenci penisu jako požehnání, odnaučit se poměřovat se mužskými měřítky.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hélène Cixousová na Wikimedia Commons 
Osoba Hélène Cixousová ve Wikicitátech- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hélène Cixousová na Wikimedia Commons
- Osoba Hélène Cixousová ve Wikicitátech
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HÉLÈNE CIXOUS. Encyclopædia Universalis [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné online.
- ↑ Hélène Cixous. www.larousse.fr [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BARŠA, Pavel 2002. Panství člověka a touha ženy. Feminismus mezi psychoanalýzou a postrukturalismem. Praha: SLON.
- GALLOP, Jane 1982. The Daughter’s Seduction. Feminism and Psychoanalysis. Ithaca, New York: Cornell University Press.
- SARUP, Madan 1993. An Introductory Guide to Post-structuralism and Postmodernism. New York, London, Toronto, Sydney, Tokyo, Singapure: Hemel Hempstead.
- SELLERS, Susan (ed.) 1988. Writing Differences: Readings From the Seminar of Hélèn Cixous. New York, N.Y: St. Martin’s Press.
- SHIACH, Morag 1991. Hélèn Cixous: A Politics of Writing. London: Routledge.
