Adenovirové infekce ptáků

Aviadenovirus
Baltimorova klasifikace virů
Skupina	I (dsDNA viry)
Vědecká klasifikace
Realm	Varidnaviria;
Říše	Bamfordvirae;
Kmen	Preplasmiviricota;
Třída	Tectiliviricetes;
Řád	Rowavirales;
Čeleď	Adenoviridae;
Rod	Aviadenovirus; (ptačí adenovirus);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příslušníci čeledi Adenoviridae tvoří definovanou skupinu DNA virů o průměrné velikosti 70-90 nm, s ikozaedrální symetrií kapsidy, bez lipoproteinového obalu a s vláknitými projekcemi na vrcholových kapsomerách. Adenoviry jsou rezistentní na organická rozpouštědla, značně termostabilní a změnu pH snášejí v širokém rozsahu (pH 3-9). Zatímco morfologické a fyzikálně-chemické vlastnosti příslušníků čeledi Adenoviridae jsou téměř shodné, antigenní složení a biologická aktivita ptačích adenovirů (rod Aviadenovirus) se liší od savčích (Mastadenovirus).

Význam

Ptačí adenoviry (AAV) jsou všeobecně rozšířené, šíří se vertikálně i horizontálně, a ptáci jsou často jejich latentními nosiči i za přítomnosti protilátek. Význam AAV spočívá v tom, že:

Jsou původci různých více či méně definovaných klinických a patologicko-anatomických syndromů (hepatitida, aplastická anémie, respirační poruchy, splenomegalie) a nemocí.
Mohou jako sekundární kontaminanty ovlivňovat průběh jiných, zejména respiračních infekcí (infekční bronchitida, mykoplasmóza aj.).
Je jim připisován negativní vliv na produkční ukazatele (hmotnostní přírůstky a snáška vajec).
Vzhledem k jejich vertikálnímu způsobu přenosu mohou být zdrojem kontaminací kuřecích embryí a z nich připravovaných buněčných kultur, což nepříznivě ovlivňuje diagnostiku, případně i výrobu vakcín.

Klasifikace

Ptačí adenoviry se v současnosti rozdělují podle jejich biologických vlastností na tři skupiny.

První skupinu (AAV I.) představují tzv. konvenční adenoviry (rod Aviadenovirus), které se rozlišují podle druhu hostitele z kterého byly izolovány a podle sérotypu. Adenoviry této skupiny zahrnují slepičí adenoviry (fowl adenoviruses, FAV) s doposud známými 12 sérotypy (FAV 1-12), krůtí adenoviry (turkey adenoviruses, TAV) s 2-3 sérotypy, husí adenoviry (geese adenoviruses, GAV) s 3 sérotypy, jeden sérotyp u kachny pižmové, a případně další ptačí adenoviry blíže nedefinované. Viry této skupiny mají společný skupinový antigen. Význam konvenčních adenovirů pro drůbež není dostatečně definován, spíše přibývá důkazů o jejich sekundárním patogenním působení při jiných infekcích, např. infekční anémii a infekční burzitidě.

Vedle všeobecných a zpravidla subklinických infekcí se AAV I. klinicky manifestující relativně nejčastěji pod obrazem inkluzní hepatitidy. Slepičí adenovirus sérotypu 1 (FAV-1) je také původcem bronchitidy virginských křepelů. Od roku 1988 je v Asii a Americe diagnostikována tzv. „Angara disease“, projevující se u výkrmových kuřat zvýšenou mortalitou a nálezem hydroperikardu, hepatitidy, edému plic a nefritidou. Za původce je označován FAV-4. U papoušků jsou AAV infekce méně časté, popsány byly adenovirová folikulitida (u andulek a agapornisů), konjunktivitidy, pankreatitidy, hepatitidy a enteritidy; podobná je situace u pštrosů a holubů.

Představitelem II. skupiny aviárních adenovirů (AAV II.) je virus hemoragické enteritidy krůt, totožný s původcem mramorované sleziny bažantů (MSD) a splenomegalie kuřat (AAS). Jejich skupinový antigen se liší od skupinového antigenu adenovirů I. skupiny. Taxonomická klasifikace virů této skupiny není úplně jasná.
Mimo tyto skupiny má samostatné postavení hemaglutinující adenovirus ptačí salpingitidy (EDS '76), který sdílí skupinový antigen s I. skupinou adenovirů jen částečně. Adenoviry z II. podskupiny nebo typu EDS nebyly u běžců zatím prokázány. Pro tuto třetí skupinu je nově navrhováno zařazení do rodu Atadenovirus, společně s některými adenoviry skotu a ovcí.^[1]

Literatura

JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – virové infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2002. 184 s. ISBN 80-7305-436-1.
SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)
MCFERRAN, J.B.; SMYTH, J.A. Avian adenoviruses. In: Rev. sci. tech. Off. int. Epiz.. 19. vyd. Paris: OIE, 2000. 589-601 s. (anglicky)

Reference

↑ Benko, M. a B. Harrach (1998). A proposal for a new (third) genus within the family Adenoviridae. Arch. Virol., 143: 829-837

[1] Benko, M. a B. Harrach (1998). A proposal for a new (third) genus within the family Adenoviridae. Arch. Virol., 143: 829-837

[1]