Augustin Navrátil
| Augustin Navrátil | |
|---|---|
| Narození | 22. prosince 1928 Lutopecny |
| Úmrtí | 2. května 2003 (ve věku 74 let) Hradisko nebo Kroměříž |
| Místo pohřbení | hřbitov Kroměříž |
| Povolání | zemědělec a politik |
| Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2015) účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Politické strany | KDU-ČSL Volte Pravý Blok www.cibulka.net |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Augustin Navrátil (22. prosince 1928 Lutopecny – 2. května 2003 Kroměříž)[1] byl soukromě hospodařící rolník, lidovecký politik a katolický aktivista, jedna z čelných postav českého katolického disentu za komunistického režimu.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z rolnické katolické rodiny a jako nejstarší syn dostal po předcích jméno Augustin. Vyučil se stolařem a jako stolař se živil až do roku 1956. V roce 1955 se oženil s Augustinou Bazalkovou. Krátce pracoval v lisovně kroměřížského podniku PAL-Magneton, odkud byl kvůli svým politickým názorům a kvůli tomu, že nesouhlasil se začleněním pozemků rodiny do místního JZD, 10. září 1957 propuštěn. Další práci našel u ČSD. Pracoval jako staniční dělník, posunovač a hradlař. Železničářem byl až do odchodu do penze. Při svém zaměstnání pečoval o hospodářství a velkou rodinu – se ženou Augustinou měli devět vlastních dětí.[1][2] Protože nezískal vysokoškolské vzdělání (rodina nemohla podporovat děti na studiích),[2] vzdělával se samostudiem. Studoval filosofické, náboženské, historické, politické a právní spisy. Vědom si svých práv, důsledně (a marně) požadoval dodržování zákonů státní mocí. Zemřel v roce 2003, je pohřben na hřbitově v Hradisku.
Potížistou
[editovat | editovat zdroj]Patřil k několika málo v ČSSR soukromě hospodařícím rolníkům, tedy k těm, kteří dlouhodobě vzdorovali komunistické kolektivizaci v zemědělství.[3] Hrál důležitou roli při vydávání katolického samizdatu.[4] V roce 1977 se stal signatářem Charty 77,[3] kterou začal také šířit. Dále sepsal tzv. Kroměřížskou petici, v níž vyzýval státní orgány, aby dodržovaly náboženskou svobodu. Spolu s kroměřížským kostelníkem od sv. Mořice Janem Pavlíčkem se mu podařilo získat 700 podpisů. Za šíření této petice byl Navrátil v červenci 1978 poslán do psychiatrické léčebny, Jan Pavlíček byl odsouzen na osm měsíců žaláře nepodmíněně.[2] V roce 1988 Navrátil inicioval další petici (celkově třetí, kterou šířil), která se stala nejmasovější akcí manifestujících odpor proti komunistickému režimu: petici Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů, v níž vznesl požadavky na respektování práv věřících občanů a náboženské svobody. Podepsalo ji 501 590 lidí.[5] Za svůj ostrý protikomunistický a protitotalitní postoj byl dlouhodobě terorizován státní mocí, především za pomoci zneužití psychiatrie. Byla mu diagnostikována paranoia kverulans a následně soudem omezena jeho právní způsobilost.[3] Byl internován ve vazbě a psychiatrické léčebně.[3] V roce 1980 byla podána žádost o navrácení právní způsobilosti, která mu byla navrácena 4. března 1983.[6] Při své internaci v psychiatrické léčebně se setkal i s dalšími případy zneužívání psychiatrie, na které později upozorňoval.
Politická orientace
[editovat | editovat zdroj]V roce 1946 vstoupil do ČSL. Za komunistického režimu organizoval k velké nelibosti prokomunistického vedení četné protikomunistické lidovecké akce, takže nakonec byl ze strany vyloučen, z čehož vinil především Josefa Bartončíka, proti němuž se po polistopadovém návratu do strany tvrdě vymezoval. V první polovině 90. let působil ve vyšších stranických funkcích v řadách KDU-ČSL, v druhé polovině 90. let pak ve straně Pravý Blok.
Redigoval časopis Křesťanské obzory.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 2015 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Poslední rozloučení s katolickým aktivistou Augustinem Navrátilem. In: Katolická církev v České republice: stránky provozované Českou biskupskou konferencí [online]. 7. 5. 2003 [cit. 4. 5. 2018]. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/archiv/030507-posledni-rozlouceni-s-katolickym-aktivistou-augustinem-navratilem
- ↑ a b c VODIČKOVÁ, Stanislava. Muž, který se odmítl poddat. Katolický týdeník. 2015, č. 50 (8.–14. prosince), příloha Perspektivy, s. 1. ISSN 0862-5557.
- ↑ a b c d POSPÍCHAL, Petr. Zemřel Augustin Navrátil. In: Totalita [online]. ©1999–2018 [cit. 5. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_navratila.php
- ↑ KORDÍKOVÁ, Marta. Augustin Navrátil a jeho disidentská činnost. Praha, 2012, s. 8, 13, 20, 68, 87–91 ad.
- ↑ ŠIMULČÍK, Ján. Čas svitania: Sviečková manifestácia - 25. marec 1988. Prešov: Vyd. Michala Vaška, 1998. ISBN 80-7165-167-2. S. 26.
- ↑ KORDÍKOVÁ, Marta. Augustin Navrátil a jeho disidentská činnost. Praha, 2012, s. 60.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2015 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2015 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HAVLÍČKOVÁ, Helena. Dědictví. Kapitoly z dějin komunistické perzekuce 1948-1989. Olomouc: Votobia, 2002. ISBN 80-7198-535-X.
- KORDÍKOVÁ, Marta. Augustin Navrátil a jeho disidentská činnost. Praha, 2012. 200 s. [35] s. příl. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Ved. práce prof. PhDr. Milan Hlavačka, CSc. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/65107/
- MAŠITA, Karel. Zapomnění: Zemřel disident Augustin Navrátil. Britské listy [online]. 21. 5. 2003 [cit. 4. 5. 2018]. Dostupné z: https://legacy.blisty.cz/art/14074.html
- SOUKUPOVÁ, Jana. Augustin Navrátil byl prorok z Lutopecen. In: iDnes.cz / Brno a jižní Morava [online]. 10. října 2009 12:13 [cit. 4. 5. 2018]. Dostupné z: https://brno.idnes.cz/augustin-navratil-byl-prorok-z-lutopecen-fgp-/brno-zpravy.aspx?c=A091006_1267974_brno_krc
- TESAŘ, Jan. Zamlčená diagnóza. Praha: Triáda, 2003. 143 s. ISBN 80-86138-56-9.
- TOMAN, Karel. Katolík, z něhož režim udělal blázna. In: iDNES.cz / Zlínský kraj [online]. 8. května 2013 9:39 [cit. 4. 5. 2018]. Dostupné z: https://zlin.idnes.cz/pred-deseti-lety-zemrel-augustin-navratil-fj1-/zlin-zpravy.aspx?c=A130506_1925259_zlin-zpravy_ppr
- VODIČKOVÁ, Stanislava. Muž, který se odmítl poddat. Katolický týdeník. 2015, č. 50 (8.–14. prosince), příloha Perspektivy, s. 1. ISSN 0862-5557.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Autor Augustin Navrátil ve Wikizdrojích- Životopis
