Chlorid dysprositý
chlorid dysprositý | |
---|---|
hexahydrát chloridu dysprositého | |
Obecné | |
Systematický název | Chlorid dysprositý |
Anglický název | Dysprosium(III) chloride |
Německý název | Dysprosium(III)-chlorid |
Sumární vzorec | DyCl3 |
Vzhled | bílá pevná látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 10025-74-8 15059-52-6 (hexahydrát) |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 233-039-9 |
PubChem | 66207 |
SMILES | Cl[Dy](Cl)Cl |
InChI | InChI=1S/3ClH.Dy/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: BOXVSFHSLKQLNZ-UHFFFAOYSA-K |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 268,86 g/mol |
Teplota tání | 647 °C (1197 °F; 920 K) (bezvodý)
162 °C (323 °F; 435 K) (hexahydrát) |
Teplota varu | 1530 °C (2790 °F; 1800 K) |
Hustota | 3,67 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | rozpustný |
Struktura | |
Krystalová struktura | monoklonická |
Hrana krystalové mřížky | a = 691 pm, b = 1197 pm, c = 640 pm |
Tvar molekuly | oktaedr |
Bezpečnost | |
[1] | |
H-věty | H315, H319, H335[1] |
P-věty | P261, P264, P264+265, P271, P280, P302+352, P304+340, P305+351+338, P319, P321, P332+317, P337+317, P362+364, P403+233, P405, P501[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chlorid dysprositý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem DyCl3.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Chlorid dysprositý je většinou připravován z chloridu amonného počínaje od oxidu dysprositého nebo hexahydrátu chloridu dysprositého.[2][3][4] Těmito reakcemi vzniká komplexní sloučenina pentachlorodysprositan amonný ((NH4)2[DyCl5]):
- 10 NH4Cl + Dy2O3 → 2 (NH4)2[DyCl5] + 6 NH3 + 3 H2O
- DyCl3·6H2O + 2 NH4Cl → (NH4)2[DyCl5] + 6 H2O
Pentachlorodysprositan amonný se následně termicky rozkládá:
- (NH4)2[DyCl5] → 2 NH4Cl + DyCl3
Termolýza probíhá přes (NH4)[Dy2Cl7].
Chlorid dysprositý lze připravit přímo z prvků:
- 2 Dy + 3 Cl2 → 2 DyCl3
Hexahydrát chloridu dysprositého lze připravit reakcí oxidu dysprositého, dysprosia nebo uhličitanu dysprositého s kyselinou chlorovodíkovou:
- Dy2O3 + 6 HCl → 2 DyCl3 + 3 H2O
- 2 Dy + 6 HCl → 2 DyCl3 + 3 H2
- Dy2(CO3)3 + 6 HCl → 2 DyCl3 + 3 CO2 + 3 H2O
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Chlorid dysprositý je bílá až žlutá pevná látka, která na vlhkém vzduchu rychle absorbuje vodu za vzniku hexahydrátu (DyCl3·6H2O). Krystalizuje v monoklinické soustavě typu chloridu hlinitého s prostorovou grupou C2/m (číslo 12) a parametry mřížky a = 691 pm, b = 1197 pm, c = 640 pm, β = 111,28° a Z = 2.[5][6] Hexahydrát je světle žlutá pevná látka. Jednoduchým rychlým zahřátím hydrátu dochází k jeho částečné hydrolýze na chlorid-oxid dysprositý (DyOCl).[7] Předpokládá se, že sloučeniny dysprosia jsou minimálně až středně toxické, ačkoli jejich toxicita nebyla nikdy podrobně zkoumána.
Reaktivita
[editovat | editovat zdroj]Chlorid dysprositý je středně silná Lewisova kyselina, která je podle teorie HSAB tvrdá. Vodný roztok může být využit k přípravě jiných dysprositých sloučenin, například fluorid dysprositý:
- DyCl3 + 3 NaF → DyF3 + 3 NaCl
Elektrolýzou taveniny chloridu dysprositého v eutektiku LiCl-KCl vzniká kovové dysprosium. Redukce probíhá přes Dy2+ na wolframové katodě.[8]
Využití
[editovat | editovat zdroj]Chlorid dysprositý může být využit jako katalyzátor v organické syntéze.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dysprosium(III) chloride na anglické Wikipedii a Dysprosium(III)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c PUBCHEM. Dysprosium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2024-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MEYER, Gerd; GARCIA, Eduardo; CORBETT, John D. The Ammonium Chloride Route to Anhydrous Rare Earth Chlorides—The Example of Ycl 3. Příprava vydání Harry R. Allcock. 1. vyd. Svazek 25. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-61874-4, ISBN 978-0-470-13256-2. DOI 10.1002/9780470132562.ch35. S. 146–150. (anglicky)
- ↑ TAYLOR, M.D.; CARTER, C.P. Preparation of anhydrous lanthanide halides, especially iodides. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1962-04, roč. 24, čís. 4, s. 387–391. Dostupné online [cit. 2024-08-02]. DOI 10.1016/0022-1902(62)80034-7. (anglicky)
- ↑ HERRMANN, Wolfgang A. Synthetic Methods of Organometallic and Inorganic Chemistry: Literature, laboratory techniques, and common starting materials. [s.l.]: Georg Thieme Verlag 200 s. Dostupné online. ISBN 978-3-13-103021-4. (anglicky)
- ↑ CAHEN, S.; VANGELISTI, R. Synthesis, structure and magnetic properties of lanthanide trichlorides‐GIC: Stage-2 DyCl3–GIC. Journal of Physics and Chemistry of Solids. 2006-05, roč. 67, čís. 5-6, s. 1223–1227. Dostupné online [cit. 2024-08-02]. DOI 10.1016/j.jpcs.2006.01.094. (anglicky)
- ↑ ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 442. (německy)
- ↑ EDELMANN, F.; POREMBA, P. Synthetic Methods of Organometallic and Inorganic Chemistry/Eds. Příprava vydání W. A. Herrmann. 6. vyd. Stuttgart: Verlag, 1997.
- ↑ CASTRILLEJO, Y.; BERMEJO, M.R.; BARRADO, A.I. Electrochemical behaviour of dysprosium in the eutectic LiCl–KCl at W and Al electrodes. Electrochimica Acta. 2005-03, roč. 50, čís. 10, s. 2047–2057. Dostupné online [cit. 2024-08-02]. ISSN 0013-4686. DOI 10.1016/j.electacta.2004.09.013.
- ↑ VEITS, Gesine K.; READ DE ALANIZ, Javier. Dysprosium(III) catalysis in organic synthesis. Tetrahedron. 2012-02, roč. 68, čís. 8, s. 2015–2026. Dostupné online [cit. 2024-08-02]. DOI 10.1016/j.tet.2011.11.042. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid dysprositý na Wikimedia Commons