Druhá vláda Josepha Wirtha

Druhá vláda Josepha Wirtha
Pořadí	šestá
Předseda	Joseph Wirth
Počet členů	11( později 12)
Politické subjekty	Centrum, SPD, BBB
Datum jmenování	26. říjen 1921
Demise	22. listopad 1922
Důvod ukončení	selhání pokusu o vznik široké koalice
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá vláda Josepha Wirtha byla vláda Německé říše v období Výmarské republiky působící od 26. října 1921 do 22. listopadu 1922.

Vláda měla 11 (později 12) členů a tvořila ji koalice Centra a Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). Německá demokratická strana (DDP) menšinový kabinet podporovala, Otto Gessler z DDP zůstal na pozici ministra obrany a později se k vládě připojil i Walther Rathenau na post ministra zahraničí. Ve vládě byl jeden nestraník a později byl přizván i zástupce Bavorského rolnického svazu (BBB). Kabinet podal demisi kvůli rozdílným názorům na přizvání lidovců do vlády v listopadu 1922.

Tvorba vlády

První Wirthův kabinet podal demisi 22. října 1921 na protest proti rozhodnutí Ligy národů o rozdělení území Horního Slezska mezi Němce a Poláky. Prezident Ebert požádal kancléře Wirtha o sestavení nového kabinetu 25. října. Wirth se pokusil ke koalici Centra a sociálních demokratů přesvědčit i zástupce lidovců a německých demokratů. Obě strany ale odmítaly přijmout rozhodnutí o rozdělení průmyslového regionu. Nakonec staronový kancléř odprezentoval svou novou vládu ne jako koalici politických stran, ale jako vládu jednotlivců bez politické příslušnosti.

Samotná vláda nedoznala mnoha změn. Zůstal Otto Gessler z DDP na pozici ministra obrany a němečtí demokraté hlasovali nadále s vládou. Zbývající ministři za DDP ale ve vládě nefigurovali. Ministerstvo spravedlnosti převzali sociální demokraté, ministerstvo zahraničí vedl opět kancléř a ministerstvo znovuobnovy zůstalo volné pro případného dalšího koaličního partnera. Na konci ledna 1922 se kancléři podařilo přesvědčit průmyslníka Rathenaua k převzetí ministerstva zahraničí. V březnu 1922 se k vládě přidal zástupce Bavorského rolnického svazu jako ministr zemědělství. Kabinet disponoval pouze 209 křesly v 459 členném sněmu, ale ve většině zásadních rozhodnutí se mohl spolehnout na podporu poslanců z USPD.

Politika vlády

Cílem vlády bylo vymanit Německo z mezinárodní izolace, do které se země dostala kvůli poválečným dluhům. Žádná země s Němci nechtěla obchodovat, dokud nesplatí reparace. V dubnu 1922 se kancléř Wirth a ministr zahraničí Rathenau účastnili Světové ekonomické konference v Janově, a to poprvé jako plnoprávní účastníci. Na samotné konferenci k žádné významné dohodě nedošlo, ale v zákulisí proběhlo sblížení německých a sovětských delegátů. Zástupci obou států podepsali v italské Rapallu smlouvu (tzv. Rapallskou smlouvu), ve které navázali diplomatické a obchodní vztahy a odpustili si válečné reparace. Tajně obě země začaly spolupracovat i vojensky. Rusové od Němců získali moderní technologie a produkty těžkého průmyslu. Pro Němce smlouva znamenala možnost obejít Versailleskou smlouvu a na sovětském území cvičit svoje vojenské piloty, tankové a dělostřelecké jednotky.

Sblížení s bolševiky vyvolalo bouřlivé protesty německé pravice, která se stavěla ostře již proti schválení platby reparací. V červnu 1922 spáchala krajně pravicová organizace Consul úspěšný atentát na ministra Rathenaua. Jeho pohřeb se stal manifestací na obranu německé demokracie a samotný kancléř přednesl den po atentátu svoji nejznámější řeč, ve které zaznělo: Stojí tu nepřítel, který kape jed do ran našeho lidu. Stojí tu nepřítel a není pochyb o tom: tento nepřítel je napravo! (německy: Da steht der Feind, der sein Gift in die Wunden eines Volkes träufelt. – Da steht der Feind – und darüber ist kein Zweifel: dieser Feind steht rechts!). V červenci 1922 prošel parlamentem zákon o ochraně republiky cílený proti vnitřním nepřátelům.

Konec vlády

V září 1922 došlo k opětovnému sloučení obou sociálně demokratických stran (SPD a USPD) v jednu stranu, čímž sice vláda získala dalších 84 křesel a měla 293 mandátů v 459 členném sněmu, na druhou stranu v ní začala sociální demokracie zcela dominovat. Zástupci Centra a DDP začali požadovat zapojení lidovců z pravicové DVP do kabinetu jako protiváhu k SPD, s čímž ale vicekancléř Bauer za SPD nesouhlasil. Výsledkem byla demise vlády 22. listopadu 1922. Jelikož strany nebyly schopné najít shodu, vlády se chopil poloúřednický kabinet nestraníka Wilhelma Cuna.

Seznam členů vlády

Portfej	Ministr		Nástup do úřadu	Odchod z úřadu
Říšský kancléř	Joseph Wirth	Centrum	26. října 1921	22. listopadu 1922
vicekancléř	Gustav Bauer	SPD	26. října 1921	22. listopadu 1922
říšské klenoty	Gustav Bauer	SPD	26. října 1921	22. listopadu 1922
zahraničí	Joseph Wirth	Centrum	26. října 1921	31. ledna 1922
	Walther Rathenau	DDP	31. ledna 1922	24. června 1922
	Joseph Wirth	Centrum	26. června 1922	22. listopadu 1922
vnitro	Adolf Köster	SPD	26. října 1921	22. listopadu 1922
finance	Andreas Hermes pověřen řízením	Centrum	26. října 1921	10. března 1922
finance	Andreas Hermes	Centrum	10. března 1922	22. listopadu 1922
hospodářství	Robert Schmidt	SPD	26. října 1921	22. listopadu 1922
práce	Heinrich Brauns	Centrum	26. října 1921	22. listopadu 1922
obranné síly	Otto Geßler	DDP	26. října 1921	22. listopadu 1922
justice	Gustav Radbruch	SPD	26. října 1921	22. listopadu 1922
výživa a zemědělství	Andreas Hermes	Centrum	26. října 1921	10. března 1922
výživa a zemědělství	Anton Fehr	BBB	31. března 1922	22. listopadu 1922
pošty	Johannes Giesberts	Centrum	26. října 1921	22. listopadu 1922
doprava	Wilhelm Groener	bezpartijní	26. října 1921	22. listopadu 1922

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kabinett Wirth II na německé Wikipedii.

Vlády Německa

Výmarská republika (1919–1933)	Státní znak Německé říše období Výmarské republiky 1919 Philipp Scheidemann • 1919–20 Gustav Bauer • 1920 Hermann Müller I • 1920–21 Konstantin Fehrenbach • 1921 Joseph Wirth I • 1921–22 Joseph Wirth II • 1922–23 Wilhelm Cuno • 1923 Gustav Stresemann I • 1923 Gustav Stresemann II • 1923–24 Wilhelm Marx I • 1924–25 Wilhelm Marx II • 1925–26 Hans Luther I • 1926 Hans Luther II • 1926–27 Wilhelm Marx III • 1927–28 Wilhelm Marx IV • 1928–30 Hermann Müller II • 1930–31 Heinrich Brüning I • 1931–32 Heinrich Brüning II • 1932 Franz von Papen • 1932–33 Kurt von Schleicher

Třetí říše (1933–1945)	Státní znak Německé říše období Nacistického Německa 1933–45 Adolf Hitler • 1945 Lutz Schwerin von Krosigk

NDR (Východní Německo) (1949–1990)	Státní znak Německé demokratické republiky 1949–50 Prozatímní vláda • 1950–54 Otto Grotewohl I • 1954–58 Otto Grotewohl II • 1958–63 Otto Grotewohl III • 1963–67 Otto Grotewohl a Willi Stoph • 1967–71 Willi Stoph I • 1971–76 Willi Stoph a Horst Sindermann • 1976–81 Willi Stoph II • 1981–86 Willi Stoph III • 1986–89 Willi Stoph IV • 1989–90 Hans Modrow • 1990 Lothar de Maizière

SRN (Západní Německo) (1949–1990)	Státní znak Německa 1949–53 Konrad Adenauer I • 1953–57 Konrad Adenauer II • 1957–61 Konrad Adenauer III • 1961–62 Konrad Adenauer IV • 1962–63 Konrad Adenauer V • 1963–65 Ludwig Erhard I • 1965–66 Ludwig Erhard II • 1966–69 Kurt Georg Kiesinger • 1969–72 Willy Brandt I • 1972–74 Willy Brandt II • 1974–76 Helmut Schmidt I • 1976–80 Helmut Schmidt II • 1980–82 Helmut Schmidt III • 1982–83 Helmut Kohl I • 1983–87 Helmut Kohl II • 1987–91 Helmut Kohl III

SRN (po znovusjednocení) (od 1990)	Státní znak Německa 1987–91 Helmut Kohl III • 1991–94 Helmut Kohl IV • 1994–98 Helmut Kohl V • 1998–2002 Gerhard Schröder I • 2002–05 Gerhard Schröder II • 2005–09 Angela Merkelová I • 2009–13 Angela Merkelová II • od 2013–18 Angela Merkelová III • 2018–2021 Angela Merkelová IV • od 2021 Olaf Scholz