Přeskočit na obsah

Eduard Hrubeš

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard Hrubeš
Narození27. prosince 1936
Brno nebo Praha
Úmrtí22. srpna 2021 (ve věku 84 let)
Terezín
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povoláníbanjista, režisér, hudebník, scenárista, televizní scenárista, televizní moderátor, trumpetista, zpěvák, konferenciér a televizní režisér
ChoťBlanka Hrubešová
DětiBlanka Jiříková
Eduard Hrubeš mladší
RodičeEduard Hrubeš[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Hrubeš (27. prosince 1936 Brno – 22. srpna 2021[2][3][4] Terezín[5]) byl český konferenciér, moderátor, hudebník, scenárista a režisér.

Dětství

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně a měl bratra Pavla.[6] Jeho otec, také Eduard,[7] byl 34 let operním barytonistou v Janáčkově opeře v Brně. Ze syna Eduarda chtěl mít diplomata, proto se snažil rozvíjet jeho jazykové vzdělání. Mimo jiné jej dal na francouzské gymnázium.[3]

Eduard Hrubeš měl od dětství rád vlaky a byl sběratelem jejich modelů.[8] V roce 1946 vycestoval s Mezinárodním Červeným křížem na ozdravný pobyt do Švýcarska, kde se naučil německy.[9] Díky americkým filmům se naučil angličtinu, ovládal i latinu, mluvil polsky, slovensky a rusky.[10]

Eduard také soukromě navštěvoval hodiny hry na klavír a trubku, dále pak teorie hudby, harmonie a skladby, sám se naučil na kytaru a banjo.[11]

Vysokoškolská studia

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 byl přijat na Vojenskou technickou akademii Antonína Zápotockého v Brně, kterou mu ale lékaři zakázali.[10] Přihlásil se tedy na lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, kterou po dvou letech opustil a absolvoval základní vojenskou službu. Zde založil hudební skupinu Vojenský polyekran.[12] Posléze se vrátil na lesnickou fakultu, tu ale opět po roce opustil.[10] Do roku 1968 studoval obor filmové a televizní publicistiky na FAMU.[3][12] Na FAMU se při projekci filmu A co dále, Baltazare seznámil se svou budoucí manželkou Blankou.[13]

V Československé televizi

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1967 začal pracovat v Armádní redakci Československé televize a moderoval i v rozhlase.[14] V televizi ve dvojici se Štěpánkou Řehákovou a později se Saskii Burešovou uváděl čtrnáctideník Poštovní schránka, který byl určen vojákům základní služby.[10][15]

Dne 20. srpna 1968 točil svůj absolventský film na téma nových metod výuky v armádě. Práci na filmu zhatila invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa a Hrubeš tedy studium na FAMU neuzavřel. Dne 21. srpna 1968 stihl se štábem v ulicích Prahy zdokumentovat situaci krátce po invazi.[12]

Jeho moderátorská kariéra zahrnovala i oblíbený televizní pořad z roku 1969 Pokus pro dva, který spolu s Olgou Čuříkovou konferovali.[16][17] Už v roce 1970 dobrovolně z Československé televize odešel.[18] Ale ještě v roce 1971 s Pavlem Landovským provázeli Silvestrem 71.[13][19]

Ve filmu Vražda v hotelu Excelsior nazpíval Hrubeš píseň Zavři očka, zavři za Josefa Langmilera.[20][20]

Konferenciér a Velkopopovická Kozlovka

[editovat | editovat zdroj]

Našel angažmá jako jeden z průvodců experimentem jménem Kinoautomat, který se po Expu 1967 přestěhoval do pražského kina Světozor.[10][21]

Tento studovaný kameraman a filmový režisér byl kromě svého dlouholetého televizního moderování také velmi dobře znám jako konferenciér koncertů skupiny Greenhorns, Tanečního orchestru Československé televize, orchestrů Václava Hybše a Ladislava Štaidla, KTO a Komet.

Od roku 1978 se významně podílel na repertoáru a v letech 1980 až 1995 umělecky vedl netradiční dechovkovou kapelu Velkopopovická Kozlovka.[22] Kromě aranžování písní hrál v souboru na banjo a trubku.[11] Skupinou za dobu její existence prošla řada dnes sólových muzikantů, například saxofonista Viktor Kotrubenko, basový kytarista a zpěvák Josef Dodo Slávik či klarinetista a saxofonista Jan Janda.

Návrat do televize, práce pro Český rozhlas a cena Senior Prix

[editovat | editovat zdroj]

S Marií Rottrovou spolupracoval jako scenárista na jejích pořadech. V roce 1985 se do televize vrátil a moderoval Kavárničku dříve narozených. V ostravském televizním studiu také v letech 1995 až 2007 moderoval úspěšný televizní pořad České televize Tak neváhej a toč!, kterému vymyslel název.[13][14] V roce 1997 získali tvůrci tohoto zábavného pořadu diváckou cenu TýTý.[13] V roce 2000 v duu s kamarádem Jiřím Melíškem sepsal svou autobiografii Neváhej a žij.[23]

Eduard Hrubeš se uplatnil i jako moderátor pořadů U muziky a Hobby magazín, které vysílal Český rozhlas Region.[24] Moderoval plesy, vzpomínkové rozhlasové pořady a byl dlouholetým průvodcem festivalu Středoevropský jazzový most v Hradci Králové.[25] V roce 2009 získal cenu Senior Prix za celoživotní mistrovství.[24][26]

Spolupráce s StB

[editovat | editovat zdroj]

Podle publicistů Josefa Maracziho a Petra Cibulky byl Hrubeš veden v seznamech Státní bezpečnosti jako důvěrník.[27] V květnu 2013 na chatu Dobrého rána na otázku diváka VPA: „Pracoval jste kdysi pro StB, jak se kdysi objevilo?“, Eduard Hrubeš odpověděl: „Určitě ne, i když mi kdosi přisoudil historky jiného občana.“[28]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Byl ženatý s kostýmní výtvarnicí Blankou Hrubešovou a narodila se jim dcera Blanka a syn Eduard.[13][29] Manželé Hrubešovi byli prarodiči vnuček Adély a Emy a vnuka Jana,[5] jejich zetěm byl herec Ivan Jiřík.[13][30] Jeho žena Blanka Hrubešová na podzim roku 2012 prodělala mozkovou mrtvici, po roce a půl boje s nemocí zemřela.[31]

Eduard Hrubeš zemřel 22. srpna 2021.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. [cit. 2024-10-17].
  2. ↑ Eduard Hrubeš — Lidé. Česká televize [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Zemřel Eduard Hrubeš, moderátor pořadu Tak neváhej a toč! - ČT24 [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zemřel moderátor oblíbeného pořadu Tak neváhej a toč Eduard Hrubeš, bylo mu 84 let | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2021-08-22 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Eduard Hrubeš: Poslední chvíle? Chtěli jsme pro něj to nejlepší!. Blesk.cz [online]. [cit. 2021-08-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Chat: Eduard Hrubeš — Dobré ráno 25. března 2014. Česká televize [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-24. 
  8. ↑ Sbírka Eduarda Hrubeše — Hobby naší doby. Česká televize [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ Bohdalka mi dělala naschvály, ale já jsem jí to vracel, směje se Eduard Hrubeš. Olomouc [online]. 2017-07-14 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e Životní výhybky Eduarda Hrubeše. iDNES.cz [online]. 2001-11-03 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-23. 
  12. ↑ a b c Z metropole. Česká televize [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e f 13. komnata. Česká televize [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Zemřel brněnský rodák, konferenciér a hudebník Eduard Hrubeš. Brno [online]. 2021-08-22 [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ Eduard Hrubeš je umělecký všeuměl, který svou práci dělá s láskou. Regiony [online]. 2016-12-25 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pokus pro dva (1969). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  17. ↑ Kavárnička dříve narozených ❖ O. Čuříková, O. Velen a D. Pokorný (1994). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  18. ↑ Doma z něj chtěli mít diplomata. Jenže chodit denně do práce od-do, to nebylo nic pro něj. Tajnosti slavných | Krajské listy.cz. www.krajskelisty.cz [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ Silvestr 71 ✱ Pořadem provází Pavel Landovský a Eduard Hrubeš (1971). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  20. ↑ a b Vražda v hotelu Excelsior (1971). FDb.cz [online]. [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  21. ↑ Hovory H ještě po dvaceti letech 7 - Kinoautomat. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  22. ↑ Archivovaná kopie. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-24. 
  23. ↑ Neváhej a žij - Eduard Hrubeš | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b Zemřel Eduard Hrubeš. Moderátor rozhlasových pořadů U muziky a Hobby magazín i televizního Neváhej, a toč. Region [online]. 2021-08-22 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  25. ↑ Oslavte první máj s jazzem a swingem. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  26. ↑ Předávání ocenění SENIOR PRIX 2009 – NADACE ŽIVOT UMĚLCE [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-24. 
  27. ↑ Důvěrníci a agenti Státní bezpečnosti ve sdělovacích prostředcích nadále ovlivňují české veřejné mínění. www.cibulka.com [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-01. 
  28. ↑ Chat: Eduard Hrubeš — Dobré ráno 27. května 2013. Česká televize [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  29. ↑ STARS24.CZ. Eduard Hrubeš: PŘIZNÁNÍ o smrti manželky! | stars24.cz. stars24.cz [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. 
  30. ↑ Ivan Jiřík. csfd.cz [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  31. ↑ Eduard Hrubeš trpí: Zemřela mu žena Blanka. Byli spolu 47 let - AHA.cz. Ahaonline.cz [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 222. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Hrubeš&oldid=24266570“