Holubinka křehká
Holubinka křehká | |
---|---|
Holubinka křehká | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Třída | stopkovýtrusé (Basidiomycetes) |
Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
Řád | holubinkotvaré (Russulales) |
Čeleď | holubinkovité (Russulaceae) |
Rod | holubinka (Russula) |
Binomické jméno | |
Russula fragilis (Pers.) Fr. | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Holubinka křehká (Russula fragilis) je nejedlou houbou z čeledi holubinkovitých. Jedná se o běžný druh holubinky vyskytující se ve středoevropských klimatických podmínkách.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Makroznaky
[editovat | editovat zdroj]Klobouk o průměru 2–7 cm je zprvu sklenutý, později zploštělý se zamáčklým středem, který může být až široce vyhloubený. Bývá tence až středně masitý, v mládí pevnější, poté až křehký. Ztenčený okraj klobouku je tupý a hladký, v dospělosti krátce rýhovaný. Hrubá a tenká pokožka, jež se dá dalece sloupnout, je za sucha matná (voskovitá na dotek), za vlhka lesklá a kluzká. Barevná různorodost (fialovo-červený, růžově až tmavě červený, střed tmavší až načernalý, někdy olivový).
Lupeny jsou spíše řidší, volné či krátce přirostlé ke třeni s nerovným ostřím. Barva lupenů je bílá až lehce nažloutlá.
Třeň je válcovitý s lehce rozšířenou bází a jemným vrásněním, uvnitř vatovitý, barva bílá a ve stáří žloutne. Třeň dosahuje délky 2–7 cm a šířky 0,8–2 cm.
Dužnina může být cítit po amylacetátu, kokosové moučce či ovoci. Je bílé barvy a silně palčivé chuti.
Výtrusný prach bělavý.
Mikroznaky
[editovat | editovat zdroj]Vejčité až kulovité a ‚síťnaté‘ výtrusy (výrůstky, např. bradavky či ostny, jsou zcela propojené a tvoří síť ). Velikost výtrusů je 7,2–10 x 6,5–8,5 μm[1].
Bazidie se čtyřmi výtrusy, cystidy vyčnívají a na konci mají výrůstky.[1]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Vyskytuje se od srpna do listopadu v jehličnatých, listnatých ale i smíšených lesích či alejích, především pod buky, duby a smrky, na vlhkých a stinných místech. V ČR velmi častý druh holubinky.
Užití
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o nejedlou houbu silně palčivé chuti. V některých atlasech je označována za jedovatou. Holubinka křehká se řadí mezi houby vyvolávající gastrointestinální otravy, tj. podráždění až zánět sliznic trávicího ústrojí.[2]
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Agaricus fallax Schaeff., Fung. bavar. palat. nasc. (Ratisbonae) 4: tab. 16 (1774)
- Agaricus linnaei var. fragilis (Pers.) Fr., Observ. mycol. (Havniae) 1: 68 (1815)
- Agaricus niveus Pers., Syn. meth. fung. (Göttingen) 2: 438 (1801)
- Russula autumnalis f. fumosa (Gillet) Reumaux, in Reumaux, Bidaud & Moënne-Loccoz, Russules Rares ou Méconnues (Marlioz): 281 (1996)
- Russula bataillei Bidaud & Reumaux, in Reumaux, Bidaud & Moënne-Loccoz, Russules Rares ou Méconnues (Marlioz): 281 (1996)
- Russula emetica f. knauthii Singer, Hedwigia 66: 216 (1926)
- Russula emetica subsp. fragilis (Pers.) Singer, Beih. bot. Zbl., Abt. 2 49: 307 (1932)
- Russula emetica var. fragilis (Pers.) Quél., Fl. mycol. France (Paris): 343 (1888)
- Russula fallax (Schaeff.) Fr., Hymenomyc. eur. (Upsaliae): 449 (1874)
- Russula fallax (Schaeff.) Fr., Hymenomyc. eur. (Upsaliae): 449 (1874) var. fallax
- Russula fragilis f. fennica P. Karst., Bidr. Känn. Finl. Nat. Folk 48: 462 (1889)
- Russula fragilis Fr., Epicr. syst. mycol. (Upsaliae): 359 (1838) [1836–1838] f. fragilis
- Russula fragilis f. fumosa Lucet
- Russula fragilis f. griseoviolacea Britzelm., Botan. Centralbl. 68(5): 138 (1896)
- Russula fragilis f. pseudoraoultii García Mon., Belarra (Bilbao) 12: 73 (1995)
- Russula fragilis f. violascens (Secr. ex Gillet) Sacc., Syll. fung. (Abellini) 5: 473 (1887)
- Russula fragilis f. viridilutea Bon, Bull. trimest. Féd. Mycol. Dauphiné-Savoie 27(no. 108): 12 (1988)
- Russula fragilis var. chionea Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 245 (1876) [1878]
- Russula fragilis var. fallax (Schaeff.) Massee, Brit. Fung.-Fl. (London) 3: 76 (1893)
- Russula fragilis Fr., Epicr. syst. mycol. (Upsaliae): 359 (1838) [1836–1838] var. fragilis
- Russula fragilis var. fumosa Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 245 (1876) [1878]
- Russula fragilis var. gilva Krauch & U. Krauch, Z. Mykol. 63(1): 76 (1997)
- Russula fragilis var. gilva Einhell., Hoppea 43: 56 (1985)
- Russula fragilis var. knauthii (Singer) Kuyper & Vuure, Persoonia 12(4): 451 (1985)
- Russula fragilis var. mitis Krombh., Naturgetr. Abbild. Beschr. Schwämme (Prague) 9: 8, tab. 64:12-18 (1845)
- Russula fragilis var. nivea (Pers.) Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 245 (1876) [1878]
- Russula fragilis var. rufa P. Karst., Bidr. Känn. Finl. Nat. Folk 48: 463 (1889)
- Russula fragilis var. salicina Melzer, (1944)
- Russula fragilis var. violascens Secr. ex Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 245 (1876) [1878]
- Russula knauthii (Singer) Hora, Trans. Br. mycol. Soc. 43(2): 457 (1960)
- Russula nivea Pers., (1801) [3]
Možná záměna
[editovat | editovat zdroj]- Holubinka černonachová – jedlá, většího vzrůstu a pevnější konzistence, oproti h. křehké pozitivně reaguje na guajak, laločnatě zprohýbaný klobouk[4]
- Holubinka tmavočervená (Russula atrorubens Quél.) – narůžovělý třeň, nepilovité lupeny, reaguje na guajak, jiné mikroznaky[4]
- Holubinka pelargóniová (Russula pelargonia Niolle) – intenzivní vůně připomínající listy pelargonie, jiné mikroznaky[4]
- Holubinka fialová (Russula violacea) – kruhovité skvrny způsobují blednutí klobouku, bez pilovitých lupenů [2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b SOCHA, Radomír; HÁLEK, Václav; BAIER, Jiří, a kol. Holubinky. první. vyd. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1993-6.
- ↑ a b ŠKUBLA, Pavol. Velký atlas hub. Bratislava: Príroda, 2007. ISBN 978-80-07-01501-2.
- ↑ synonyma na Index fungorum
- ↑ a b c SOCHA, Radomír; BAIER, Jiří; HÁLEK, Václav. Sbíráme holubinky. Praha: Aventinum, 2007. ISBN 80-86858-29-4.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SOCHA, Radomír; HÁLEK, Václav; BAIER, Jiří, a kol. Holubinky. první. vyd. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1993-6.
- BAIER, Jiří. Přírodou za Houbami. první. vyd. Praha: Brio, 2001. ISBN 80-86113-43-4.
- ŠKUBLA, Pavol. Velký atlas hub. první. vyd. Bratislava: Príroda, 2007. ISBN 978-80-07-01501-2.
- SOCHA, Radomír; BAIER, Jiří; HÁLEK, Václav. Sbíráme holubinky aneb Jak nasbírat houby, když nerostou hřiby. první. vyd. Praha: Aventinum, 2007. ISBN 80-86858-29-4.
- GMINDER, Andreas; BÖHMINGOVÁ, Tanja. Houby. první. vyd. Praha: Euromedie Group, 2009. 320 s. ISBN 978-80-242-2330-8.
- GERRIT; KEIZER. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productions, 1998. 288 s. ISBN 80-85815-95-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka křehká na Wikimedia Commons