Přeskočit na obsah

József Bajza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jószef Bajza
Narození31. ledna 1804
Szűcsi, Rakouské císařství (Uhersko)
Úmrtí3. března 1858 (ve věku 54 let)
Pešť, Rakouské císařství (Uhersko)
Místo pohřbeníKerepesi temető, dnes Budapešť
Povoláníspisovatel, literární kritik a teoretik
Národnostmaďarská
Alma materKrálovská uherská univerzita
TémataMaďarská literatura
Literární hnutíromantismus
Manžel(ka)Julianna Csajághy (1817-1887)[1]
DětiLenke, Jenő, Irén[1]
PříbuzníAgatha Beniczká a Ferenc Beniczky (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jószef Bajza (31. ledna 1804, Szűcsi, Hevéská župa3. března 1858, Pešť, nyní Budapešť) byl maďarský spisovatel, literární kritik a teoretik, společně s Mihálym Vörösmartym a Ferencem Toldym nejvýznamnější propagátor romantických tendencí v maďarské literatuře.[2]

József Bajza, litografie Miklóse Barabáse z roku 1830

Pocházel ze vzdělané šlechtické rodiny. V letech 18221824 vystudoval práva na univerzitě v Pešti. Od roku 1823 spolupracoval s almanachem Aurora Károla Kisfaludyho, který po jeho smrti sám až do roku 1837 redigoval. Roku 1829 se v Pešti stal advokátem, ale věnoval se především estetice, literatuře a historii. Roku 1832 se stal členem Uherské akademie věd a roku 1836 se stal zakládajícím členem Kisfaludyho společnosti (Kisfaludy Társaság), což byla literární společnost v Pešti, pojmenovaná po dramatikovi Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. V letech 1837-1838 působil jako prvním ředitel maďarského Národního divadla a v této funkci podporoval především původní maďarskou produkci. Založil rovněž časopis Athenaeum, který společně s Vörösmartym a Toldym redigoval do roku 1843.[3]

Roku 1848 jej Lajos Kossuth jmenoval redaktorem svých politických novin Kossuth Hirlapja. Po porážce maďarské revoluce se proto musel skrývat a teprve roku 1851 se mohl vrátit do vlasti. V zimě roku 1852 u něho projevila nevyléčitelná duševní choroba, žil proto až do své smrti v ústraní.[3][4]

Bajza začínal jako básník, když roku 1835 vydal své Versei (Básně), kterými se zařadil mezi přední maďarské lyriky. Kromě toho přeložil několik dramat, včetně prací Herdera, Goetheho a Uhlanda. Snažil se však především o vytvoření objektivní a teoreticky fundované maďarské literární a divadelní kritiky, za jejíhož zakladatele je považován. Zdůrazňoval vlasteneckou funkci literatury a vyzvedával francouzské romantické drama pro jeho demokratický duch oproti dramatu německému. Pro své názory byl napadán jako politický ultraliberál.[2]

Rukopis básně Král z roku 1844
Bajzův hrob v Budapešti
  • Az epigramma teoriája (1828, Teorie epigramu).
  • A román költésről (1833, O skládání románu).
  • As Apotheózis (1834, Apoteóza), báseň.
  • Versei (1835, Básně).
  • Dramaturgiai és logikai leckék, magyar színházbírálók számára (1836, Dramaturgie a logické lekce pro kritiky maďarského divadla).
  • Szózat a Pesti Magyar Színház ügyében (1839, Výzva ve věci Maďarského divadla v Pešti).
  • Történeti Könyvtár (1843-1845, Historická knihovna), šest svazků.
  • A királyra (1844, Král), báseň.
  • Uj Plutarch (1845-1847, Nový Plutarch).
  • Nemzetiség és nyelv (1846, Národnost a jazyk).
  • Világtörténet' (1847, Všeobecné dějiny).
  • Nyugtalanság (1851, Neklid), báseň.
  • Összegyűjtött munkái (1852, Sebraná díla), dva svazky.
  • Összegyűjtött munkái (1861-1863, Sebraná díla), vydáno posmrtně, šest svazků
  1. a b József Bajza - Geni.com
  2. a b RÁKOS, Petr, a kol. Slovník spisovatelů - Maďarsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 386 s. cnb000160225. S. 37. 
  3. a b Ottův slovník naučný. 3. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1996. S. 110-111.
  4. HEGEDÜS, Géza. A magyar irodalom arcképcsarnoka on Magyar Elektronikus Könyvtár, S. 146-147

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]