Přeskočit na obsah

Jakub Husník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jakub Husník
Jakub Husník v roce 1914
Jakub Husník v roce 1914
Narození29. března 1837
Vejprnice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. února 1916 (ve věku 78 let)
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánímalíř, fotograf, učitel, vynálezce, tiskař a podnikatel
DětiJaroslav Husník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Husník (29. března 1837 Vejprnice[1] – 26. února 1916 Žižkov[2][3]) byl český malíř, grafik, fotograf a vynálezce. Zásadní je jeho vynález světlotisku. Údajně se také snažil o zdokonalení fonografu spolu s Janem Tomášem, v jehož fotoateliéru se patrně od roku 1891 nahrávaly na fonografické válečky hlasy známých herců a pěvců z divadel.[4]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]
Perokresba Jakuba Husníka z roku 1862
Jakub Husník: Čtení novin
Fotografie profesora Husníka v oddělení tisku Národního technického muzea v Praze

Husník pocházel z deseti dětí Vavřince Husníka (1805–1873), lesníka na panství lobkovickém a později konopištském. Mládí strávil v obci Vejprnice u Plzně. Nižší piaristické gymnázium v Praze začal Husník studovat, ačkoliv zpočátku neuměl ani slovo německy. Již zde se projevila jeho příznačná píle. Po vyšší reálné škole, opět německé, studoval v letech 1855–1859 malířskou Akademii,[5] kde se setkal s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezcem hlubotisku. Husník studoval šestnáct měsíců také malířství v Antverpách. Po návratu z ciziny bydlel v Benešově a jezdil ke svému strýci na faru do Uhříněvsi.[5]

Dospělost a první vynález

[editovat | editovat zdroj]

V kostelech v nedalekých Kolovratech a Karlovicích maloval v roce 1861 obrazy na oltáře. V roce 1863 byl jmenován učitelem kreslení na reálném gymnáziu v Táboře, kde také učil těsnopis. Podílel se i na výzdobě ambitů v Klokotech u Tábora.[5] Ústup daguerrotypie v 60. letech 19. století a zavedení tzv. mokrého procesu ve fotografii sledoval Husník velmi pozorně. Při nesčetných pokusech našel pomocníka v táborském lékaři Schwarzovi. V roce 1863 přišel s prvním vynálezem – dvoutónovými fotografiemi.

Husník opakoval všechny pokusy prováděné předtím Pontonem, Talbotem (talbotypie), Poitevinem (uhlotisk) a dalšími s dvojchromanem draselným za působením světla. Zdokonalil způsob reprodukování fotografických obrazů – fotolitografii. Husník postupně vylepšil svůj vynález, takže v roce 1868 byl schopen docílit 600 otisků z jednoho kamene. Pokračoval v dalších úpravách: kámen nahradil skleněnou deskou a použitím glycerinu snížil potřebu navlhčování želatinové vrstvy. Ještě téhož roku dosáhl 1500 otisků z jedné desky.[5]

Ve stejné době se stejným problémem, a to úspěšně, zabýval i mnichovský dvorní fotograf Joseph Albert. Po uveřejnění informace o Husníkovi v příloze časopisu Photographische Mitteilungen nedala odezva na sebe dlouho čekat. V lednu 1869 podepsal Husník s Josephem Albertem smlouvu o přenechání želatinofotolitografie k libovolnému užití za pětiprocentní zisk získaný prodejem podle Husníkova způsobu nad 20 000 zlatých rakouské měny. Husník se rozhodl velmi správně – vybavené tiskárně Josepha Alberta nebyl počtem ani kvalitou reprodukcí schopen konkurovat. Smlouva však na delší čas zabránila poznat pravého vynálezce, jelikož se Husník zavázal zachovat o vynálezu mlčení. Ve světě se proto mluvilo o albertotypii.[5] Husníkova metoda se nicméně prosadila především pod názvem světlotisk [6].

Uznání

[editovat | editovat zdroj]

Až při soudním procesu A. Markla, který vydal v roce 1870 příručku, v níž byl popsán způsob reprodukování Albertovou metodou, vyšel najevo i Husníkův podíl na vynálezu. Uznal jej i německý tisk. V roce 1873 se Husník i s rodinou ocitl ve Vídni. Pracoval ve státní tiskárně, kde s pomocí K. Klíče zaváděl tisk cenných papírů. V říjnu 1875 spolu získali patent na tisk cenných papírů. Husníkovy otisky byly tak dokonalé, že známý rytec A. Lepère nedokázal poznat svůj originál od kopií.[5]

V roce 1876 byl jmenován profesorem kreslení na reálném gymnáziu v Praze. V roce 1879 založil Husník v Praze zinkografickou dílnu a fotografický ateliér. Začal vyrábět fotolitografický přetiskový papír a získal na něj i říšskoněmecký patent. V roce 1887 obdržel také patent na klihotypii.[5]

Po odchodu do výslužby v roce 1888 založil Husník se svým zetěm A. Häuslerem firmu, v níž se mu podařilo výrobně propracovat další svůj vynález – tisk vodoznaků. Zásluhou jeho syna Jaroslava získala firma dobrou pověst i ve výrobě a dodávání trojbarvotiskových štočků na objednávku. Od roku 1900 sídlila v novostavbě na Žižkově v Husinecké ulici. Svůj talent však uplatnil i v jiném oboru. V roce 1869 přenechal za honorář pěti šicích strojů americké firmě Wheeler a Wilson zařízení nazvané kličkař, které mělo zamezit trhání nití. Spolupracoval i s Ludvíkem Očenáškem, rovněž vynálezcem v mnoha oborech, na dalších zdokonaleních šicích strojů.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Marií, rozenou Šteklovou[7] (1847–1867) měl tři děti – syna Jaroslava[8] (1871–1912) a dcery Marii (provdaná Häuslerová, 1867–??) a Emilii (provdaná Pichová, 1877–??). Rodina bydlela na Královských Vinohradech, později na Žižkově.[9] Roku 1881 působil jako učitel na gymnáziu ve Spálené ulici.[10]

Syn Jaroslav[11], který byl společníkem firmy Husník a Häusler, předčasně ve 41 letech zemřel. Dcera Marie byla provdána za společníka téže firmy, malíře, grafika a restaurátora Artura Häuslera (6. 9. 1869 – 8. 10. 1938).[12]

Jakub Husník zemřel na chřipku na Žižkově roku 1916, pochován je na Olšanských hřbitovech.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b Matrika Z, Žižkov, sv. Prokop, 1915-1927, snímek 50
  3. ↑ Národní listy, 28. 2. 1916, s. 4, úmrtní oznámení
  4. ↑ SCHEUFLER, Pavel. Dějiny fotografie v českých zemích v datech do roku 1918: Fonograf v ateliéru Jana Tomáše. In: Pavel Scheufler [online]. ©2005–2010 [cit. 30. 12. 2022]. Dostupné z: http://www.scheufler.cz/cs-CZ/fotohistorie/data,1891,fonograf-v-atelieru-jana-tomase,367.html Archivováno 7. 1. 2012 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b c d e f g CODR, Milan; FLEYBERK, Jiří. Přemožitelé času sv. 16. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jakub Husník, s. 61–64. 
  6. ↑ Redakce: Topičův sborník literární a umělecký, roč. III, sv. 7, 1915–1916, 7. dubna 1916, vyd. F. Topič, Praha, str. 336
  7. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Marie Štekl farnost Pelhřimov
  8. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Jaroslava Husníka farnost Tábor
  9. ↑ Soupis pražských obyvatel, Husník Jakub, 1835
  10. ↑ Pátá zpráva cís. král. prvního českého reálného a vyššího gymnasia v Praze za školní rok 1881. Praha, 1881, vl. n., s. 25. [cit. 2017-08-23] Dostupné online.
  11. ↑ Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Husník, Jaroslav * 1871 s rodinou
  12. ↑ Národní listy, 28. 9. 1912, s. 7, úmrtní oznámení Jaroslava Husníka

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BIRGUS, Vladimír a SCHEUFLER, Pavel. Česká fotografie v datech 1839–2019. 1. vyd. Praha: Grada, 2021, s. 26, 35, 40, 41, 46, 48, 51, 52, 60, 71, 75. ISBN 978-80-271-0535-9.
  • DYRYNK, Karel. Reprodukční techniky na letošní výstavě. Typografia: odborný list knihtiskařů. 1908, roč. 19, s. 69–74. ISSN 0322-9068.
  • FIKARI, Robert. Přehled grafických technik: vývoj a praxe od dob nejstarších až do dneška. 1. vyd. Praha: Práce, vydavatelstvo ROH, 1955. 445 s., 12 listů obr. příloh. Knižnice ROH-Svazu zaměstnanců v tisku, sv. 1. [Kap. Jakub Husník, s. 324; Husníkův světlotisk, s. 325–330.]
  • KRAUS, Ivo. Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 270 s., xvi s. barev. obr. příl. ISBN 80-200-1196-X.
  • LHOTA, Antonín. Hrst výročí: A. Häusler. Práce a vynálezy: měsíčník pro podporu vynalézání a bádání. 1949, roč. 4/16, s. VIII. ISSN 2533-7130.
  • LHOTA, Antonín. Hrst výročí: Jakub Husník. Práce a vynálezy: měsíčník pro podporu vynalézání a bádání. 1946, roč. 4/16[?], s. 84. ISSN 2533-7130. [Ročník 1/13?]
  • Lichtdruck: 1865–1965. Dresden: Verlag der Kunst, [1965]. 77 s., ilustrace. Vydáno ke stému výročí.
  • LINHART, Lubor. Od archaeopteryxe ke klíčotypii. Naše rodina: týdeník pro tři generace. 1994, č. 11, s. 13. ISSN 0323-2743.
  • mrk [MAREK, Lukáš]. Vynálezy s českým rodokmenem: po stopách našich „tiskařů“. Technik. 2009, roč. 17, č. 5 (květen), s. 52. ISSN 1210-616X.
  • Půlstoletí vynikajícího grafického podniku. Typografické listy. 1929, roč. 4, č. 6.
  • SCHEUFLER, Pavel. Počátky autochromu v Čechách. In: ŠMIROUS, Karel a JUNG, Rudolf. Autochromy z let 1908–1955: výběr barevných fotografií z rastrových diapozitivů z let 1908–1955: Katalog u příležitosti výstavy Národního technického muzea v Praze. Praha: Národní technické muzeum, 1993, s. 33 a násl. ISBN 80-7037-021-1. Dostupné také z: https://docplayer.cz/7651823-Pocatky-autochromu-v-cechach.html Přístup také z: http://www.scheufler.cz/en-CZ/my-texts-to-download/on-history-of-photography,pocatky-autochromu-v-cechach,32.html Archivováno 1. 1. 2023 na Wayback Machine.
  • SKOPEC, Rudolf. Jakub Husník: životopisná studie. Praha: Národní technické museum, 1952. 99 s., 8 nečísl. s. obr. přílohy. Sbírka životopisných studií průkopníků české a slovenské techniky, sv. 1.
  • TECL, Rudolf. K počátkům fotografie na Táborsku. Výběr: časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1997, roč. 34, č. 1, s. 60–63. ISSN 1212-0596.
  • TESAŘÍK, Bohumil. Světlotisk Jakuba Husníka. Vlastivědný sborník: čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska. 2016, roč. 26, č. 3, s. 14–18. ISSN 1801-0032. Dostupné také z: https://www.marianskatynice.cz/nabizime/vlastivedny-sbornik-1/2016

Regionální deníky

  • STRAKOVÁ, Soňa. Kteří umělci proslavili Benešovsko. Mladá fronta Dnes: středočeské vydání. 2006, roč. 17, č. 168. Střední Čechy Dnes: Benešovsko, s. B/4. ISSN 1210-1168.
  • VAINDL, Ladislav. Nejchytřejší lidé Plzeňského kraje: nej Plzeňského kraje. Mladá fronta Dnes: plzeňské vydání. 2015, roč. 26, č. 90. Plzeňský Dnes, s. B/3. ISSN 1210-1168.
  • VAINDL, Ladislav. Největší vědci a vynálezci kraje: nej Plzeňského kraje. Mladá fronta Dnes: plzeňské vydání. 2015, roč. 26, č. 124. Plzeňský Dnes, s. B/3. ISSN 1210-1168.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jakub_Husník&oldid=24251795“