Jetel zlatý

Jetel zlatý
	Jetel zlatý (Trifolium aureum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	bobotvaré (Fabales);
Čeleď	bobovité (Fabaceae);
Tribus	Trifolieae;
Rod	jetel (Trifolium);
Binomické jméno
	Trifolium aureum; Pollich, 1797
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jetel zlatý (Trifolium aureum) je nízká, obvykle dvouletá rostlina kvetoucí v červnu až srpnu asi 1 cm velkými, zlatě zbarvenými hlávkami květů. Je původní druh české krajiny a bývá považován za planě rostoucí rostlinu.

Rozšíření

Tato bylina je původem hlavně z Evropy, kde osídlila téměř celý kontinent. Na severu zasahuje po střední Skandinávii, na jihu po Makaronésii, na východě do asijského Turecka, Íránu, do oblasti Kavkazu a západní Sibiře. Druhotně se dostala do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.

V České republice roste roztroušeně od nížin až do horských poloh, optimum výskytu má v pahorkatinách až podhůřích. Dostává se i do vyšších poloh, v Hrubém Jeseníku až do výšky 1300 m n. m. V teplých oblastech je dosti vzácný a jeho výskyt tam bývá vázán na rozsáhlejší lesní porosty.^[1]^[2]^[3]^[4]

Ekologie

Vyskytuje se na okrajích polních cest, podél lesních lemů a na jejich pasekách, roste na travnatých svazích, náspech, obvykle v sušších travnatých společenstvech. Prospívá mu prostředí v blízkosti lesů, kde nachází vlhčí mikroklima, snese i mírný polostín. Nejlépe vyhovují půdy mírně suché nebo písčité, které jsou jen slabě humózní a obsahují minimum živin, tam jej tolik nepřevyšují vzrůstnější rostliny. Dusík si zajišťuje symbiózou s bakteriemi. Kvete od června do srpna, ploidie jetele zlatého je 2n = 14.^[1]^[2]^[3]^[5]

Popis

Nejčastěji dvouletá rostlina s vystoupavou až přímou lodyhou vysokou 25 až 50 cm. Řídce chlupatá lodyha, vyrůstající z tenkého, rozvětveného kořene je tuhá a v horní polovině se řídce větví. Lodyhy i odbočné větve porůstají střídavými listy, které jsou trojčetné a mají asi 1 cm dlouhý řapík srostlý asi do poloviny s palisty. Lístky s krátkými řapíčky bývají obvejčité až eliptické, 15 až 20 mm dlouhé a 6 až 8 mm široké, v horní polovině jemně pilovité a na vrcholu uťaté či vykrojené.

Z horní části lodyhy vyrůstají ve větším počtu hlávkovitá květenství, která mají asi 3 cm dlouhé, šikmo odstávající stopky. Květenství je zprvu kulovitého a později elipsovitého tvaru, v průměru mívá asi 1 cm a je tvořeno 30 až 40 oboupohlavnými, asi 7 mm dlouhými květy na kratičkých stopkách. Jejich kalich je asi 3 mm dlouhý a dva horní cípy má kratší než tři spodní. Sytě žlutá, po odkvětu světle hnědá, pětičetná koruna má vydutou pavézu na okrajích podvinutou a o polovinu delší než člunek a křídla. Ve květu je deset dvoubratrých tyčinek, srostlých 9 + 1. Na květy přilétá hojně hmyzu, ale tyto se nejčastěji opylují samosprašně.

Plod je nepukavý, úzce vejčitý, v suchém kalichu obalený lusk s krátkým zobánkem. Vyrůstá na dlouhé stopce a obsahuje jedno kulovité semeno velké asi 1 mm.^[1]^[2]^[3]^[5]^[6]

Význam

Jetel zlatý sice patří mezi jeteloviny, v Evropě však nebývá využíván jako pícnina. Obvykle vyrůstá přirozeně na neobdělávaných místech, je rostlina bez ekonomického významu.^[3]^[5]

Galerie

Porost jetele zlatého
Kvetoucí květenství
Odkvetlé květenství

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 4. Praha: Academia, 1995. 529 s. ISBN 80-200-0384-3. Kapitola Trifolium aureum, s. 488.
↑ ^a ^b ^c KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Jetel zlatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 18.07.2007 [cit. 2017-08-16]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Jetel zlatý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 28.07.2010 [cit. 2017-08-16]. Dostupné online.
↑ US National Plant Germplasm System: Trifolium aureum [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Jetel zlatý, s. 144–145.
↑ BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Ďatelina zlatožltá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2017-08-16]. S. 304–305. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-16. (slovensky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu jetel zlatý na Wikimedia Commons
Taxon Trifolium aureum ve Wikidruzích
Botanický ústav AV ČR – rozšíření jetele zlatého v ČR

[květ4-1] SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 4. Praha: Academia, 1995. 529 s. ISBN 80-200-0384-3. Kapitola Trifolium aureum, s. 488.

[botany-2] KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Jetel zlatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 18.07.2007 [cit. 2017-08-16]. Dostupné online.

[naturab-3] HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Jetel zlatý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 28.07.2010 [cit. 2017-08-16]. Dostupné online.

[4] US National Plant Germplasm System: Trifolium aureum [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-08-16]. Dostupné online. (anglicky)

[vlhké-5] RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Jetel zlatý, s. 144–145.

[bib-6] BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Ďatelina zlatožltá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2017-08-16]. S. 304–305. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-16. (slovensky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]