Jiří Sovák

Jiří Sovák
Jiří Sovák (1989)
Narození	27. prosince 1920 Praha Československo Československo
Úmrtí	6. září 2000 (ve věku 79 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Stříbrná Skalice
Aktivní roky	1943–1999
Choť	Anna Schmitzerová
Děti	Jiří Schmitzer
Významné role	Evžen Huml (Chalupáři)
Umělecké ceny
1968 – titul Zasloužilý umělec 1999 – Cena Thálie za celoživotní mistrovství
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Sovák a Jarmila Korbelářová ve hře Volá vás Tajmyr (divadlo D49, 1949)

Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer (27. prosince 1920 Praha – 6. září 2000 Praha), byl český herec. Jeho syn Jiří Schmitzer je také hercem.

Mládí

Narodil se 27. prosince 1920 v Praze na Novém Městě v ulici Na Bojišti do rodiny šoféra Vladislava Schmitzera a jeho manželky Anny, rozené Růžičkové. Otec později pracoval jako hostinský v Košířích, kde rodina za Sovákova dětství a mládí bydlela; matka působila zároveň jako kuchařka v jejich hospodě. Měl dva starší sourozence, sestru Zdenu a bratra Ladislava. Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce. Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu.

Divadlo a film

Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře (1941), v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa. Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru.

Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru (AUS), kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády. Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34.

Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“ Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Goriota, přestože mu v té době bylo 27 let. Dále zde ztvárnil Barona v Gorkého Na dně, Fabricia v Goldoniho Zamilovaných a další. V roce 1947 se rovněž poprvé objevil před kamerou, ve filmu režiséra Josefa Macha Nikdo nic neví. V roce 1952 natočil svůj první výrazný filmový počin Plavecký mariáš, kde se setkal s Jaroslavem Marvanem, Jiřím Plachým a dalšími.

V letech 1952 až 1966 působil v Divadle na Vinohradech. Členem činohry pražského Národního divadla se stal 1. srpna 1966 a zůstal v angažmá až do svého odchodu do důchodu 31. března 1984. V Národním divadle vytvořil mnoho rolí, za zmínku stojí Josef Habršperk ve hře Ladislava Stroupežnického Naši furianti (1970), v roce 1975 role Antonia v Shakespearově Mnoho povyku pro nic nebo Otec Školastyk v Drdových Hrátkách s čertem (1981), kde byl v alternaci s Josefem Vinklářem.

Přestože Jiří Sovák začal svoji hereckou kariéru vážnými a dramatickými postavami, prvním výrazným filmem, kde uplatnil své komediální nadání, byl film z roku 1956 Kudy kam, kde vedle Jaroslava Marvana zahrál mladého manžela Ireny Kačírkové. Vyloženě komickou až groteskní roli ztvárnil ve filmu režiséra Josefa Macha Florenc 13.30. V roce 1958 natočil film Jindřicha Poláka Smrt v sedle a o rok později spolu s Rudolfem Hrušínským výtečně ztvárnili titulní role ve filmu Dařbuján a Pandrhola, který natočil Martin Frič podle povídky Jana Drdy.

V šedesátých letech se již plně rozběhla Sovákova herecká kariéra, a tak ve filmech Až přijde kocour, Spadla z měsíce, Mezi námi zloději, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Kdo chce zabít Jessii? dokázal předvést širokou paletu nejrůznějších komických postav, které jsou přesto v základu ukotvené v dramatické poloze. Z tohoto hlediska byla umělecky nejplodnější spolupráce a zároveň přátelství s režisérem Martinem Fričem. Natočili spolu filmy Dnes naposled (1958), Dařbuján a Pandrhola (1959), Král Králů (1963), Hvězda zvaná Pelyněk (1964), Přísně tajné premiéry (1967), Odsouzený z Pinktownu (1967), Nejlepší ženská mého života (1968).

Ani v následujícím období se štěstí na výrazné role Jiřímu Sovákovi nevyhnulo. Hned v roce 1969 byl obsazen do filmových komedií Zabil jsem Einsteina, pánové…, Světáci, v dalším roce natočil filmovou komedii Pane, vy jste vdova! nebo kriminální příběh podle skutečné události Na kolejích čeká vrah, kde ztvárnil kriminalistu Kalaše. Velmi výrazné je jeho herectví v komediích Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát (1977) a komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! (spolu se synem Jiřím, 1976) nebo také v pohádkové komedii Ať žijí duchové! (1977).

V roce 1977 podepsal Antichartu.

V 90. letech se Jiří Sovák objevil v oscarovém filmu Jana Svěráka Kolja, jeho role strýce ale byla nakonec sestříhána na pouhých několik scén.

Televizní činnost

V televizi se od samého počátku vysílání v roce 1953 uplatnil rovněž jako průvodce zábavných či zábavně-publicistických pořadů (Dostaveníčka, pořady o Praze, Kabaret U dobré pohody, různé písničkové pořady). Herecky a mnohdy scenáristicky či drobnými úpravami scénáře spoluvytvářel televizní seriály F. L. Věk (1970), Byli jednou dva písaři (spolu s Jánem Roháčem a hereckým kolegou M. Horníčkem, 1972), Byl jednou jeden dům (1974), Chalupáři (1975), Arabela (1979), Létající Čestmír (1983) a další. Za zmínku stojí rovněž kultovní televizní film Bohouš (1968), televizní mikrokomedie Věra – nevěra (autor scénáře, spolu s Miroslavem Horníčkem, 1972) nebo televizní adaptace románu Kingsley Amise Egyptologové (1974).

V roce 1991 natočil televizní dramatizaci hry Milana Uhdeho Hodina obrany, kde byl obsazen do role bývalého lampasáka, který dává lekce civilní obrany. V druhé polovině 90. let se na televizních obrazovkách objevoval po boku Miroslava Horníčka v pořadu Hovory H z paláce K (1996), v dokumentárním životopisném cyklu GENUS (1995) nebo v zábavných pořadech Nikdo není dokonalý (1998), Věšák (1999).

Osobní život

Byl třikrát ženatý, poslední manželství s Annou Schmitzerovou (? 1938 – 21. dubna 2020) trvalo přes 40 let. Jeho syn z prvního manželství je herec a písničkář Jiří Schmitzer, který v roce 1976 (v době kdy s otcem natáčel komedii Marečku, podejte mi pero!) zavinil smrtelnou autonehodu, kdy podnapilý srazil chodce, který nehodu nepřežil. Po této události Sovák svého syna vydědil a do konce života už spolu nepromluvili. Jiří Sovák řekl tehdy svému synovi: „Že jsi porazil člověka, to se bohužel může stát, ale žes byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí.“

Přitom v srpnu 2023 starosta městské části Praha-Řeporyje a bývalý bulvární novinář, Pavel Novotný, ve svazcích Státní bezpečnosti odhalil a na sociální síti Twitter zveřejnil, že se o 5 let dříve Jiří Sovák dopustil stejného činu, kdy svým vozem značky SAAB v opilosti usmrtil chodce. Pro vyšetřovací verzi Veřejné bezpečnosti hovoří několik nepřímých důkazů (například poškození Sovákova auta a svědectví o autě odpovídajícím tvarem a barvou), avšak žádný přímý důkaz. Sovák kvůli tomu podal na vyšetřovatele stížnost za jejich chování, k čemuž bylo přihlédnuto a proto byl souzen pouze za opilství a dokumentace z vyšetřování skončila v archivech StB. Dva dny po zveřejnění částí spisu Novotným o tomto případě napsal i bulvární deník Blesk. Tvrzení článků později v rozhovoru pro DVTV zpochybnil historik Radek Schovánek.

Většinu svého života pobýval v bytě v Praze na Letné a nebo na chatě ve Stříbrné Skalici, kde je v zahradě taky pochován. Dle vlastního tvrzení byl částečně židovského a pruského původu.

Změna příjmení

Narodil se s příjmením Schmitzer, ale za druhé světové války začal používat jméno Sovák. Proto jeho syn Jiří Schmitzer nosí jeho civilní příjmení, stejně jako např. jeho třetí manželka Anna sňatkem získala příjmení Schmitzerová a ne Sováková.

Ocenění

• 1968 – titul Zasloužilý umělec
• 1999 – Cena Thálie za celoživotní mistrovství – činohra

Filmografie (výběr)

Film

• 1947 Nikdo nic neví – role: detektiv v hotelu
• 1949 Chceme žít – role: řidič Jindřich
• 1950 Přiznání – role: dělník Jareš
• 1950 Vstanou noví bojovníci – role: Honza Sláma
• 1951 Akce B – role: vojín Jula
• 1952 Plavecký mariáš – role: vedoucí pily
• 1953 Olověný chléb – role: exekutor Vintr
• 1953 Výstraha – role: topič Drnec
• 1954 Cirkus bude! – role: údržbář
• 1955 Muž v povětří – role: Jenda Pospíchal
• 1955 Návštěva z oblak – role: parašutista
• 1956 Hotel Pokrok – role: hotelový host agronom Kaňka
• 1956 Kudy kam? – role: učitel Vojta Koskuba
• 1956 Neporažení – role: vojín Jarda
• 1956 Vzorný kinematograf Haška Jaroslava – role: Emin ženich Jaroušek Kratochvíl
• 1957 Florenc 13.30 – role: neutrál Tachecí
• 1957 Ročník 21
• 1958 Dnes naposled – role: Zemánek
• 1958 Smrt v sedle – role: trenér Mikota
• 1958 Sny na neděli – role: pacient Franta Farták
• 1959 Dařbuján a Pandrhola – role: Kuba Dařbuján
• 1959 Kam čert nemůže – role: předseda JZD Hátl
• 1960 Přežil jsem svou smrt – role: vězeň Josef
• 1961 Spadla s Měsíce – role: účetní Václav Štědrý
• 1962 Kuřata na cestách – role: předseda JZD Kaláb
• 1963 Až přijde kocour – role: ředitel školy Karel
• 1963 Mezi námi zloději – role: falešný hráč František Fafejta
• 1963 Král Králů – role: montér Alois Králů
• 1964 Archimedov zákon
• 1964 Čintamani a podvodník – role: sňatkový podvodník Vincenc Plichta
• 1964 Hvězda zvaná Pelyněk – role: vojín Emil Červenka
• 1965 Ninety Degrees in the Shade – role: ředitel podniku
• 1965 Strašná žena – role: rybář Kaválek
• 1965 Hrdina má strach – role: úředník Zdeněk
• 1966 Poklad byzantského kupce – role: archeolog Dr. Soudek
• 1966 Kdo chce zabít Jessii? – role: doc. Jindřich Beránek
• 1967 Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky – role: účetní Josef Foustka, nasazený jako agent 13b
• 1967 Přísně tajné premiéry – role: spisovatel Vladimír Hudec
• 1968 Nejlepší ženská mého života – role: technolok Vláďa Winter
• 1969 Zabil jsem Einsteina, pánové… – role: profesor David Moore
• 1969 Světáci – role: fasádník Antonín Skopec
• 1970 Pane, vy jste vdova! – role: král Rosebud IV.
• 1970 Na kolejích čeká vrah – role: major Kalaš
• 1971 Hry lásky šálivé – role: hrabě
• 1971 Člověk není sám – role: major Josef Sýkora
• 1972 Šest medvědů s Cibulkou – role: ředitel školy Roubal
• 1972 Tie malé výlety
• 1973 Tři nevinní – role: zloděj aut Halama / ženich Jan Poupě / žárlivec Láďa Pic / promítač Vlk
• 1974 Hvězda padá vzhůru – role: fotograf Kalenda
• 1974 Muž z Londýna – role: kasař Josef Reiner
• 1975 Cirkus v cirkuse – role: profesor Růžička
• 1975 Plavení hříbat – role: Adámek, Vincův otec
• 1976 Marečku, podejte mi pero! – role: Jiří Kroupa st.
• 1977 Ať žijí duchové! – role: rytíř Brtník z Brtníku
• 1977 Což takhle dát si špenát – role: František Liška
• 1977 Jak se budí princezny – role: král Růžového království Dalimil
• 1977 Zítra vstanu a opařím se čajem – role: nacista Klaus Abard
• 1980 Co je doma, to se počítá, pánové... – role: Evžen Novák
• 1981 Zralé víno – role: plk. v. v. Čestmír Semerád
• 1986 Mladé víno – role: plk. v. v. Čestmír Semerád
• 1991 Žabí princ – role: Hippolytus
• 1995 Divoké pivo – role: kolovrátkář
• 1996 Kolja – role: truhlář Růžička
• 1999 Návrat ztraceného ráje – role: Strejček

Televize

• 1962 Slzy, které svět nevidí (TV film) – role: zástupce okresního hejtmana Pružina Pružinskij
• 1963 Uspořená libra (TV komedie) – role: Jerry
• 1965 Muž, žena, Žoržík a klíč (TV inscenace) – role: manžel Serjoža
• 1965 Magnetické vlny léčí (TV film) – role: Joe Banks, soudce a starosta Fisher Hillu
• 1966 Eliška a její rod (TV seriál) – role: hostinský Evžen Kroupa
• 1967 Klapzubova jedenáctka (TV seriál) – role: otec Klapzuba
• 1968 Hříšní lidé města pražského (TV seriál) – role: kasař František Pecháček
• 1968 Hořké pivo, sladký likér (TV zpracování dvou povídek Karla Copa) – role: kontrolor Otík Hartman
• 1968 Talisman (TV mikrokomedie) – role: bývalý kasař Bagoun
• 1968 Bohouš (TV komedie) – role: vedoucí horské chaty Alois Randa
• 1969 Pan Tau (TV seriál) – role: Emilův tatínek
• 1970 F. L. Věk (TV seriál) – role: bývalý poštmistr Sýkora
• 1971 Prodej (TV komedie na motivy povídky Guy de Maupassanta) – role: Prosper-Napoleon Cornu, majitel kavárny a vinárny
• 1971 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: Nesveda, tatínek Jirky (7.příběh: Tatínek)
• 1972 Zlatá svatba (TV film) – role: předseda MNV
• 1972 Byli jednou dva písaři (TV seriál) – role: František Diviš Bartoloměj Bouvard
• 1974 Byl jednou jeden dům (TV seriál) – role: uhlíř Matěj Budák
• 1975 Tři muži se žralokem (TV komedie) – role: František Habán
• 1975 Chalupáři (TV seriál) – role: kontrolor v důchodu Evžen Huml
• 1977 O líném Honzovi – role: král
• 1979 Nebožtíci na bále (TV adaptace humoresky) – role: nemocniční tajný rada Dr. Johan Brabé
• 1980 Arabela (TV seriál) – role: vrchní čaroděj Theophil Vigo
• 1981 Chudák muzika
• 1983 Kdo chce kam... – role: profesor Čestmír Hrstka
• 1984 Bambinot (TV seriál) – role: Karus
• 1984 Létající Čestmír (TV seriál) – role: profesor Otakar Langmajer
• 1984 My všichni školou povinní (TV seriál) – role: učitel František Lamač
• 1985 Slavné historky zbojnické (TV seriál) – role: plukovník husarů
• 1987 Křeček v noční košili (TV seriál) – role: dědeček Berka
• 1987 O Marušce – role: král
• 1987 Vltavská víla – role: převozník Sochor
• 1988 Druhý dech (TV seriál) – role: Ing. Hladík
• 1989 V tomhle zámku straší, šéfe!
• 1991 Talisman (TV film)
• 1991 Území bílých králů (TV seriál) – role: Roušar
• 1993 Arabela se vrací (TV seriál) – role: vrchní čaroděj Theophil Vigo
• 1997 Poslední koncert

Bibliografie

Je spoluautorem autobiografických knih:

• SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já – a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5.
• SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1.
• SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. ISBN 80-85910-13-6.
• SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák počtvrté: milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo. Praha: HAK, 1999. 201 s. ISBN 80-85910-27-6.
• SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem. Praha: Slávka Kopecká, 2010. 261 s. ISBN 978-80-86631-95-0.

Audionahrávky

Je autorem audionahrávek:

• Baví vás Jiří Sovák anebo to nejlepší z let 1971 až 1989 (1996)
• S pozdravem Jiří Sovák (2000)

Odkazy

Literatura

• Miroslava Besserová: Takový byl Jiří Sovák: 36 autentických vzpomínek na nesmrtelného herce, Tevis, Hořice, 2000, ISBN 80-238-6858-6
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 128, 221, 240, 261–2, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 59, 60, 115, 172.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 189–195.
• Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 16
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 892. 
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 461
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• SOVÁK, Jiří. Dík za váš smích, aneb, Já – a moje trosky / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5 (2. vydání 1997).
• SOVÁK, Jiří. Smích léčí aneb Neberte se tak vážně! : Sovák podruhé / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Humor a kvalita, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1 (2. 1996, 3. 1998, 4. 2000).
• SOVÁK, Jiří. Sovák potřetí : už mám vydivíno, aneb, Život s kočkou / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Hak-Humor a kvalita, 1993. ISBN 80-85910-13-6.
• SOVÁK, Jiří. Sovák počtvrté : milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1999. 201 s. ISBN 80-85910-27-6.
• SOVÁK, Jiří. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Slávka Kopecká, 2010. 261 s. ISBN 978-80-86631-95-0.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 176. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Sovák na Wikimedia Commons
• Osoba Jiří Sovák ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Sovák
• Jiří Sovák v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Jiří Sovák v databázi Archivu Národního divadla
• Jiří Sovák v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiří Sovák ve Filmové databázi
• Jiří Sovák na Kinoboxu
• Jiří Sovák v Internet Movie Database (anglicky)
• Jiří Sovák na Dabingforum.cz
• Jiří Sovák na stránkách České televize
• Jiří Sovák v cyklu České televize Příběhy slavných

Autoritní data	AbARTP: 13353 NKC: jn19990209787 BNF: cb142290010 (data) GND: 121141713 ISNI: 0000 0001 0865 9991 LCCN: n98091424 MBA: 4db8f08a-e00d-4c60-a35f-5565f84ab444 NLI: 987007394127705171 PLWABN: 9810606688405606 SUDOC: 165827610 VIAF: 5780223 WorldCat Entities: E39PBJgmQJJRDYyDBX6f4vbcfq

Portály: Film | Lidé | Televize | Umění