Kostel Orsanmichele
| Kostel Orsanmichele | |
|---|---|
 Orsanmichele - pohled z Via de Lamberti | |
| Místo | |
| Stát |  Itálie |
| Souřadnice | 43°46′14,56″ s. š., 11°15′18,18″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | katolicismus |
| Zasvěcení | Michael archanděl |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Simone Talenti, Benci di Cione Dami a Neri di Fioravante |
| Stavební sloh | gotická architektura |
| Výstavba | 1337 |
| Další informace | |
| Adresa | Via Orsanmichele, 50126 Firenze, Florencie, Itálie |
| Oficiální web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel Orsanmichele stojí ve Florencii na Via dei Calzaiuoli, pěší zóně, která spojuje Piazza della Signoria s Piazza del Duomo.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Původně stával na tomto místě románský kostel sv. Michala v zahradě - S.Michele in Orto. Po jeho zániku zde vystavěl v letech 1284–1291 Arnolfo di Cambio špýchar, který byl již roku 1302 zničen požárem. Roku 1337 přinutila florentská signorie cechy k nové výstavbě. Tak vznikla současná čtvercová gotická budova, opět s dispozicí třípatrové věže, s horními patry pro uskladnění obilí a s podloubím pro trh s obilím. Zázračný obraz Madonna delle Grazie, který pro kostel roku 1347 namaloval Bernardo Daddi, stále přitahoval množství poutníků. Proto byl roku 1361 trh s obilím zrušen a budova postupně adaptována na kostel, který získal zkomolením názvu původního svatostánku pojmenování Orsanmichele. Horní patra dále sloužila jako sýpka, obilí zde bylo ukládáno až do poloviny 16. století, kdy sem Cosimo I. Medicejský přesunul svůj archiv. Kostel byl stále užíván a byl až do 19. století sídlem mariánského arcibratrstva. V letech 1834–1839 došlo k prvnímu restaurování plastik ve výklencích. Zásadní restaurování začalo v roce 1960 a skončilo roku 1984, kdy všechny originály soch byly nahrazeny kopiemi. Dnes kostel slouží jako výstavní prostor.
Sochařská výzdoba fasády
[editovat | editovat zdroj]Do 14 nik ve zdech kostela je umístěno 14 soch patronů florentských cechů umění a řemesel. Od vchodu doprava to jsou:
- Sv. biskup Eligius, patron cechu zlatníků a podkovářů, od Nanni di Banca (1415).
- Sv. Marek, patron cechu pláteníků, od Donatella (1411–1414); mramor, výška 236 cm.
- Svatý Jakub Větší, od Niccolo di Pietro Lambertiho (1422).
- Madonna della Rosa (trůnící Panna Marie s růží) od Giovanni di Pietro Tadesco (1399)
- Svatý Jan Evangelista, patron cechu tkalců, od Baccio da Montelupo (1515).
- Svatý Jan Křtitel od Lorenza Ghibertiho (1414); bronz, výška 255 cm, odlita na zakázku Arte della Lana, patron cechu zpracovatelů vlny.
- Ježíš a nevěřící sv. Tomáš od Adrey del Verrocchio (1467–1483); bronz, výška 230 cm, patron cechu obchodníků.
- Svatý Lukáš, patron cechu malířů, od Giambologni (1600).
- Svatý Petr od Donatella/F. Brunelleschiho (1420).
- Svatý Filip od Nanni di Banca (1415).
- Svatý Jiří od Donatella (1415); kopie, originál je umístěn v Bargellu.
- Svatý Matouš od Lorenza Ghibertiho (1419–1422): bronz, výška 236 cm.
- Svatý Štěpán, patron cechu kameníků, od Lorenza Ghibertiho (1425–1429).
- Nanni di Banco: Čtyři svatí korunovaní mučedníci "Quatro sancti coronati" (1410–1415); mramor, výška 184 cm; sousoší patronů cechu kameníků a řezbářů. Byli to Sympforiano, Claudio, Nicosrato a Castorio, umučení v letech 304-306 v Římě za vlády císaře Diokleciána.
Kruhové reliéfy (tonda) z glazovaných keramických dlaždic znázorňují znamení cechů a města Florencie, autoři della Robbia
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Sv. Eligius -
Sv. Marek -
sv. Jan Evangelista -
Sv. Jakub Větší -
sv. Jan Křtitel -
Kristus a sv. Tomáš -
Sv. Filip -
Donatello: Sv. Jiří -
Madonna della Rosa -
Ghiberti: Sv. Štěpán -
Tondo cechu řezníků -
Tondo cechu lékařů -
Tondo cechu hedvábníků -
Tondo cechu architektů a stavitelů
Interiér
[editovat | editovat zdroj]Kostel je dvojlodní hala. Na sloupech a klenbách jsou fresky z počátku 15. století. Vitráže v oknech zobrazují scény ze života Panny Marie. V pravé lodi je umístěn mramorový tabernákl z roku 1359 od Andrey Orcagny, který rámuje obraz Bernarda Daddiho Madonna s dítětem z roku 1347. V levé lodi se nachází oltář Svaté Anny, mramorové sousoší od Francesca da Sangalla z roku 1526.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Orsanmichele na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Orsanmichele: Documenti 1336-1452, editorka Diane Finiello Zervas. vydal F. C. Panini, Archivio di stato, Firenze 1996, stran 249
- Catling, Christopher: Florence and Tuscany, (turistický průvodce). 2005
