Nicolaus von Below
| Nicolaus von Below | |
|---|---|
.jpg) Nicolas von Below – pobočník Adolfa Hitlera | |
| Rodné jméno | Georg Ludwig Heinrich Nicolaus von Below |
| Narození | 20. září 1907.svg){kind=small} Anklam, Německé císařství |
| Úmrtí | 24. července 1983 (ve věku 75 let) Detmold, Západní Německo |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Oberst (plukovník) |
| Sloužil | .svg){kind=small} Výmarská republika (do roku 1933).svg){kind=small} Třetí říše (do roku 1945) |
| Složka | .svg){kind=small} Reichswehr (do roku 1933) Luftwaffe (do roku 1945) |
| Bitvy | Druhá světová válka |
| Vyznamenání | Odznak za zranění |
 multimediální obsah na Commons | |
Nicolaus von Below, celým jménem Georg Ludwig Heinrich Nicolaus Freiherr von Below (20. září 1907 – 24. července 1983) byl německý důstojník šlechtického původu. Před i během druhé světové války sloužil u nacistických německých vzdušných sil (Luftwaffe). V roce 1937 se také stal osobním pobočníkem Adolfa Hitlera.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se na statku v blízkosti města Anklam v provincii Pomořansko. Jeho otec Günther von Below (1868–1933) byl důstojníkem pruské armády. Nicolaus von Below si vzal 26. června 1937 Marii Kühne (* 12. září 1918 v Magdeburgu), dceru statkáře Stephana Kühne a Barbary Bennecke. Tento manželský pár měl spolu jednoho syna a tři dcery.
Služba
[editovat | editovat zdroj]Nicolaus von Below sloužil jako osobní pobočník Adolfu Hitlerovi od roku 1937 do 1945, poté co ho Hermann Göring pověřil funkcí Hitlerova pobočníka v jeho 29 letech. Hitler obvykle nevěřil a neměl rád důstojníky se šlechtickým původem. To se potvrdilo zejména poté, co se otočil průběh války po prohrané bitvě u Stalingradu. Below byl jedním z několika důstojníků, kteří sloužili v těsné blízkosti Hitlera po mnoho let. V době mezi Vánoci (1944) a Novým rokem 1945 řekl svému pobočníkovi: „Vím, že válka je prohraná, převaha nepřítele je příliš velká." Za vše obviňoval své generály, zejména po neúspěšném atentátu v létě 1944. Poté dodal: „My se nikdy nevzdáme“; tato slova potvrzovala Hitlerovu nechuť zažít znovu další Versailleskou smlouvu, kterou odjakživa pohrdal.
Vůdcův stan
[editovat | editovat zdroj]Vůdce cestoval hodně svým vlakem „Amerika“ (název byl odvozen od místa, kde bojoval za první světové války) a jeho pobočník Nicolaus von Below ho doprovázel na jeho cestách – když Německo zaútočilo na Sovětský svaz, tak nejčastěji mezi Berlínem a Vlčím doupětem. Hitler měl pro svůj štábní vlak Amerika speciální betonový tunel u obce Stępina v jižním Polsku, který mu měl umožnit řídit válečné operace z bezpečí vlaku.[1]
Below byl 12. dubna 1945 hostem Alberta Speera a poslechl si poslední vystoupení Berlínské filharmonie, předtím než hlavní město Třetí říše Berlín obsadila Rudá armáda. Po koncertu si poznamenal: „Ten koncert nás přenesl zpět do jiného světa“.
Dne 15. dubna 1945 se Eva Braunová přestěhovala do sousedního pokoje ve vůdcově bunkru, který se nacházel v berlínském podzemí. Hitlerův pobočník si udělal opět poznámku k osobě Evy Braunové: „Byla okouzlující a ochotná, do poslední chvíle na sobě nedala znát slabost“.
Když se dne 29. dubna 1945 Hitler a Braunová vzali, Hitlerův pobočník se stal neoficiálním či náhodným svědkem. Poté se vůdce zeptal, jestli smí opustit bunkr, dostal svolení a doporučení, aby šel za admirálem Dönitzem.
Po skončení války
[editovat | editovat zdroj]Pobočník Below opustil vůdcův bunkr i Berlín 30. dubna 1945. Během letu na západ absolvoval několik mezipřistání, ukrýval se, až byl nakonec zatčen Brity 7. ledna 1946. Jako svědek se také účastnil norimberského procesu. Po denacifikaci a jeho propuštění z britského internačního tábora Adelheide v Delmenhorstu dne 14. května 1948 žil v severním Německu. Po skončení války se rozhodl pro sepsání pamětí. Spolu s Hitlerovou sekretářkou Traudl Junge je Below důležitým svědkem vůdcova života.
Nicolaus von Below vydal v roce 1980 své paměti pod názvem Als Hitlers Adjutant (anglicky pod názvem At Hitler's Side). Vyšly v několika vydáních, první vydání v roce 1980 mělo 446 stran, další vydání knihy bylo publikováno v roce 1999 a má 499 stran.
Těsně před svou smrtí v roce 1982 zpochybnil pravost údajných deníků Adolfa Hitlera. Zemřel 24. července 1983 v Detmoldu na území západního Německa v nedožitých 76 letech.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nicolaus von Below na anglické Wikipedii a Nicolaus von Below na německé Wikipedii.
- ↑ KONEČNÝ, Vratislav. Kde se skrýval přísně střežený Hitlerův vlak. cestování.idnes.cz [online]. 2008-12-08 [cit. 2014-03-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolaus von Below na Wikimedia Commons - Nicolaus von Below - Als Hitlers Adjutant na ISBNS.cz
