Noor Inayat Khanová
| Madeleine | |
|---|---|
 Noor Inayat Khanová přibližně v roce 1943 (kolorováno) | |
| Rodné jméno | Noor-un-Nisa Inayat Khanová |
| Narození | 1. ledna 1914 Moskva, Ruská říše |
| Úmrtí | 13. září 1944 (ve věku 30 let) Koncentrační tábor Dachau, Bavorsko, nacistické Německo |
| Příčina úmrtí | Zastřelení |
| Alma mater | Pařížská normální hudební škola Sorbonna |
| Povolání | básnířka, spisovatelka, autorka dětské literatury, odbojářka a agentka Special Operations Executive |
| Zaměstnavatel | Special Operations Executive (1943–1944) |
| Ocenění | Jiřího kříž (1949) Válečný kříž 1939–1945 člen Řádu britského impéria Mentioned in Despatches |
| Nábož. vyznání | Islám |
| Rodiče | Hazrat Inayat Khan a Ameena Begum |
| Příbuzní | Vilayat Inayat Khan (sourozenec) Fateh Alí Tipú (prapraděd) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Noor-un-Nisa Inayat Khanová (1. ledna 1914 – 13. září 1944) byla britská špionka za druhé světové války. Jako agentka Special Operations Executive pod kódovým označením Madeleine se stala první ženskou operátorkou vyslanou ze Spojeného království do okupované Francie na pomoc tamnímu odboji.[1]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Noor-un-Nisa Inayat Khanová, nejstarší ze čtyř dětí, se narodila 1. ledna 1914 v Moskvě. Její sourozenci byli Vilayat (1916–2004), Hidayat (1917–2016) a Khair-un-Nisa (1919–2011) Khanovi.[2]
Její otec, Inayat Khan, pocházel z rodiny indických muslimů, jeho rodiče byli dědiční šlechtici a hudebníci. Jeho prapradědeček byl vládcem Maisůru, Tipu Sultan. Žil v Evropě jako hudebník a učitel súfismu. Její matka Pirani Ameena Begum (rozená Ora Ray Baker) byla Američanka z Albuquerque v Novém Mexiku, která se s Inayat Khanem setkala během svých cest po Spojených státech.[3]
Ženské pomocné letecké sbory
[editovat | editovat zdroj]Ačkoli Noor byla hluboce ovlivněna pacifistickými ideály, ona a její bratr Vilayat se rozhodli pomoci porazit nacistickou tyranii:
| „ | Přála bych si, aby někteří Indové v této válce získali vysoké vojenské vyznamenání. Kdyby jeden nebo dva dokázali ve spojeneckých službách něco velmi statečného, co by všichni obdivovali, pomohlo by to vytvořit most mezi Angličany a Indy“.[4] | “ |
| — Noor Inayat Khanová | ||
V listopadu 1940 se Noor připojila k ženským pomocným leteckým sborům (WAAF) a jako letecká mechanička byla poslána na výcvik na bezdrátového operátora. Po zařazení do výcvikové školy pro bombardéry v červnu 1941 požádala o provizi ve snaze zbavit se tamní nudné práce.[5]
Oddělení pro zvláštní operace
[editovat | editovat zdroj]Později byla Noor Inayat Khanová přijata k sekci F (Francie) Oddělení pro zvláštní operace a na začátku února 1943 byla vyslána na ministerstvo letectví, ředitelství letecké rozvědky.
Byla zařazena do First Aid Nursing Yeomanry (FANY) a poslána do Panství Wanborough, poblíž Guildfordu v Surrey, načež byla poslána do Aylesbury v Buckinghamshire na speciální výcvik jako bezdrátový operátor na okupovaném území.[6]
Byla první ženou, která byla vyslána v této funkci, všechny ženy před ní byly poslány jako kurýři. Po předchozím výcviku bezdrátové telegrafie (W/T) měla Noor náskok před těmi, kteří s rádiovým výcvikem teprve začínali, a byla rychlá a přesná.[7]
Z Aylesbury Noor pokračovala do Beaulieu, kde byl bezpečnostní výcvik ukončen praktickou misí - v případě bezdrátových operátorů najít místo v podivném městě, ze kterého by mohli posílat zprávy svým instruktorům, aniž by byli detekováni neznámým agentem.[8] Konečným cvičením byl falešný výslech gestapa, jehož cílem bylo agentům ukázat, co by je mohlo čekat, kdyby byli zajati, a nějakou praxi při udržování jejich krycího příběhu. Noořin důstojník shledal její výslech „téměř nesnesitelným“ a oznámil, že „vypadala vyděšeně ... tak ohromeně, že téměř ztratila hlas“, a že poté „se chvěla a byla celá bledlá.“ [9]
Noořini nadřízení měli smíšené názory na její vhodnost pro tajnou válku a její výcvik byl neúplný kvůli potřebě dostat vyškolené operátory W/T do terénu. Její „dětské“ vlastnosti, zejména její jemné chování a „nedostatek lsti“, velmi znepokojovaly její instruktory ve výcvikových školách SOE. Jedna instruktorka napsala, že „přiznává, že by nechtěla dělat nic s několika identitami, zatímco druhá řekla, že je „velmi ženského charakteru“, velmi touží potěšit, připravená přizpůsobit se náladě společnosti, laskavá, emocionální, nápaditá.[4]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Noor Inayat Khanová byla v roce 1949 posmrtně vyznamenána Georgijským křížem a francouzským Croix de Guerre se stříbrnou hvězdou (avec étoile de vermeil). Protože byla v roce 1946 stále považována za „pohřešovanou“, nemohla být vyznamenána členkou Řádu britského impéria, ale v říjnu 1946 byla zmíněna v Despatches.
Na začátku roku 2011 byla zahájena kampaň s cílem získat 100 000 liber na zaplacení stavby její bronzové busty v centru Londýna poblíž jejího bývalého domova.[10]
Tvrdilo se, že busta bude prvním památníkem buď muslimky, nebo asiatky v Británii,[11] ale Noor už byla připomínána na památníku FANY v kostele sv. Pavla, Wilton Place, Knightsbridge, Londýn, který uvádí 52 členů sboru, kteří položili život v aktivní službě.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Noor Inayat Khan na anglické Wikipedii.
- ↑ Noor Inayat Khan: remembering Britain's Muslim war heroine. the Guardian [online]. 2012-10-23 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SOI : About Us : Noor-un-nisa Inayat Khan. web.archive.org [online]. 2016-03-03 [cit. 2021-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03.
- ↑ TOMB OF HAZRAT INAYAT KHAN – Delhi Information [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b VISRAM, Rozina. Ayahs, lascars and princes : Indians in Britain, 1700-1947. [s.l.]: London : Pluto 342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7453-0072-6.
- ↑ SEPTEMBER 15, India Today Web Desk; SEPTEMBER 15, 2017UPDATED:; IST, 2017 14:33. A heroine of India was tortured to death; amazing story of Noor Inayat Khan, princess, author, spy. India Today [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SIDDIQUI, Usaid. Noor Inayat Khan: The forgotten Muslim princess who fought Nazis. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Remembering a British Hero. [online]. 2018-10-18 [cit. 2021-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-21. (anglicky)
- ↑ Noor Inayat KIhan3. www.the-south-asian.com [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online.
- ↑ DAVIDSON, Ben. Noor Inayat Khan GC [online]. 2020-08-28 [cit. 2021-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-21. (anglicky)
- ↑ Honoured at last, the Indian heroine of Churchill's spy squad. The Independent [online]. 2011-01-04 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Churchill's Asian spy princess comes out of the shadows. BBC News. 2011-01-11. Dostupné online [cit. 2021-09-21]. (anglicky)
- ↑ Women's Transport Service. web.archive.org [online]. 2017-09-05 [cit. 2021-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-05.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Madeleine na Wikimedia Commons
