Přeskočit na obsah

Orel korunkatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOrel korunkatý
alternativní popis obrázku chybí
Orel korunkatý sedící na stromě v provincii KwaZulu-Natal v Jihoafrické republice.
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Čeleďjestřábovití (Accipitridae)
RodStephanoaetus
Binomické jméno
Stephanoaetus coronatus
Linné, 1766
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orel korunkatý (Stephanoaetus coronatus) je velký dravec, který se vyskytuje v subsaharské Africe.[2]

Tento druh prvně popsal Carl Linné v dvanáctém vydání Systema naturae, které publikoval v roce 1766, jako Falco coronatus.

Je to jediný žijící zástupce rodu Stephanoaetus, druhý zástupce – Stephanoaetus mahery – vyhynul poté, co lidé osídlili Madagaskar.[3]

Orel korunkatý patří mezi velké a mohutné orly. Na délku měří 80 až 99 centimetrů a je tedy pátý nejdelší orel. Samice jsou s váhou 3,2–4,7 kg o 10 až 15 % těžší než samci, kteří váží 2,55–4,12 kg. Je to devátý nejtěžší žijící orel.[4] Rozpětí křídel většinou činí 1,51 až 1,81 m. Jde o poměrně krátké rozpětí křídel k velikosti ptáka – skoro stejné má orel okrový (Aquila rapax) či orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus), což jsou druhy, které váží zhruba dvakrát méně než orel korunkatý. Nicméně křídla tohoto orla jsou dosti široká – širší než například křídla orla skalního, jehož křídla jsou výrazně delší.[5] Ocas orla korunkatého je 31 až 41 centimetrů dlouhý, medián délky ocasu je 31,5 cm u samců a 34,8 cm u samic.[4][6]

Rozšíření a habitat

[editovat | editovat zdroj]
Habitat orla korunkatého

Tento orel se vyskytuje pouze v Africe. Obývá zejména luhy, ale i jiné lesy.[2] Vyskytuje se v oblastech s nadmořskou výškou 0 až 3000 m n. m. (minimálně, občas obývá i oblasti, které mají vyšší nadmořskou výšku).[4] Orel korunkatý má poměrně krátká křídla a dlouhý ocas. Je proto dobře přizpůsobený k lovu v lesích. Lovící orel prolétá mezi korunami stromů a pokud spatří kořist, vrhne se na ni střemhlavým letem, pak úlovek vynese na silnou větev, kde ji požírá. Potravou tohoto orla jsou převážně savci. Loví často opice (kočkodany, mangabeje, ale i mláďata šimpanzů), damany, veverky, menší druhy šelem a kopytníků (antilopy chocholatky, lesoně, mladé štětkouny). Je schopen odnést kořist až do hmotnosti 10 kg. Výjimečně byly popsány i útoky na děti, orel korunkatý je tak zřejmě jediným recentním dravcem, pro něhož může člověk představovat přirozenou kořist.[7]

V Česku je chován v zoo Zlín.[8]

V roce 2012 byl IUCN definován jako téměř ohrožený taxon.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crowned eagle na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b SINCLAIR; RYAN. Birds of Africa south of the Sahara. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 1-86872-857-9. 
  3. GOODMAN, Steven M. Description Of A New Species Of Subfossil Eagle From Madagascar - Stephanoaetus (Aves, Falconiformes) From The Deposits Of Ampasambazimba. [s.l.]: [s.n.], 1994. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c FERGUSON-LEES; CHRISTIE. Raptors of the World. [s.l.]: [s.n.], 2001. ISBN 0-7136-8026-1. 
  5. BROWN, L. Eagles of the World. [s.l.]: David and Charles, 1976. Dostupné online. ISBN 0360003184. 
  6. BROWN, Leslie; AMADON, Dean. Eagles, Hawks and Falcons of the World. [s.l.]: The Wellfleet Press, 1986. ISBN 978-1555214722. 
  7. Steyn, P. 1982. Birds of prey of southern Africa: their identification and life histories. David Phillip, Cape Town, South Africa.
  8. Orel korunkatý: Stephanoaetus coronatus [online]. Zoo Zlín [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]