Přeskočit na obsah

Sportovní lezení na Světových hrách 2017

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sportovní lezení
na X. Světových hrách
Vratislavský stadion
Vratislavský stadion
Základní informace
Sportsportovní lezení
ZeměPolskoPolsko Polsko
OrganizaceIWGA, IFSC, PZA, ČHS
Webtheworldgames2017.com
ifsc-climbing.org
pza.org.pl
horosvaz.cz
Obtížnost
MěstoVratislav
Datum23. července
ZlatoJaponsko Keiičiró Korenaga
Belgie Anak Verhoeven
StříbroJaponsko Júki Hada
Slovinsko Janja Garnbret
BronzKanada Sean McColl
Francie Julia Chanourdie
Rychlost
MěstoVratislav
Datum22. července
ZlatoÍrán Reza Alipourshenazandifar
Rusko Julija Kaplinová
StříbroUkrajina Danijil Boldyrev
Francie Anouck Jaubert
BronzRusko Stanislav Kokorin
Rusko Anna Cyganovová
Bouldering
MěstoVratislav
Datum21. července
ZlatoJaponsko Jošijuki Ogata
Srbsko Staša Gejo
StříbroNěmecko Jan Hojer
Japonsko Miho Nonaka
BronzRusko Alexej Rubcov
Francie Fanny Gibert
← SH 2013
SH 2017
LOH 2020 →
lezení na rychlost na světových hrách 2017

Sportovní lezení bylo na Světových hrách v roce 2017 počtvrté a naposledy, sportovní lezci závodili 21. až 23. července v polské Vratislavi, celé hry probíhaly 20. až 30. července. Od roku 2020 je již lezení na olympijských hrách.

polsky: Światowe Igrzyska Sportowe 2017 - Wspinaczka sportowa (prowadzenie, na czas, bouldering)
anglicky: The World Games 2017 - sport climbing (lead, speed, boulder)

Kromě lezení na obtížnost a na rychlost se poprvé závodilo také v boulderingu, čímž se oproti minulým hrám o třetinu zpřísnily nominační kvóty pro závodníky (3× 12 mužů a žen, dříve 2× 18 mužů a žen), ve sportovním lezení zde mohlo závodit 72 závodníků, nakonec se jich ze 73 přihlášených zúčastnilo jen 68 a udělovalo se 12 medailí.[1]

Organizátoři

[editovat | editovat zdroj]

Čeští závodníci

[editovat | editovat zdroj]

Místo konání

[editovat | editovat zdroj]

Zahájení her proběhlo na Městském stadionu ve Vratislavi.

Závody ve sportovním lezení se uskutečnily na náměstí (Plac) Nowy Targ přímo uprostřed Vratislavi poblíž městského úřadu a řeky Odry. Vratislav se nachází 175 km (autem) severozápadně od Hradce Králové.[2]

Dalšími kandidáty na pořádání her v tomto roce byly města Budapešť (Maďarsko), Kapské Město (Jihoafrická republika) a Janov (Itálie).

Nominační kvóty

[editovat | editovat zdroj]

Lezci se nominovali z mistrovství světa, světového poháru, mistrovství světa juniorů, kontinentálních mistrovství a z pořadatelské země. Chybějící závodníci byli doplněni z mistrovství světa (celkový maximální počet závodníků 12x 6 = 72, nominovalo se jich 71). Francouzka Anouck Jaubert měla nejvíce nominací (z MS, SP a ME).

I. Mezinárodní kvóta (6x 6)
nominace obtížnost rychlost bouldering datum závodů
muži ženy muži ženy muži ženy
MS 2016 1. místo 1. Česko Adam Ondra
4. Domen Škofic
5. Francie Romain Desgranges 		1. Slovinsko Janja Garnbret 1. Polsko Marcin Dzieński 1. Rusko Anna Cyganovová 1. Japonsko Tomoa Narasaki 1. Švýcarsko Petra Klingler
4. USA Megan Mascarenas
(také 7. na SP) 		18.9.2016[3]
MS 2016 2. místo 2. Rakousko Jakob Schubert
6. Kanada Sean McColl 		2. Belgie Anak Verhoeven 2. Írán Reza Alipourshenazandifar 2. Francie Anouck Jaubert 2. Česko Adam Ondra
4. Francie Mickael Mawem 		2. Japonsko Miho Nonaka
MS 2016 3. místo 3. Francie Gautier Supper 3. Slovinsko Mina Markovič 3. Rusko Alexandr Šikov 3. Rusko Julija Kaplinová 3. Francie Manuel Cornu 3. Japonsko Akijo Noguči
doplnění z MS 7. Stefano Ghisolfi
8. Keiičiró Korenaga
9. Ramón Julián Puigblanque
10. Německo Sebastian Halenke
11. Rusko Dmitrij Fakirjanov 		— 5. Itálie Leonardo Gontero
6. Stanislav Kokorin
7. Libor Hroza
8. Ukrajina Danijil Boldyrev
(také 3. na SP) 		4. Aleksandra Rudzinska
5. Klaudia Buczek
6. Francie Elma Fleuret
7. Darja Kanová
8. Polsko Patrycja Chudziak 		— 5. Rakousko Anna Stöhr
6. Rusko Jelena Krasovská
7. Srbsko Staša Gejo
SP 2016 1. místo 1. Slovinsko Domen Škofic 1. Janja Garnbret
3. Jižní Korea Kim Ča-in 		1. Marcin Dzieński
4. Francie Bassa Mawem
(také 4. na MS) 		1. Julija Kaplinová
3. Polsko Klaudia Buczek 		1. Tomoa Narasaki
3. Rusko Alexej Rubcov 		1. Spojené království Shauna Coxsey
3. Francie Mélissa Le Nevé
4. Akijo Noguči
5. Německo Monika Retschy 		27.11.2016
23.10.2016
13.8.2016
SP 2016 2. místo 2. Rakousko Jakob Schubert
4. Itálie Stefano Ghisolfi 		2. Anak Verhoeven
4. Rakousko Magdalena Röck 		2. Rusko Stanislav Kokorin 2. Anouck Jaubert
4. Polsko Aleksandra Rudzińska 		2. Japonsko Kokoro Fudžii 2. Miho Nonaka
6. Francie Fanny Gibert
MSJ 2016 1. místo (jun) 1. Belgie Simon Lorenzi
2. Japonsko Júki Hada 		1. USA Margo Hayes 1. Itálie Ludovico Fossali 1. Rusko Darja Kanová 1. Chorvatsko Borna Čujić 1. USA Margo Hayes 13.11.2016
II. Kontinentální kvóta (5x 6)
Mistrovství Asie 2016 1. Japonsko Keiičiró Korenaga 1. Japonsko Akijo Noguči 1. Indonésie Ashari Fajri 1. Čína Che Cchuej-lien 1. Japonsko Jošijuki Ogata 1. Akijo Noguči
2. Japonsko Aja Onoe 		3.-6.8.2016[4]
Jihoafrický pohár 2016 Jižní Afrika Oliver Marx Jižní Afrika Naureen Bretherick — — Jižní Afrika Adam Ludford Jižní Afrika Samantha Stainton
Mistrovství Evropy 2015 1. Španělsko Ramón Julián Puigblanque 1. Mina Markovič
2. Janja Garnbret
3. Rakousko Jessica Pilz 		1. Česko Libor Hroza 1. Anouck Jaubert
2. Julija Kaplinová
3. Rusko Marija Krasavinová 		1. Německo Jan Hojer 1. Německo Juliane Wurmová
2. Rakousko Anna Stöhr
3. Rakousko Katharina Saurwein 		12.7.2015
16.5.2015
Mistrovství Oceánie 2016 1. Austrálie James Kassay
2. Austrálie Campbell Harrison 		1. Austrálie Lucinda Ann Stirling 1. Austrálie Jarred Jordan 1. Austrálie Olivia Campton-Smith —
Austrálie Campbell Harrison 		—
Austrálie Lucinda Ann Stirling 		19.6.2016[5]
Panamerické Mistrovství 2016 neznámá vlajka USA Claire Buhrfeind
(také 7.-8. na MS) 		USA John Brosler Ekvádor Andrea Rojas Kanada Sean McColl —
III. Lokální a regionální extra kvóta (1x 6)
Pořadatelská země Polsko Maciej Dobrzanski Polsko Karina Miroslaw Polsko Rafal Halasa Polsko Anna Brożek Polsko Andrzej Mecherzynski-Wiktor Polsko Katarzyna Ekwinska
  • stav k 30.6.2017[6]

Průběh závodů

[editovat | editovat zdroj]

V pátek začalo lezení na hrách boulderingem, do kvalifikace (4 bouldry) nastoupilo 12 mužů a 11 žen (bez Megan Mascarenas z USA). Z mužů topoval 3 bouldry pouze Tomoa Narasaki, mezi ženami topovali 3 bouldry Akijo Noguči, Miho Nonaka a Fanny Gibert. Postoupilo šest mužů i žen, ve finále se lezly 4 bouldry, které topovali vítězové Jošijuki Ogata a Staša Gejo.

V sobotu se lezly závody na rychlost, tradičním způsobem na standardních 15m cestách, nejprve kvalifikace a poté vyřazovacím pavoukem 8 a 4 závodníci a poté boj o 1. a 3. místo. Nejrychlejší časy měli vítězové ve finále. Reza Alipourshenazandifar 5.58 s a Julija Kaplinová nový světový rekord 7.32 s.

V neděli se lezla obtížnost, jedna kvalifikační cesta a jedna finálová, osm postupujících. V obou kolech byla stejná pořadí jak u mužů, tak i u žen, topy nepadly a rozhodovaly výsledky z kvalifikace.[7]

Nejsilnější reprezentaci zde mělo Japonsko, z osmi nominovaných závodníků (+1 ve dvou disciplínách) získali čtyři medaile, z toho dvě zlaté. Devět domácích (polských) závodníků nezískalo žádnou medaili. Jediný Kanaďan, Sean McColl lezl na obtížnost i rychlost a v první disciplíně získal bronz. Japonka Akijo Noguči byla v obtížnosti a boulderingu 6. a 4. Také Australan Campbell Harrison závodil ve dvou disciplínách, v lezení na obtížnost a v boulderingu, v obou skončil osmý.[8]

Program

[editovat | editovat zdroj]
pátek 21. července
  • 9:00-10:40 - muži bouldering kvalifikace
  • 11:30-13:10 - ženy bouldering kvalifikace
  • 16:00-17:30 - muži bouldering finále
  • 18:00-19:30 - ženy bouldering finále
  • 19:30-19:45 - vyhlášení vítězů
sobota 22. července
  • 14:00-14:30 - rychlost kvalifikace
  • 17:30-18:40 - rychlost finále
  • 18:45-19:00 - vyhlášení vítězů
neděle 23. července
  • 9:00-10:00 - obtížnost kvalifikace
  • 17:00-18:30 - obtížnost finále
  • 18:35-18:50 - vyhlášení vítězů

Výsledky mužů a žen

[editovat | editovat zdroj]
     Pořadatelská země
obtížnost rychlost bouldering
muži ženy muži ženy muži ženy
1. Japonsko Keiičiró Korenaga 1. Belgie Anak Verhoeven 1. Írán Reza Alipourshenazandifar 1. Rusko Julija Kaplinová 1. Japonsko Jošijuki Ogata 1. Srbsko Staša Gejo
2. Japonsko Júki Hada 2. Slovinsko Janja Garnbret 2. Ukrajina Danijil Boldyrev 2. Francie Anouck Jaubert 2. Německo Jan Hojer 2. Japonsko Miho Nonaka
3. Kanada Sean McColl 3. Francie Julia Chanourdie 3. Rusko Stanislav Kokorin 3. Rusko Anna Cyganovová 3. Rusko Alexej Rubcov 3. Francie Fanny Gibert
4. Francie Romain Desgranges 4. Jižní Korea Kim Ča-in 4. Polsko Marcin Dzieński 4. Rusko Marija Krasavinová 4. Francie Mickael Mawem 4. Japonsko Akijo Noguči
5. Slovinsko Domen Škofic 5. Rakousko Jessica Pilz 5. USA John Brosler 5. Polsko Aleksandra Rudzińska 5. Japonsko Tomoa Narasaki 5. Německo Monika Retschy
6. Itálie Francesco Vettorata 6. Japonsko Akijo Noguči 6. Rusko Alexandr Šikov 6. Rusko Darja Kanová 6. Francie Manuel Cornu 6. USA Margo Hayes
7. Polsko Maciej Dobrzanski 7. Slovinsko Mina Markovič 7. Francie Bassa Mawem 7. Polsko Anna Brożek 7. Japonsko Kokoro Fudžii 7. Rakousko Katharina Saurwein
8. Austrálie Campbell Harrison 8. USA Claire Buhrfeind 8. Česko Libor Hroza 8. Polsko Patrycja Chudziak 8. Austrálie Campbell Harrison 8. Japonsko Aja Onoe
9. Španělsko Ramón Julián Puigblanque 9. USA Margo Hayes 9. Itálie Leonardo Gontero 9. Čína Che Cchuej-lien 9. Chorvatsko Borna Čujić 9. Německo Alma Bestvaterová
9. Jižní Afrika Oliver Marx 10. Polsko Karina Miroslaw 10. Indonésie Ashari Fajri 10. Ekvádor Andrea Rojas 9. Polsko Andrzej Mecherzynski- Wiktor 10. Polsko Katarzyna Ekwinska
— 10. USA Lucinda Ann Stirling 11. Polsko Rafal Halasa 11. Francie Elma Fleuret 11. Kanada Sean McColl 11. Austrálie Lucinda Ann Stirling
— — 12. Itálie Ludovico Fossali 12. Polsko Klaudia Buczek 12. Jižní Afrika Adam Ludford —
8 finalistů 8 finalistek 4 finalisté 4 finalistky 6 finalistů 6 finalistek
bez semifinále bez semifinále 8 semifinalistů 8 semifinalistek bez semifinále bez semifinále
10 mužů 11 žen 12 mužů 12 žen 12 mužů 11 žen

Medaile podle zemí

[editovat | editovat zdroj]
pořadí stát Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile celkem závodníků
1. JaponskoJaponsko Japonsko 2 2 0 4 8
2. RuskoRusko Rusko 1 0 3 4 7
3. BelgieBelgie Belgie 1 0 0 1 1
3. ÍránÍrán Írán 1 0 0 1 1
3. SrbskoSrbsko Srbsko 1 0 0 1 1
6. FrancieFrancie Francie 0 1 2 3 8
7. NěmeckoNěmecko Německo 0 1 0 1 3
7. SlovinskoSlovinsko Slovinsko 0 1 0 1 2
7. UkrajinaUkrajina Ukrajina 0 1 0 1 1
10. KanadaKanada Kanada 0 0 1 1 1
- PolskoPolsko Polsko 0 0 0 0 9

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Lezec.cz: Světové hry 2017 Wroclaw (Polsko) - nominační kvóty
  2. ↑ http://theworldgames2017.com/co-to-jest-twg2017/obiekty-sportowe/klaster-centralny Archivováno 5. 10. 2016 na Wayback Machine. Web SH 2017: Sporotvní objekty - Klaster centralny
  3. ↑ Výsledky MS 2016 na stránkách Mezinárodní federace sportovního lezení (IFSC)
  4. ↑ výsledky Mistrovství Asie 2016
  5. ↑ výsledky Mistrovství Oceánie 2016
  6. ↑ IFSC: Startovní listina se uzavírá k 16.7.2017
  7. ↑ Lezec.cz: Světové hry 2017 Vratislav (Polsko): Libor Hroza 8.
  8. ↑ Ifsc-climbing.org: výsledky Světových her 2017 (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Sportovní lezení na světových hrách
Závody ve sportovním lezení
Disciplíny
Světové
Kontinentální
Národní
Individuální
Ostatní
Multisportovní
Organizace
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sportovní_lezení_na_Světových_hrách_2017&oldid=23715256“