Sudoměřický tunel
| Sudoměřický tunel | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Stát |  Česko |
| Provozní délka | 444 m |
| Lokalizace | |
| Souřadnice | 49°29′52,4″ s. š., 14°39′17,7″ v. d. |
  Sudoměřický tunel | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sudoměřický tunel (také Tunel Sudoměřice) je železniční dvoukolejný tunel na železniční trati Praha – České Budějovice (součást IV. železničního koridoru) v úseku Sudoměřice u Tábora – Chotoviny v km 93,240–93,670.[1][2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Železniční trať České Budějovice – Praha byla uvedena do provozu v roce 1871 společností Dráha císaře Františka Josefa. Část tratě byla v roce 1906 zdvoukolejněna a v roce 1971 byla zahájena její elektrizace, která byla kompletně dokončena v roce 2001.[3] V rámci modernizace IV. železničního koridoru probíhá na této trati zdvoukolejnění a úprava pro rychlost vlaků na 160 km/h (respektive až na 200 km/h).[4] V úseku Tábor–Sudoměřice byla trať z původní délky 11,837 km zkrácena o 448 m a byl zde postaven první železniční tunel v Jihočeském kraji, Sudoměřický tunel, který je dvoukolejný v délce 444 m. Investorem stavby byla Správa železniční dopravní cesty (od roku 2020 Správa železnic) a výstavbu provedla společnost OHL ŽS, a. s. V září 2013 byla zahájena výstavba, v červnu 2014 byl tunel proražen, v březnu 2015 byla stavba dokončena a v srpnu 2015 uvedena do zkušebního provozu. Celý rekonstruovaný úsek železniční trati byl zprovozněn v červnu 2016.[5][6]
Geologie
[editovat | editovat zdroj]Oblast tunelu se nachází z geomorfologického hlediska v Táborské pahorkatině, která je součástí Středočeské pahorkatiny. Hlavní horninou jsou středně až jemně zrnité pararuly.
Značná část území nad portálem je zemědělsky využívána a v jižní části u jižního portálu probíhá křížení tunelu se silnicí I/3. Nadmořská výška terénu v ose tunelu stoupá od místa jižního portálu z kóty 535 m n. m. na nejvyšší bod s hodnotou 555 m n. m. a poté se opět svažuje k místu severního portálu na kótu 543 m n. m. Výška nadloží se pohybuje od 2,7 do 18 m. Kvartérní pokryvy jsou tvořeny svahovými (deluviální) sedimenty v mocnosti 0,2 až jeden metr v zastoupení hlinitých nebo středně až hrubě zrnitých písků s příměsemi úlomků hornin nebo jemnozrnných zemin. Pod kvartérními vrstvami se nachází biotitické-sillimatické pararuly s různým stupněm zvětrání. Na trase tunelu se nevyskytovaly významnější tektonické poruchy.[7][8][3][9][10]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Dvoukolejný železniční tunel je ražený novou rakouskou tunelovací metodou (NRTM) ve směrovém oblouku o poloměru 2802 m, sklon ve směru jižní–severní portál je 0,86 %, výška tunelu šest metrů, osová vzdálenost kolejí je čtyři metry.
Výstavba
[editovat | editovat zdroj]V průběhu výstavby byl změněn postup výstavby v místě křížení tunelu se silnicí I/3 u jižního portálu. Vzhledem k nízké mocnosti nadloží (jen 2,7 m) a obavám o poškození vozovky tlakem injektážní směsí nebo nedostatečným proinjektováním horniny při nižším tlaku, bylo rozhodnuto o použití metody želva, tj. ražby tunelu pod zastropením. Metoda zahrnuje výstavbu částečně v otevřené jámě a vlastní ražba metodou NRTM probíhá pod provizorní klenbou.[7][8][3][9][10] K přípravě otevřené jámy o délce 52 m, šířce 15 m a hloubce 8 m bylo 9. října 2013 vydáno rozhodnutí o uzavření silnice I/3.[3] Následně byla vybudována otevřená jáma zabezpečená mikropiloty a pod provizorní klenbou instalovány předpínací kotvy. Byl vytvarován zemní profil želvy a uloženy separační vrstvy (fólie) a výztuž želvy. Dočasná klenba byla vybetonována v osmi blocích o celkovém objemu 750 m³ betonu. Její konstrukce byla provedena z betonu C16/20 o tloušťce 600 mm (vrchol klenby), šířka paty byla 1,5 m. Zpevněný beton byl postupně zahrnut zhutnělým zásypem a konstrukční vrstvou komunikace. Silnice I/3 byla rozšířena a osazena svodidly. Pod ochranou klenbou bylo vyraženo 49 m kaloty a pak teprve bylo odtěženo jádro. Na stěny výrubu bylo naneseno primární ostění ze stříkaného betonu o tloušťce 300 mm, dvou vrstev KARI sítí a zabezpečeno kotevními kotvami. Rozpojování horniny bylo provedeno pouze mechanickým způsobem bez použití trhacích prací.[10][7]
Portálové jámy (severní a jižní) byly hloubeny ve třech etážích s postupným zajištěním jámy do hloubky 10 m jižní a 16 m severní. Svah byl stabilizován stříkaným betonem o tloušťce vrstvy 100 mm v druhé etáži a 250 mm ve třetí etáži, sítěmi a výztužnými rámy. V jižním portálu byla vybudována protiklenba.
Ražba vlastního tunelu byla rozdělena na podélné úseky s obdobnými geotechnickými vlastnostmi. Výrub byl opět zajištěn primárním ostěním (tloušťky 150–300 mm), příhradovými rámy, výztužnými sítěmi a kotevními prvky. Ražba profilu byla rozdělena na kalotu, jádro a počvu a byla prováděna pomocí trhacích prací. Definitivní ostění bylo betonováno v blocích v délce 12 m, celkem dva portálové bloky a třicetpět tunelových pasů. Minimální tloušťka ostění v klenbě je 300 mm, u hloubené části pak 600 mm. Dvacet pasů není díky příznivým geologickým podmínkám vyztuženo. U jižního portálu bylo šest pasů vybudováno s protiklenbou, ostatní pasy jsou budovány jako tunel na patkách.
Mezi vnitřní vybavení tunelu patří multikanály, které jsou po obou stranách tunelu, požární suchovod, bezpečnostní výklenky, madlo a osvětlení. V severní stavební jámě byla zbudována požární nádrž o objemu 112 m³.
U příležitosti výstavby Sudoměřického tunelu byla ražena pamětní medaile.[3]
| událost | poznámka | zdroj | |
|---|---|---|---|
| převzetí staveniště | dne 1. srpna 2013 | [7][8][3][9][10] | |
| budování severního portálu | dne 2. září 2013 | ||
| budování želvy | od 12. října do 10. prosince 2013 | zkrácení o pět dnů oproti plánu | |
| délka raženého tunelu | 420 m | ||
| zahájení ražby | dne 5. prosince 2013 | ||
| ražba pod želvou | od 5. prosince do 10. prosince 2013 | ||
| prorážka | dne 5. června 2014 | ||
| celková délka tunelu | 444 m | ||
| délka tunelu s protiklenbou | 74 m u jižního portálu | ||
| nadloží | 2,0–17,5 m | ||
| sklon tunelu | 8,6 ‰ | ||
| poloměr oblouku | 2802 m | ||
| použitá metoda ražby | NRTM (kalota, jádro a počva) | ||
| ražený příčný profil | 99,4–110,5 m² | ||
| primární ostění: tloušťka | 200–300 mm | ||
| primární ostění: beton | SB C20/25-X0 | ||
| definitivní ostění: zahájení betonáže | dne 6. srpna 2014 | ||
| definitivní ostění: ukončení betonáže | dne 27. října 2014 | severní portál | |
| definitivní ostění: počet bloků | 35 tunelových pasů + P1 a P2 | ||
| definitivní ostění: tloušťka | 300 mm v klenbě | ||
| definitivní ostění: délka bloků | 12 m | ||
| definitivní ostění: beton | C 30/37 XC2 XF3 | ||
| vnitřní vybavení a dokončovací práce | duben 2015 | ukončení | |
| montáž železničního svršku a technologie | srpen 2015 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Sudoměřice u Tábora - Sudoměřický tunel. www.mosty-tunely.cz [online]. [cit. 2021-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Sudoměřický tunel. www.atlaskolejowy.net [online]. [cit. 2021-10-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f JUST, Tomáš. SUDOMĚŘICKÝ TUNEL, REALIZACE ŽELEZNIČNÍHO TUNELU V RÁMCI MODERNIZACE 4. KORIDORU. Tunely a podzemné stavby. 2015. Dostupné online.
- ↑ HALLA, J. A. Sudoměřice – Votice: dotace z evropských fondů schválena [online]. 2021-01-13 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- ↑ SVOBODA, Jakub. Tábor – Sudoměřice v půlce června: tunel proražen, nová kolej do Chotovin. Železniční koridory [online]. 2014-06-24 [cit. 2021-10-02]. Dostupné online.
- ↑ MAREL, Lukáš. U Tábora už vlaky jezdí prvním tunelem v kraji a po mostě přes dálnici. iDNES.cz [online]. 2016-06-03 [cit. 2021-10-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MAŘÍK, Libor, et al. Sudoměřický tunel — realizace nového železničního dvoukolejného tunelu. Železniční mosty a tunely. 2015-01-22, s. 54–60. Dostupné online.
- ↑ a b c MAŘÍK, Libor; JUST, Tomáš. Dvoukolejný železniční tunel Sudoměřice – zkušenosti ze zahájení výstavby. Tunel. 2014, roč. 23, čís. 1, s. 41–51. Dostupné online.
- ↑ a b c MAŘÍK, Libor. Ražba tunelů pod zastropením – metoda želva. Stavebnictví. 2017, čís. 06–07, s. 44–53. Dostupné online.
- ↑ a b c d MAŘÍK, Libor. Sudoměřický tunel – projekt a realizace. Železniční mosty a tunely. 2015-01-22, s. 45–54. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]