Třída Lerici
| Třída Lerici | |
|---|---|
 Sapri (M5551) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Italské námořnictvo Malajské královské námořnictvo Nigerijské námořnictvo Alžírské námořnictvo Australské námořnictvo Námořnictvo Korejské republiky Finské námořnictvo Thajské královské námořnictvo Námořnictvo Spojených států amerických |
| Typ | minolovka |
| Lodě | 56 |
| Osud | aktivní (2020) |
| Nástupce | třída Gaeta |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 488 t (standardní) 520 t (plný) |
| Délka | 49,98 m |
| Šířka | 9,6 m |
| Ponor | 2,7 m |
| Pohon | 1 diesel |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Dosah | 2500 nám. mil při 12 uzlech |
| Posádka | 47 |
| Výzbroj | 1× 20mm kanón |
| Sonar | SQQ-14 |
Třída Lerici je třída minolovek provozovaných Italským námořnictvem a v podobě odvozených typů rovněž několika zahraničními uživateli. Pro Itálii byly postaveny celkem čtyři jednotky této třídy, pro Nigérii dvě a pro Malajsii čtyři. Italské minolovky jsou v aktivní službě a jejich domovským přístavem je La Spezia. Úzce na ně rovněž navázala následující mírně zvětšená třída Gaeta, čítající osm plavidel.
Na základě třídy Lerici vzniklo několik dalších tříd minolovek, zakoupených námořnictvy Alžírska (1 ks), Austrálie (6 ks), Finska (3 ks), Thajska (8 ks) a USA (12 ks). Bezlicenční kopii minolovek třídy Lerici postavila Jižní Korea (6 ks). Včetně těchto derivátů tak bylo na základě třídy Lerici postaveno celkem 54 minolovek.
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]Minolovky vyvinula italská loděnice Intermarine SpA v Sarzaně. V roce 1985 byly do služby zařazeny čtyři jednotky pojmenované Lerici (M5550), Sapri (M5551), Milazzo (M5552) a Vieste (M5553).
Jednotky třídy Lerici:[1]
| Jméno | Uživatel | Spuštěna | Dodání | Status |
|---|---|---|---|---|
| Lerici (5550) | Itálie | 1982 | 4. května 1985 | v rezervách námořnictva, 2012 |
| Sapri (5551) | Itálie | 1984 | 14. prosince 1985 | v rezervách námořnictva, 2012 |
| Milazzo (5552) | Itálie | 1984 | 14. prosince 1985 | aktivní |
| Vieste (5553) | Itálie | 1985 | 14. prosince 1985 | aktivní |
| Ohue (M371) | Nigérie | 1985 | 28. května 1987 | aktivní |
| Maraba (M372) | Nigérie | 1986 | 25. února 1988 | aktivní |
| Mahamiru (11) | Malajsie | 1983 | 11. prosince 1985 | aktivní |
| Jerai (12) | Malajsie | 1983 | 11. prosince 1985 | aktivní |
| Ledang (13) | Malajsie | 1983 | 11. prosince 1985 | aktivní |
| Kinabulu (14) | Malajsie | 1983 | 11. prosince 1985 | aktivní |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Vývoj nových minolovek, které měly nahradit stará plavidla pocházející z 50. let, byl objednán v roce 1978. Trup plavidla je zhotoven ze sklolaminátu a je odolný vůči podmořským výbuchům. Miny jsou vyhledávány pomocí vysokofrekvenčního sonaru SQQ-14 a potápěči, kterých může být na palubě až sedm. K likvidaci min slouží dálkově ovládané prostředky MIN-77 a Pluto. Obrannou výzbroj tvoří jeden 20mm kanón Oerlikon. Pohonný systém tvoří jeden diesel GMT B230-8M. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů.
Uživatelé třídy Lerici
[editovat | editovat zdroj]
- Italské námořnictvo – celkem 10 jednotek.
- Malajsijské královské námořnictvo – čtyři jednotky třídy Mahamiru, pojmenované Mahamiru (11), Jerai (12), Ledang (13) a Kinabalu (14).
- Nigerijské námořnictvo – dvě jednotky pojmenované Ohue (M 371) a Marabai (M 372).
Deriváty třídy Lerici
[editovat | editovat zdroj]
- Alžírské námořnictvo – tři minolovky třída El-Kasseh, odvozeny od třídy Katanpää.
- Australské námořnictvo – šest minolovek odvozené třídy Huon.
- Námořnictvo Korejské republiky – šest minolovek třídy Kanggjeong.
- Finské námořnictvo – tři minolovky hluboce modernizované třídy Katanpää.
- Italské námořnictvo – osm minolovek třídy Gaeta.
- Thajské královské námořnictvo – osm minolovek třídy Lat Ya.
- Námořnictvo Spojených států amerických – 12 minolovek odvozené třídy Osprey.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Class Lerici Coastal Minehunter [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-22. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Lerici na Wikimedia Commons
