Antologie z oper/Josef Nešvera

Antologie z oper
Královnin omyl	Josef Nešvera	Perdita

Údaje o textu
Titulek:	Josef Nešvera
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 141-142 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Josef Nešvera

Josef Nešvera

narodil se 24. října 1842 v Praskolesích u Hořovic. Studoval učitelský ústav a varhanickou školu pod J. Krejčím v Praze, působil jako učitel v Litni a Hořovicích, ale jsa puzen láskou k hudbě, vzdal se tohoto povolání. Byl ředitelem kůru v Berouně od r. 1868, od r. 1878 v Hradci Králové a od r. 1880 při arcibiskupském chrámě v Olomouci, kde zemřel 12. dubna 1914. Vyjímaje velká díla symfonická, Nešvera zkusil své síly ve všech oborech a formách skladby, arci s úspěchem nestejným. Prvními svými skladbami klavírními vyrůstá ze Schumanna, Mendelssohna, později vzrůstá příbuznost s Fibichem a Smetanou. Ze Smetany má Nešvera českost výrazu; také ona měkkost, jímavá vřelost, srdečný tón, nehledanost má své prameny v hudbě Smetanově. S Fibichem má společné vzory romantiky, komponuje ve formách specielně Fibichovských, melodram na slova L. Quisa: Krajánek. Z romantiků německých bere formu krátkých programních skladeb: Lístky do památníku, Oříšky, Hudební obrázky, Plumlovské motivy, Miniatury, Barkarola, lO eklog, Ukolébavka, a jiné. Jako klavírního virtuosa silně ho zaujal Chopin, což patrno nejen ve formálním utváření, ale i v hud. výraze: Valčíky, Mazurky, Polonézy. Z oboru komorní hudby: Suita pro housle a klavír, Dua pro housle a klavír, Trio es-dur pro klavír, housle a cello, Smyčcový kvartet g-dur, z písňové tvorby 3 sešity „Staroměstských písniček“ na slova Sládkova, Milostné písně, v nichž mu schází milostný žár, dále skladby pro mužský, ženský a smíšený sbor, v nichž jde ve šlépějích Tovačovského a Bendla; kantáta „První májová noc“ pro sola, sbor a orchestr, na slova K. J. Erbena. V církevní hudbě zanechal díla nejlepší; z nich vynikla Mše ke cti sv. Prokopa, České pašije, Te Deum, čtyři Requiem, Responsoria, Motetta, a zvláště významu trvalého „De profundis“ pro sola, sbor a orchestr. Pro velký orchestr napsal: Symfonii g-dur, Arabesky, Novelety a nejlepší z nich „Pohádky“; pro smyčcový orchestr: Serenady a Idyllu. Pokusil se také v dramatické hudbě, dramatikem není pro své výlučně lyrické založení. Složil jednoaktovkou operu Bratránek (1884), pohádkovou operu „Perdita“ (1883). Vlivy Smetanovy objevující se ve všech dílech, jsou zřejmé i v komické opeře „Lesní vzduch“ (1896), k níž si sám psal text. V opeře Radhošť (1906) podlehl nesprávným požadavkům moravské národní hudby.