| dbo:abstract
|
- V ústavním právu Spojených států je „substantive due process“ zásada, která umožňuje soudům chránit určitá základní práva před zásahy státu, a to i v případě, že proti nim jinak existuje procesní obrana, nebo i když nejsou tato práva v Ústavě USA výslovně uvedena. Soudy vyvodily základ pro takovou ochranu z ustanovení o řádném procesu (due process clause) v pátém a čtrnáctém dodatku Ústavy, která zakazují federální vládě i vládám jednotlivých států zbavit jakoukoli osobu „života, svobody nebo majetku bez řádného soudního procesu“ („… due process of law“). Zásada „substantive due process“ vymezuje hranici mezi jednáním, které soudy považují za ještě podléhající vládním nařízením nebo legislativě, a jednáním, které už soudy umisťují mimo dosah zásahů státu. Jestli však byl pátý nebo čtrnáctý dodatek zamýšlen právě za tímto účelem, zůstává stále otázkou pro vědeckou diskusi stejně jako pro soudní praxi. „Substantive due process“ je třeba odlišit od termínu „procedural due process“. Rozdíl vyplývá ze slov „of law“ ve výrazu „due process of law“ (který má základ už Magně chartě libertatum z roku 1215). „Procedural due process“ jako procesní zásada chrání jednotlivce před donucovací mocí státu tím, že zajišťuje, že rozhodování probíhá podle platných zákonů a je spravedlivé a nestranné. Mezi takové prostředky ochrany patří například dostatečné a včasné oznámení o tom, proč je účastník povinen dostavit se před soud nebo správní orgán, právo na nestranné zjištění skutkového stavu a nestranné posouzení sporu a právo na poskytnutí svědectví a předložení příslušných důkazů během slyšení. Naproti tomu „substantive due process“ má věcný obsah, chrání jednotlivce před uzákoněním takové politiky aktuální většiny, která už překračuje ústavní meze státní moci: soudy mohou rozhodnout, že takové zákony, byť je přijala většina, nejsou právem a nelze je jako takové vynucovat bez ohledu na to, zda byl proces přijetí a vynucování zákona spravedlivý či nikoli. Termín „substantive due process“ byl poprvé výslovně použit ve sbírkách judikatury 30. let 20. století jako kategorické rozlišení vybraných případů spravedlivého procesu a do roku 1952 byl dvakrát zmíněn ve stanoviscích Nejvyššího soudu USA (zejména případ Lochner vs. New York z roku 1905, kde šlo o ochranu smluvní volnosti). Samotný pojem „substantive due process“ se dnes běžně používá dvěma způsoby: nejen k identifikaci konkrétní linie judikatury, ale také k označení konkrétního politického postoje k soudnímu přezkumu podle dvou ustanovení Ústavy o řádném procesu. V mnoha soudních sporech, kde je argumentováno zásadou „substantive due process“, musí právníci dosáhnout konkrétního výsledku ohledně ústavně nevyjmenovaných práv, namísto pouhého napadení právního postupu a jeho účinku. V úspěšných případech však Nejvyšší soud uznává takto ústavně založenou svobodu a považuje zákony, které se snaží tuto svobodu omezit, za nevymahatelné nebo v určitém rozsahu omezené. Kritici těchto rozhodnutí pak obvykle tvrdí, že Ústava pro takovou ochranu nedává textový podklad a že dané svobody by měly být ponechány v kompetenci ostatních politicky odpovědnějších státních mocí. (cs)
- El debido proceso fundamental (en inglés: substantive due process) es una teoría del derecho estadounidense por medio de la cual los tribunales establecen límites al poder y autoridad del gobierno. Según la jurisprudencia estadounidense, el uso de los tribunales de esta teoría procede de la de las enmiendas quinta y decimocuarta, que prohíben a los gobiernos federal y estatales, respectivamente, privar a cualquier persona de la «vida, libertad o propiedad, sin el proceso debido de la ley.» Así, el proceso debido fundamental marca la línea entre, por un lado, los actos de las personas de naturaleza pública o privada que el tribunal establece que son objeto de regulación púbica o legislación, y por otro los actos que los tribunales sitúan más allá del alcance de cualquier regulación gubernamental. El debido proceso fundamental es distinto del . La diferencia entre el fundamental y el procesal procede del detalle de la frase «proceso debido de la ley». El objetivo de DP. procesal es proteger a los individuos del poder coercitivo del gobierno asegurando que los procesos de decisión se rijan por leyes válidas imparciales y justas (por el ejemplo, el derecho al anuncio suficiente, el derecho al árbitro imparcial, el derecho a dar testimonio y a admitir pruebas relevantes en las vistas, etc). En cambio el objetivo del DP. fundamental es proteger a los individuos contra la promulgación de políticas para la mayoría que traspasen el límite de lo que es la autoridad gubernamental, los tribunales establecen que la promulgación de la mayoría no es ley, y no puede imponerse como tal, a pesar de lo justo que sea el proceso de imposición. El término «proceso debido fundamental» se usó por primera vez explícitamente en las compilaciones legales de los años 1930 como una distinción en la catalogación de casos de procesos debidos seleccionados, y ya en 1950 se había mencionado doce veces en las opiniones de la Corte Suprema. El término debido proceso fundamental se usa comúnmente en dos sentidos: el primero para identificar la línea de un caso, y el segundo para indicar una actitud política particular hacia las revisiones judiciales por medio de las dos cláusulas del debido proceso. Muchos litigios de debido proceso fundamental implican cuestionamientos legislativos de derechos buscan un resultado particular en lugar de una mera apelación del procedimiento y sus efectos, en los casos que tienen éxito la Corte Suprema reconoce que se basan constitucionalmente en la libertad lo que entonces invalida las leyes que limiten esa libertad haciéndolas inejecutables o limitando su alcance. Los críticos a las decisiones por procesos debidos fundamentales generalmente afirman que esas libertades deberían dejarse a ramas del gobierno que tenga que responder más políticamente. (es)
- Substantive due process is a principle in United States constitutional law that allows courts to establish and protect certain fundamental rights from government interference, even if only procedural protections are present or the rights are unenumerated elsewhere in the U.S. Constitution. Courts have asserted that such protections come from the due process clauses of the Fifth and Fourteenth amendments to the U.S. Constitution, which prohibit the federal and state governments, respectively, from depriving any person of "life, liberty, or property, without due process of law". Substantive due process demarks the line between those acts that courts hold to be subject to government regulation or legislation and those that courts place beyond the reach of governmental interference. Whether the Fifth or Fourteenth Amendments were intended to serve that function continues to be a matter of scholarly as well as judicial discussion and dissent. Justice Clarence Thomas has called on the Supreme Court to reconsider all of its rulings that were based on substantive due process. Substantive due process is to be distinguished from procedural due process. The distinction arises from the words "of law" in the phrase "due process of law". Procedural due process protects individuals from the coercive power of government by ensuring that adjudication processes, under valid laws, are fair and impartial. Such protections, for example, include sufficient and timely notice of why a party is required to appear before a court or other governmental body, the right to an impartial trier of fact and trier of law, and the right to give testimony and present relevant evidence at hearings. In contrast, substantive due process protects individuals against majoritarian policy enactments that exceed the limits of governmental authority: courts may find that a majority's enactment is not law and cannot be enforced as such, regardless of whether the processes of enactment and enforcement were actually fair. The term was first used explicitly in 1930s legal casebooks as a categorical distinction of selected due process cases, and by 1952 had been mentioned twice in Supreme Court opinions. The term "substantive due process" itself is commonly used in two ways: to identify a particular line of case law and to signify a particular political attitude toward judicial review under the two due process clauses. Much substantive due process litigation involves legal challenges about unenumerated rights that seek particular outcomes instead of merely contesting procedures and their effects. In successful cases, the Supreme Court recognizes a constitutionally based liberty and considers laws that seek to limit that liberty to be unenforceable or limited in scope. Critics of substantive due process decisions usually assert that there is no textual basis in the U.S. Constitution for such protection and that such liberties should be left under the purview of the more politically accountable branches of government. (en)
- 實質性正當程序（substantive due process）是一項原則，在美國憲法中，是允許法院保護某些基本權利免受政府干預，即使是存在的，也沒有特別提到其他權利；實質性正當程序界定法院所持有的行為之間的界線，受政府管制或立法的約束，以及法院在政府干預範圍之外的行為。美国宪法第五修正案和第十四修正案是否有意為這一功能提供服務，仍然是學術上的問題，也是司法討論和異議的問題。 實質性的正當程序應與程序正當程序區分開來。這一區別源自於“正當法律程序”一詞中的“法律”。 程序性正當程序保護個人不受政府強制權力的影響，確保裁決程序在有效的法律下是公正和公正的。例如，這樣的保護包括充分和及時地通知為什麽需要在法庭或其他行政機構面前出現一個政黨，有權對事實和法律進行公正的審判，並有權在聽證會上作證和提出有關證據。相反，實質性的正當程序保護個人不受政府權力的限制：法院可能會發現，大多數的法律法規並不是法律，也不能強制執行，無論制定和執行的過程是否公平。 這一術語最初在20世紀30年代被明確地用於法律案例書中，作為選定的正當程序案例的分類區分，到1952年，最高法院的意見中已經提到過兩次。“實質性正當程序”一詞通常有兩種用途：一是確定某一特定的判例法，二是在兩項正當程序條款下對司法審查的一種特定政治態度。 許多實質性的正當程序訴訟涉及到關於未列舉的權利的法律挑戰，這些權利追求的是特定的結果，而不是僅僅是對程序和它們的影響。在成功的案例中，最高法院承認基於憲法的自由，認為法律試圖限制這種自由不能強制執行或限制在範圍之內。對實質性正當程序決策的批評通常認為，在憲法中沒有這種保護的文本基礎，這種自由應該在政府更有政治責任感的部門的管轄之下。 (zh)
|
| rdfs:comment
|
- V ústavním právu Spojených států je „substantive due process“ zásada, která umožňuje soudům chránit určitá základní práva před zásahy státu, a to i v případě, že proti nim jinak existuje procesní obrana, nebo i když nejsou tato práva v Ústavě USA výslovně uvedena. Soudy vyvodily základ pro takovou ochranu z ustanovení o řádném procesu (due process clause) v pátém a čtrnáctém dodatku Ústavy, která zakazují federální vládě i vládám jednotlivých států zbavit jakoukoli osobu „života, svobody nebo majetku bez řádného soudního procesu“ („… due process of law“). Zásada „substantive due process“ vymezuje hranici mezi jednáním, které soudy považují za ještě podléhající vládním nařízením nebo legislativě, a jednáním, které už soudy umisťují mimo dosah zásahů státu. Jestli však byl pátý nebo čtrnáctý (cs)
- El debido proceso fundamental (en inglés: substantive due process) es una teoría del derecho estadounidense por medio de la cual los tribunales establecen límites al poder y autoridad del gobierno. Según la jurisprudencia estadounidense, el uso de los tribunales de esta teoría procede de la de las enmiendas quinta y decimocuarta, que prohíben a los gobiernos federal y estatales, respectivamente, privar a cualquier persona de la «vida, libertad o propiedad, sin el proceso debido de la ley.» Así, el proceso debido fundamental marca la línea entre, por un lado, los actos de las personas de naturaleza pública o privada que el tribunal establece que son objeto de regulación púbica o legislación, y por otro los actos que los tribunales sitúan más allá del alcance de cualquier regulación guber (es)
- Substantive due process is a principle in United States constitutional law that allows courts to establish and protect certain fundamental rights from government interference, even if only procedural protections are present or the rights are unenumerated elsewhere in the U.S. Constitution. Courts have asserted that such protections come from the due process clauses of the Fifth and Fourteenth amendments to the U.S. Constitution, which prohibit the federal and state governments, respectively, from depriving any person of "life, liberty, or property, without due process of law". Substantive due process demarks the line between those acts that courts hold to be subject to government regulation or legislation and those that courts place beyond the reach of governmental interference. Whether th (en)
- 實質性正當程序（substantive due process）是一項原則，在美國憲法中，是允許法院保護某些基本權利免受政府干預，即使是存在的，也沒有特別提到其他權利；實質性正當程序界定法院所持有的行為之間的界線，受政府管制或立法的約束，以及法院在政府干預範圍之外的行為。美国宪法第五修正案和第十四修正案是否有意為這一功能提供服務，仍然是學術上的問題，也是司法討論和異議的問題。 實質性的正當程序應與程序正當程序區分開來。這一區別源自於“正當法律程序”一詞中的“法律”。 程序性正當程序保護個人不受政府強制權力的影響，確保裁決程序在有效的法律下是公正和公正的。例如，這樣的保護包括充分和及時地通知為什麽需要在法庭或其他行政機構面前出現一個政黨，有權對事實和法律進行公正的審判，並有權在聽證會上作證和提出有關證據。相反，實質性的正當程序保護個人不受政府權力的限制：法院可能會發現，大多數的法律法規並不是法律，也不能強制執行，無論制定和執行的過程是否公平。 這一術語最初在20世紀30年代被明確地用於法律案例書中，作為選定的正當程序案例的分類區分，到1952年，最高法院的意見中已經提到過兩次。“實質性正當程序”一詞通常有兩種用途：一是確定某一特定的判例法，二是在兩項正當程序條款下對司法審查的一種特定政治態度。 (zh)
|
