Lex Mareš
Lex Mareš je běžné hovorové označení zákona z 19. února 1920, č. 135/1920 Sb. z. a n., o poměru pražských universit, nazvaný tak podle jednoho z předkladatelů, profesora fyziologie Františka Mareše.
Účelem zákona o poměru pražských universit bylo zvrátit stav trvající od roku 1882, kdy byla pražská Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena na německou a českou část, přičemž většinová (co do počtu posluchačů) česká část byla v té době považována za novou univerzitu, zatímco menšinová německá část byla považována za pokračovatelku historické univerzity a držela též většinu jejího majetku.
Zákon prohlásil za dědičku tradic pražské univerzity její českou část, jejíž název byl změněn na "Universita Karlova", a které měl na principu restituce připadnout větší díl majetku univerzity, včetně starobylých písemností a insignií.
V zákoně, jenž má 11 paragrafů, se praví:
Česká universita jest pokračovatelkou starobylého vysokého učení Karlova. Jména obou pražských universit, ustanovená zákonem ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.: »Česká universita Karlo-Ferdinandova« a »Německá universita Karlo-Ferdinandova« se zrušují. České universitě vrací se jméno »Universita Karlova«. O jménu německé university rozhodne se zvláštním zákonem.
Společenství jmění a práv obou universit a jejich fakult budiž rozvázáno.
Ministerstvo školství a národní osvěty se zmocňuje, aby vyslechnouc zúčastněné činitele, přidělilo jmění a práva, která byla dosud společná, té či oné universitě nebo fakultě, anebo je mezi ně rozdělilo oceňujíc spravedlivě všechny okolnosti.
Újma, která by snad byla způsobena jedné z obou universit novými opatřeními na základě tohoto zákona v oboru práv majetkových, budiž vyrovnána novými stavbami, jichž se oběma universitám dostati má.
Karolinum zapsané ve vložce č. 159 desk zemských, přiznává se universitě Karlově do výlučného vlastnictví. Německé universitě vyhrazuje se právo užívati části Karolina v dosavadním rozsahu tak dlouho, dokud nebude vybudována pro ni nová stavba, nebo pokud jí nebudou přikázány dostačující místnosti náhradní.
Universitní archiv a registratura až po rok 1882 jsou důsledkem ustanovení § 1. vlastnictvím university Karlovy. Této náleží také jejich správa. Užívání jejich se strany německé university bude upraveno statutem, jejž vydá ministerstvo školství a národní osvěty vyslechnouc obě university.
Z téhož důvodu jsou starobylé insignie, pečetidla, knihy, obrazy a jiné památky, jež patřily universitě pražské před platností zákona ze dne 28. února 1882, č. 24. ř. z., vlastnictvím university Karlovy. O způsobu odevzdání těchto předmětův universitě Karlově rozhodne ministerstvo školství a národní osvěty a ustanoví, pokud za ně dostane německá universita věci náhradní.
Vědecké ústavy obou universit, jejich předměty a zařízení se jim ponechávají. Universitě Karlově však buďtež z nich odevzdány věci památné nebo pro historický vývoj pražské university cenné, kterých se dostalo různým ústavům university německé provedením zákona ze dne 28. února 1882, č. 24. ř. z.
V pochybnostech o tom, mají-li tyto věci vlastnosti právě uvedené, rozhoduje ministerstvo školství a národní osvěty, jemuž náleží také rozhodnout o způsobu odevzdání těchto věcí universitě Karlově.
Pražská hvězdárna s dosavadním inventářem, jest samostatný státní ústav, jenž s universitami nesouvisí.
Deskový statek Michle, Malešice a Štěrboholy, zapsaný ve vložce č. 910 desk zemských pro fond universitní, prohlašuje se za vlastnictví státu Československého, jenž přejímá povinnost plnit účel, jemuž je statek tento věnován.
Ministerstvo školství a národní osvěty upraví nově příděl nemocných klinikám a těl anatomickým ústavům.
Také veškerá ostatní ustanovení zákona ze dne 28. února 1882, č. 24. ř. z., se zrušují.
Tento zákon nabývá působnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr školství a národní osvěty v dohodě s ostatními nejvyššími úřady správními.
Jedním z navrhovatelů zákona byl poslanec a rektor univerzity, profesor František Mareš, pozdější dlouholetý senátor a český nacionalista (ve 30. letech čestný člen Vlajky). Protože byl zároveň zpravodajem školského, a později kulturního výboru, které návrh zákona Národnímu shromáždění předkládaly a zároveň jeho velkým propagátorem, byl zákon již v době svého přijetí nazýván Marešovým jménem.
V důvodové zprávě k zákonu se pravilo: "Česká universita, uhájivši proti prudkému odporu Němců historické kontinuity s universitou Karlovou, má stará práva na budovy, fondy, nadace, insignie, statky, a i sbírky a učební prostředky staré university pražské, a nám náleží provésti restituci, pokud se v držení toho všeho vetřeli Němci. Dělení samo bylo prováděno rakouskou vládou ke škodě Čechův a na prospěch Němců. Resoluce o ústavech pojata do zákona tlakem Němců, začež Čechům vládou slíbeno vybudování nových ústavů. Tato podmínka nebyla rakouskou vládou dodržena: naopak, co Čechům slibováno, Němcům dáváno; stavěny nové ústavy, ale pro universitu německou. Proto jest nárok české university na tyto ústavy oprávněný. Konečně platí mravní zásada, prohlášená slavnostně německým akademickým senátem pražské university při jejím dělení roku 1881: »Vždy bude nutno trvati na zásadě, že ta z obou pražských universit, která více vykoná ve vědě a v učení, bude míti právo žádati více.«"
Přijetí zákona, jehož první návrh byl Národnímu shromáždění předložen již v prosinci 1918, bylo několikrát odkládáno, zejména z důvodů diplomatických. Proti zákonu protestovala zejména německá část Karlo-Ferdinandovy univerzity, ale také vláda chtěla s podobným zákonem vyčkat, než bude mírovými smlouvami definitivně rozhodnut osud Němců na území československého státu. Ze stejných důvodů proti zákonu intervenoval též prezident Tomáš Masaryk.
Po několika odkladech a kompromisních úpravách byl zákon 19. února 1920 konečně přijat, jeho celkové naplnění však bylo z politických ohledů na národnostní menšiny po mnoho let odkládáno. Situace se změnila poté, co byl novým rektorem Univerzity Karlovy zvolen profesor botaniky Karel Domin. Ten počátkem ledna 1934 zážádal úřady o zápis budovy Karolina jako majetku Univerzity Karlovy a současně též o oficiální předání starobylých insignií, které byly v Karolinu, jež až dosud užívala hlavně německá univerzita, uloženy. Avšak teprve v listopadu 1934 vydalo ministerstvo školství příkaz k vydání insignií Univerzitě Karlově, a tím k realizaci dosud nenaplněných částí zákona č. 135/1920 Sb. Rektorát německé univerzity vydání odznaků univerzity odmítl a to posléze vyvolalo několikadenní pouliční nepokoje a rvačky mezi pravicovými a levicovými studenty, socialisty, českými fašisty a německými nacisty označované jako "insigniáda". Proti předání insignií protestovali zejména němečtí nacisté a česká levice.
Literatura
Kárník, Zdeněk: České země v éře První republiky (1918-1938), Díl druhý, Československo a České země v krizi a v ohrožení (1930-1935), Praha 2005, ss. 269-280.
Vizte též
- zákony o zásluhách
- ostatní odkazy
- lex Schwarzenberg (konfiskační zákon)
Další odkazy
- Zpráva školského výboru Národního shromáždění ze dne 24.1.1919 o návrhu zákona o universitě Karlově-Ferdinandově v Praze na serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
- Zpráva kulturního výboru Národního shromáždění ze dne 7.1.1920 o návrhu zákona o poměru pražských universit na serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
- Zpráva kulturního výboru Národního shromáždění ze dne 17.2.1920 o návrhu zákona o poměru pražských universit na serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
- Prohlášení ministra školství a národní osvěty ze dne 1.12.1934 o provádění zákona č. 135/1920 o poměru pražských universit na serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
