Cesta vašich odpadků k novému životu. Proč neházet krabice od pizzy do papíru

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Krátce po jedenácté hodině dopoledne začíná do třídicí haly Pražských služeb v areálu na dohled železniční stanice Praha-Libeň najíždět jeden popelářský vůz za druhým.

Velkorysý prostor začínají během minut zaplňovat hromady papírového odpadu, které se mění v hory. V hale ho během hodin protřídí na nejkvalitnější novinový nebo kancelářský papír, kartony a nejméně kvalitní vytříděný smíšený papír.

Společně s Martinem Jonášem, mistrem třídicí linky, pozorujeme, co z vozů vypadává. Prakticky pokaždé se v nákladu objeví i plastové pytle. Sem tam lze zahlédnout i další plasty, třeba květináč.

V jednu chvíli papír při vyložení zacinká. „Noo, tam je samozřejmě sklo… to je problém,“ komentuje to mistr třídicí linky. A vysvětluje, že se třídění provádí ručně, takže sklo znamená riziko, že se pracovníci pořežou.

„Tomu nezabráníte. Kolikrát to není hezké,“ dodává Martin Jonáš nevzrušeně. Nejvíc ale na třídírně pracovníkům vadí, když do papíru někdo hodí komunální odpad, konkrétně se děsí zbytků z bister.

„Měli jsme tam i matraci na spaní do postele, tak takové věci tam lidé také hodí, musíme se s tím poprat,“ zmiňuje ještě úlovek z tohoto týdne mistr v třídírně.

Procházíme zrovna kolem vyhozeného papíru, kde mezi kartonovými krabicemi od pizzy jsou něčí rodinné černobíle fotky, včetně jedné z druhé strany popsané slovem „Maminka“ a datací. I takové věci se prý mezi odpadem objevují, například poté, když umře osamělý senior.

V rámci dlouhodobého projektu Jak se žije v Česku se redakce Seznam Zpráv zaměřila na ekologii. Z průzkumu agentury Ipsos mezi více jak tisícovkou respondentů vyplynulo, že devět z deseti Čechů třídí.

Jak v průzkumu Ipsosu lidé odpovídali na otázku ohledně třídění:

V třídírně se ovšem ukazuje, že přestože jsou lidé zvyklí třídit, stále panuje řada mýlek a nešvarů. A to i u papíru, který je z pohledu třídění zdánlivě banální.

V hale se ukazuje, že i zde lidé často chybují.

Například specificky v Praze se nápojový karton, pro který zlidovělo označení tetrapak, nehází do papíru. „I když se tomu říká nápojový karton, tak je to špatně. V Praze patří do popelnice na plasty,“ říká Alexandr Komarnický, mluvčí Pražských služeb. A upozorňuje, že v Brně může být situace jiná.

Do papíru nepatří ani balicí papír, třeba z vánočních dárků. „Už i ten lesk je problém. Když má jakoukoliv povrchovou úpravu, je to problém,“ zmiňuje mluvčí.

Podívejte se na fotogalerii z třídírny:

Protříděný papír si totiž vykupují papírny a ty si kvalitu materiálu pečlivě hlídají. Velký problém je i mastnota – třeba krabice od pizzy proto do kontejneru na papír taky nepatří, v takovém případě je totiž karton považován za kontaminovaný.

„Teď v létě hermelíny na tácku nebo klobásky na tácku,“ poznamenává mluvčí.

Naopak ruličky od toaletního papíru nebo plata od vajíček je možné do kontejnerů na papír hodit. Papír je totiž možné recyklovat opakovaně.

„Minimalizujte objem odpadu – papír sešlápněte nebo rozřezejte. Když se to nedělá, tak není v kontejneru místo pro ostatní, zbytečně se naplní popelnice a lidé to pak hází okolo,“ přidává mluvčí Pražských služeb další radu.

Přímo na třídírně se s mistrem dostáváme k dalšímu problému – mokrý papír je z pohledu třídění taky potíž. Nechat otevřený kontejner, do kterého naprší, fakticky může znamenat znehodnocení snahy všech lidí, co tam šli vytřídit odpad.

Navlhlý papír může podle Alexandra Komarnického zplesnivět, dělá problémy v papírnách, kde se většinou surovina zpracovává mokrou cestou, a stejně i na třídicí lince, kde se pracuje ručně.

Martin Jonáš líčí, jak se mění podíl vytříděného papíru. Ten nejcennější novinový nebo z knih či kanceláří se objevuje stále méně. Proto podle něj vítají školami pořádané sběry papíru: to jim přijede várka protříděného nejžádanějšího papíru, který je úhledně svázaný.

„Lepenkové obaly, toho je v dnešní době nejvíc. Lidé si objednávají na internetu, chodí samé zásilky. Nebo se sem sváží z různých firem,“ popisuje dál mistr v třídírně.

S určitou skepsí se dívá i na skartovaný papír. Zaprvé do třídírny nejčastěji přijíždí v igelitových pytlích, které musí rozřezávat, ale často se naopak protrhnou už po cestě. Problém je i v tom, že se skartace hůře daří slisovat do balíků. A další problém je, že se dostává i pod lis do jámy na drobný nepořádek.

„Skartace… to je pak všude,“ povzdechne si Jonáš. A zmíní, že za den na hale zvládají protřídit až 80 tun papíru.