Přeskočit na obsah

Gabriel Narutowicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gabriel Narutowicz
1. prezident Polska
Ve funkci:
14. prosince 1922[pozn. 1] – 16. prosince 1922
Předseda vládyJulian Nowak
Władysław Sikorski
PředchůdceJózef Piłsudski[pozn. 2]
NástupceMaciej Rataj[pozn. 3]
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý za PSL-W

Narození17. března 1865
Telšiai,
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí16. prosince 1922 (ve věku 57 let)
Varšava,
PolskoPolsko Polsko
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníBazilika svatého Jana Křtitele
PříbuzníStanislovas Narutavičius (sourozenec)
Alma materPetrohradská státní univerzita (do 1886)
Spolková vysoká technická škola v Curychu
Curyšská univerzita
Liepāja Gymnasium
Profesepolitik, diplomat, vysokoškolský učitel, stavební inženýr a ministr zahraničí
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád bílé orlice
velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska
CommonsGabriel Narutowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
G. Narutowicz (vpravo) s J. Piłsudským, pár dní před smrtí

Gabriel Narutowicz (17. března 1865, Telšiai, Ruské impérium16. prosince 1922, Varšava, Polsko) byl polský politik a první prezident druhé polské republiky. Jeho bratr byl litevský právník Stanislovas Narutavičius.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Gabrielův otec Jan byl místní soudce. Zúčastnil se "Lednového povstání" v roce 1863 na území bývalé Republiky obou národů proti Ruskému impériu. Po jeho porážce byl odsouzen na rok do vězení. Zemřel, když byl Gabrielovi 1 rok.

Gabriel Narutowicz ukončil roku 1886 docházku na gymnázium v Liepāji. Poté začal studovat matematiku na Petrohradské univerzitě, roku 1887 však onemocněl a musel se vzdát studií. Téhož roku odešel do Švýcarska, kde studoval na Spolkové vysoké technické škole v Curychu.

Pobyt ve Švýcarsku

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1895 byl na Narutowicze vydán ruskými úřady zatykač. Stal se tak švýcarským občanem a po dokončení studií začal pracovat jako železničář v St. Gallenu.

Narutowicz byl vynikající stavební inženýr. V roce 1895 se stal vedoucím stavby mostů přes Rýn. Jeho práce byly roku 1896 vystavené na Světové výstavě v Paříži. Stal se také průkopníkem elektrifikace ve Švýcarsku. Nařídil budování vodních elektráren například v Monthey, Mühlebergu nebo Andelsbuchu.

Roku 1913 se Narutowicz stal učitelem na ETH v Curychu v oboru stavitelství vodních elektráren. Na tomto postu vydržel až do roku 1919. Mezitím se stal členem spolku pro ekonomiku vodního hospodářství. V roce 1915 se stal předsedou odboru pro regulaci Rýna.

Během první světové války pomáhal Narutowicz zraněným vojákům. Roku 1919 uposlechl výzvu Józefa Piłsudského a vrátil se do nezávislého Polska.

Polský politik

[editovat | editovat zdroj]

Po příchodu zpět do Polska se Narutowicz roku 1920 stal ministrem veřejných staveb komunikací ve vládě Władysława Grabského. Tento post si udržel i za vlády premiérů Wincenta Witose a první a druhé vlády Antonia Ponikowského. V roce 1922 se stal ministrem zahraničí ve vládě Artura Śliwińského a vládě Juliana Nowaka. Stal se také zástupcem Polska na konferenci v Tallinnu.

G. Narutowicz v rakvi

Roku 1922 byly vypsány prezidentské volby. Józef Piłsudski ustanovil jako kandidáta také Narutowicze. Ten nejprve odmítal kandidovat za Lidovou stranu, nakonec ale přijal.

V prvním kole proti socialistovi Ignacy Daszyńskému těsně vyhrál. V dalších kolech bojoval proti kandidátovi seskupení národnostních menšin Janu Baudouinu de Courtenay a Stanisławovi Wojciechowskému (ten nakonec souboj vzdal).

Piłsudski, Józef. Wspomnienia o Gabrjelu Narutowiczu. 1923. (ve formátu DjVu)

V posledním kole bojoval Narutowicz proti národnímu demokratovi Maurycy Zamoyskému. Volby nakonec vyhrál Narutowicz s 289 hlasy, což bylo o 62 hlasů více, než získal Zamoyski. Narutowicz se tak 9. prosince 1922 stal prvním prezidentem druhé polské republiky.

Narutowicz byl prezidentem pouhých pět dní. Dne 16. prosince 1922 byl zavražděn při návštěvě umělecké výstavy v Národní galerii umění. Vrahem byl malíř Eligiusz Niewiadomski, který byl spřízněný s národními demokraty. Byl odsouzen k trestu smrti a 31. ledna 1923 zastřelen. Někteří členové národní demokracie si z Niewiadomského udělali hrdinu. Narutowiczova vražda dokazovala nacionalismus a nesnášenlivost v polské společnosti. Byl pochován ve Varšavě.

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. Již 11. prosince 1922 složil Narutowicz prezidentskou přísahu a byl uveden do úřadu, avšak Józef Piłsudski mu předal vládu až 14. prosince, což zůstalo i zaznamenáno v oficiálním protokolu.
  2. Jako náčelník státu.
  3. Jako prozatímní prezident z pozice maršála Sejmu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriel Narutowicz na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Marek Ruszczyc: Pierwszy prezydent Gabriel Narutowicz, Warszawa : Ksiazka i Wiedza, 1967, 315 s. (polsky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]